Alkoholik

ale jak libo?

Jednoduše.!:Konečně sekni s pitím, vážně, bez keců, lhaní!Jdi do léčebny, něco se sebou udělej, sama dobře víš, jak si nalháváš, oblbuješ svůj mozek, jen abys ses napila, je to vážné, dej si už říct, nečekej na zázrak, makej na sobě, nikdo nemá sílu ti pomoc, když Ty sama nechceš.A nebo chceš. jen když máš kocovinu, je Ti zle.

ale já už nepiju a nebudu pít. jsem rozhodnutá, chci si pomoct, chci změnit svoje přežívání v žití, ale to bude ještě trvat.
ale pitím se obelhávat už nechci.

Jak dlouho Ti to vydrží?Co pro to uděláš?

Dobré velmi ráno všem,
mám už pár dnů velmi ošklivou angínu, od pondělí ležím a bylo mi tak zle, mandle mi netekly do neskutečných rozměrů a čím víc to bolelo, tím častěji se mi snažil hajzlík polykací reflex dokázat, ze umí makat ostošest To nejhorší horečnaté období mám za sebou, trochu se mi ulevilo a tak si tu tak pročítám příspěvky.
Dlouho jsem tu nebyla, jsem v jednom kole a čas trávený psaním se pro mě stal tak nějak luxusem a den má stále 24 hodin. Nestíhám už to, co dřív a lepší už to jistě nebude. Nevím, jestli bohužel nebo bohudík, ale v každém případě mám jedinečnou šanci udělat z nedostatku času (i síly) přednost a odstranit ze svého života věci nedůležité - nebo ty, na které prokazatelně již nemám. Někdy mě to hodně šve, někdy ne. Prach vidím, jen když ho vidět chci, a návštěvu očního lékaře oddaluji na "až příští týden" už několik měsíců, protože někdy je prima nevidět, když je důležitější koukat vleže na skvělý film. Že u něm usnu? Ať. O důvod víc, pustit si ho znovu. Protože se při něm tak báječně spí...
No tak to se mnou vypadá. Tyto stavy pozoruji u sebe tak posledního půl roku +-. Prostě jsem se jednoho rána probudila a jako blesk z čistého nebe jsem definitivně přešla do stádia - Mládí v ...a do důchodu daleko.
Ráda bych něco sdělila slečně s nickem Mova. Jste ještě tak mladá. Z mého pohledu dítě. V hlavě máte zmatek a nevíte kudy kam, jak se zachovat a chovat, abys Vaše slabosti došly uspokojení a při tom jste zůstala celá. Jenže to lze realizovat při neškodných slabostech, ne při slabosti pro alkohol či drogy. Podléhání slabosti pro zmrzlinu nebo ženské marnivosti neohrozí Vás, Vaše mentální a fyzické zdraví, Vaši budoucnost...ale podléhání slabosti pro alkohol - však víte..studujete sociologii, znáte statistiku, četla jste o sociální deviaci, o patologickém chování a jeho důsledky. V jaké sociální síti chcete uvíznout? Mezi deklasované? Vůbec netuším, jak můžete studovat tak těžkou vědu a při tom všem bojovat se závislostí. To přece dlouho nejde. Vedete válku sama se sebou a to zaměstná člověka na celý den. Kolik času Vám zbude na na boj na cvičišti - školu, lásky, první životní úspěchy i neúspěchy, hledání svého místa v životě..?
Nedávno jsem někde četla, že dětské domovy jsou továrnou na asociální jedince, budoucí bezdomovce, na lidi, o které se stále musí někdo starat. Logicky, ty děti nemají naučený vzorec chování. To je jako by někdo rozhodl, že od zítra až do své smrti budu žít v naprosto odlišné civilizační kultuře na druhém konci světa. Rodiny alkoholiků jsou ve větší míře továrnou na nevyrovnané lidi se sklonem k alkoholismu. Je to tak a jen málokdo najde v sobě tolik síly, aby sám sebe převychoval. Musíte se Movo převychovat.
V nedávném příspěvku jste se zoufale ptala, co bude na konci Vaší cesty. Inu..smrt..milá Movo, jsme smrtelní, všichni bez rozdílu a je ve Vašich rukách, jaká ta cesta bude, jestli to bude hodně bolet - a já Vám přeji, aby ta bolest byla co nejmenší,..nebo jestli to bude cesta slušná (myslím slušná jako solidní), abyste si na konci té cesty mohla říci, že to byla pouť taková, jakou jste jít chtěla a hlavně, aby vám přinesla uspokojení a radostné vzpomínky.
Vy jdete cestu, která Vás neuspokojuje - evidentně - a ještě si podrážíte nohy a masochisticky si ubližujete, týráte se, všechny svoje nezdary obracíte proti sobě a své minulosti.
Máte určitě určité představy o svém životě, tak sakra co Vám brání si ty představy splnit? Někdy to může být skutečně neschopnost, často lenost, pohodlnost a dětinské čekání na zázrak či Ježíška v podobě osudových darů shůry..a kdyby tak bylo a kéž by bylo, panebože ať je..
Něco chcete a děláte přesně opačně. Jako bych si chtěla osladit kávu a nasypala do ní sůl, či při hladu bych hladověla a žízni nepila..
Pokuste se uspokojit svoje potřeby sama, nikdo to za vás fakt neudělá - nebo chcete, aby někdo šéfoval Váš život? Vaši rodiče selhali - ale ruku na srdce - nikdo není dokonalý a Vy jste to koneckonců přežila. Vezměte si z toho ponaučení (můžete tuto zkušenost pojmout třeba jako hodně dobrý studijní materiál)
Vy ještě máte šanci a hlavně na to máte spoustu času. Ti lidé tam venku, co právě nyní obcházejí nádraží a žebrají na krabicové víno nebo okenu, pomočení, páchnoucí, všemi opovržení,..tak ti už dávno žádnou šanci nemají, nemají šanci ani důstojně zemřít. A také spousta z nich byli mladí, studovali, pracovali, měli stejné starosti jako Vy nebo já, ale tak dlouho si zahrávali s alkoholem až došli cíleně toho, oč usilovali. Toho, čeho chtěli a kam směřovali. Postupně přišli o všechno a jediné, co jim zbylo, je lidská podoba. Ale s lidstvím to má pramálo společného.
Vy jste ještě nic neztratila, o nic jste nepřišla, Vy jen můžete získávat. A ukázat všem i sobě, že nežijete jen tak pro nic a za nic. Že Vaše existence má sakra dobrý důvod.
Vždycky mě moc trápí, když tak mladý člověk, místo toho, aby řešil první lásky řeší takové šílenosti jako absťáky, deprese z pití, sebevraždy..Osobně se mě to hodně dotýká a nejraději bych nad tím vším brečela.
Movo, hlavně se dnes nenapijte. Říkejte si to každý den. Pro začátek. A berte vážně, co píše Liba. Protože ta žena by zasloužila metál za to, co dělá pro lidi, při všech těch "stračkách" s prominutím, co jí v životě potkaly a potkávají.
Tak jo, jdu si sundat z deky noťase a uvařím si kávu. Pak si asi pustím nějaký film, jsem od půl třetí vzhůru a chtěla bych ještě na chvíli usnout. Jsem z té nemoci úplně vyřízená.
Mějte se všichni moc a moc báječně a přeji vám, aby vás dneska nic špatného nepotkalo.
Radka
Hodně štěstí

vy jste radko zena - zazrak, dekuji za prispevek,je tam vse dulezite, preji vam skore uzdraveni,verim ze zima prejde a slunko a jaro nas vsechny uzdravi, mejte se dobre, jsem stastna za tuhle dobrou spolecnost moudrych a laskavych co byli v pekle a dokazali se pouceni vratit do zivota, dava mi to silu a viru,diky

Víte radko, libo a všechny, takhle se mnou ještě nikdo nikdy nemluvil a já si toho moc vážim, je to paradox, že až tady na tom webu jsem našla odvahu se svěřit a řešit svoje problémy a že jsem našla vás všechny skvělé ženy, které mě, ač neznáte, tak nezatracujete, naopak, snažíte se mě nakopnout tak jako ještě nikdo.
na jednu stranu je smutný, že jste to vy "online cizí lidé", na druhou stranu jsem ráda, že konečně někdo. někdo kdo mě chápe a snaží se mě podpořit a přitom mu nejsem ukradená (?)
jste ženy s velkym srdcem a já bych to svoje taky měla otevřít, životu. zapomenout na všechna příkoří co se mi stala a myslet dopředu, nehrabat se v tej minulosti (aspoň ne sama, mimo terapii) a začít žít.
za posledních 14 dní jsem si zažila v hlavě zmatky jako ještě nikdy, zmatená jsem pořád, nevím jestli je to jen špatnou chemií v mozku, nebo tím celým životem.
ale na jedno jsem přišla, pomocí drog a alkoholu se žít nedá. ne tak jak bych si přála a já mám přeci nějaké přání v tom koutku duše. ne že by to byla heuréka, ale tak nějak mi dochází, že jsem to vlastně zatím celý jen prosírala a že musim něco udělat se sebou, nebránit se tomu životu, lásce a štěstí.
ale ono, když jste tak dlouho sami, tak přestáváte věřit, že to jde.
teprve vy a na terapii mi to znovu připomínáte.
a já to tak udělám, oka?
a ještě jednou děkuju

Tak kočko, dej se do toho, jsme tu, abysme Ti pomohli, nejvíc musíš sama, kdy už zajdeš na AA?Poznáš dobré, silné lidi, ti také pomůžou.

děkuju, to je opravdu milý, nakopává to a pomáhá, že tu jste mno mohla bych teď ve čtvrtek, maj to přeci ve čtvrtek, ne? a nestačila by zatím moje skupina? já se o tom teprve učím mluvit...ale samozřejmě dám na rady a doporušení od vás

Už zase couváš!Ber s povděkem vše, co Ti může pomoc!