Alkoholik

Milá Kamilo,
přečetla jsem si mnohokrát Váš příspěvek. Jste tak mladá, ale při čtení jsem si uvědomila, že ve věku 24 let jsem také už byla dost závislá na alkoholu, ale trvalo dlouhých 20let, než jsem si uvědomila, že alkohol je alkoholikovi tak mocný nepřítel, kterým není radno pohrdat ve smyslu: "Ty mě nikdy nedostaneš!"
Domnívám se, že i zlost a vztek a nenávist k alkoholu je emotivní vztah. A emoce, jak pozitivní nebo hodně negativní dokazuje jen to, že nám na nějaké věci či stavu věci záleží. Protože na ní stále myslíme, jak ten negativní stav nebo situaci přeprat, jak být silnější a mít nad situací nadvládu. Třeba.
Trvalo mi dvacet let, než maličko mé emoce, týkající se alkoholu, vyprchaly natolik, že nezůstává téměř nic, co by mi zvedalo tlak a zrychlovalo tep při pohledu na lahev vodky. Musela jsem vnitřně přijmout fakt (tak jako je pro mě samozřejmý fakt, že tráva je zelená a slunce pálí - a to mi tlak nezvedá)že je alkohol tolik mocný a zákeřný nepřítel - protože moje mysl z nějakého důvodu nekooperuje s mým tělem a má tendenci ho zlikvidovat a jako zbraň mě nasměrovala k alkoholu.
Kami, čím dříve přijmete pravdu o sobě, čím dřív přijmete pravdu o tom, kdo je silnější a mocnější a o tom, jak lidské tělo je křehoučký organismus, tím snadnější pro Vás může být existence na světě se všemi obyčejnými radostmi i starostmi.
Já chci věřit, že se svým manželem máte jen ty nejlepší vztahy a dobře vám to jinak klape. Jestli ne, v tom případě - ale to je jen můj pocit (osobní zkušenost)- tak nemohu uvěřit, že Váš muž, jestliže pijete alkohol v množství Vámi popsaném, to s Vámi myslí dobře.
Moje osobní zkušenost je taková, že jestliže mě manžel chtěl odrovnat, koupil mi, ač věděl že nesmím pít, velké množství tvrdého alkoholu..Ale jak říkám, je to jen můj pocit.
K lékaři určitě! běžte, jestliže mu řeknete to, co jste tu popsala, nevím, jestli bude nějakou ambulantní léčbou vůbec nadšený. Ale možná ano, co já vím.
V každém případě je to teď ve vašich rukou. Jaký bude Váš život a v nejhorším případě kariéra alkoholika - NIC MOC je hodně slabé slovní spojení. Strašit Vás nemám v úmyslu a ani to není třeba - v době virtuální komunikace, kdy si veškeré informace i v obrazové formě získat není problém. V té obrazové jsou "lidé" tedy - tak trochu lidé, kteří se propili do mentální retardace a existence za zdmi ústavů.
Ale to všechno má nějaký vývoj.
Je tu člověk, mladý, krásný, více či méně úspěšný, má určitou úroveň, nějak materiálně zabezpečený..Jestliže ten člověk má tu smůlu, že je alkoholik, tak mu závislost postupem let vezme krásu, zdraví, postavení, peníze, stabilitu, úctu, přátele,rodinu, děti,.. duši.
Je to na Vás. Ale to, co zde píšu Vám, se někomu může zdát jako slova a písmenka, logicky jako mnohému, kdo nepozná na vlastní kůži a prostě neuvěří a nevěří.
Ale to, co alkohol všechno umí vzít je pravda tak velká, že se obávám, že proti tomu ani tráva není tak zelená, jak se mi jeví...
Přeji mnoho sil, hodně štěstí ve výběru terapeuta, přeji Vám zdravý rozum a dlouhý pěkný život.
Radka

Zdravím. Tak jak se držíte? Já mám za týden už 4 měsíce, tak jsem na sebe pyšnej....

Honzo, sláva.A jde to, viď?Neskutečné se stává skutkem, je to bezva!Raduji se s Tebou.

Ahoj Kamilo.Neozýváš se!Ale má rada pro tebe,pokud jsi ochotna ji přijmout.Závislý člověk BOJ A ALKOHOLEM ZÁKONITĚ PROHRAJE!!!
Jediný způsob,který je účinný?Je PŘIZNAT SI SVOJI PORÁŽKU-tím nebude tolik dorážet.Převzít zodpovědnost za SVŮJ život s minulostí a v každé chvíli svého života!To znamená,že se občas budeš muset umět poprat SAMA SE SEBOU!Hodně štěstí do života!

Zdarvím, já jsem jen něměla čas sem psát.. co se týče mého pití alkoholu, od doby co jsem sem napsala první dopis nepiju a naštěstí - až mě to udivuje- mi to zatím nečiní žádný problém. Vůbec na alkohol nemám chuť, mám spoustu věcí na zařizování a tak:) mám se skvěle a musím uznat že se cítím o hoooooooodně líp. teď mě čekají nšjaké oslavy narozenin kamarádů, tak jsem na sebe zvědavá- jak mi půjde bojovat na párty..uvidíme. Já jsem rozhodnutá nepít, spíš to myslím tak, jestli budu mít nějaký absťák, nebo jestli to pro mě budou muka se nenapít. Držte mi palce!

Kami, palce držím, já jdu dnes na pohřeb své dobré kamarádce, zítra taky na oslavu narozenin, Kulatých, oslavenec je majitel hospody, takže alkoholu bude moc.Jenže já nepiju, no a?

Dik všem, co píšou do tohoto fora. Bez vás bych teď byl asi už mimo realitu. Vim, že v tom nejsem sám, a že se to dá zvládnout,ale ještě si ani trochu nevěřím.
Odhodlání je. Věk 43 let, 25 let kvartálního pití. Matka těžká alkoholička, sestra těžká alkoholička, spáchala sebevraždu. Otec několik let téměř stopro abstinuje, jinak těžký piják bez závislosti. Komické, že naprosto nechápe, jak může být někdo závislý. 12letý syn ve vlastní péči. Tři týdny v práci na lodi, tři týdny doma, syna mi hlídají rodiče nebo kamarádka. Na lodi jsem v posledních třech letech nepil. Žádné zásoby alkoholu, a když je krize, nejde jen tak vyskočit na břeh. Žádné starosti, pohyb, čerstvý vzduch, voda. Téměr ideální detox. A pak doma od prvního, druhého dne sešup. Víno, litránek, druhý den dva, brzy tři, destiláty, pivo, cokoliv alko. Přitom dělat tatínka maminku, starat se o domácnost. Jasně, že mizerně. Týden v práci absťák. Po dvou týdnech jsem nechápal, proč jsem vůbec pil. Už se to nestane. To mi vydrželo doma pár hodin. Teď už se hrůzy abstinenčních příznaků protahují na celé tři týdny.
Minulý čtvrtek se stal asi zázrak. Po třech týdnech bez alkoholu a pěstování zánětu v dásni, mi doktorka vytrhla zoubek. Krásná omluva, pro láhev vodky. Za dvě hodiny byla ve mě. Euforie. Natáhl jsem brusle, batoh, nakoupil a zařídil, co bylo potřeba, ve městě na žízeň jen jednu destítku. Nákup trochu velkorysejší, ale jinak bez problémů. Jak začla hladina alkoholu klesat, začal jsem se připravovat na hrůzu a na to jak půjdu s hambou a výčitkami svědomí do večerky pro další láhev, abych se nezbláznil a nějak zvládl povinnosti. A nic. Kocovina se nedostavila. Jen jsem sledoval, jak začínám střízlivět a bylo mi dobře. Pochopil jsem to jako šanci, a najednou si uvědomil, co se to se mnou ta dlouhá léta vlastně dělo. Co já jsem dělal. Asi poslední možnost se vzepřít a obrátit na jednosměrce do pekla.
Poprvé po letech jsem už 4. den doma střízlivý. Všechno je trochu jiné, hezčí. Jen ta úzkost, deprese, bolesti v končetinách nic moc. Mám se blbě, ale snáším to... zatím ne výborně, spíš tak, nějak.
Zítra jedu do krajského města za AA, ve středu psychiatrie AT. Myslím, že jakákoli pomoc je dobrá. Hlavně z toho uniknout a už nikdy se nenapít.
Syn je obrovská motivace, zájmů mám dost nezbude po chlastu prázdno. Zatím ale nemám energii. S pitim by byla, ale jen chvíli a zas jen hrůza a výčitky. Až na to nejnutnější vše odkládám. Nic není důležitější než nepít a nic nemůže být důvodem se napít. Snad bude líp.
Všem vám držím palce. Když je mizerně dost mi pomáhá když si připomenu, že na tom jste nebo byli podobně. Tak snad i vám něco přinese, když se přidám. Ještě jednou dík.

Tak to je pořádný rozhodnutí-hodno pravého muže.At´Vám vydrží nepít.Bez odborné pomoci,pro kterou jste se dokázal rozhodnout by to bylo neuskutečnitelné.Držím palce!

Mirku, abstinujte hlavně pro sebe!Stojí to za to.Já začala ve svých 53 letech, jsem ráda, vděčná za každý střízlivý den.A kluk bude hrdý na střízlivého taťku, zaslouží si ho!Takže jedem?Nechlastáme?

Nechlastáme...Díky za podporu, alespoň pro mě mají vaše zkušenosti mnohem větší hodnotu než rady odborníků. Trochu jsem zoral denní plán a na AA nezbyl čas. Dnes mám za sebou poradnu AT a konzultaci v doléčovacím centru. Zázrak se nekonal, nikdo za mě pít nepřestane, musím přestat pít já, domluvili jsme se, že zatím zůstanu bez medikace,protože se kupodivu cítím dobře. Spíš mám obavy, jestli jsem nějak neonemocněl, protože na alkohol nemám ani trochu chuť. Je to podezřelé.