Alkoholik

Ahoj,

povšechně mohu říct, že jsem s alkoholem nikdy neměla problém. Vím, co může závislost způsobit. Nikdy jsem nechodila na zábavy a neopíjela jsem se, protože mě to jednoduše nebavilo a nic mi to neříkalo. To platí dodnes. Dalo by se říct, že nemám daleko k abstinenci.
Chodím normálně do práce, mám psa a dá se říct, že mi nic nechybí a jsem šťastná.

Ovšem nedávno se něco změnilo. Měla jsem svátek a do práce jsem koupila flašku nějakého alkoholu. (Pokud se vám to zdá divné, tak u nás v práci to tak prostě chodí - pití, chlebíčky, bonboniéry...) Tak jsem vyrazila na nákup a byla jsem naprosto zoufalá, co mám koupit, protože naprosto nevím, jak co chutná a co by lidem v práci chutnalo a tak; prostě jsem alkohol nikdy předtím nekupovala, takže jsem naprosto nevěděla. No, tak jsem něco koupila a začalo to.

Flašku jsem přinesla domů a začala ta nutkání. Měla jsem hroznou chuť ji otevřít a celou ji vypít, i když vím, že to vlastně nechci, ale pocity mě ovládaly neskutečným způsobem. Pořád jsem na to musela myslet, i když mi to nic neříká, najednou jsem si připadala jako alkoholik, který nevydrží bez loku ani půl hodiny a myšlenky na otevření té lahve mě sužovaly, takže jsem šla spát, abych na to nemusela myslet.

Druhý den jsem ji nesla do práce, samozřejmě jsem nalila všem svým kolegům, kteří o to stáli. Ač v podstatě abstinentka, s jednou mojí kamarádkou jsem si dala malého panáčka. Nic mi to neudělalo, nebylo to ani špatné na chuť, ale zbytek dne jsem pořád myslela na to, že bych se znovu napila.. Pak i doma jsem na to celý zbytek dne myslela a doufala jsem, že to ráno přejde.

Ovšem, od té doby je to stále horší a horší - kdykoliv jdu kolem alkoholické sekce v obchodě, tak mám příšerná nutkání nějaký alkohol si koupit a podlehnout té spalující touze. Párkrát už jsem měla opravdu na mále a něco si koupila. Pak jsem si ale uvědomila, co vlastně dělám a láhev jsem vrátila. Vědomě jsem nechtěla, ale ovládaly mě tak silné pocity, že mi to úplně zatemnilo mozek.. Achjo! Nechápu to, nikdy jsem nic takového nezažila, až po tom, co jsem si koupila tu první láhev.

Nedávno mě kamarádka pozvala na víno - objednala mi 2 dcl červeného a než jsem to stihla vypít, ona vypila 3×2 dcl bílého. Tak si nemyslím, že bych měla nějaký problém přestat pít, když začnu, protože mi to ani nechutnalo.
Jen nechápu tu touhu, která mě ovládá. Už se začínám bát i jenom jít do obchodu, protože bych se tím přiblížila k onu místu - k sekci s alkoholem, která mě vždycky tak láká naprosto šíleným způsobem!! Ale proč?!? Mám také nutkání jít do hospody a s někým známým se tam něčeho napít.

Už nevím, co mám dělat, protože příští týden mám mít narozeniny a předpokládám, že bych měla do práce zase koupit flašku - i když vím, že nemusím a nikdo mi to nebude mít za zlé.. a je mi vlastně jedno, co si ostatní myslí o tom, jestli piju nebo ne, ale to nutkání už ve mě sílí a nevím, jestli si s tím poradím tak, jako minule..

Prosím kohokoliv, kdo měl tu trpělivost a četl aspoň půlku mého příběhu, prosím, poraďte mi, co mám dělat? A proč se to stalo? Mám to nechat být? Zatím se dokážu ovládat, ale ta touha je děsná! Také mám panickou hrůzu z toho, že bych spadla do závislosti, kdybych začala jen trochu pít! Když mě ovládá taková touha, aniž bych pila, jak by to asi vypadalo, kdybych opravdu pít začala??


Děkuji všem aspoň za přečtení!
Děkuji za jakoukoliv radu!

Poradila bych ti za sebe.Může to být jen zvědavost.Zkusit něco nového.Možná je Tvůj život jenom trochu stereotypní,monotonní.Bohuješ s tím,začínáš mít s toho strach-a to není dobré.Nevím,jaké máš zkušenosti s alkoholismem-jestli v rodině někdo měl tyto problémy.Ve tvé situaci bych jednu láhev koupila do práce a tu druhou pro sebe.Jediné co se může stát,že ji vypiješ,nebo se z ní pozvracíš,nebo ti bude druhý den blbě a bolet hlava.Když to nezkusíš a pokušení zkusit něco nového bude jenom sílnější tě může dostat do nadměrného strachu,který může přerůst do fobií.

Ahoj,
především děkuji za tak rychlou odpověď!

Jinak, jak jsem psala na začátku - nikdy jsem nepila a ani mě to neláká. Vím, co to obnáší a chodila jsem s klukem, který neměl k alkoholikovi daleko - chodil pozdě domů, sliboval že přijde ve dvanáct a přišel v sedm ráno a tak.. Neuměl se kontrolovat co se týkalo alkoholu.
V rodině žádní alkoholici nebyli a nejsou.

Jak píšeš (snad tykání nevadí :]), že mám chuť vyzkoušet něco nového.. o tom bych pochybovala. Můj život je celkově plný zvratů, i když ne v pozitivním smyslu, vždy to beru tak, jak to je a nějak mě to neničí. V mém životě je všechno v pořádku, aspoň myslím. Pes mi dost pomáhá, práce mě baví, kamarády mám.. rodina taky OK..


Spíš si připadám jako vyléčený alkoholik, který se bojí na flašku jen sáhnout, aby nepropadl závislosti.. ale proč?

Dost se bojím koupit si dvě flašky, jak radíš. Ale když o tom tak přemýšlím, tak se mi nic tak hrozného vlastně stát nemůže.

Děkuji mockrát za radu
Vyzkouším a uvidím.

Spoustu věcí vězí v našem podvědomí ani o tom nevíme.Napadla mne ještě jedna věc,jak jsem četla tvůj dotaz.Jednu dobu jsem se tím sama zabývala.Může to být i karmická zátěž z minulého života.Nevím sice co je po smrti-ale věřím v liskou duši-a ta je nesmrtelná.Možná někdy v minulém životě jsi měla problém s alkoholem.Že je ta touha zkusit tak silná a spojená zároven´i s tvým strachem.Možná to máš se vší novým neznámým,že tě to láká-popíráš to a zároven´se toho i bojíš.Já nevím-odpovědět si musíš ty sama.Tou vypitou lahví sama pro sebe snad možná na to přijdeš.Každopádně se ti nic jako okamžitě rozvinutá závislost nehrozí.A zbavíš se svých pochybností i toho strachu,co tě ted´trápí.

Karmická zátěž - no ano. To jsem si také myslela. Nebo o tom často uvažuji. Intuitivně dost tíhnu ke spisovateli s pohnutým osudem jménem E. A. Poe a jak je známo - alkoholik, upil se k smrti. Možná proto se toho tak bojím. Bojím se také toho, jak říkáš - okamžité závislosti. Vím, že to nehrozí, ale jistá si tím 100% nejsem. Co když ale vypiju jednu, druhou, třetí?? Toho se bojím.. ale asi bych to ani nedokázala... ale co já vím?
Pokud karmická zátěž a minulé životy fungují tak, jak si myslím, tak se toho bojím tím víc - že jsem byla alkoholička (či alkoholik) a že v mém novém těle se závislost vyvine mnohem rychleji než by se dalo čekat...

Díky tvé radě mám chuť koupit tu láhev už dnes, dnes ji vypít a vědět, že mi nic nehrozí. Chci tu zkušenost mít za sebou. Ale zároveň se toho tak bojím, že bych asi nedokázala do toho krámu ani dojít...

Víš od jisté doby se řídím heslem.Co tě nezabije,to tě posílí-ale znám i co dělá podvědomý strach.Je to prevít.Dokáže vzbudit spoustu jiných strachů a úzkostí,které přejdou do fobíí.Těch už se zbavujeme obtížně.Myslím,až jak budeš vychutnávat tu svoji láhev,tak také dojdeš k odpovědi,kterých je u tebe víc.Dneska je neděle,ráno jdeš do práce.Nechej to na příhodnější dobu.

Závislost vzniká dvojí psychická a později fyzická.Alkoholici si jsou přiznat převážně až jak je vyvinutá až ta fyzická.Uvědomují si ji mnohem intenzivněji.Navíc alkoholismus se svými fázemi je procesní onemocnění.Směrem nahoru a prudce dolů.Je to záležitost několika let opakujícího pití.S výjimkou mladictvých.Působí na mozek a nervovou část-tím velice rychle zasáhne právě do rozvíjejícího se organismu.Uzdravení se je také procesní záležitost se svými specifickými fázemi.Tebe odhaduju na 20-25let.Nespadáš do první ani druhé kategorie.

Skús si v potravinách kúpiť tú najlacnejšiu kořalku, vypi celú fľašu a uvidíš. Garantujem ti, že tvoje nutkanie kupovať a konzumovať alkohol sa stratí ako mávnutím čarovného prútika

Jsem asi šťastný člověk, když na převtělování nevěřím. Z matematického hlediska to považuji za nesmysl. Počet lidí na Zemi roste geometrickou řadou. V části by měli být převtělení a části nový? Proč?
To samé platí pro pojetí křesťanství. Jejich ráje, pekla, očistce a nebe.
Jinak Poe se mi také líbil. Nevzpomínám si na nikoho ze svých vzorů a oblíbenců, že by byl alkoholik. Možná R.E. Howard, ale nejsem si jist a navíc jsem ho četl okrajově. Myslím si, že se význam regrese přeceňuje.
Klasická psychologie je mnohem blíže realitě. A je jedno, jestli brát v úvahu Junga nebo Freuda.
Samozřejmě tím nepopírám existenci nějaké vyšší moci, boha, bohů, mimozemšťanů nebo pozitivní a negativní energie.

Ahoj Tynko, se mi to jeví jako nějaká nutkavá porucha spíš... nebo jen zvědavost, jak řekla Jana... kup si něco kvalitního, ať ti neni moc blbě a dej si tu láhev... nebo si skoč někam do baru, pobav se, ale hlavně si to netabuizuj.... je to jen chlast, nic zvláštního...