Alkoholik

Bohouši, jso dobrý!Vyzařuje z Tebe klídek, i když máš mít zlé dny, absťáky, ....je to bezva, že to tak snášíš, uvědomuješ si tu pohodu a výhodu abstinence.Možná přijdou těžší dny, hlavně noci! živé sny o pití,buď na ně připravený.Já tomu nevěřila, zaskočily mně moc, takže radši s něma počítej, mně pomohlo nadávat na alkohol, zuřit.Přijít nemusí!Petro, skoči s pitím co nejdřív, jdi k psychiatrovi a na AA,nezahrávej si se svým životem, uber ze svého ega, do léčebny bys potřebovala znovu.V práci blbý, piješ, střídáš partnery, ženáče!co z toho máš?.,nějaký objímání s někým Ti nepomůže.Chceš od života jen brát, nejde tak žít.A čekáš na zázrak!Ty sama už konečně začni na sobě makat,sekni s chlastem, neutíkej k němu zbaběle, není to všelék, je to zabiják.Tobě nevadí, že děláš matračka ženáčům?Co tím získáš?Útěk k pití?Jsi svéprávná, plnoletá, tak se tak chovej!

Zdravím. Peťo Líba má pravdu. Nečekej na zázrak a začni na sobě pracovat. Pěkně v klídku a pomalu. Já mám dokonce teorii, že když jsi jako alkoholik, tak část tvého mozku schválně vytváří situace a pocity které jsou ti nepříjemné a které vyřeší chlast. Taková podvědomá forma závislosti. Neposlouchej je. Naser se na ně a neposlouchej je. Zavři tuhle svojí část v mozku na samotku a víc jí neřeš. A pokud dostaneš chť se napít, tak jí řekni: Drž hubu a začni myslet na něco jiného.

PS: Jo a všichni tady chválí Bohouše, ale copak já ? Já jsem zatím v pohodě. Jinak taky už jsem měl pár snů o chlastu, ale naštěstí to bylo o tom, jak schovávám před rodičema flašky, aby nepřišli, že jsem se znova rozjel (jako v tom snu). Takže ráno bylo krásný, když jsem zjistil, že doma žádné flašky už dlouho nemám.

Honzo, jsi dobrej !!!!!!!!!!!nejenom , že nepiješ, ale spoustu lidí / i mě / jsi vyhecoval nepít a svěřit se aspoň tady na foru ! Připadá mi, že my holky to fakt moc rozebíráme zbytečně ze všech stran a řešíme spoustu věcí najednou . Přitom jw treba nechlastat /priorita/ a pak začít řešit to další !!! Snad Tě , Peťo, příspěvky Líby a Honzy nakopnou, nezanevřeš na nás tady, a ozveš se, jak se Ti daří !!!!!!!!Všem /i sobě / držím palce a pište ! Pomáhá to vědět, že v tom nejsem sama !!!!

Jasně Honzo, že mně těší, že se držíš, mám radost z každého, kdo zavčas uteče před peklem, ono z toho dna se fakt těžko odráží, tak čím dřív , tím lépe.A je to na Tobě znát, ta střízlivost, klídek, veselo, tak díky za radost!Peťa je možná uražená na mně, ale on ten život je pak daleko drsnější, než těch pár slov, co jsem ji napsala.

Ahoj Peti,

myslím si, že se na Líbu nezlobíte, jste velice inteligentní člověk a víte, jak to svámi myslí dobře. Líba patří mezi vzácné lidi, kteří lidem rozumí má je ráda a nebojí se říct pravdu, když je potřeba.
Vím o čem mluvíte, když píšete, že vám po požití alkoholu chutná sex více. Když jsem byla mladší taky jsem si toho všimla a ráda jsem těchto chvil užívala. Jenže bývalého manžela, jak pití i praktiky v sexu nabrali takových obrátek, že se mě to líbit přestalo.
Peťo, věřím, že kdyby tato komunikace proběhla naživo, že by vás Líba po tom všem objala a kdybych vedle stála já, taky bych vás hladila po vaší milé hlavince.
Pronikají k vám velice užitečné a důležité informace, jak jste psala o lékaři, který mluvil o tom jak je důležité dělat věci které nás až tak neuspokojují - vyloženě nebaví. Je to ze začátku, ale představte si tu spokojenost a radost po takovýchto akcích. Toto přirovnání k zemědělci se mi moc líbí. Vy máte dobré zaměstnání a školu, to je pořádný kus země na obdělání. Přeju, abyste se o jednotlivá pole pravidelně starala s dobře udržovanými nástroji a mohla si užít hojnou sklizeň. Vše ostatní - partner přijde jako by samo, třaba to bude ten věrný dllouholetý ctitel, třeba to bude někdo úplně jiný s kterým si budete rozumět.

Ahoj lidi,
nezlobím se vůbec na nikoho, i když je někdo třeba v dobré vůli drsnější, na mě zrovna bohužel tohle neplatí, spíš se potřebuji naopak začít mít ráda, nějaké naštvání sama na sebe nepomáhá.Ale já vím, že to Líba nebo Honza myslí dobře, fakt.Dnes jsem se rozmazlovala a byla nakupovat, na dobrém jídle, i když sama, tak to bylo fajn, musím taky být na tom internetu trochu míň, moc se těším na dobrovolnickou akci a na přednášku toho Nicka Vujicice, beru si dovolenou celý příští týden, budu se učit na ty zkoušky, ale nebudu se učit až do noci, večer zajdu do kina nebo prostě každý večer něco rozmazlovacího, jsem zase strašně rozhozená....a samozřejmně se občas ozvu, jak se mi daří nepít, tak snad už tentokrát, musím si věřit i když už jsem tolikrát selhala...

mějte se moc hezky a držte se dál, ať mi můžete být inspirací a důkazem že to jde:)

pa Péťa

Ahoj Petro. Msíš se naštvat na část tebe co chce pít a rozmazlovat svojí střízlivou část. Asi tak. A moc se nelituj, jsou na tom lidi hůř.

Ahoj Péťo, jmenuji se Radka a před hodinou jsem si otevřela tento web a čtu si pomalu Váš příběh. Moc často neodepisuju, jen když si myslím, že je to vhodné. Při čtení toho Vašeho, mi tak trochu přišla paralela se mnou, resp. s tím, co mě tak v životě potkalo.
Hlavně, co se týče vztahu s Vašimi rodiči. Já jsem nikdy nebyla pro ty své dost dobrá. Až cizí lidé mi museli sdělit informaci o mojí inteligenci a schopnostech a navzdory mému vzdělání - vysokoškolskému (o kterém jsem tvrdila sama před sebou - pochopitelně - že ho udělá každý hlupák, když ho zvládnu já levou zadní)..to tedy a nebýt této informace, tak jsem dodnes vnitřně přesvědčená, že jsem budižkničemu a debil, který se jen nějakým trapným omylem objevil na tomto světě. Inu moji rodiče to neměli nikdy v životě jednoduché, říkali že kvůli tomu hloupému politickému systému a já nevím, kvůli čemu ještě, nicméně dokázali mi tak pokazit život a zdeformovat osobnost fakticky i ve smyslu myšlení o mě samotné, že se to jen tak někomu nepodaří..Ale to je jiná ohavná kapitola...
Jak jsem se tak začetla do Vašeho příběhu, docela se mi rozklepaly ruce. V některých situacích jsem viděla samu sebe.
Jak mluvím se svými rodiči, kteří se ptali, proč? (oni vědí, ale lépe je hrát blbého) Ve svém nemocném mozku si vsugerovali myšlenku, že pro mě udělali v životě jen to nejlepší. Nemohla jsem jim nic odpovědět, protože kdybych začala mluvit, bylo by to jedno velké obvinění. A já si nabyla jistá, jestli by ho snesli bez následků poškození jejich "zdravého" rozumu.. Utíkala jsem z domu, abych se tam občas, jako úplně zoufalý člověk, který prostě neumí v tom vnějším zdravém normálním světě fungovat, vracela. Vracela, abych toho vzápětí litovala a nenáviděla je (ale i měla svým způsobem ráda-člověk přece tak lpí na tom, někam prostě patřit a rodiče máte jen sakra jedny)
Pila jsem, abych zapomněla a pak jsem pila, abych neměla deprese z toho pití a pak jsem pila, abych mohla vůbec fungovat, abych zabila absťák, abych si došla pro pití, abych utekla před nějakým svým opilým stínem..
V práci jsem se vymlouvala na to, že beru léky, že mám problémy, že to či ono..Stále jsem se uzavírala před světem, utíkala jsem do příběhů v knížkách, lidi venku mi přišli jako mimozemšťané, kteří žijí nějaký svůj ubohý život - do práce, z práce, procházky, vaření, zahrádka, umýt spát, do práce, z práce....-pak vysvětlím-
Milá Peťo, před asi dvěma lety, až když jsem si prošla téměř vším, co závislost přináší, ty hrůzy, pokusy o sebevraždu, útěky od civilizace, od práce...tak před těmi dvěma lety se stalo něco..a já jsem se smířila sama se sebou. Smířila jsem se s tím, co mě v životě potkalo, mnohokrát jsem se omluvila těm, kterým jsem strašně moc ublížila a od té doby jsem se nenapila. Netvrdím, že mám vyhráno, to tedy nemám, ale až nyní, po dvou letech abstinence se s tím dá trochu bojovat, jsem už o tolik silnější, že mám energii s tím bojovat. I když jsou situace, že se musím opravdu mnoho přemáhat, abych si prostě tu láhev nekoupila (ale že jsou to někdy fakt nervy) Ale já to udělat nechci, už nechci dovolit, aby mi chlast sebral byť jedinou minutu mého života.
Teď bych se ráda vrátila tomu výše zmíněnému koloběhu. Dneska, milá Peťo, dneska se modlím, abych měla stále ten svůj (dříve opovrhovaný) koloběh. Abych mohla chodit do práce, z práce, domů.. Není to žádná falešná euforie, už nejsou potřeba žádné výkřiky do tmy. Dneska pociťuju ten krásný klid a mír v sobě.
A není to tak, jak píšete, že Vám alkohol bere mozkové buňky a nemyslí Vám to..To bych musela být totální magor, protože tolik tvrdého alkoholu, co jsem vypila v životě já..A také jsem u toho studovala - dálkově, měla jsem děti..A mohu Vám zcela zodpovědně říci, že kdybych někomu vyprávěla, čím jsem si prošla, nikdo by mi to nevěřil - rotože vypadám tak dobře, jako nikdy předtím a myslí mi to mnohdy lépe, než mým nadřízeným..Ale to spíš tak nějak mohu mluvit o štěstí, než o zásluhách..Tak nějak mě to zakonzervovalo, aby moje texty nebyly tak smutné
Myslím, milá Peťo, že jste také tak trochu jiný člověk, píšete, že pravděpodobně na léčebnu asi nejste. No, já se obávám, že jste na léčebnu již dávno a že stejně si tu léčbu proděláte a já Vám přeji, aby to bylo co nejdříve. Věřte, že to je přání myšleno tak dobře, jak jen toho jsem schopná. Co nejdříve, protože čím dřív to bude, tím míň trápení a bolesti si budete muset prožít. To, co popisujete, si umocněte tak na čtvrtou a budete mít svůj reálný "život" ve čtyřiceti. Budete tolikrát víc lhát(sobě, druhým), tolikrát víc pít, tolikrát míň fungovat a budete na to úplně sama. Pak prodáte poslední cennou věc, kterou můžete prodat, aby se na to nepřišlo - třeba řetízek od svého syna, a budete se cítit až na doraz hnusně a ztratíte poslední soucit sama se sebou.. potom Vám už bude všechno jedno. A pak už to bude jen takové čekání na ..něco..třeba..budete schovaná v posteli, přikrytá až nad hlavu a v klíně ukrytý ten "nejdrahocennější" poklad na světe - lahev vodky.
Třeba taky ne, třeba se mýlím, ale to co popisujete, to přece nemůže mít ani jiný průběh.
Moc moc moc Vám držím palce, aby jste sakra v životě našla to NĚCO, takový ten svůj klid a mír a svojí rovinu..
Hodně štěstí a síly. A odvahy. Radka

Díky Radko.Je to jako přes kopírák, ty naše příběhy.Já si myslela celý život, že mně matka nemá ráda, onemocněla, byla jsem za ní v nemocnici,odcházela jsem, zavolala mně nazpět, a zeptala se mně, jestli opravdu už nepiju,řekla jsem ji , že ne, a jí se tak rozzářily oči, a mně došlo, jak jsem se pletla, mýlila, že mně má ráda, že jí na mně záleží.Za 14 dní umřela!Tak bacha, nepleťte se,uberte ze svého ega, třeba se pletete, ubližujete zbytečně sobě i rodičům.Jsem vděčná za to poznání, ale přišla jsem na to moc pozdě.Mohla jsem si s maminkou užít víc lásky, spokojenosti.

Radky příběh je hodně silný, ale jak to tady všechno čtu, čím dál víc se utvrzuju v tom, že k tomu poznání a nastartování abstinence si každý musí dojít sám. Radka už to ví, dneska radí,ale určitě i jí takhle někdo promlouval do duše, chtěl jí pomoci, aby nespadla na dno. Spadla. Proč neposlechla ty rady a zkušenosti dřív ???? Protože jsou nepřenosné !!!A takhle je to kolběh pořad dokola. Ten, komu se podaři abstinovat, ostatním radí a domlová, ale Ti to v te situaci neprijímají. Kdyz se jim podarí z kolotoče vystoupit, zase radí a domlouvají těm, kteří se v něm vezou....a Ti zase neposlouchají...a tak pořád dokola. Každej si hubu musí namlátit sám. Třeba s tím někdo nesouhlasí, já to tak vidím. Péťo, drž se !!!!!!