Alkoholik

Ahoj všichni, moc Vás zdravím. Dlouho jsem se tady neozývala,přes den spousta práce a po večerech dělám věcičky pro radost ( bižuterii z korálků,pletu košíky,dělám naše www stránky...).
Jsem alkoholička 10 měsíců abstinující.To co tady popisujete znám moc dobře,všechno jsem prožila snad ticíckrát. Při sledování dokumentu o Libušce jsem se i přes tu tragičnost musela smát,je to všechno jako přes kopírák (černá taška ).
Musela jsem opravdu spadnout až na dno. První léčbu jsem absolvovala r. 2003, po ní 3 měsíce abstinence, následovalo období hrůzného, zničujícího pití ( i pobyt na záchytce), v r.2004 léčení 4měsíce, bez úspěchu, šla jsem tam jen kvůli rodině,což je k ničemu.Během léčby jsem pila na propustkách a pak dokonce i přímo v léčbě, bylo mi jedno,jestli mě vyhodí, vždyť mě přece doma podrží. Leden 05 - alkoholická hepatitida,léčení půl roku, voda v břiše, vyhlídky dost bledé. Listopad- znovu chlastám. Léto 06 ,3. léčba - nedokončená, 07,08, " kontrolované" pití. Loni nedokončená 4. léčba,pátá dokončená, od konce září abstinuju. Před čtvrtou léčbou jsem byla úplně na dně, rozbitá rodina,rozvod na spadnutí, možná vyhazov z baráku, potom od všech absolutní lhostejnost. Byla jsem jim odporná a přáli si, abych se v nějaké opici konečně zabila ( k čemuž nebylo zřejmě daleko, úrazy ani nespočítám).
Až na posledním detoxu, kde se s námi opravdu nikdo nemazlil, jsem si konečně uvědomila, co můžu ztratit, manžela, rodinu a i zbyteček nějaké lidské důstojnosti.Že za mě už nikdo nebude nic urovnávat,zařizovat, tahat mě z průšvihů. Už se mnou nechtěl nikdo nic mít. Ten čas na detoxu jsem využila a všechno si sepsala. Jak jsem komu ublížila, co jsem prošvihla... Hrozně jsem si přála,aby mi rodina zavolala, podpořila mě. Neudělali to,byli rádi,že mě nevidí. Vůbec se jim nedivím a vím,že to měli udělat dávno. Takhle jsem vesele laškovala s jejich city, důvěrou i odpovědností.
Proč se tak dlouze rozepisuji? Všem Vám chci popřát hodně síly, opravdu našim blízkým hodně moc ubližujeme. Já vím, že bych to sama doma nikdy nezvládla, ani ambulantně, pro mě bylo jediné řešení -léčebna. A hlavně to,že jsem tam šla sama , ne pro někoho, kvůli někomu. Teď se mi všechno pomaloučku, polehoučku vrací do "starých"dobrých kolejí.
Mívám často sny o alkoholu a beru je jako dobrou motivaci,proč pokračovat v nepití. Dělám si plán na každý den, po malých krůčcích, nechci hned všechno rychle "strhnout", abych ukázala jak jsem dobrá ( to jsem dělala dřív a krutě se mi to vymstilo).
Takže ještě jednou - hodně síly nám všem. Stojí to za to.

ahoj, vydržím nepít tak tři dny, pak si řeknu, že je to v pohodě a opiju se. Myslím, že problém mám tak rok, za tu dobu jsem přibrala tak 5 kilo a i v obličeji je to už znát, jsem unavená. Začínám mít i okna. Chci to teď zkusit nepít 30 dní, nevím jak to mám udělat, vždy se nějak přesvědčím, že o nic nejde. Mého pití si už začíná všímat i okolí. Opravdu se za sebe stydím. Držte mi palce, začínám ode dneška. Pila jsem víno, nebo pivo. Maximálně jsem to vydržela 5 dní. Vůli asi pevnou mám, přestala jsem kouřit a již tři roky nekouřím, ale je to asi o nudě a že už neumím bez alkoholu žít.Takže shrnuto za tři dny mám hrozné bažení, musím to zkusit překonat. zatím se mějte, ozvu se

Marcelo, precti si nase prispevky, ted se nas tu v tomhle foru seslo docela dost, tak se zapoj a podavej informace, jak se drzis !!! Tady si nemusime lhat, tak kdyz se to nepovede, tak to clovek prizna a zacina od nuly : jednou to musi vyjit, drz se !!!!!

Ireno. myslím, že už jsi si vypila dost, stačí, že?Nech to jiným, Ty se drž, žij.Alkoholik přežívá , nežije.Jen se plácá od pití k dalšímu tahu.A alkohol dostane do kolen i toho nejsilnějšího člověka.Nemá cenu s ním bojovat, musíme se naučit vedle něj žít.Zajdi na AA, tam Ti bude dobře.Je tam pro nás zázemí, které moc potřebujeme.

Čau Peťo, jak je ? Všechno v pohodě ??

Ahoj všichni,držíte se po víkendu?
Libuško u nás AA moc nefungujou,chodím ale na skupiny lidí,co abstinují ať už po léčbě, nebo to zkouší sami.

nerozumím tomu, že u vás áčka moc nefungují?Co to je?Kde?

Jsem dost daleko od "civilizace", do nejbližšího města to mám 50 km. Je to Plzeň, tam jsem před lety k AA chodila a nic moc, celkem asi 3 - 5 lidí. Slyšela jsem, že je tam teď dost nových,tak to možná zkusím. Naše skupina je ve fakultní nemocnici, 2x týdně po1.5 hod. Jsou tam skvělí lékaři, kteří to vedou. Můžeš třeba jen poslouchat, mluvit se nemusí, nepadají tam žádné příkazy,prostě jen komunikujeme o tom, jak nám je,jak se cítíme, jké máme problémy i radosti, co naše závislost....

Ireno, v Plzni je nyní Standa, mladý chlap, tahoun....za 14 dní ho uvidím, zajdi i tam.

Ahoj všichni,
tak to tady průběžně pročítám a sleduji, jak jsou na tom ostatní. Pomáhá mi to v mém odhodlání.
Co se týká mně, je to v pohodě. Začínám čtvrtý týden a neměl jsem zatím žádnou vážnější krizi. Teď mě čeká trochu těžší zkouška, protože musím na nějaké služební cesty a to je vždycky spojeno s večerní hospodou. To zase bude vysvětlování...
Ale co, ostatní si na to budou muset zvyknout. Časem je to prudění přestane bavit.
Vždycky, když mám pocit, že bych to mohl opatrně zkusit, tak si pročtu pár příběhů na fórech abych se postrašil. Není nejmenší důvod, proč zrovna já bych měl nakonec dopadnout jinak, proč bych zrovna já to mohl kontrolovat.
Řekl jsem 3 měsíce úplná abstinence a pak se uvidí.
Tak se všichni držte
B.