Alkoholik

Jedu s rodinou a se známýma a vůbec celá velká parta. Nevím, jestli jste na tom někdy byla, ale je to i o kulturním programu a historických průvodech, scénkách atd. Ano, je to hlavně o víně...ale to je většina akcí...historické slavosti Č. Krumlova a jiných měst, firemní a reklamní akce /musím chodit dost často /. Tomu všemu se mám vyhnout ??? I kdybych chtěla , tak nemůžu... tak co mi radíte ??

Byla jsem tam, narodila jsem se tam. Nikam nemusíte. Nekončí Vám život, abyste zrovna letos musela na vinobraní. Alkoholici by měli mít na vinobraní přísný zákaz vstupu.
Dneska si namasírujete mozek důvody, proč na to vinobraní jet a za pár let Vám Vaše chlastem masírovaná závislost bude TLOUCT do hlavy tisíce důvodů, proč si kupovat pití ve dne, v noci, v jakoukoli hodinu..
Nikam nemusíte, pravda je taková, že tam jet CHCETE a píšete si v hlavě seznam rádoby zdůvodnění, proč tam "musíte". Ospravedlňujete se sama před sebou - kulantně řečeno.
Nejezděte - prosím.

Asi to myslíte dobře, ale já už poslední srpnový týden byla na vinobraní v Německu. No, a nedala jsem si ani decku. Tím se ani nechlubím, ani to nijak nekomentuju. Tak to prostě je.

No určitě do myslím dobře - Zkušenost!! - nic víc. Je to Váš život a Vaše vůle jak s ním naložíte. Jen si myslím, že šlapete bosou nohou ve vosím hnízdě. Žádný alkoholik, který se chce dostat z vleku závislosti nepokouší záměrně svoji odolnost vůči chlastu. To se prostě nedělá.
Před chvilkou jste psala, jakou máte téměř neodolatelnou chuť si dát a jak v práci slavili a Vy nic a tak mi přišlo, že je Vám to skoro líto.
Zeptejte se Liby, jak moc se má pokoušet odolnost, když je člověk závislý. Ona Vám poví, jak ti lidé dopadají. A taky Vám určitě může povyprávět, jak vypadá umírání na chlast. Já to viděla a ne jednou. "Nezapomenutelný zážitek"
Tak hodně štěstí, pevné nervy.

Všechno dobrý. Ale asi si rozumíme a nerozumíme. Že jsem si dneska při oslavě v práci nedala alkohol mi vadí opravdu nejméně. Napsala jsem bohužel, protože všichni si dali, což znamená, že nemají ten problém co já.Kromě toho se pila vodka, a já tvrdý alkohol nepila nikdy.
Ale to není důležitý,
Ale přece se nemůžu vyhýbat pozvání na svadbu, oslavu, narozeniny a mohla bych jmenovat dál a dál. Vy tohle všechno dokážete ze svého žívota odbourat ? Přece nemůžu žít v izolaci. Já pít nechci a nebudu, ale živoz nastraží alkohol do cesty a musím se s tím vyrovnat a abstinovat. přece nemůžu žít ve skleníku...no, snad mi rozumíte !!!

Jestliže jsem se milá Aneto chtěla ze závislosti dostat, musela jsem jsem odbourat situace spojené s alkoholem. Jinak normálně chodím do supermarketu, do restaurace na obědy, slavím narozeniny, dodržujeme Vánoce, Velikonoce, masopust a jiné. Nicméně je fakt, že nejsem moc družný typ, moje pití není spojené se společenskou konzumací a hlavně se nestýkám s lidmi, kteří pijí a hlavně s těmi, kteří by mi alkohol nutili - to už vůbec ne. Co se mě osobně týče, nemohla bych fungovat na pracovišti, kde se pije. To jsou základní principy mojí abstinence. Vyhýbat se RIZIKOVÝM situacím, to je také to, co jsem si z léčby vzala pro sebe.
To je jako kdyby gambler jezdil do Las Vegas, protože je to součást jeho života, tam to totiž zná a tam se "jenom" díval..gambler by si v životě neměl správně zahrát ani žolíky. To je jeho omezení.
Spoustu lidí nechápe podstatu svojí nemoci - například závislosti na alkoholu. Člověk s hypertenzí je omezený pohybovou aktivitou, léky, stálým lékařským dohledem. Každá nemoc s sebou nese jistá omezení, je to pro dobro toho konkrétního člověka, aby přežil.
Jestliže někdo nechce přežít, je to JEHO PRÁVO, to zcela jistě, nemusí se omezovat absolutně v ničem, může se chovat zcela asertivně, ale jako úplně dospělý člověk, předpokládám že svéprávný za to MUSÍ NÉST PLNOU ZODPOVĚDNOST.
Jako alkoholik lze žít plnohodnotný život, ale je důležité se přizpůsobit stavu věci
Chtěla jsem přežít - holý život pro mě je důležitější než oslava. Můj způsob trávení volného času je asi jiný, proto si v tomto ohledu nemůžeme rozumět.

Ještě jednu věc. Alkoholik má totiž DVĚ základní možnosti:
1) PÍT anebo 2) ŽÍT

Radko, to pití na pracovišti je jedna až dvě skleničky na oslavu narozenim či svátku člena opravdu menšího kolektivu. No, jistě uznáte , že kvůli tomu nebudu měnit zaměstnání , zvláště když já si s nimi již nepřipíjím.Připadá mi trošku úsměvné, jak budu hledat nové místo, kde budou jenom abstinenti. Svůj volný čas netrávím po hospodách a též nemám za přátele alkoholiky a dokonce ani naduživatele alkoholu /což jsem podle diagnozy ja /. Jste trošku nekompromisní, ale po přečtení vašich zážitků se nedivím.

Milá Anetko, neznám diagnózu Naduživatel alkoholu. Já Vám ale přece vůbec nepodsouvám myšlenku na to, abyste změnila zaměstnání. Psala jsem, jak to funguje u mě. V mém zaměstnání se nepije. Nepije se tam, protože to zakazuje přinejmenším zákoník práce. Z jedné malé skleničky by u mě mohla být jedna velká tragédie. Takový trochu "butterfly effect". Psala jsem, jak to funguje u mě a jaké jsou obecné zákonitosti závislosti.
Vy jste psala, že se nechcete vzdát oslav a vůbec nechce žít ve skleníku, domnívala jsem se tedy, že je to pro Vás nadmíru důležité. Tak důležité, že si život bez toho nedokážete představit. Pro mě je nyní normální nepít.
Podívejte se, já jsem svojí podstatou strašně hodně svobodomyslný člověk. Měla jsem svůj vývoj alkoholika. Také jsem se alkoholikem resp. spotřebním alkoholikem nenarodila, začínala jsem nějak, tak jako Vy, třeba.
Pak někdo přišel - například lékař a řekl: "Milá paní, máte problém s alkoholem, jste alkoholička, nesmíte pít a měla byste si dávat pozor, abyste zbytečně nechodila někam, kde se pije, nemějte doma alkohol, nestýkejte se s lidmi, kteří konzumují alkohol a to proto, aby myšlenky na alkohol byly co nejméně časté, jinak budete umírat dlouhou hnusnou smrtí. A já na to (v duchu): "Jasně pane chytrej, budu doma zavřená, čučet do zdi, v ruce růženec, nebudu chodit mezi lidi - žádné večírky, žádný svařák v zimě na horách, 6ádný uvolnění..to určitě!!! A vůbec, já žádný alkoholik nejsem, že trochu víc piju? No a co, co je komu do toho, ať se stará každý sám o sebe. Taky se nikomu nevrtám v jeho životě."
Na to každý časem přijde sám. Například v jedné léčebně - Jihlavě, kdybyste řekla to, co jste napsala, tak za to by následoval vyhazov z léčby. Důvod by byla nemotivace k abstinenci. Nemáte důvod nepít, to je vše.
Strašně moc by mě mrzelo, kdyby jste se na mě zlobila, protože to, co píšu a co jsem napsala, bylo myšleno v dobré víře a je zkušenost, a ne jenom moje, ale stovek a stovek nádherných a chytrých žen, které skončily třeba úplně špatně. Jste alkoholička, možná v raném stadiu, ale jste.
Moc se omlouvám za svojí reakci, ale strašně mě překvapilo Vaše rezolutní rozhodnutí jet na vinobraní a ničeho se nevzdávat, ač máte problém s alkoholem. Tak tedy opravdu přeji hodně štěstí a ať se Vám daří.R

Kldek, dívky.Radka má pravdu, Aneta zkouší sama sebe, riskuje, její test , co vydrží, nemusí dopadnout dobře.Už jsem to slyšela mockrát-jdu, nebudu pít.Jenže! Limonády, džusy...jsou sladké, nezaženou žízeň, tak se zkusí malé pivo, vinný střik, a šup, je to tu.Nyní je Aneto pro Tebe každý den střízlivý velká vzácnost.Važ si ho, neriskuj.Alkoholik neumírá, ale chcípá, trpí, fyzicky , hůř psychicky.A alkohol dostane každého!Včera jsem byla na sjezdu abstinentů v Červeném Dvoře, smutná bilance, velice málo lidí se drží, víc už jich je mrtvých, i mladí.Je tak těžké, vysvětlit, že alkoholismus je smrtelná nemoc, nevyléčitelná.S rýmou hned člověk zahájí léčbu, s rakovinou vyhledá odborníky, léčí se, ale s tím chlastem pořád experimentuje,nepřipustí si, že by bylo zle.Žiju, protože nepiju.