Alkoholik

Ahoj Pavlo7.
Já jsem taky kvartál, opiju se zhruba jednou za měsíc a to pak piju třeba pět dní mimo nutného spánku..Potom mi je 3 dny zle.
Taky piju, abych byl mimo, úplně mimo tenhle svět.Ikdyž není vlastně nic, proč bych měl být neštastnej,nechápu to..Prostě opít se do němoty je jakýsi únik před něčím,kdo ví čím????

Ahoj Petře,
já piji jen tu jednu noc, ale taky mě je tři dny zle. Někdy se mi to povede cca 14 dní, někdy jednou za měsíc a půl, ale vždy do mrtě. Já taky nemám důvod, po čem jsem si v životě šla to mám, věci do sebe zapadají nádherně. Na světě vím co mě tíží, lidé jaký na sebe jsou, to že si neváží téhle planety, že zabíjejí a vybíjejí vše živé, když na mě někdo řve ten hnus ve mě zůstává, neumím být zlá na ostatní, tak se asi prostě opiju. Dnes jsem se vybrečela ve sklěpě, měla jsem hysterák a ted už je lépe. Učím se mít lidi ráda, ale popravdě je to velice velice těžké.

Ahoj všichni. Určitě je mnoho možností, jak s alkoholem bojovat. Statistiky jsou k ničemu, ale třeba ze skupiny cca 50 lidí které jsem poznal během mého pobytu v léčebně nepije 5 lidí. Tak že absolvovat léčbu určitě není záruka další abstinence stejně tak jako docházet na AA nebo jiné podpůrné skupiny. Je to prostě individuální! Každý musí hledat. Já jsem absolvoval 4měsíční léčbu a stejně jako píše Vláďa Novotný, jsem si jistý, že mi to zachránilo život! Před léčbou jsem to měl podobně jako Petr CH., pouze s tím rozdílem, že u mě se už střídalo pouze ty dny pití s těmi dny kdy jsem ležel v depresích neschopen zvednout telefon. jak jsem dokázal vstát, dal jsem se do kupy a hurá na tah. Reakce okolí po léčbě - super. Všichni v mém okolí od barmanů přes rodinu až k pošťačce věděli, že nastupuji do léčby a když jsem se vrátil, poznal jsem komu na mě opravdu záleží. Samozřejmě že se našlo pár lidí (všichni pijící) co si neodpustily nějakou tu poznámku, ale teď skoro po dvou letech se už dva z nich byli poradit, co mají s tím chlastem dělat. U spousty lidí dokonce cítím i něco jako obdiv a to se opravdu nechlubím. já se za to že jsem abstinující alkoholik vůbec nestydím, naopak si to užívám a neustále mám před alkoholem obrovský respekt. Mimochodem není se za co stydět, závislost na alkoholu je stejná nemoc jako třeba cukrovka, má dokonce svoje číslo diagnózy. K Petrovich a Pavle7: V depresích jsem moc přemýšlel proč vlastně chlastám, a tak jak píšete - neviděl jsem žádný problém: rodina zdravá, peněz dost... Během léčby pod vedením profesionálního týmu psychoterapeutů jsem se až zděsil, co všechno mám v té své hlavě nastaveno špatně. Já jsem přesvědčený, že pokud člověk najde příčinu své závislosti, má obrovskou šanci přestat pít, ale znovu opakuji: Bohužel žádný univerzální návod ani lék bohužel neexistuje.

Ahojte,
já se za to nestydím ba naopak všichni mí blízcí to ví, i rodina že už nechci pít. Docela ráda zdolávám překážky, někdy mám pocit že se v tom vyžívám. Třeba kouření mě úplně bavilo přestávat, když jsem přestala jíst maso přišlo mi to naprosto přirozené. Mám ráda zdravou výživu i zdravý životní styl. Po chlastu umírám kolik mám v sobě špíny a jak dlouho se musim čistit. Chci s tím sajrajtem skončit nadobro, nic mi nepřináší, zkazí každou zábavu a drtí moji mysl. Co takhle nějaká psychoterapie, jenže kde najdu někoho dobrého. Na severu čech jich moc není, už jsem hledala a našla tak 4 ordinace a většinou nějaké obvoďáky, tak nevim.

Zkusil bych třeba ty AA. Nikdy jsem tam nebyl, ale věřím Líbě, že spoustě lidí to pomohlo přestat. Mají i dobře udělané internetové stránky, kde najdeš kontakty. www.anonymnialkoholici.cz/.Dobrého psychoterapeuta se specializací na alkoholovou problematiku je najít obtížné i v Brně. Já k nikomu nechodím, ale kamarád po léčbě hledal a dalo mu to dost práce. Jak tady psala Líba čerstvě vystudovaný mladý člověk neví stejně tolik, co my zkušení alkoholici a těch na sezení AA najdeš asi dost. Mě na tom vadí třeba to, že tam mohou přijít i lidé pod vlivem, ale to je můj problém. myslím si, že třeba nemusí být špatné i kombinace terapie a docházky do AA. Sama poznáš, co Ti pomůže. No a ta léčba je asi poslední možnost. Mě by v mé poslední fázi pití asi nic jiného nepomohlo. Věřím, že pro člověka s dobrou prací je neschopenka na 4 měsíce nepřijatelná, ale znám i případy, kdy toto rozhodnutí zaměstnavatel přivítal a místo podržel. No a kolegové nebo kolegyně jak sama píšeš budou mít vždy o čem drbat. Nějakou dobu to bude o Tobě, ale ono je to přejde a najdou si něco jiného. Je to na každém, ale já doporučuji netajit. V zaměstnání je vždy plno večírků, oslav a jiných akcí s alkoholem a pokud sis vždy skleničku dala, nedá se donekonečna vymlouvat na léky nebo že řídíš atd. Perfektní je že sis ten problém připustila a že ho řešíš. Léčebny mají tak malou úspěšnost protože většina lidí kteří se jdou léčit tam nejdou protože se tak sami rozhodli, ale proto, že je tam někdo víceméně dokope. Pokud člověk nechce sám, je to předem ztracené.

Ten, kdo v posledních 24 hodin pil, může na AA sedět, poslouchat, mluvit nemá.Vyrušovat už vůbec ne.Právě pro někoho ty první hodiny abstinence jsou nejvíc bolestivé, tam mu je dobře.A podrží ho to před dalším pitím.V Brně áčka fungují výborně, a paní dr.Vrbová z Černovic je výborná odbornice.

Ahoj Líbo. Radu hledá Pavla 7 a ta je ze severu Čech. Do Brna asi dojíždět nebude.

Ahojte, Karle děkuji za příspěvky. Jináč mi v práci žádné oslavy ani večírky nemáme. Kolegyně občas jdou, ale já s nimi nebyla ani jednou, kvůli drbům nebaví mě to slepičení. Nemusím se před nikým vymlouvat páč s nikým nepiji, jen s holkami co znám roky a to jen při nějaký akci, ale vždy nejvíc. Jde mi o to že nechci pít vůbec, protože mám pocit že mi alkohol požírá mou duši. Teď jsem nějaký čas už nepila, je mi moc dobře ale to je mi vždy. Jde mi o to až nadejde čas, tak pak se NENAPÍT. Léčebna pro mě fakt není, stačilo by mi někam docházet nebo o tom mluvit s někým kdo má ten stejný problém. Pro tenhle svět je alkohol úplně normální věc. J. Dušek prý nepil tři roky a bylo to moc velké poznání, ráda bych k tomu také došla.

Pavli, určitě zajdi na AA, jsou v Liberci, v Ustí nad Labem,Mostě,jsou tam hodní lidé, pomůže Ti to.Pozdravuj je tam ode mně, a jdi.

Zdravím vás
Stále nepiju a cítím dobře, mám v sobě i takový větší klid, tedy za normálních okolností.
Kamarádka mi poradila třezelkový čaj, tak jsem si ho včera poprvé udělala.
Jen ráda bych se Vás na něco zeptala. Právě včera nastal ten den mých spouštěčů.
Trochu nastínim situaci.
Je to vlasně vždycky tak, můj partner pracuje do noci (na to jsem si již nějak zvykla), ale napsal mi, že se zdrží, že jde s kolegama po práci ještě někam na drink.... ( není to žádný piják, chodí tak třeba jednou za měsíc na 2-3 drinky a opravdu jsem ho ještě neviděla nikdy opilého) má ale jiný problém, hraje automaty a mě to strašně děsí. Žila jsem před ním s gemblerem, který v tom utopil celou firmu a nakonec se vzdal mě i dcery. Mám tedy k hraní odpor a mám problém s důvěrou, pak mi stačí strašně málo a upadám do smutku,beznaději a úzkosti, pak sahám po vínu, abych vůbec usla.(stačí mi 1-2 skleničky)
A včera jsem spát nemohla, prostě to nejde, nenapila se, nechci. Když přišel domů, říkala jsem si, že budu dělat že spím, nechci nic řešit. Problém ale nastal,když se mě snažil obejmout. Měla jsem pocit, že se dusím, začala jsem mu úplně panicky odhazovat ruce, strašně mi bilo srdce a lapala po dechu a když se mě snažil utěšit (nechápal) tak jsem ho pokousala. Ptám se Vás proto prosím,zda je možný, že to mám z chlastu i když jsem střízlivá. Takovej hnusnej pocit a taková agrese ve mě
Moc vám předem děkuji za názor. P.