Alkoholik

Mirečku, věř, že chutě přijdou, pak bude starost jak to ustát,vydrž.Nejhorší jsou sny o alkoholu, to je první náznak, že mozek potřebuje svoji dávku.Ty náš marode, on chudinka nemá chuť na chlast!Rozesmál jsi mně i potěšil.Díky.

Samozřejmě jsem neměl na mysli nějaké nebezpečné onemocnění. Určitě jste se už setkali s články o dr. Ameisenovi a léčení alkoholismu baclofenem. Když se se s tím setkal, tak jsem prostudoval všechny dostupné rekce odborné veřejnosti, pochopitelně i vyjádření dr. Nešpora, osobně prokonzultoval s psychiatrem, dvěma. Názory nejednotné, od nadšení, skepsi až naprosté odmítání. Takže bych to nebyl já, abych to nevyzkoušel na sobě. Experimentoval jsem asi rok, včetně masívního dávkování, normální max. denní dávka je 75mg.,dr Ameisen uvádí až 200mg denně bez následků. Já se dostal pár dní max. na na 150mg denně. To už se začla projevovat nesoustředěnost a poruchy krátkodobé paměti a motoriky. Ale zárověň naprostá nechuť až odpor k alkoholu. Docela chyba, že moje experimentování postrádalo metodiku a odborný dohled. Ale jednoznačně se mi potvrdilo, že baclofen nezpůsobuje euforii při jakémkoli dávkování. Při překonávání kocoviny a abst. syndromu je účinnější a méně rizikový než diazepam. Není návykový. To by nebylo nic převratného. Největší rozruch v odborných kruzích totiž vyvolalo Ameisenovo tvrzení, že se z alkoholismu vyléčil, tzn. že může dál kontrovaně pít. Uvádí, ne proto, že by mu to chutnalo, ale, že jako vlastník soukomé kliniky se nevyhne společenským přílezitostem spojených s konzumací alkoholu. A u mě ta láhev vodky po vytrženém zubu přišla asi dva týdny poté, co jsem spotřeboval poslední balení Baclofenu, s tím že s experimentem končím a nové si již napsat nenechám. A skutečně, jak jsem se opil, tak jsem také naprosto bez problémů vystřízlivěl. To se nestalo, nebudu přehánět, 15 - 20 let. A teď nevím, je-li to důsledkem baclofenu nebo autosugesce. Ale ta souvislost s baclofenem mě napadla až včera. A teď řeším dilema. Nechat to být a nemít jasno, nebo experiment završit a zkusit ještě jednou mojí reakci na alkohol. Na jednu stranu vím, že je to veliké riziko, ale pokud by se účinky baclofenu potvrdili, mohlo by to přinést úlevu záchranu mnoha lidem. Vrátím se ještě k tomu jak jsem o tom hovořil osobně s psychiatrem. Může na tom něco být, máte o tom informací víc než já, baclofen vám napíšu, vyzkoušejte to, ale já na pacientech experimentovat nesmím. Když jsem si těď prohlédl předešlé řádky, je rozhodnuto, risknu to. Zvolím co nejmenší množství, abych zvládl dnešní povinnosti, zároveň dost na to abych pořádně poškádlil ďáblíka závislosti. To je můj věčný problém, nastavit parametry experimentu, aby byl jednoznačně vypovídající a zopakovatelný. Navíc na víno, které jsem pil nejvíc, nemám vůbec chuť, při pomyšlení na destilát mi běhá mráz po zádech. Nejsnesitelnější budou dvě,spíš tři rychle vypitá piva.Určitě při čtení těchto řádek nade mnou lomíte rukama. Nedivím se, taky si připadám, že dráždím kobru bosou nohou. Ale nechat rok pokusů s vlastním mozkem bez nějakého závěru mi také nepřipadá košer. Večer písnu, věřím tomu, že střízlivý.

Mirku.Dělat ze sebe laboratorní myš by se mi zcela určitě nelíbilo.Toto bych přenechala TĚM,KTERÝM TO PŘÍSLUŠÍ.Je to jen Vaše věc.Nepiju 9 tým rokem.Vím,že jsem alkoholička.Nevadí mi to-přijala jsem to za své,stejně jako doživotní abstinenci.Co víc?Alkohol mi v životě vůbec neschází.Byla to moje hořká zkušenost k rychlému CHEMICKÉMU ŠTĚSTÍ,ZE KTERÉHO SE VYKLUBALO PEKELNÉ MUKA A ŠÍLENSTVÍ!Dnes i kdyby byly vynalezeny jakékoliv léky abych si mohla dát skleničku,či kontrolovaně pít???ODMÍTLA BYCH!Našla jsem recept na šťastný život právě v životě jako takovém!Naučila jsem si vážit si,naučila jsem se zbavovat strachu,milovat i odpouštět a radovat se ze života-at´už je jakýkoliv!

Připojuji se k Janě s názorem,alkohol není nutný k životu, bála bych se spoléhat na něco nevyzkoušeného,a pro pár skleniček riskovat, že selžou účinky, já ty hezké střízlivé dny zahodím, znovu budu na dně, to bych jistě už nikdy nechtěla.Bojím se o Mirka, má na starost dítě a tak si zahrává.

Chápu vaší reakci a máte naprosto pravdu. Jen s těma experimentama už asi nic nenadělám, někdo musí něco vyzkoušet první. Občas s tím lezu okolí na nervy, natluču si nos, ale většinou se to povede a přináší mi to uspokojení. Pokus jsem provedl, zakoupil tři dvanáctky. Dvě jsem rychle vypil. Dostavilo se omámení, ale žádná euforie nebo pocit štěstí, nic pozitivního. Spíš rozladění z toho že nejsem zcela funkční. Na to třetí už nedošlo. Už jsem mimo - střízlivý. Cítím se zas dobře. Už to nebudu pokoušet. Nejspíš jsem z toho největšího nebezpečí venku. Jestli zásluhou autosugesce, placebo efektu nebo baclofenu, je vedlejší. Cítím ještě nedůvěřivý pohled. A nejspíš se týká vztahu ke kontrolovanému pití. V dost příspěvcích se tu o kontrolovaném pití polemizuje. Vy v tom určitě jasno máte, ale snad u většiny cítím jakousi nostalgii po tom aspoň někdy, příležitostně, trochu. Rozum do hrsti. Chtít se vyléčit ze závislosti, abych mohl kontrolovaně pít, je sebeklam, krůček k tomu hodně kontrolovaně pít, čili chlastat, kam to vede všichni víme. Já mám jasno. Nepít, rizikovým příležitostem se vyhýbat. Ještě mě čeká další oříšek, a to zkoncovat s kouřením. Trošičku méně nebezpečná závislost, ale o to zarputilejší. Kouření do tohoto fora nepatří, ale u mě to bylo vždy spojené. Když jsem hodně kouřil, dostavila se chuť na alkohol, když jsem pil, kouřil jsem jak o závod. A jelikož kouřím víc jak dvacet let nikoliv pro potěšení, ale protože jsem závislý, několikrát zkoušel přestat, opakovaně selhal, mám dost narušené sebevědomí, a to zase souvisí s alkoholem. Poslední cigareta bude ještě dnes. Nechlastáme!!!

Líbo.Tam,kde vítězí strach není místo na víru,kterou jsme musely přijmout.Nedovol vyrůst vlastnímu strachu.
Mirku-co se tebe týká.Proč nehledat v sobě dobro a zlo a nezačít je rozlišovat???Já věřím-co se týká Tebe.Další obět´,která se dokázala zbláznit,která velice rychle zapomněla,z čeho se před týdnem vyhrabala!!!I toto je závislost-hloupé hry s pokušením všeho druhu!Přesně tak myslí alkoholický mozek.I já nebyla jiná!

Dobrý večer Mirku,
přečetla jsem si Vaše příspěvky. O závislém dr.Ameisenovi a jeho experimentu s Baclofenem jsem četla vloni na stránkách WHO, myslím. Francouzi z toho byli dost vyděšení.
Mám Mirku takový návrh.
Jste, jak píšete, kvartální alkoholik. Pojďme se domluvit, že bychom si tu popravdě řekli, tak za půl roku +-, jestli jste změnil názor na spojení: kontrolované pití vs. kvartální alkoholik. Platí?
Osobně si myslím, že zdárná cesta kvartálního alkoholika není zdárně zvládat absťáky. Zdar znamená v našem případě (nebo alespoň v mém) dožít se v klidu a míru čtvrté fáze života ve funkčním stavu. Přežít svůj lidský život v čase nám darovaném.
Domnívám se, že alkoholismus je zhoubná posedlost. Proto je definovaná jako deviace. Jestliže je člověk posedlý něčím natolik, že to sociálně narušuje normální fungování jeho očekávaných rolí, má vážný problém v hlavě a je už pak jedno, jestli je to posedlost alkoholická, drogová, experimentální či sportovní – protože všeho moc škodí. Chtíči v naší hlavě je fuk, jaká závislost to bude, jen chce svoji splátku. Posedlost zaplaví racionální složku natolik, že se nám, závislým stává, že nám vlastní mozek prachsprostě lže. Démon hledá malinkatou skulinku našeho zaváhání. Pro nás je hodně důležité řídit se častěji srdcem, protože jakmile mi moje srdce začne bít rychleji při zákeřné myšlence: „co kdyby, někdy, možná ,jednou,..jen jednou...“, musím se mít hodně na pozoru. Zatím se mi daří. Srdce je život. Jestliže je moje srdce v klidu, nemám se čeho bát, je to můj radar na všechna nebezpečí.
Můj názor na Vaše experimentování s Vašim tělem je takový, že to není šlapání bosou nohou na hada. Je to podle mého názoru naprostá neúcta k sobě samému. Na to, aby člověk mohl experimentovat sám na sobě, tak, aby to mělo skutečně nějakou váhu, musí být například vědec, a nebo,.. mít okolo sebe ansámbl lidí, kteří by v případě potřeby zasáhli a zachránili. Musím Vás zklamat, zcela jistě nejste první, kdo něco podobného na sobě vyzkoušel. Také jsem jedna z mnoha, co na sobě experimentovala. Měla jsem léky na zmírnění abstinenčních příznaků a euforické stavy z toho, že já tu svojí závislost přečůrám. To byl tedy čardáš..
Myslím si, že by nezabránilo rozvoji mojí závislosti absence absťáků. Moje absťáky, jakkoli strašné, mi nezabránily v pití, byly však prospěšné tomu, že jsem do sebe nelila chlast denně. Vtip je v tom, že bych nebyla alkoholik kvartální, ale 365.denní a zcela jistě bych si dnes s Vámi nepsala, protože bych byla dávno mrtvá, při tom konzumovaném množství. Absťáky mi vlastně zachránily život. Absťáky mě donutily jít se léčit včas. A ne až v době, kdy by mi cirhóza zdemolovala játra a nebo kdy by mi bezděčně ukapávaly sliny na podlahu při pohledu na tekutinu. Strach z absťáků mi nedovolil napít se moc často. Ale můj mozek mě kvartálně zrazoval, měl amnézii (sviňák) a ještě mi nakecal, že troška občas přece neuškodí..No..a dál už to určitě znáte..Je to stále dokola..
Je mi to strašně líto, protože co jsem četla, musíte být jinak hodně inteligentní chlap a ještě nejste úplně ztracený.
Moje babička vždycky říkala: „ Hračky bejvají plačky“. Což jsem jako maličká při pohledu na moje panenky vůbec nechápala, jako větší jsem si to spojovala s mým blbnutím a následnými odřenými koleny. Jenže z mnohaletého užívání drog nebo alkoholu nebolí jenom kolena..A nebolí jenom nás..
Přeji hodně štěstí.
Radka

Velice si vážím vašich rad, vím, že jsou podloženy zkušenostimi jak vašimi, tak zkušenostmi všech, kterým pomáháte. Co se týká kontrolovaného pití, jsem se v posledním příspěvku vyjádřil nejspíš nejasně. Snahu o kontrolované pití přece odsuzuji a varuji i všechny ostatní. V prvním příspěvku jsem psal, že se cítím nejistě a nevěřím si. Nejednou se mi stalo, že jsem byl na nákupu s předsevzetím, že si žádný alkohol nekoupím. Najednou jsem se přistih, že bezmocně, neschopen odporu, přihlížím jak moje ruka vkládá do vozíku dvě láhve vína. Takže určitě si pokorně přiznat sílu a záludnost závislosti, ale byla by hloupost se stresovat při každé návštěvě supermarketu. Před chvílí jsem se vrátil z hospody. Přišla na návštěvu kamarádka a došli jí cigarety, já žádné neměl, tak jsem jí pro ně dojel na bruslích do nedaleké restaurace. Dříve bych asi stihl jedno, dvě od cesty, dnes jsem zaplatil cigarety a sebevědomě s uspokojením jel domů. Přijal jsem, to, že alkohol pro mě není, neměl jsem chut, ani nutkání. Už si věřím, že to zvládnu. Co se týká medikace u léčby závislostí se cítím také trochu nepochopen. Pokud nejde o život ohrožující stav, jsem zastáncem tvrdé školy, hezky si absťák vyžrat, ať člověk ví, s čím si hraje. Také proto teď nemám nic na zmírnění bažení, na spaní, antidepresiva, antabus, baclofen, žádnou berličku, nic. Ale ještě se vrátím k Ameisenovi. Pokud přijmeme realitu, že moderní západní medicína se stává děvkou farmaceutického průmyslu, tak pro psychiatrii to platí dvojnásob. Další vědecký výzkum nepatentovatelného léku, který nepřinese zisk nikdo nezaplatí. To se spíš najdou finance na nezviklatelnou oponenturu a negativní kampaň. Cílem je zisk, ne zdraví. Léčit drahými patentovanými léky, vydělávat. Ne vyléčit. Je tedy pochopitelné, že Francouzi byli vyděšení, hlavně ti v Sanofi-Aventis. A nedělejte si iluze, i věda je ohebná. Není až tak těžké přizpůsobit metodiku vědecké studie, aby výsledek odpovídal požadavkům zadavatele a sponzora. Co mi zbývalo jiného, než vyzkoušet baclofen sám na sobě? Seriozní studie se nikdo nedočká. Jestli jsem vás tím nechtěně popíchnul, hluboce se omlouvám. Vážím si vás a děkuji za pomoc. Nechlastáme.

Mirku, jestli máte pravdu, špatně jsem četla Váš úplně poslední příspěvek a ten předposlední pravděpodobně? špatně pochopila.
Pravdivě jste zhodnotil realitu farmaceutického průmyslu, který se chová nadmíru tržně-slušně řečeno a není v zájmu tohoto odvětví zdraví lidí, anébrž vysoká nemocnost. Nepatentovaný lék nikdo podporovat nebude, to máte pravdu, ale prvotně nebyl ten lék vyroben na zmírnění abstinenčních příznaků. Stát by se choval jako úplný idiot, na jedné straně vysoká spotřební daň s odůvodněním ochrany zdraví spotřebitelů,(čili snaha omezit konzumaci) na straně druhé licence na výrobu preparátu, který by případné následky otravy (absťáku) alkoholem zmírňoval(čili konzumaci podporovat). Ale, abych to uvedla na pravou míru, tak co se týče množství iluzí, které mám vůči státu, jakožto ochránce našeho zdraví, tak množství iluzí je nula mínus. Nemocnost a úmrtnost jsou velmi výnosné.
A máte naprostou pravdu, že obrovská tragédie pro světovou ekonomiku by bylo duševní plus tělesné zdraví a abstinence obyvatel. To je bez debat, v tom s Vámi souhlasím také. A že věda už není dááávno to, o čem jsme četli v knihách a učili se ve školách.
Věda je jeden z nejlukrativnějších kšeftů vůbec. A aby vědci mohli bádat nad jedním problémem, jehož vyřešení je zisk pro občana, musí povinně bádat nad deseti jinými, jehož výslednicí je obrovský zisk pro chlebodárce.. Bohužel však nejen moderní západní medicína prostituuje, ale i ta východní je již dlouhá léta prodejná. Šarlatánství se rozmáhá a lidé jsou ze všeho děsně zblblí. Už nevědí jaký je rozdíl mezi realitou a surrealitou. Nevědí čemu věřit nebo nevěřit.
Pokud bych se okamžik ještě zastavila u Ameisenova, četla jsem jeho příběh a prvotním impulsem jeho experimentu nebylo zdůvodnění jeho občasného pití kvůli společenským povinnostem, jak se obecně píše, ale to, že si prostě nedokázal život bez alkoholu představit. Nechtěl se té whisky jednoduše vzdát. Miloval pocit opojení.
Jsem pro, neléčit se ani patentovanými ani žádnými léky. Jsem moc ráda, že jsem v tom zajedno a jsem taktéž ráda, že jsem Vás ne úplně správně pochopila.
No, a venku je taková vichřice, jdu si odnést z balkonu všechny věci.
Dobrou a prima poslední den v týdnu.
Radka

Hej, to se mně taky ulevilo, Mirku, postrašil jsi mně.Myslím, že jsme poznali naše zdravotnictví všichni, připadá mně, že se tu neuzdravuje, jen drží nemocný při životě, aby byl kšeft.Trapné obviňování starých lidí, co se léčí marihuanou je smutné.Za to, že se léčí, že jim něco pomáhá,nemají bolesti, jsou obviněni, nerozumím tomu.Spíš za to, že státní kasa z nich nemá ani korunu.Nechlastáme, funguje to!