Alkoholik

no jsme to tady fakt povedena grupa, ale je to moc fajn najit partu lidi a moci se tak otevrene bavit o vecech co jsou jako ze tabu a fuuj a tak, ja jsem jednou uz je to par let sla k aa
abych tak videla o cem to je a jak jsem tak vzdy tusila ze me ten alkohol taky nedela dobre a to jsme se fakt nasmali, uplne me dostali s jakou lehkosti se bavili o prisernych zazitcich. Dneska vim, ze kdyby to na me prislo mazu tam, volam, hledam pomoc, neb vim ze je to moje nemoc a je na me jak se k ni postavim. Ale vazne, neco se mi stalo v hlave a prestala jsem bojovat, neni to o boji, ale priznat si svou slabost a netvarit se ze zvladnu vse. Alkohol ne, tak se s nim ani nebudu utkavat,
uz do tehle stanice nechci jezdit, je jeste spoustu mist k navstiveni a zazitku k proziti. Desive je to cist nektere ty alkovymluvy a obhajoby a smutne zazitky, ale fakt asi se kazdy musi rozhodnout sam. tak jo, mejte se a jak se psalo nechlastame, pa

Líbo, psaní Andrejky je zmatené, protože není střízlivá a je v hluboké depce. Je mi jí líto , mojí jmenovkyně, ale já jí svou radou nedokážu pomoci. Snad se to podaří Vám.

Je to tak, že my můžeme třeba cedit krev, ona, když bude pořád hledat vinu na druhých lidech, věcech, nikdo jí nepomůže.Sebelítost je u alkoholika to nejhorší.Pro Andreu je nejlepší hospitalizace, neuznává to.Antabus také ne.Bude tu psát zmateně, těšit se, až si otevře další láhev...nyní možná ji má dopitou, třese se v absťáku....klasika.Nemá POKORU,třeba musí poznat to dno, z kterého se taky nemusí vyhrabat.Zdám se Ti drsná, jenže život alkoholika je ještě drsnější.Rodina, která za nic nemůže, trpí též.Každé dítě bolí, když nadává vlastní mámě, kluk už je zoufalý.A manžel, asi netouží poslouchat opilecké bláboly, výčitky,, obviňování.Taky jsem taková byla, hodně si nepamatuji, ale povídám si s dětma, neradi vzpomínají,děsím se, co vše jsem namlela,byla zlá, hnusná.Dnes už to mám s něma v pohodě, jdu k nim na večeři, pak do hospody slavit, když jsem pila, nepřipadalo by to v úvahu, nikam by se mnou nešly.Vůbec nedělám chytrou, nemachruji, jen mně před očima prošlo hodně alkoholiků, znám ty výmluvy, kecy, vidím konce, moc smutné.Ale taky vidím lidi, co se z toho dostanou, a jak žijí, je jim dobře, veselo, sice je jich málo, ale jsou.Protože nikomu nepřeji poznat to dno, já ho poznala, vím velice dobře, co to je.Nejhorší umírání, které si lze těžko představit.

Ahoj všichni,
pročetl jsem tohle dlouhé téma a asi bude lepší se představit, protože já už vás trochu znám a vy mě ne: www.alkoholik.cz/zavislost/kontakt/kniha-navstev.html#gbentry_1236

Úplně na začátku jsem byl přesvědčený, že se při konci dočtu toho, jak to Honza vzdal a nějaký ty blbý kecy proč to teda nešlo. Sem strašně rád, že se drží!

Bohouš, pokud to ješte čte a je střízlivý, má můj obdiv. Chlap.

Holek je tu hodně a zvlášť při konci jsem se už ztrácel, tak jenom doufám, že Aneta se drží a nepřeváží to přesvědčení, že jedna neuškodí.

Bojím se, že Péti ten stav, ve kterém je, celkem vyhovuje. Někde tam naznačuje jak moc ji (nejen) rodiče pokřivili a já si myslím, že nehledíc na chlast, nějaká delší a hlubší terapie u psychologa by jí mohla hodně pomoct. Těch strašidel má v hlavě až až a vymítat je nějakýma manažerskýma příručkama je jenom další útěk.
Péťa vůbec hodně utíka - před realitou do chlastu a snů o naprosté a perfektní dokonalosti, před chlastem k nabitýmu programu. Snaží se mít ráda a k tomu mít se ráda patří i jedna sklenička...

Jinak mě potěšilo, že díky vám nebudu muset absolvovat určitý části tý cesty na dno (poučit se z vlastních chyb je jednoduché, poučit se z cizích užitečné): Nedávno mě napadlo, že přece pokud bych se jednou za čas opil sám doma, tak nikomu neublížím, že jo. Oh bože, jak je to všude stejný.

Nic, dneska večer promluvím se ženou a oznámím jí, že je to se mnou nahnutý a radší to nebudu pokoušet a hodlám abstinovat. Trochu ji poprosím o pomoc, ona to zatím bere na lehkou váhu.
Pět let jsem neměl novoroční předsevzetí, je čas změnit zvyky.
Čekáme děcko a ja si ho chci užít, ne mu zkomplikovat život. A hlavně ne sobě, děcko by přede mnou žena ochránila.

Petře, to mimčo jsi udělal Ty, máš povinnosti!Užij si ho, dopřej mu bezva tátu, klidný domov.Ženu klidně popros, neví, jak se cítíš, co se s Tebou děje.Jaký si ten život uděláš, takový ho budeš mít, záleží jen na Tobě.Nenič rodinu, sebe jen kvůli chlastu.Stojí za to žít, smát se, být v klidu.Buď svobodný člověk, né otrok chlastu.

tak vitej v klubu petre a drzim velmi palce a je to fajn nepit a zit si to sve se svyma radostma i starostma, s detma to je mazec uvidis, to je casto takova unava a makacka, nejtezsi prace co jsem kdy delala a to jsem tedy delala vselico, byt za mamu nebo tatu, ale oni to prckove vrati,umi to, chytnou za srdce a nepusti. Tak vsem preji prijemneho silvestra a do noveho roku spousty jasnych a krasnych dni a jak pise zakladatel honza, nechlastame, pa petra

ach, dnes je to pro mě velmi těžké...
nevzpomínám na uplynulý rok, ale na všechny ty prochlastaný silvestry...bylo jich tolik!
a teď? dnes? v lednici se mi chladí rychlý špunty a já mám přitom takovou chuť se opít, opít vínem, vodkou, pivem, venku s "kamarády", v hospodě, bavit se, tančit, blbnout...proč už to nejde????

Protože jsi nemocná, chceš žít, neskončit jako dement někde v ústavu....uvidíš, že za čas budeš mít plno jiných kamarádů, nebo budeš v klidu chodit do hospody,a popíjet limošku.Jako já včera, plno lidí, opilý, nevadilo mně to.Vše chce čas!

Jsem Jana.Jsem alkoholička.Je tomu víc než 8 let co jsem nepila,začala žít střízlivý a šťastný život-tak jak jsem si myslela.Mám za sebou velkolepou svatbu nejstaršího syna,kterou jsem přežila bez napití.Letošní Vánoce jsem se rozhodla žešit nikoliv prohibicí,kteroá je nařízená jen mi-a já ji přijala v záchraně svého života.Štědrý den proběhl OK.V ten den jsem mimo to,že jsem radostně nalévala všem členům rodiny,v ten den-ačkoliv má dcera jak mi zdůrazňovala,že musí předat svůj dárek kamarádce-nikam neodcestatovala.Jednoduše zůstala doma,její prioririta přestala být prioritou-protože doma máma doma byla veselá,stejně jako vodka,kterou rozlévala byla po ruce.Následující večer jsem mimo to,že jsem několik hodin předpékala krocana měla dlouhý rozhovor s jedním z alkoholiků.Syn si naléval vodku s džusem,já ho požádala at= mi naleje džus.Sklenky byly stejné-a já omylem vypila tu jeho.Zjistila jsem to,když se u mně projevil hluboký stav opilosti-po pozření.Všechno se vysvětlilo.Syn z opatrnosti zbytek kořalky vylil.Ovšem můj ALKOHOLICKÝ MOZEK ZAČAL PRACOVAT.Naskočilo mi6e z vína by to nebylo tak zlé.Bojovala jsem s tou myšlenkou další 4dny.pochopitelně jsem pokušení podlehla.Zázrak se nekonal.Co si uvědomuju?Probudilo to ve mne nejen touhu po dalším pití,ale zároven´veškeré zlo,které ve mně sladce dřímalo po celou dobu mého nepití.Silné abstinenční příznaky,zlost především sama ne sebe-potvrzené zklamání svých dětí.

Jako jsem dřív hledala důvod se každý den napít, tak dnes mi život dává důvod se každý den nenapít!