Alkoholik

Ivo tak nad tím přemýšlej,není to tak těžké.To všechno dělá alkohol .I když teď třeba nepiješ,tvůj mozek i tělo si dělá co chce.Byl na něco zvyklý a ty si mu to vzala a on se brání,zrovna jako ty...Možná,že teď řekneš,že ti alkohol nechybí a že to není tím,ale chybí tvému tělu.I já mám různé stavy a taky chuť na pití nemám,ale vím že ten bídák mě pokouší.
A ty si se před vašima stáhla do sebe,své pocity sis nechala též pro sebe a začala si je tlumit pitím.A teď když už by mohlo být vše v pořádku sis uvědomila,že se toho kámoše co ti tak pomohl(chlast) nemůžeš jen tak zbavit.A proto si o sobě myslíš to nejhorší,myslíš si že si zklamala,že život je na nic a podobně.A z toho máš nervy a depky.
Musíš si prostě a vážně říct:Chci být jako dřív než jsem sáhla na chlast a chci se těšit a radovat a ne se trýznit blbostma.
Vážně se naštvi,dupni si a ukaž tomu alkoholickému mozku kdo je tu pánem a kdo tu bude rozkazovat!!!
Alespoň to zkus jo?

víte, je úsměvný že než jsem sáhla na alkohol, tak jsem byla normální pubertální holka... A bylo to fakt boží nějaká 8 třída, půlka deváté.. to bylo fajn.. Ale tam se už vrátit nemůžu..(i když bych chtěla)
A pak vlastně.. já ani nevím jaký to bylo..určitě bylo někdy něco veselý - kalby s kamarádama.. ale nějaká delší doba, která by mě těšila.. nevím, nevybavuju si ju..

Ivano, nedej se, chlast Ti chvíli něco nahrazoval, pak už nic, ale už jsi se rozjela, a nyní neumíš žít, být veselá jen tak.Tipické je to Tvé sebeobviňování,sebelítost, patří to k alkoholismu.Můžeš se radovat třeba z toho, že jsi nedopadla tak, jako já, nebo určitě uvidíš něco, co Tě potěší, trošku,nechtěj velké radosti, stačí pár malých a večer, když je sečteš, bude jedna velká.Alkohol se ozývá, ještě bude, depky, smutky....ale nedej se, mě například pomáhalo to, co Ti radí Bludička, pořádně se naštvat, nadávat sprostě, jaký je to hajzl ten chlast a nedá pokoj, pak jsem si uvědomila, že se chovám jako pako, a rozesmálo mě to, a byl klídek.Smích je lék.Když uvidíš něco hezkého, řekni si, jak je dobře, že nepiješ, neviděla bys to, pochval se, nauč se mít sama sebe ráda.Neřeš ostatní, máš se sebou hodně starostí, zajdi na áčka, tam Ti bude fajn.Hodně pochopíš.

Ahoj Ivo.
To co ti píše paní Líba je pravda,zapřemýšlej .
A teď něco k tomu tvému poslednímu příspěvku,jak to vidím já.Myslím,že sis dovedla dost dobře představit jaká si byla před pitím.Myslím,že by si taková mohla být i teď,ale jsi strašně rozporuplná.Myslím,že se nedokážeš smířit s vidinou,že už se nenapiješ.Bojíš se,že přijdeš o ten pocit opilosti,nevědomosti.Nejsi vůbec rozhodnutá přestat pít.I když teď nepiješ máš stále chuť to opilství zažít.A proto si plná vzteku,nenávisti,nervozity,strachu,samoty...ty se neumíš rozhodnout co je pro tebe lepší,jestli pití či nepití.Ale tyhle pocity máme všichni ,ty se jen musíš rozhodnout a jít do toho,ale vážně,bez strachu,bez lítosti sama sebe a s radostí,že pro sebe něco děláš.Nebrat to tak,že to máš za trest!!!!
Pak bude líp

ahojte..
nejdřív chci k té sebelítosti.. hahaaa.. to fakt vůbec, nelituju se, mám na sebe vztek,cítím jenom zhnusení a sebeopovržení, nenávist..
..jinak děkuju paní Libo, že ten Váš příspěvek není tentokrát tak rozstřelující.. máte pravdu, mám pocit, že neumím žít.. nevím jak žít, co dělat.. To s tím, že kdybych se ožírala, tak bych neviděla některý věci. To si plně uvědomuju.. V létě - (počátky mýho omezení alkoholu) jsem jela domů, koukám z busu a vidím mraky a vypadaly fakt krásně.. a tak mi došlo, že jsem je už dlouho neviděla, že jsem se už dlouho nekoukala "ven z okna".. prostě kolik věcí jsem přehlížela.. nevšimla si jich...

...já... nevím jestli mám u AA co dělat.. jakože.. já nevím.. mám strach... a myslím, že jsem momentálně relativně v pohodě... mám pocit, že mi zatím stačí setkávání s terapeutkou..

Bludičko, jaká jsem byla vím.. děcko, co se pořád smálo, mělo dobrou náladu a nic ho nerozhodilo..
....s vidinou, že se už nenapiju se fakt nedokážu smířit.. vždyť mi je 19.. lidi v tomhle věku, no všechno se točí kolem chlastu.. pařby, oslavy narozenin, opíkačky, koncerty.. Je to divný být v partě lidí, kteří pijou a já ne.. Člověk si připadá jak vyvrhel.. pořád 150 otázek proč nepiješ a fakt si nedáš?
..jasný že přemýšlím nad tím opít se - hlavně když mi je nějak ouzko.. Je to můj útěk.. stavy opilství pro mě byly v postatě stavy radosti, pohody, klidu.. (až časem se to změnilo a nic z toho už nenastávalo..)
...někdy.. možná víc než často přemýšlím, jestli pro mě nebylo menší zlo pít, než (často hnusná) střízlivost.. VÍM, že jsem se chovala jako pitomec a často jsem slyšela, že jsem to "nebyla" já.. ale je to útěk.. alkohol je nakonec nouzovej východ od všeho..

Ivo,já tě chápu a rozumím ti.S tou sebelítostí jsem to myslela trochu jinak.Z tvých příspěvků jsem právě pochopila,že si se hodně naučila žít s alkoholem a nevíš jak z toho ven.A vím i,že by si chtěla přestat a být opět tou veselou Ivou jakou si bývala a jakou všichni znají.Ale na druhou stranu si nedokážeš představit,že by si se už nikdy nemohla napít.Věř,že tě chápu,jsi mladá holčina a život bez zapaření si nedovedeš představit,ale zase si představ,že ti bude třeba 30 a bude z tebe sešlá,strhaná ženská bez budoucnosti.
Jenže jak sama vidíš alkohol si nevybírá a jak si určitě zjistila z jiných příspěvků,nejsi tu sama tak mladá.

fakt je, že se fakt nedokážu nějak úplně odpoutat od alkoholu.. Nemůžu, nebo nechci.. nevím.. nevím, asi ho nechci úplně "vypustit" ze svýho života..
...momentálně mám pocit, že alkohol ale "zvládám".. že mám nějak tak pocit, že bych si něco mohla dát.. (snad?)
Za 14 bychom měli jít se spolužákama na koncert pár skupin a já bych chtěla jít, ale... nepít je snad nemožný.. takže nevím, jestli půjdu..

Ivo píšeš,že alkohol možná zvládáš.Víš bohužel ti v tomhle neporadím,já přestala pít po prvé a nevím jak se tělo a mozek zachová,když mu po nějaké době zas dopřeješ alkohol.Vím jen,že všude všichni říkají,že jak si dáš sklenku jsi v tom zas.
A ty si pila hodně a často?A měla si velký absťák ?

Ahoj Ivo, dovolím si tykat, už jsme tady spolu jednou komunikovali, to jsi měla chřipku, jsi bezvadná, tak dlouho odoláváš tomu co ti na jednu stranu dělalo příjemně, ale po nějaké době potíže.
Ivanko,nemáš to jednoduchý, začala jsi hodně brzy, zkušenosti ze života bez pití máš pomálu,proto se bojíš, ale máš v sobě veliký potenciál - umíš vidět svět trochu jinak než-li ostaní(fotíš), taky florbal, který hraješ ti prozatím může píchnout i další věci, jako ustát to ve škole. Možná je to teď všechno slabota a jakoby nic, dávej to dál , abys mohla víc srovnávat.
Můj syn začal expedimentovat s drogama po šesnáctým roce v osmnácti zjistil, že není schopný dodělat maturitu, šel na chvíli do léčebny,potom odmaturoval, marihuanu,ale kouřil dál, ta mu v mozku dost sedla, ale později s ní měl potíže,už delší dobu nic nebere, teď mu je 30 let, jednoduchý to nemá, ale vidí veliký rozdíly, když se pije nebo hulí, s klukama kteří hulí je v kontaktu, když něco potřebuje on nebo oni a vidí, jak jsou mimo, když je potřeba něco důležitýho řešit i oni to vidí a uznávají ho, že nehulí, ale sami to už zatím nějak nedokážou.
Tvůj táta s mámou to teď po těžkém období, které v manželství prožili dávají, určitě by byli rádi, kdyby věděli, že jejich dcera to teď dává taky.
Zdravím, Květa