Alkoholik

Ahoj, po 5 letech abstinování se v tom opět vezu. Tentokrát nepomohla půlroční kůra antabusem, jako před šesti lety. Nějak se vytratil respekt a strach z alkoholu. Ovšem po poslední opici před týdnem (sama u vínečka), kdy nevím jak jsem se dostala do postele, jestli mě viděly děti nebo manžel, jsem konečně dostala tu pravou hrůzu, která mi před šesti lety pomohla bezvýhradně abstinovat. Nechci se ale vracet (zatím) ke svému doktorovi po pouhých třech měsících, kdy jsem vysadila antabus. Chtěla bych zkusit AA, ale nejsem si jista, jestli je vhodné přijít na jakékoliv setkání - "Rotunda", "Serenity", "Modrá kniha".... Přijdu tam a co ????? Napíšete mi prosím někdo, jak to při první návštěvě AA chodí? Moc děkuji.

Beáto, je úplně jedno, na které setkání půjdeš, běž na to nejbližší, dnes, zítra.Přijdeš, jen se představíš, když se budou představovat všichni, s dodatkem alkoholička, -Beáta, alkoholička", a můžeš mlčet, poslouchat příběhy jiných alkoholiků,můžeš si vzít slovo, říct svůj problém, vypovídat se.Pomáhá to, určitě nedělej závěry, názory na AA po prvním sezení, poznáš AA tak po třetí, a víc, dojde Ti, jak je tam fajn, pomůžou Ti, tutově.Můžeš chodit každý den, časem si vybereš sponzora, člověka, kterýmu dáš důvěru, budeš s ním dělat Kroky, poznáš, co je to za sílu, pomoc.Neváhej, a jdi, hned.Neboj se, jdeš mezi své.

Když jste se nenapila tak dlouho, tak už to vydržte. Budete se pořád vracet ktěmto stavům a budou horší a horší. Zajděte k psychologovi nebo psychiatrovi. Přežijete absťák a bude líp. Pak už zvládnout jen chutě, v tom vám pomůže doktor.

Beato-ty jsi nezklamala lékaře.Zklamala jsi sama sebe.Určitě antabus na půl roku je málo,Připomínám,že první rok je nejtěžší.Znám spoustu lidí,kteří na Antabus dobrovilně chodí i dél než jeden rok,než si začnou více věřit.Pomoc spol AA není špatný nápad.Nic není ztracené-vy jste měla možnost přesvědčit se,že alkoholička jste.ČASTO TAKOVÁ PŘIPOMÍNKA NAKOPNE K TOMU DĚLAT PRO SEBE MNOHEM VÍC.Držím palce.

Libo, moc děkuji. Zítra tam zajdu a dám vědět. Je úžasný to, že jedna taková odpověď dokáže člověka tak povzbudit. Hned jak jsi mi odpověděla, zvedlo se mi sebevědomí a naděje, že to zas bude dobré. Děkuji.

Potřebuji najít lidi, se kterými se mohu o svém problému bavit, kteří tomu rozumí, neodsoudí mě, naopak v mém snažení mě podpoří. Rodina to ví, ale strašně se stydím. Nemyslím si, že bych se měla s dětmi bavit na téma můj alkoholismus, přestože jsou čerstvě dospělé. Jen tolik, že se snažím, slíbila jsem jim to a je to ten největší závazek. Jenže se cítím moc sama, to je pro mě nejtěžší. Mezi AA nemohu, musela bych jet sto km, u nás by se to dozvěděli v práci, je tam jedna osoba, která už mi dříve o skupině vyprávěla, přestože nechodila na skupinu, ale jen s nimi na různé akce. Momentálně nemám ani chuť ani potřebu se napít. Mám strašně velké odhodlání. Jenže se velice brzy dostanu do situace, kdy budu vysvětovat, proč nechci. Jak například zvládnout ples, kde jsou všichni známí a všichni pijí, já jediná nebudu? Kde je ve zvyku po každé sérii jít na kalíšek? Poraďte, prosím, jak reagujete? Zatím nejrozumnější mi přijde říct, že nepiji ze zdravotních důvodů, čímž ani nelžu.

Jano, dnes jsem četla všechny vaše příspěvky za poslední rok, a musím říct, že Vašich názorů si moc vážím, vzhledem k tomu, co všechno jste prožila a jak se k životu stavíte nyní. Vím, že jsem nezklamala lékaře, ale přeci jen mám takový vtíravý pocit studu. Zkusím teď AA a když to nedám s nimi, určitě nasadím opět antabus. V hlavě to mám srovnaný a vím co musím dělat.... jen ty chvíle bažení kdyby neexistovali

Beato, běž tam, já bych do takové skupiny šla moc ráda, ale nemohu, jak už jsem psala. Myslím, že cokoliv uděláme proto, abychom abstinovaly, je správně a dobře a psala si, že máš taky děti..., to znám

Ahoj Báro, já jsem říkávala, že beru silné prášky na bolest zad a proto nemůžu pít. Hodně často jsem taky jela ještě ten večer nebo brzy ráno autem a to nemůžu riskovat

Báro, ten člověk, co jezdí s áčkařema musí vědět, že kdyby Tě tam viděl, nesmí o tom mluvit, porušil by pravidla anonymity.Zkus mě napsat, nebo zavolat, něco vymyslíme, jo?Dívky, přestáváte pít kvůli sobě, to je důležité, pak až kvůli rodině, ......a Báro, oni ti děti, rodina nemůžou ani rozumět, protože sami alkoholici nejsou, neví, nerozumí tomu, nemůžou pomoc, pochopit Tě...právě , to je ta síla AA, jsou tam alkoholici, co si prošli peklem alkoholismu, abstinují, ví, znají......rozumí.