Alkoholik

mova a proc jsi teda menila ad kdyz ti vyhovovaly? asi by nebylo od veci hledat jinou formu psychoterapie at se ti ulevi a muzes zit, ty prasky toho asi moc neporesi,utlumi a na prechodne obdobi dobra, to co popisujes, neni moc ok. divala ses na tu pani plocovou? ja z ni mam prijemny na dalku pocit, lidi co tim prosli si myslim pomohou nejlepe a nejvice, nelze asi cely zivot travit pod vlivem leku? co myslis? jak jsi psala sam sebe necitim? ja teda uz dlouho nedelam v lekarne, ale jako lekarnik mam v dobre pameti ty tupe vyrazy lidi dlouhodobe na antidepresivech, jak rikam na chvilku, ale dlouhodobe? bez nalezeni priciny se v tom budes motat mova...ale skvele zes to vcera zvladla, co ta flaska? vylita? co ten potkan? tvuj?

já jsem ad měnila z důvodu, že mě po nich ŠÍLENĚ bolela hlava a když myslim šíleně, tak to myslim opravdu, nebyla jsem schopna ničeho, už ráno jsem se probouzela s bolestí + jsem celkově byla utlumená, přes den se mi chtělo spát, neměla jsem energii...ale přes top přese všechno mi bylo líp...
vítě, já ad brát musím, mám dlouholetou depresi, která už zabila kus ve mě a já jsem se konečně po X letch odhodlala k panu doktoru jít, i když pod zámiňkou jiného problému, ale sotva jsem začala mluvit, bylo mu jasné, že něco není v pořádku...takže mi vlastně nasadil ad staršího typu, co měly pomoct na OCD (s tím jsem vlastně k doktoru šla) + na deprese...měsíc, kdy mi ad najížděla byl strašný, v podstatě jsem jen ležela, nejedla a spala...ale pak? cítila jsem se jako nový člověk, nezapomenu nikdy na ten pocit před usínáním, kdy už si člověk přeje, aby už bylo ráno a mohl zase ŽÍT...
ale i tento pocit, jak to tak bývá zmizel - člověk nemůže neustále žít v euforii...a já jsem se najednou zasekla na jednom místě a sem tam přišel nějakej problém, který mě díky ad uplně nesložil, ale aspoň se mnou zacloumal...po tu dobu jsem alkohol vůbec neřešila, byla jsem hrdá sama na sebe, že ho pít nechci, nemusím, ani na něj nemám chuť...ale co se teď změnilo?!?
jsem pomalu tam kde jsem byla, než jsem začla s terapií, je mi smutno, cítím se sama a přemejšlim co vyvedu :/
z flašku ubyl lůček, nalila jsem si "drinčíček" s džusem, ale ani jsem ho nedopila a usla jsem, zřejmě celkovým vyčerpáním za několik dní...a taky jsem si představila, jak by to asi bylo: pila bych sklenku za sklenkou, opila bych se, motala po pokoji, pouštěla smutný písničky, litovala se, že nikoho nemám a proto tohle vlastně všechno dělám a jako bonus druhej den parádní kocovina...proto jsem si řekla NE, tohle nechci...a flašku zase vrátila do mrazáku s tím, že jí někomu prodám...
krysák? ten mě vlastně vzbudil, jak rejdil po zemi /to on jinak nesmí/, tak jsem ho honila po pokoji a vzrůstala ve mě nehorázná agresivita, ani ne kvuli mojí milovanej myšičce, ale v tu chvíli jsem měla takovou chuť něco rozbít, do něčeho kopnout, nějak to ze sebe dostat...ale nenapadlo mě nic, aniž bych si u toho neublížila, tak jsem se snažila usnout...přeci jenom jsem byla ještě pod vlivem rivotrilu /který už mi došel/..
právě ten muj psychiatr, kterýho mám u "sebe doma" je strašně fajn, zdá se mi, že k sobě cítíme vzájemné sympatie, tak je pro mě těžké mu vyprávět co jsem /byla za zvíře a on tomu z počátku ani nevěnoval příliš pozornosti, protože tomu snad ani nevěřil /taková milá holka přece/...na poslední návštěvě, když jsem ho konečně přesvědčila, že s alkoholem problém mám /ale co když ho nemám?!?!?! nad tím taky poslední dobou přemýšlím/, tak mi napsal doporučenku k nějaké plzeňské psychoterapeutce u které bych se mohla vykecat...ale jak už jsem psala dříve - mě všechno dýl trvá, nevim proč mi dělá problém zvednout telefon a zavolat libě /stydim se/, nebo standovi, nebo té doktorce? vždyť mi všichni chtějí pomoct a zvláště včera bych takovou pomoc potřebovala, protože přeci jenom jsem na to hodně sama a nikdo neví, že se s tím potýkám..
jo a ad beru asi tak půl roku...myslíte, že mám zavolat tomu svýmu doktorovi, že mi nedělají dobře? ale já nevim, co mu mám říct?

mova musis najit nekoho komu budes duverovat a komu reknes vse,
a asi toho mas v sobe hodne naskladane, nevim dyt si mlada, rodina nefunguje? tata? mama? nenaucili te rict potrebuju pomoct? ach jo, jsi tak mlada, jeste znam na slovensku pana co je taky byvaly alkoholik a leci mlade narkomany a alkoholiky a ma obrovsky uspech, sezenu ti na nej kontakt, jesti chces, ja nevim ja jsem o svych problemech mluvila se spoustou lidi a vzdy me nejvic posunuli ti co jsou lidsti a sami neco podobneho prozili, ale to co pises mi prijde jen obchazeni problemu a vymitani certa dablem. kuk i na tu pani plocovou a ty AA, ti vedi o co jde, drz se mova..

Řekni mu to samý, co jsi tu napsala. Já vím, člověk má tendenci před doktorem ty potíže tak trochu "učesat" do přijatelné formy, a už to není ono, a doktor hodně z reakcí pozná, ale do duše nevidí nikdo. Dej mu to přečíst, co jsi napsala.Někdy se léky hledají těžko, vyzkouší se několik, ale pak to sedne.

právě nad tim přemýšlím, jak jsem celý leta na všechno sama a věřte, že se toho opravdu nahromadí...
ve 14 mi umřel táta - upil se, předtím se naši rozvedli, protože by nás tím svým životem obě přivedl do blázince...je to má vina, že umřel? měla jsem za nim zajít, ale nezašla, pak vyšlo najevo, že byl mrtvý...nemusel by být, kdybych se ho tenkrát neštítila a nesnášela ho? dnes se mi vrací ve snech a já ho prosím, brečím, ať se jde léčit, jinak, že už s nim nikdy nebudu mluvit...a on stejně umře...schovky po bytě, kdy jsem jako malá nacházela placatky a petky od vína, ožralýho tátu, co mi měl být tátou a místo toto vyspával v obýváku na gauči, jen občas po mě štěkl, ať už jdu spát, ale přitom bylo třeba jenom 6 hodin odpoledne...takové jsou mé vzpomínky na mého otce...a pak, když umřel, upil se, paradoxně jsem se začala upíjet i já, do toho jsem eště hulila trávu, ale s tou jsem rychle přestala, protože mi nedělala dobře, takže mi zůstal jen ten chlast...dodnes lituju svou mámu, jak musela koukat na svoje 14ti letý dítě, jak se jí vrací domů opilý...ale co měla dělat??? mámu všichni ve městě znaj, váží si jí a k tomu přece nejde taková dcera...
s těmito všemi potížemi a nezřízeným pitím, nezájmem o lidi, přátelství, rodinu a život, se mi podařilo odmaturovat a dnes studuju vysokou školu a letos budu končit...ani si neumíte představit, jak moc mě ten obor baví, že vážně se s nim chci zabývat, bádat, zkoumat, objevovat...
ale pak je tu to ALE,
to ale, co mi říká, jestli by mi nebylo líp mezi ožralýma sockama před tescem...bylo?? bylo...¨

komu to mám o soběvyprávět? vždyť já se za to stydím svým způsobem a za druhý mi nikdo nevěří, však ani ten muj psychhiatr mi nechtěl věřit...párkrát, když už jsem to nevydržela, jsem se složila mámě do náručí...ale myslíte, že vám pomůže, když vidíte, že se máma kvůli vám trápí???
tak jsem se to naučila dusit v sobě, nikomu o svých problémech neříkat, proč taky...vžryť každý má svýho trápení dost...

a teď zas nastal okamžik, kdy jsem dostala chuť se opít a zapomenout na to, jak jsem vlastně v prdeli...a ten rum tam pořád je...

mova mas cely zivot pred sebou a zazila jsi uz toho hodne, budes se muset rozhodnout, bud se vydat na cestu hledani sama sebe a sveho mista v zivote a tech svych lidi a jaksi akceptovat svuj
alkoholicky gen a sve dispozice, a ver ze je maji bych rekla vsichni alkoholici a nekdo si zvoli partu pred tescem a nekdo si zvoli pro sebe lepsi cestu, koncis vysokou a bavi te tvuj obor, mas na cem stavet, mama si nevedela rady s tatou a nevi si asi rady ani s tebou, nekdy je to proste tak, usla jsi kus cesty, nejake operne body jiz mas, telefon na libu, AA, psychiatra a je to vazne jenom na tobe, drzim ti palce a asi by nebylo od veci najit i tu skupinu dospele deti alkoholiku..., je to caste ze jaksi preberem stafetu za mrtveho rodice a nesem tu bolest dal, ale muze to byt i jinak,palecti drzim petra

ano, to je moje velký plus, že ten život ještě mám před sebou, ačkoli bych už mohla být dávno mrtvá nejsem..ale mám tu sílu bojovat?
někdy se cítím tak silná, že bych mohla dokázat vše...a pak přijde ten pád dolu, težko říct, kde se to v tej hlavě bere..je nemocná

koukala jsem na to DDA, přijde mi to jako nějaká církvení organizace a shromažďují se jen v phe a brně ... číslo na libu nemám v mobilu, je tady někde, vim, že mi ho psala, ale copak jí můžu zavalota, ubulená, se sklenkou v ruce? na ty AA chci, ale proč jsou jenom jednou v tejdnu? já bych potřebovala tam jít, když je mi zle...ne když mě to přejde, pak se cítím, že nic nepotřebuju..
je to začarovanej kruh a ve skutečnosti jsem možná slaboch..

děkuji vám, že jste tu se mnou, díky tomu že mi tu píšete, je ta flaška stále v mrazáku...a já se necítím tak...já nevim, je mi strašně zle, všechno mě bolí, brečím..

mova v prispevku zkusenost v lecbe je kontakt na tu moniku plocovou a celou emblemu,to snad zmaknes tam kouknout a zavolat, ne? ted to potrebujes, ted volej, rum vylij...
mova....., nedelej si sama sobe zle, nebo ti bude jeste hur,
myslim na te a drzim palec, telefon na libu tady taky je tak pohledej,ne?? movaaa... dtz se!!

Moc vás všechny zdravím. Hodně dlouho jsem tady nebyla, teď
jsem přelétla nové příspěvky a zjišťuji, že je to u nás všech stejné. Pití - výčitky- abstinence, a tak se to někomu opakuje a někdo to dokáže zvládnout třeba hned napoprvé.Já jsem se plácala v tomhle kolotoči asi 10 let, 5x léčebna ( pokaždé jiná)
a teď nepiju teprve 17 měsíců. Někdy to " jde samo" a někdy bojuju, ale stojí to za to.
Mova, v Plzni jsou kromě AA i skupiny ve FN, kdybys chtěla vědět víc, tak napiš.
Holky ( a samozřejmě i pánové), hodně sil a abstinenci zdar(
jak říkával doc.Skála).

ano potřebuju, potřebuju hned teď někam jít, je mi strašně zle a nevim jestli to zvládnu