Alkoholik

Abstinuji 18 měsíců a to bez jediného porušení. Myslel jsem že se ztratí chuť (i pachuť). Neztratí se. Vždy když jsem v rizikovém prostředí (party, oslava, kavárna) tak ucítím bažení jako kráva. Já jsem si ale řekl, že se s tím smířím. Někdy si vezmu do ruky panáka a čuchnu si a natahuji vůni mého bývalého oblíbeného drinku (whisky a že voní:-). Pak se podívám do mobilu na fotky z hor se synem a lačně se napiju minerálky na stole. Vím že ta chuť nepřejde a vím že není dobrý ji popírat. A tak se s ní prostě naučím žít, je to takový rituál. Prostě to tak je a basta. Jaké máte zkušenosti s odpíráním a porážením chutí??

Asi to zalezi na intenzite vnitrniho presvedceni, nekde hluboko v tobe jsi nastvany ze se nemuzes napit proto mas chute, mel bys na sobe vic pracovat protoze si myslim, ze ten kdo se vnitrne rozhodne toho svinstva uz se nenapit necicha pak k nemu.

Jinak ale gratuluji k 18 mesicum, to uz neco znamena!

Ahoj,
18 měsíců, to je super, gratuluju!

Ale taky moc nechápu to čichání k alkoholu, nic takového by mě ani nenapadlo, pro mě je to jako bych čichala k jedu. A asi to není nic dobrého se takhle exponovat chlastu, terapeutka mi řekla, že se nemám na alkohol ani dívat, klidně i přepnout reklamu na chlast v tv, nedodávat podvědomí žádné impulsy...

já mám tedy zatím necelé 2 měsíce, ale žádné chutě necítím, ani v restauraci, kavárně či na party, pro mě alkohol prostě přestal existovat a vůbec na něj nemyslím, zatím to funguje

To je alkoholická mysl, která zůstává, když alkoholik přestane pít. Neříkám tím, že jím Pavel je. Nebyla to chuť na alkohol co mne vždy vrátilo k chlastání. Když jsem byl v klidu a v pohodě(málokdy) měl jsem schopnost silou vůle odvrátit se od alkoholu a říci jasné ne! To vzbuzovalo silný pocit, že mám vůli přestat úplně. Jenže mnohem častěji přicházela nervozita,podrážděnost,neklid a nespokojenost. Pak jsem byl plný pocitů viny za své poklesky a napáchané škody,plný výčitek svědomí,strachu,zlostí a hlavně nekonečné sebelítosti. Tady přicházela nutnost úlevy a jako alkoholik jsem jinou neznal. V určitých okamžicích jsem zapoměl na všechen hnus co mi chlast dal a vzal, přestal jsem vnímat pravdu o tom, že mne napití hodí ještě hlouběji do nesnází a myslel jsem na tu hroznou lež, že když si dám jednu sklenku, jedno pivo tak se nic nestane...Chuť nechuť, vůle v pr... byl jsem zas na tahu!
Je to v mé hlavě, nikde jinde. V AA jsem nalezl řešení, tak jak to dělají desítky let i já začal s jejich návodem na uzdravení. Funguje to...Občas se mi zdály sny o chlastu, ale není divu když jsem s ním žil 22let! Dnes už nic takového neprožívám. Vystačím si a radostí, štěstím a úsměvem..

Ano, to klidně řekni že jsem alkoholik, nebo to si říkám já sám. Alkoholismus je doživotní diagnoza. To se neikdy nevyléčí. (moje teorie). 18 měsíců abstinence je relativně hodně, ale opravdu jen relativně, 18 měsíců může také být epizoda v alkoholikově životě. Můžu se spustit za minutu, hodinu, den, měsíc, rok. V PL jsem potkal frajery co abstinovali 5 let a přišlo to. Opilecké sny mám také často, myslím na chlast, vím o něm. Dostal jsem hop z těla, nedostal jsem ho z hlavy. To čichání k chlastu není nic jiného něž rituál. Sám si to neumím dos dobře vysvětlit, ale vím že to funguje a utvrzuje že se nesmím napít. Jakmile ucítím tu vůni mám před sebou živé obrazy zoufalosti.Cítím nejen lahodnou vůni, ale stejně tak cítím ulepenost kocoviny, bolest hlavy a vnitřností. Nejsem vyléčený, nebudu nikdy nealkoholik, budu jen a jen pokorný nepiják. Pokora, to je to co mne nepití alkoholu přineslo. Zní to jistě pateticky, ale je to tak. Všem kdo začínají nepít přeji aby si našli svůj mechanismus, já ho mám. A děkuji bohu.

Pavlíku, ta pokora Ti dala sílu, přestal jsi mít ramena,skončil si bojovat s alkoholem, a žiješ vedle něho.Tak je to dobře.Znám lidi, co po 15 letech abstinence vyzkoušeli skleničku, do týdne byli na tom tak, jak před těmi 15 lety.Ať alkohol je, stejně bude, nezměním to, ale vím, že mně ničí, nenechám se, chce se mně ještě žít.Tak abstinuji, už v klidu, i když někdy ten sen o pití mám, už to znám, naštve mně to, trochu.

Ahoj Pavle.

Ber to tak, že problém ti dělá tvé "alkoholické já" Nutí tvoje "rozumné já" porušit a napít se.Ber to jako srandu, ať se závislost snaží dostat zpátkym ale záleží jen na tobě, jestli si ten PRVNI DOU3EK dáš..Ten je totiž ten nejdůležitější, pak už se to jen rozjede a seš zpět tam, kde si před 18 měsíci přestal pít.

Podel toho co píšeš usuzuji, že nepiješ ne protože pít nechceš, ale proto aby si fungoval..Což není moc dobré zjištění, protože nepít musíš chtít opravdu, opravdu ty a jen ty, nikdo jiný..A nepít a chtít pít, je sice hezké, ale k ničemu. Protože kdykoliv se ti v budoucnu stane,něco pro tebe špatného, půjdeš pít, pokud se nesmíříš že můžeš všechno, kromě alkoholu a to za jakékoliv situace, ne jen že ti to dělá problémi a proto nepišej ale nejradši by si zřejmě chlastal, snad se mýlím.Držím palce ahoj.Petr

ještě jsem chtěl napsat, že tento problém s bažením řeší hodně alkoholiků, včetně mne..Snažím se s tím taky bojovat, někdy je hůř někdy lépe..Myslím že alkoholik, který přestane mít opravdovou chut pít, vyhrál sám nad sebou a může prožít nádhernej život.ahoj

Chuť se napít není ten přesný problém. Mám chuť na čokoládu, ale protože pak špatně spím, nedám si ji. Alkoholik ve skutečnosti hledá účinky, které v něm alkohol vyvolává. Potřebuje najít únik,úlevu od emocí jako je strach,sebelítost,úzkost,zloba, výčitky svědomí a další stavy, které si sem každý může doplnit....Jakmile tyto emoce dosáhnou určitého stupně, přestává fungovat síla vůle, zapomíná na to co mu chlast kdy udělal a jako jediné řešení, které zná sáhne na alkohol...

mě přijde vtipné, že za celé 2 měsíce jsem nedostala chuť na alkohol, ale když jde o čokoládu, tak chuti na čokoládu se asi nikdy nezbavím

kdyby mi někdo řekl, že už si nikdy nemůžu dát nic sladkého, tak vyletím z té představy z kůže, přitom jsem úplně v klidu a smířená s tím, že si už nikdy nemůžu dát ani kapku alkoholu

ale je teda fakt, že mi alkohol paradoxně nikdy nechutnal