Alkoholik

ano, tak mladé a přitom s takovou touhou se zničit /teda aspoň u mě/, odkud takový pocit pochází? proč se mi nechce žít? proč bych radši zemřela?
všechno to do sebe zapadá, ta sebedestrukce...
nebo jak říká můj psychoterapeut "sebeléčba"
ale proč?
proč nedokážu vidět tu krásu slunce a probouzející se přírody jako ty Libi?
to si vážně musim sáhnout až na to "dno", abych se z toho uměla radovat????
znova beru jiný léky, od ledna už čtvrtý? je mi líp?

Nevím čím to je.Já celý život měla dost blbý, těžký, uměla jsem být vděčná, radovat se z maličkostí, ráda pomáhám pořád, vím, že vždy na tom byli lidé hůř než já, a žili, bojovali, asi máte velký nároky, neumíte žít, nevíte jak, chybí Vám pokora, smích .....život utíká strašně rychle,škoda každého dne, fakt.Je mě to líto.Pomáhala mě vždy příroda, les, krása kytek, stromů, síla.

víš, Libi, ty jsi asi nebyla v mojim věku nemocná...neměla tu "bolest", kterou už se takovou dlouhou dobu snažim přehlušit vším čím to jde...
já vim, že nám chceš pomoci, ale jdeme správnou cestou?
můžeš pochopit ty mě a já tebe?
strašně bych si přála mít obyčejný normální život...
vím, že by mi pomohla třeba láska, ale ani to mi není dopřáno...vlastně nevěřím v jakékoli vztahy, už tolikrát jsem byla zklamána...že mi vlastně zbyl vždy jen ten chlast...

Každý svou lásku najde, třeba ji i promarní, nevšimne si ji včas, třeba děláš v něčem chybu, třeba ji ještě máš potkat...možností je hodně, jistě doufej a nezoufej.Na áčkách bys poznala lidi, co nejenom pili, ale taky mají schizofrenii, postižení, bolesti duše, tragedie, přesto se radují, smějí, žijí.A právě ti mě dávají tu sílu.

ano tu sílu, tu sílu žít.
žít bez alkoholu a jiných drog.
mě by zatím stačilo najít tu sílu žít.
škoda, že ty áčka v plz jsou ve stejnou dobu, co mám terapii.
radovat, smát se, milovat, mít rád, prožívat, cítit, vidět, slyšet.
jaktože to nedokážu? proč?
občas si říkám, že v minulým životě jsem musela být strašný svině, když teď tak "trpím"...

Ahoj Movo!
Nevím jakou nemocí trpíš, ale to co píšeš na mě působí dost depresivně. Na nemoci jsou tu doktoři, léky, pomůže rodina, přátelé, ale nikdy nepomůže alkohol. Já znám moc dobře nejčernější období, kdy na mě všechno padalo, slunce už pro mě nesvítilo, nikdo kolem mne nerozuměl mně a já jemu, všechno bylo smutný, zbytečný, šedivý. Jsem alkoholik a schizofrenik. Před půl rokem jsem se dokonce pokusil o sebevraždu. Pak přišla léčebna, stačila upřímnost k doktorům a k sobě, zpočátku úplně malá snaha se sebou něco dělat, už jsem neměl síly a tak jsem si nechal pomoc. Řeš se svou terapeutkou opravdu vše, mluv o všem co máš na srdci, vyhledej psychiatra, nasaďte antabus. Mně dost dlouho trvalo, než jsem se začal řídit "radami" co mi dávali druzí. Vždycky jsem měl svůj vlastní rozum a myslel si, že nic z toho co mi doporučují mi jistojistě nepomůže. A víš co? Pomohlo. A stačilo začít od maličkostí. Kdysi se mě doktorka zeptala na co se v nejbližší době těším? Já byl tenkrát dost na dně a tenkrát bych sem psal asi to samý co Ty, ale já už neměl sílu ani na to. Tenkrát jsem nevěděl co jí na to mám říct, netěšil jsem se už vůbec na nic. Kdyby se mě zeptala dneska, řeknu jí, že za chvíli si půjdu dát horkou vanu, pak si uvařím dobrou večeři, s plným žaludkem si pustím nějakej film, nebo sednu k něčemu jinýmu...Jo, když je člověk v opravdové depresi, to ho pak všechno vyčerpává, nic ho nebaví nic mu nic nedává....ale od toho jsou tu právě doktoři a léky. Nestydím se, že ty léky potřebuju, nejsem na nich závislej, ale pomáhají mi. Na alkoholu jsem závislej byl a po chvilce něčeho co se tvářilo jako uvolnění, se dostavilo ještě něco mnohem horšího, než tu bylo předtím...ale to dno je blíž než si myslíš, nečekej až na něj dopadneš, člověk se už pak taky nemusí zvednout. Mluv se svou terapeutkou, psychiatričkou na rovinu, snaž se dělat to co Ti doporučí a za pár týdnů uvidíš sama zlepšení. Mně v tomhle uvědomění zlepšení dost pomohl můj deník. Zezačátku jsem psal černočerně, po pár týdnech už šedivě a nakonec se začaly objevovat barvy v tom co kolem sebe vidím. Jde to věř mi. Držím Ti palce a hodně sil do začátku. Ale začít musíš Ty. Drž se a ahoj Lukáš alkoholik

Ahoj Ivo.
Jak tu čtu,sobota proběhla tak napůl v klidu .A co dnešek?Žádná pozitiva,copak se děje?Vždyť byl dnes docela fajn den.Ale koukám,že v tom nejsi sama,že i Mova má nějaký splín.
A to co psala Líba je určitě pravda,ona ví o čem mluví.
I Lukáš pěkně popsal kus své cesty.

jono.. paní Liba mě nějak tak trochu rozsekala.. nebo to možná beru moc osobně.. ale tj jedno.. to je můj problém..

Ivo,ona to Líba urřitě špatně nemyslela.Právě že ona si prošla také tím peklem a myslím,že o dost horším než zatím procházíme my.Ona si sáhla na to pomyslné dno a my ještě ne.A myslím,že se jen snaží nám všem zabránit,aby jsme nedošli tak daleko jako ona.
Na mě třeba když přijde ten den BLBEC,tak bych taky potřebovala aby na ně někdo houknul,abych se moc nelitovala.
A jinak,jaká byla neděle?Už si v poho??

ne, nejsem v pohodě.. necítím se zrovna fajn a škola jde momentálně taky hodně z kopce..