Alkoholik

protože nestojím za nic..

Kdo ti to řekl?

Víte co, kašlete na to..
Pěknej zbytek večera..

nekašlu

Ivano, alkohol Tě ovládá.Schválně, díky němu, si namlouváš, že jsi špatná, že Tě rodina nepochopí, proto jim nic neřekneš,lepší by byla možná smrt......mozek pracuje jen jak si zdůvodnit další napití!!!!!Už nechceš nic, jen pít.Ani nevíš, jak by Tě rodina podpořila, máš dobré kamarády, -nevážíš si toho, bojím se, že ani na AA nedorazíš, vše jen proto, abys mohla dál pít.V Tvém bydlišti je výborná lékařka. Už víš, koho se na ní zeptat,áčka tam fungují nejlépe v ČR,už nech té sebelítosti a začni na sobě makat, je nejvyšší čas.

Na AA půjdu... jenom přesně nevím kdy, ale PŮJDU! !

víte...mě třeba trvalo celých asi 7 let, než jsem byla ochotna se matce přiznat, že je něco špatně. celou tu dobu jsem na ní hrála komedii a ona asi nic nepoznala. moje máma je moje kamarádka, ale tak dlouhou dobu mi trvalo jí to přiznat, možná že proto, že když už se to vysloví, je to definitivní.
za ty roky jsem se jí párkrát složila, ale pak jsem vystřízlivěla a nebyla ochotna se o tom dál bavit.
nedokážu si představit, co a jak se matka musela cítit, když se jí domu každý den vracela opilá dcera, odpoledne, nebo nepřišla v tolik kolik měla.
je mi to líto, všechny ty promarněný roky. ano, cítím se jak největší parchant a hajzl, že jsem jí takhle ubližovala. ale jinak jsem to v tu chvíli neuměla a bylo mi to vlastně jedno. sobecký pocit alkoholika, kdy je jenom on a chlast. ale má cenu se pořád otáčet zpátky? vždyť to bych nedělala nic jinýho než litovala.

iva to má ještě horší, ta s matkou nemá přátelský vztah, netlačte na ní, protože tím se to jenom zhoršuje. všechno.

dnes jsem byla nakoupit a po dlouhé, hodně dlouhé době, jsem si NEkoupila víno - malé vítězství? rozhodla jsem se, že nesmím pít sama!

Movo zdravím.
Právě,že Ivu chápu a vím,že to má těžké.Nechci jí do ničeho tlačit,ale co je horší?Trochu člověka nakopnout,nebo ho podporovat v myšlenkách na smrt?
Je mi líto,že v tom plave takhle sama....Ono prát se z alkoholem je už tak dost těžké,ale být na to sám je jednou tak těžší.

A otáčet se zpátky za tím co člověk promarnil,udělal,neudělal je hloupost.Podstatné je co je teď.A k vašemu rozhodnutí gratuluji,každý krok i ten nejmenší je fajn.

Lenko děkuji Vám.
Jen nevím jestli jsem místo pomoci neublížila.Ale taková jsem a tak to cítím,myslím že většina rodičů.
Mějte se pěkně.

Iva na to naštěstí není sama, protože je to skvělá, silná holka.
Myslím, že u ní je ten alkohol pouze reakcí na problémy které má, takže by se spíše měla zaměřit na ně, smířit se sama se sebou, naučit se mít ráda a pak nebude mít touhu se uchlastat a zničit.
Iva, co jsem jí poznala, je velmi křehká, takže se na ní musí opatrně, takže na ní netlačit, nebo se ještě více šprajcne.
A co vy Bludičko, psala jste tu někde o sobě a svém pití?