Alkoholik

Včera jsem byla nenásilim přemluvena jít do hospody s kámoškou, leč alkohol mě nedostal, přátelé myslela jsem na Vás a na to že nezklamu. Vím že párkrát jsem to zvládla, a celou dobu jsem přemýšlela jak velký vliv alkohol má. Jak stačí málo pustit uzdu a jedno si dát. Jak je jednoduchý říct ano, ale mocné říct NE.
Dík

Časté téma lidí, kteří si nedovedou představit vlastní existenci, bez toho, že by mohli chodit s přáteli do barů a restaurací. Jako kdybych tam měl chybět, jako kdyby to beze mne nešlo, jak by to vůbec bylo možné, opustit tento důležitý sociální aspekt mého života?
Od začátku své střízlivosti, jsem tuto otázku postavil na druhou kolej. Jakože to budu řešit až na tom budu lépe. Soustředil jsem se naplno na změnu mého alkoholického myšlení. Za krátkou chvíli jsem zjistil, že to beze mne jde, že tam nechybím. A protože jsem začal kolem sebe potkávat řadu skvělých lidí, kteří řadu let nepili, tak mi to sociální potřeba ani nedocházela.
Kdosi mi poradil, že když už mám jít do restaurace, tak se mám ptát sám sebe: proč tam jdu, je to nutné?, není to jen proto, že chceš nasát atmosféru starých časů?--věřte mi, že když jste k sobě upřímní a odpovíte si pravdivě může vás to zachránit před recidivou...

Mně při snaze o abstinování velmi pomohla Alma Femina (www.centrum-alma.cz/femina/onas.htm), kde jsem především využívala psychoterapií. Tam jsem si uvědomila, že skutečně je to nemoc duše, která potřebuje pomoc, povzbudit. Díky nim budu mít za 3 týdny roční výročí bez alkoholu. Doporučuji všem, které jste v dosahu Prahy.

Je to tak to nepopírám, určitě jsem si tu otázku položila též. Kamarádka volala až pozdě večer a chtěla jen poklábosit, popravdě bych šla radši do cukrárny, jenže ta už byla zavřená.
Byla to pro mě trošku výzva,a musím říct že ráno mi bylo krásně a docela mě to posílilo.
Umím být ve společnosti a nepít,vlastně se mi to i líbí, ale jen s lidma kterým věřím a berou mě takovou jaká jsem, nepotřebuju se už před nikým přetvařovat protože nechci pít. Je mi bez chlastu táááák dobře.
Jek se vede Pavle?

Zdravím,
jsem trochu více zaneprázdněná v tento čas. Ale držím se a zatím nemám žádný problém. Šla jsem také jednou do hospody, dala si dvě coly a šla domů...mě celkově vysedávání po hospodách nijak nebaví a vlastně nemám ani s kým chodit až na svého přítele , který si sice občas rád zajde, ale on může, nemá s chlastem problém. Doma si na večer místo vína dávám čaj a mám z toho úplně stejný pocit odreagování. Ale ta pravá zkouška bude až na mě příjdou ty mé chmury
Přeju krásný den Pavla

Ahojte,
to jsem moc ráda že se máš dobře, stále jsme na tom podobně . Jo na mě né chmury ale zkouška, nevyšla mi superpráce ale nové super bydlení, to je ta skvělá věc o které jsem psala. Každý na mě teď chodí s tím že se to oslaví, kolaudačka tak cca za 2 až 3 měsíce. Já ani do té hospody nemusíma lidi okolo mě pijí.
Začínám mít k alkoholu pořádný respect když vím jakou sílu má.
Někdy to až bolí u žaludku jak mě zkouší. Doufám že to jednou přejde.

Ahoj.Co mi říkala má psychyatrička, mělo by to takové to myšlení, nebo občasné silné nutkání se opít přejít, ale cca. za rok, což je dlouhá doma..já jsem kvartál, nepiju měsíc a pak se zleju a stačí mi málo..no prý pomůže intenziovní psychoterapie, léky jsou pouze na podporu, ale to nejdůležitější je změnit myšlení a přístup k pití (nepití)

Ahojky, já jsem taky kvartál, nemusim pít i dva měsíce a pak se zleju, ale jen na noc, nepiju už další den. Ale většinou se zdemoluju až na úraz. Piju dokud o sobě nevim. Né vždy ale většinou, prostě pro mě alkohol není. Mluvim blbosti,jsem šíleně tvrdohlavá, a moc procítěná když piju.
Rok to je celkem dlouhá doba, no jdu do toho.

Ahoj všichni. S těma chutěma na alkohol a dobou za kterou mizí je to strašně individuální. My s přítelkyní (seznámili jsme se v léčebně) to máme každý úplně jinak. Mě to problém nedělá, ale ona za cca 2 roky co jsme po léčbě do žádné restaurace nevkročila a stačí jí vidět reklamu na alkohol a chutě se stále dostavují. Pavlo 7 jak jsi psala, že by si šla raději do cukrárny, určitě by to bylo rozumnější. Jedna moc chytrá paní terapeutka v léčebně mi to krásně vysvětlila: Pokud je někdo nemocný, má cukrovku, taky si nechodí sednout do cukrárny, aby tam u výlohy slintal nad zákusky a my nemocní jsme, jsme závislí na alkoholu, tak pokud nám to nedělá dobře a chutě máme, tak proč se trápit pohledem na ty šťastnější, kterým konzumace alkoholu nedělá z života peklo. Jinak všem držím palce, jen tak dál.

Ještě k té době abstinence. Zítra čekáme návštěvu tří abstinujících alkoholiků, kteří s námi absolvovali léčbu a jeden má takový rituál, který mu asi pomáhá, protože nepije. V léčebně říkal, že si nedokáže představit, že by se rok nenapil a někdo mu tam poradil, ať si to rozloží na dny. Prostě jak ráno vstane, řekne si: Dnes se nenapiju! A vydržet to den, není tak strašné. No a další den zase po probuzení...A má za sebou skoro dva roky. Někomu to může připadat srandovní, ale kdo chce opravdu abstinovat, vyzkouší všechno a prostě si musí najít to svoje.