Alkoholik

Květo, já jsem si taky vzpomněla, že jsem čůrala, ale do hrníčku. Byla jsem s malým v nemocnici a měl kapačku do hlavičky, a já opravdu moc potřebovala, a byla jsem s ním na pokoji sama, měl horečku a podobně, a sestřiček bylo málo a já měla strach, že si vytáhne kapačku jak sebou vrtěl, nespal. Pročetla jsem si o Hance, jak jste mi doporučila. Je dobře, když píšeme svoje zkušenosti, mě osobně to pomáhá. Četla jsem démon alkohol od J.Londona, ačkoliv zrovna jeho knihy nečtu, tak tady tu ano a jedným dechem. Přeju Vám hezký večer)

Prosím všechny určitě o tykání

zatím nějak bojuju, nemám tu žádné pití, žádný chlast, tak mi nezbývá nic než vystřízlivět a zase znovu začít.....napíšu až budu dobrá, teď se klepu a jsem ráda že mám tv a že tam dávají tak blbý bulvární program....

moc si ale vážím za to co píšete....třeba Radko, píšete toho hodně, čtu to, pláču u toho....napíšu víc, teď bych psala blbosti, to si tady nikdo nezaslouží

Zdravím Vás Evo,
proč až čtvrtá? Protože po první jsem si myslela, že když jsem byla v léčebně, že jsem jako vyléčená
Pár let euforie z abstinence, snaha vše dohnat, ztracený čas. A také jsem podala žádost o rozvod, který jsem chtěla vyhrát.Pak přišlo léto, teplá noc a ty moje filosofický myšlenky, radost až k zalknutí, až k zbláznění a aby ten stav povznesenosti byl dokonalý, napila jsem se a pak už to jelo..
Druhá léčba, třetí léčba - průběh tak plus minus stejný. Jen prostě, nevím jak to říct..tak nějak to každý vycítí..že dostal poslední, ale fakt poslední šanci..to je instinkt..prostě jsem měla obrovské štěstí v tom, že moje dcera začala studovat závislost a dostaly se mi do rukou fakt kované informace, které byly k něčemu. Nikdo mi nemohl pomoc, to opravdu nikdo nezvládl, jsem děsně komplikovaná.
Já už jsem to tady popisovala někde, nerada se k tomu vracím. byla jsem od malinkata sexuálně zneužívaná. Který lékař mi vrátí mojí první třetinu života?
Musím se tolik toho naučit, mám spoustu úkolů, vím toho tak málo. To nejde s opilým mozkem.Jestliže jsem chtěla přežít, musela jsem ..já nevím jak to napsat, to nejde..Toužila jsem po lásce a přitom jsem ubližovala - sobě, druhým, to byl můj projev lásky..Na moje otázky mi nikdo neodpovídal, lékaři mě dopovali léky a to je asi tak vše, co pro mě mohli udělat..
Dnes nejím ani léky, jenom bylinky, ani nechci pít..Obdivuju malou kytičku, žiju z minuty na minutu. Můj Bůh mě tolik miluje, že mi poslal člověka stejně postiženého jako jsem já, moc si rozumíme, chápeme se navzájem, on věří pocity mě a já jemu..Musela jsem pochopit moje pochody v mozku, abych se mohla z pití léčit, prostě jsem se rozkouskovala a každý kousek analyzovala.. Nepitvám se v sobě denně, to už ne. Prostě jsem zavřela za sebou dveře minulosti a pomalu dýchám, pomalu se raduji a když je mi fakt nejhůř, je tu někdo, kdo mě chápe takovou jaká jsem, kdo mi říká - VŠECHNO BUDE DOBRÝ, ještě chvíli to vydrž, horší to být nemůže, bude to jen lepší. No a opravdu za chvíli je dobře.
Štěstí je to, že se nic neděje..
To každý pozná, že má poslední šanci, prostě se jednou napijete a málem umřete, už vám to nic nedá, jenom problémy.
Měla jsem také obrovské štěstí, že se na mě moje děti nevykašlaly a muselo to pro ně být hrozné. Tolik jsem hledala lidskou lásku, měla jsem jí vedle sebe a nepoznala jsem to. Moje děti mě tolik milovaly a já jsem to nebyla schopná vidět. Ne, promiňte to nejde vysvětlit. Jsem ten úplně špatný patron na vysvětlování důvodu proč abstinuji..Omlouvám se.
Tak tak..no..

Ještě jsem se sem vrátila a je tu tolik bohatých, vzácných vzpomínek a myšlenek...

Ifko,milá vzpomínka plná něhy i když s komickým nádechem (hrníček)

Milá Peti, máme tě rádi

Radko, ve vašem vysvětlení je plno lásky, kterou vaše děti teď hojně od vás dostávají a užívají....

Radko, připadá mně, jako bys psala o mém životě.Je to tak stejné,stavy, nemoc.Víš, že upřímnost je to pravé, nejde si lhát sám sobě, a jsi upřímná i tady.Máš v sobě pokoru, což je ta výhra nad alkoholismem.Já bych už neměnila!Neříkám, že mně s pitím bylo vždy zle, ze začátku veselo, mohla jsem usnout, pomáhalo mně.Pak mně skoro zabilo.Neznám člověka, který by zvítězil nad chlastem, on dostane každého.Kéž bysme mohli každému vtlouct do hlavy, že je lepší nepít!Že je ten život kvalitnější, hezčí.Nejde to!

Milá Libo,
pokud je takto vypadá pokora, tak asi ano. Jinak popravdě řečeno, tak nějak nevím, jak vypadá skutečná pokora. Pokorného člověka si představuji tak, že pokorně přijímá (ale s přesvědčenou radostí)vše, co mu křižuje životní cestu. (Při velké fantazii si pokorného člověka představuji tak, že ho někdo praští a on za to poděkuje) Já to asi občas nepřijímám s nějakou nadšenou radostí.
Ale víte co, v tomto věku a po takových zkušenostech vám rčení: "Když nejde o život, jde o hovno" přijde jako součást písma svatého. Protože moc dobře vím, co to je, když o ten život opravdu jde.
Jinak už se nesnažím změnit běh věcí, protože co se má stát, se stejně stane a když proti tomu začnu křečovitě jít, dostanu ťafku z hůry. Pak jsem vystresovaná a to není dobré.
Ono všechno má svojí logiku a řád i bez mého aktivního přičinění. A pokus se budu chovat jako člověk, slušně a zodpovědně, tak ta moje cesta bude slušná a bude mít smysl.
Tuším co je nejhorší v lidském životě. Když život nemá smysl, když je úplně nanic, úplně zbytečný, zbytečnější než nejvíc zbytečná věc na světě a to mě příklad nenapadá.
Moc dobře vím, že nemám vyhráno, to vím, jako že je tráva zelená. Že mám vyhráno si mohu říci až na smrtelné posteli, až budu bilancovat, dřív ne.
Hezký večer přeji, jdu dělat štrúdl, koupila jsem si listové těsto, tak to bude raz dva

Zdravíčko nepijáci. Máme tu opět páteční večer, který nás láká a v dřívějších dobách znamenal odchod z reality do neskutečných stavů. Byl to večer kdy jsme poznali stud, agresi a falešné pocity nepřemožitelnosti. Hmm stalo se.

Leč někteří z nás snad již prohlédli a našli si lepší zábavu. Je to boj s vlastní myslí. Nedávno jsem zažil zajímavý pocit. Poslední dobou jsem lehce popuzen - omezil jsem kouření a je dost stresu aslečna co se mi líbí má furt přítele a tak. Tak si říkám - ožer se. To naštěstí okamžitě zarazím. A v pohodě. Ale před pár dny večer jsem zažil úplný pocit smíření s tím že bude líp. A najednou jsem dostal příšernou chuť na pivo. Říkal jsem si že teď už mám všechno v pohodě, holka nějak dopadne a že už žiju normálně. Že to jedno pivo neuškodí. Nakonec jsem to ustál a nic si nedal.

Chci se teda zeptat.
Jak se motivovat v tom nepít? Když už se mi život celkem srovnal? Já vím, že pokud bych se napil, tak se opět velmi pravděpodobně rozjedu a za chvíli budu lejt litry vína. Takový to zapít problémy. Nebo oni to ani nejsou tak problémy, jako spíše nespokojenost s životní situací (bez holky, málo peněz, spousta starostí a práce).

Přeji krásný pátek Honzo.
Jestli dovolíte, měla bych jednu otázku a v ní se budu odkazovat na Váš text.
Co myslíte že znamená toto:

"...Že to jedno pivo neuškodí." a toto: "Takový to zapít problémy. Nebo oni to ani nejsou tak problémy, jako spíše nespokojenost s životní situací (bez holky, málo peněz, spousta starostí a práce)."

Pokuste se na to odpovědět, jestliže si na to odpovíte správně, budete umět s tím bojovat. Co myslíte, Honzo, co způsobí, že Vám mysl vyprodukuje tyto úhybné manévry?

Já mám dneska času habaděj, můžeme diskutovat. Radka

Ahoj všichni nepijáci / i pijáci../. Zrovna jsem chtěla psát, že je pátek, den zklidnění po pracovním týdnu a dost nás to má spojeno s ...no, řeknu to, s chlastem !!!! V sobotu si přispat, případnou kocovinku nemuset řešit volnem v práci...do pondělka daleko...Já měla na pití největší chuť právě ve chvílích pohody, posedět si se známýma.nebo i sama večer u TV, netu...Zvládám to nepít, ale ty chvíle pohody...prostě mi něco chybÍ !!!!Taky přemýšlím dát si vínečko. Nedala jsem si, ale chuť je VELIKÁ !!! pčes den mě to nenapadne, v práci byla oslava narozenin, já to přežila /jediná/ o toniku. To mi nevadilo. Ale teď bych si teda dala !!!

Ach jo. Jo...a v pátek odjíždíme do Znojma a Mikulova na víkend na vinobraní...tak nějak bez komentáře...

Milá Aneto a proč jedete na vinobraní? Já bych tam nejela ani kdyby mě mučili.