Alkoholik

Nebuď trdlo .Jsi mladá,tak nemluv jak stařešina,která má všechno už za sebou.Jé,co já bych za to dala kdyby mi bylo jako tobě .Na chlast bych ani nepomyslela a na blbiny jako,že jsem sráč a podobně už vůbec ne.Jsem to co ze sebe udělám,ne to co ze mě udělají jiní...

pamparampam.. už nemám co říct.. připadám si jak pitomec (jako vždyky..)
Dobrou

Vidíš,další pokrok.HURÁÁ... "Připadám si jako pitomec",už nepíšeš:"Jsem"pitomec.
Hezky se vyspi,dobrou.

nevím co je na tom pokrok.. pro mě to má pořád stejnej význam.. a momentálně si už nemyslím, že jsem JENOM pitomec.. už to jde dál.. jsem idiot.. přiznávám, že nevím co chci.. protože se bojím.. bojím se hrozně moc věcí.. JSEM ........

Ahoj Lukáši,
děkuji za obsáhlý psaní
mé přípsěvky působí depresivně, protože momentálně mám atak těžké deprese, který bohužel trvá již delší dobu a zatím, jak píšu, nevidím to světlo, změnu k lepšímu. Samozřejmě k doktorovi chodím, už do července, to jsem vlastně přestala pít a byla jsem půl roku "v pohodě". Ano, cítila jsem se fajn, mohla jsem fungovat, ale když se na to kouknu zpětně, byla jsem, nebo vlastně nebyla jsem to já, bylo to něco utlumenýho, co sice mohlo fungovat, ale nežilo. Ale aspoň jsem nepila, neměla jsem chuť na alkohol, na cigára, na sex, na drogy, na nic! Leč, osud /či co/ mi nechtěl dopřát být dýl v pohodě a léky mi začaly vadit fyzicky. To je doba kolem konce ledna, kdy jsem tehdejší ad vysadila a nasadila jiná, která mi NE tak uplně sedla a mě se rozjela deprese, do toho šílený sny, kde je realita, kde ne? a já jednoho dne, totálně zdeptaná a na dně poprosila kámošku, zda-li si nekoupíme lahev a nepobavíme se. A tak to vlastně celý znovu začalo to martýrium...léky nezabíraj, je mi zle -> piju. Teď "zkouším" od ledna už asi štvrté léky a řekla jsem, že ty už jsou poslední, že jestli tyhle nezaberou, tak...
na terapii chodím, ale je skupinová, takže je to spíš pro mě o tom poslouchat sračky ostatních, protože oni maj konkrétní příčiny svých problémů - např. špatné vztahy v rodině...ale má deprese, proč jsem nešťastná já? co se mi stalo? takže většinou nevím o čem mluvit, protože jediný co vim, že to "tu" je, je to zlý a nutí mě to umírat.
Mluvím se všema na rovinu, ale nějak nevidím ten pokrok.
Terapeut mi řekl, že alkohol je pro mě samoléčba, ano, je to tak.
Strašně si přeju, aby zabraly ty klepky co teď mám, abych mohla zase fungovat! musím dopsat bakalářku, a milion úkolů, který mi díky mé nemoci byly omluveny, musím se učit na státnice...a ne každej den bojovat s tím, jestli mám vážně vstát.
Já se "samoléčím" cca od 14ti let, teď je mi 21.
Alkoholička Mova.

ahoj mova,
takze to neni dobre? pijes? beres leky? a je ti hur?
co nejaky individual? dobry doktor, nekudy musi byt cesta ven,
jsi vazne mlade a takhle se trapit, uf, drz se zeno, ja jsem
dobra, stavy prichazi a odchazi a tak ziju jak to jen dny prinasi. Nepiju a nepatlam se sama v sobe, sebeleceni stavu alkoholem ty stavy jen prohlubuje, ale to sama vis, jako
zkuseny ted nevim co napsat...sociolog? drz se myslim na te petra

Ahoj petro,
beru léky, piju v rámci možností /když bylo hezky, tak stříček na terásce, ale to prej snad tolik nevadí/, snažim se neopíjet. Hlavně když už, tak se chci bavit a ne nimrat v sobě.
Dnes, mohu říci, že ačkoli je tak hnusný počasí, tak snad cítím zlepšení /???/ asi ty léky začínají vážně zabírat
doktora mám dobrého, akorát prostě prý někdy trvá, než se najde vhodný lék, že ne každýmu sedí všechno a já teď od toho ledna měla vážně na ty léky smůlu. Teď beru lék, co by mě měl "vysekat" z tý nejhorší deprese + antidepresiva, co by měly bejt aktivační /měly by mě nakopnout z tý mojí letargie/...
vím, že jsem mladá, už 8 let mám deprese, ale teprve před asi dvouma rokama jsem si to uvědomila a až vloni jsem v sobě našla sílu jít k psychiatrovi...nelituji toho...
zdá se mi, že dneska už vidím to světlo...ty stromy, jak se krásně zelenkají...ale je tu pořád ten strach, že tahle momentální nálada se z ničehonic může přehoupnout bezdůvodně do mínusu :/
snažim se v sobě taky nepatlat. ten pocit, že vlastně už nechci žít, se momentálně posunul někam dál dozadu a snažim se vidět to světlo kolem sebe...
a co ty máš za stavy? a děkuju vám, že tu jste všichni, tahleta komunita lidí je k nezaplacení

tak to zni mova dobre, mozna cas a laskavi lide a pomalounku z toho ven,ja mam obcas ty stavy, ze citim ze je toho na mne moc
a ze by mi alkohol na chvili ulevil, ale zase uz vim ze by to zas naskocilo, tak si stavy resim nejak jinak,vetsinou se ztahnu z obehu, me nejvic leci klid a samota, anebo jdu spat a
nebo proste pockam az to prejde, takova jemnejsi jsem k sobe,
a nekdy agresivnejsi k okoli, neb jsem mela tendence se prepinat a angazovat i tam kde to uz nebylo moje, a jde to, pujde i tobe mova, uvidis ze jo, ta lidska duse ma silu a schopnost se ucit a regenerovat,nekdy to trva a nekdy to jde rychle, tak palce drzim mova

Zdravím Ivo.
Tak co,už je lepší nálada?
A stále se bojíš hodně moc věcí?Já se taky bojím,to snad každý.A které věci se bojíš nejvíc?Nedají se jedna po druhé vytěsnit něčím lepším?

Dobrý večer...
nálada.. atak jo, nějak lepší je.. začíná zase další fáze nárazovýho učení.. tak snad nebude moc času na blbosti..
...od včerejška mě nepřešel strach... největší strach mám asi z pocitů, emocí..NECHCI JE..Mám strach je dávat najevo.. bojím se toho, že by mi na někom mohlo zase nějak hodně záležet,.. chci od všech držet nějakou "bezpečnou" vzdálenost, kdy by mi na nikom nezáleželo..