Alkoholik

Děkuji, dobře bude, jinak bych už dávno byla někde v blázinci nafurt, věřím, že klid nastane, vše bude dobré, u nás doma už se to rýsuje.Kalamity přitahuji celý život, jsem zvyklá.Hezké sny, jdu ležet.

Ahoj Libu,
vím, že doma motivovat k uzdravení ze závislosti je nejnesnadnější. Máš bohaté zkušenosti, jsi citlivá,nebojíš se, to jsou Tvé silné zbraně pro pomoc doma i dalším, kterým také pomáháš. Hodně síly, nenech se odradit případným nepochopením, jsem s Tebou i když jen takhle na dálku. To jen abys věděla.
Květa

Moc děkuji za slova podpory, máš pravdu, doma je to jiné, radit, když ví, jaká jsem byla , jenže znají mně, a taky ví, co alkohol dokáže!Mladýho táta byl alkoholik.No, už se udobřili, ale lekli se, když jsem jim řekla, že ještě jednou! a vnuka sama odvezu k vlastnímu tátovi, a mladámu jsem řekla, že jeho lásku jistě ztratí....lekl se moc, má kluka rád, a tak uvidíme.Anatabus bude.Chránit vnuka budu jistě!

Zdravím všechny. Tento web jsem si přečetla skrz naskrz už několikrát. vždy v takovem zachvatu sebepoznani toho ze asi jsem alkoholik a ze bych s tim mela asi neco delat. acoli mi to kazdy rikal po par dnech abstinence jsem si zase uvedomila ze alkoholik nejsem, co blbnu, ze si proste jenom rada dam panaka jsem se na nejake reseni tohoto problemu rychle vykaslala. Nevim proc, ale chtela bych tu napsat svuj pribeh, ktery se prave hodne toci okolo toho prestavani a zacinani.. nevim jestli nekoho bude zajimat, ale ja se tim asi tak stotoznim s tim, ze proste alkoholik jsem a to asi docela silny. je vas tu takovych vice, tak budu mit pocit, ze me tu nikdo nebude odsuzovat, apise mi podrzi palce a pochopi me..

Je mi 24 let, mam 4 letou dceru a jsem stastne vdana. muj manzel je paradoxne asi jediny clovek ktery si mysli ze jsem cvok kdyz se chci jit lecit. mysli si, ze jsem mlada a proste se rada napiju, ze je to v mladi normylni, on taky pil- ale ja vim ze on alkoholik nebyl. byl proste mlady a nikdy nemusel bojovat s tim, ze nedokazal nepit kdyz si to predsevzal. Pracuji jako stripterka od 18, takze kamen urazu je to, ze chlastat sampanske a panaky jeden za druhym je v popisu me prace. spousta holek to tak dela, jenze ja to nezvladam z toho duvodu ze muj otec byl velmi tezky alkoholik, upil se dokonce k smrti. ja jsem mu povahove velmi podobna a to i v te zavislosti.

ze zacatku to bylo v pohode. pit jsem zacala az v 18, protoze do te doby me maminka peclive hlidala. pila jsem abych se uvolnila, abych lepe tancovala, aby se mi lepe bavilo hosty. dale proto ze cim rychleji vypiju flasku sampanskeho tim rychleji mi host koupi dalsi, tim padem vydelam vic penez, tim padem on se taky opije a ja ho pekne oskubu. bohuzel za ty 4 roky to dospelo do stadia ze ten kdo se striskal na srot jsem byla ja a ne host, kazdou druhou noc v praci jsem si nepamatovala, v opilosti jsem se chovala jako nekdo jiny (Jekyl a Hyde- znate to) byla jsem ve stavech ze jsem nedokazala mluvit, chodit, zvracela jsem.. Nejhorsi pro me ale byla rana, tedy spise pozdni odpoledne kdy jsem se vzbudila s nehoraznou kocovinou, volala jsem kamaradkam aby mi rekli co se predeslou noc delo, co jsem zase vyvadela.. z toho co jsem vzdycky zjistila mi bylo zle. nesmirne jsem se za sebe stydela a zaprisahala se ze uz pit nebudu. Jen co zapadlo slunicko, ja s kocovinou jsem se dostavila do prace a musela jsem vyrovnat hladinu alkoholu abych dokazala fungovat..od te doby jsem si zase nic nepamatovala, protoze jsem hladinu asi dorovnala a rovnou prelila..nektere rano mi treba kamaradka rekla ze me z prace vyhodili,(musela mi to rict ona, protoze ani to ze me vyhodili jsem si nepamatovala) tak jsem se stehovala z klubu do klubu a vsude me vyhazovali za muj alkoholismus(ktery jsem si samozrejme nepripoustela, jen jsem nadavala jaci jsou to debilove ze me zase bezdivodne vyrazili) a za jine prestupky ktere jsem pod vlivem ztropila.. udelala jsem i nekolik veci kterych nesmirne lituji ale bohuzel nejdou vzit zpet..

Dokonce jsem si pred nejakymi par mesici rekla ze s tou praci koncim, ze me nuti chlastat alkohol a ze si dam proste pauzu doma s tim ze si dokazu, ze zvladnu nepit kdyz chci.. Avsak tak dvakrat tydne jsem si dala po veceri sklenku vina na dobre srdicko a pokazde to skoncilo ze jsem si dala flasku dve, tri.. na horsi jatra.. Tak jsem se zase vratila do prace s tim ze ta nema s mym pitim nic spolecneho, ze vlaste piju protoze se doma nudim. Takze kdyz budu chodit do prace a hlidat se tak to bude vsechno fajn. Fajn to ale nebylo. neustale jsem platila pokuty za moje prohresky pod vlivem alkoholu, potom mi prestali v praci alkohol nalivat, to jsem resila tim ze jsem si ssebou nosila svuj alkohol- (protoze jinak bych tam fakt uschla), to jim asi doslo, protoze jsem neprestavala byt kazde rano nasrot, tak me zacali prohledavat tasku, dokonce obleceni- zdali nemam ssebou alkohol- to jsem vyresila tim ze jsem si ho lila do flasek od kremu a samponu. Stale jsem neprestavala byt opila a delat problemy- tak me zase vyrazili.
Dalsi dusedky ktere moje piti ma jsou napriklad ty ze me vyhodili i ze skoly, asi budu muset opakovat rok na vysoke protoze s kocovinou jsem jaksi nezvladala rano vstavat natoz navstevovat nejake prednasky nebo zkousky(kdyz uz jsem je navstivila bylo to nesmirne utrpeni, hlava mi trestila, nebyla jsem schopna logicky myslet), vyzvedavat dceru ze skolky a pak si s ni hrat, kdyz se opiju tak jsem strasne oskliva na manzela(ten musi dokonce rano predstirat ze spi aby nemusel se mnou vest moje ozralecke debaty), malem jsem ztratila jednu z nejlepsich kamaradek,( ktera videla kam to semnou speje), nezvladam dojit ani na postu si neco vyzvednout(protoze kdyz se vyhrabu z postele tak uz maji vetsinou zavreno), nekolikrat me okradli (takze si uz asi poste zadam o novou obcanku, ridicak, kreditku atd..), a vubec miliardu veci ktere si domluvim nebo nekomu slibim ze nekde budu..a pak na to bud zapomenu, nebo se vzbudim az po tom co to melo probehnout, anebo to jednoduse nezvlanu kvuli kocovine a tyhle veci musim milionkrat prekladat na pozdeji, budik absolutne uz nema sanci me vzbudit...atd...

No musim podotkonout ze kdyz jsem si to takhle sesumirovala a napsala to...musim uznat ze to je otresne a ze s tim musim opravdu neco delat. Tudiz od pondelka se jdu lecit. Jeste presne nevim jak, ale asi ambulantne a budu potrebovat antabus, protoze asi nic jineho nez strach z toho ze muzu umrit mi nepomuze. Tak mi prosim drzte palce ja vam vsem taky drzim!!!!! Nealku zdar!

Ahoj Kamilo,
myslím, že jak sis to všechno sepsala, tak sis uvědomila, že alkoholik opravdu jsi, všechno to sedí...
ono to je dědičné, máš to po svém otci, ale je jen na Tobě, co s tím uděláš, jestli spadneš na to dno, nebo budeš bojovník....já myslím, že potenciál máš: zvítězit nad tím, vypadáš jako člověk, co bojovat umí...když budeš chtít, tak dokážeš vše
co dcerka? není pro Tebe dostatečná motivace?

Kamilo, souhlasím s Peťou, víš to, že jsi alkoholička.Už máš své vypito, průšvihy vybrané, je čas na abstinenci!Zasloužíš si ji, dcera taky.Ale musíš chtít jen Ty!Zkus antabus, zajdi na AA, vem si tam pár knih, pouč se, nauč se žít bez alkoholu.Nenech se zničit.

Ahoj, samozřejmě že s tím budu bojovat. Už jsem objednaná k psychologovi a jsem skálopevně přesědčená se už nenapít protože vím jak to dopadne a už to nechci zažít. Moje dcera je samozřejmě obrovská motivace. Je pravda, že ona mě nikdy opilou neviděla, ani si zatím neuvědomuje že třeba její máma má nějaký problém. Ale rozhodně nechci aby dopadla jako já když se táta vracel z hospody a já jsem každou noc trpěla když se hádal s maminkou, mlátil jí a já alokohol nesnášela. Nechápala jsem proč s tím prostě začínal a proč nepřestane, co je na tom tak těžkého..ted už to vím. Nedopadnu jako táta. Mám s ním samozřejmě společné takovéto věčné slibování že se už nikdy neopiju..ale jak všichni víte to není v naší moci, pokud si jen k alkoholu přičichnem..musím stoprocentně vyhledat odbornou pomoc..

Určitě se neboj, nestyď!Jeď!Je to jenom chlast, s kterým se chceš rozloučit!

Přesně démon alkohol!! Vždyť já jsem vypila flšku vodky denně a pořád jsem si nalhávala že je to vpohodě, že piju protože chci, vyhovuje mi to, manžel mě taky podporoval v tom že nemám žádný problém. Prostě jsem mladá tak si piju a prostě až budu chtít tak s tím seknu. Ale už neví, nebo prostě nevěří tomu, že fakt nejsem schopná sama s tím přestat. Nevím jak mu mám vysvětlit že nejsem blázen ani hypochondr když se z toho chci léčit. Potřebuju aby mě podporoval v nepití, ale nejsem si jistá jestli to pochopí. Zatím se spíše mému rozhodnutí usmívá, říká že jsem roztomilá s tím svým podezřením na můj alkoholismus. Jenže teď to vážně už není podezření ale holý fakt.

Kami, na manžela se nemůžeš ani zlobit, není alkoholik, nikdy to nepochopí, protože to bere podle sebe.On jen tak řekne dost a nepije, je to táák jednoduché.Ale pro něj, Ty nemůžeš zastavit tu jízdu ať si to přeješ sebevíc.Známe to všichni, co jsme alkoholici.X krát jsme si slibovali, plánovali, vždy to skončilo stejně, byli jsme namol.Z člověka je otrok alkoholu, je to ponižující, únavné, peklo.Stačí jen abstinovat, není to úplně jednoduché, ale dá se to vydržet.Vzhůru ke svobodě.