Alkoholik

22,jsem v práci

Ahoj všichni. Andělo v posledních příspěvcích píšeš i o tom, že se Ti o některých věcech špatně mluví. Ten tahák je super nápad. V léčebně mě zaujalo jedno heslo, o kterém jsem přesvědčen že je 100% pravdivé. Hlavně v případě závislých lidí. " O čem nemluvíš, to tě dostane!!!". Já si vždycky myslel, že chlastám protože se nudím. Měl jsem vždycky všechno a myslel jsem si, že si to jen tak užívám. Až v léčebně jsem přišel na to, že mám v té své hlavě spoustu nedořešených a neuzavřených věcí, které jsem neuměl a hlavně nechtěl řešit a tím chlastáním jsem je nějak odsouval do pozadí. Teď vím, že ta moje milovaná tequila a corona mi vlastně nechutnala, ale lil jsem to do sebe po litrech kvůli stavu. O ten mi šlo! Během léčby a bezprostředně po ní, jsem si spoustu věcí pořešil a to mi moc pomohlo. Prostě jsem si zařídil další život tak, aby mě v něm bylo dobře a nic si nepotřebuji vylepšovat ani řešit alkoholem. Teď když o tom s odstupem tří let přemýšlím, tak mi to připadá strašně jednoduché, ale byla to fuška! Vztahy s rodiči, dětmi, hnusné věci z minulosti... Důležité je také umět si odpustit. Ono se zase strašně jednoduše řekne: stalo se, už s tím nic nenadělám, ale ani já si prostě některé věci doteď vyčítám a asi do smrti budu, ale nějak jsem se s tím prostě naučil žít i bez chlastu.
Ještě k tomu Tvému povolání. Jeden člověk kterého jsem potkal v léčebně pracoval a pracuje jako primář ve velké nemocnici a jednou mi řekl, že pokud by mu někdo zaručil že když půjde dělat popeláře, už se do smrti nenapije tak by do toho šel. Vím že doba je zlá, ale pokud by ses cítila prací ohrožena, mrkni se po něčem jiném. Na druhou stranu mám tady v Brně kamaráda, taky abstinující alkoholik, a ten maká za barem 6 let a nepije. Je to strašně individuální... Hezký víkend všem

Ahoj, díky za reakci. Já v té práci opravdu teď, co jsem se rozhodla s problémem něco dělat, netrpím, absťák nemám, zatím. Nevím jestli je to jen dočasné,ale zvládám to v pohodě. Směny před tím byly ale opakem.Možná proto, že klesala hladinka,byla jsem hodně unavená...a čekala jsem na chvíli,kdy se vrátím domů, nebo na ten konec směny a dám si i v práci..cokoli, stříček, víno, panáka...mno a někdy i dřív než směna skončila..to se pak lehce vletí do průšvihu. Ten poslední mě nakopnul a ty stavy provázející střízlivění taky.Na moje místo se derou dvě slečny, koncem září bude jasno,, buď vyletím anebo přibude jedna z nich k nám.Konkrétně se mnou nikdo nemluví, trochu to řeším se stávající kolegyní,ta je v pohodě.Vím, že zpátky nevezmu věci, co jsem provedla. Takže čekám jak situace dopadne a říkám si , že všechno zlý je pro něco dobrý. Co mě nenechává na pokoji je mínění lidí..to mě dohání k myšlenkám, že si tu skleničku před nima dám, ať vědí že je to jen na mě, že mi nikdo nic nezakázal, že jsem se fyzicky nezměnila, že mě teď ta jedna sklenka taky nezabije, stejně jako před třemi týdny. Jak jsem změnila postoj k věci já sama, mám pocit, že oni ke mě. Berou mě jako slabocha, co si musel dojít pro pomoc k lékaři. Stejný postoj mám k věci samé asi i já, proto mě to žere. Nedokázala jsem to ukočírovat a dostala se až tak daleko, že pomoc (dohled) potřebuju.. Je mi ale líto ztratit ty tři týdny, to mě drží.

V tomto jsem to měl jednoduší. Já jsem vždycky na to, co si o mě myslí ostatní kašlal. Pravda nemám moc kamarádů, ale těch co mám, si vážím a o takové o kterých píšeš Ty nestojím. Vydrž a budeš překvapená jak rychle se dnešní řekněme nepochopení z jejich strany změní v závist. Oni si na Tvoje nepití zvyknou a najdou si někoho jiného na drbání. A hlavně - to že nechápou proč nepiješ není Tvůj, ale jejich problém. Vím, ono se to lehce píše, ale věř mi že si dokážu představit ty nepříjemné situace s odmítáním skleničky ve vztahu Ty - zákazník. No a pokud mají popito... Vzpomínám si na sebe, jak jsem dokázal být v opilosti neodbytný. Proto se dnes na nikoho nezlobím, když mě nutí dát si panáka. Oni to prostě někteří nepochopí, ale jak říkám, je to jen jejich problém.

Tak, pořád se přesvědčuju, že mi můžou být lidi u p*dele . Myslím, že to vyřeší čas, střízlivý čas. O tom, že je to pro mne bez alkoholu lepší se utvrzuju pomalu(zmizela třeba ta velká únava a neomezuje mě to v tom "včas"- tedy před tím než se napiju, dojet někam autem, to se muselo plánovat),takže čekám až to budu cítit, až budu pevnější v kramflecích. Pokrok jsem ale osobně udělala možná v tom, že se bez alkoholu dokážu i docela bavit a smát. Toho jsem se bála, že zmizí. Jde mi to mezi lidmi, kterým věřím. Dělám si ze sebe legraci - osočuju v práci kolegyni, že přede mnou schovává třeba rum(daly jsme lahev nestandardně jinam) protože se bojí, že to zase vylemtám. A takhle já to snáším.
Díky a dobrou

Ja jsem resila lidi kolem sebe furt a furt. A treba vcera jsme byli na party, mraky znamych, a NIKDO uz se nedovil, ze nepiju, nikdo se neptal, jen par lidi, jestli si dam panaka, kdyz jsem rekla, ze ne, neresili to. Ja to mam lepsi asi v tom, ze jsem trhla, ze se umim bavit furt, zoivam i karaoke bez chlastu.... Andelko prijde to. Urcite. Jen musis verit sama sobe. A svemu rozhodnuti...
Ja mam ted ale problem... Porad bych spala. Jsem silene unavena
a nemam proc... Spala bych dvanact hodon denne a nemam zadnou energii.... Ach jo.

Vlocko a andel, tiše vás sleduji a klobouk dolu, musíte byt supr baby

Danuš, taky to dáš..máš na to! já jsem si schovávala lahve, a dokopala jsem se. Stejně jako se tady odkopávám... postupně. Musíš být na sebe tvrdá a vydržet to ze začátku těch pár dnů. Mě stačila ta deprese po posledním průšvihu v práci... Byla jsem pak zrovna sama dva dny doma, kdybych se nedočetla někde na netu, že Hypnogen tě 100% nezabije,ale může taky způsobit otok mozku, trvalé následky, invalidní vozík, pak i to že moje 92 let stará babička by můj "odchod" neustála a nemluvím o mámě a segře. Jak jsem to oddalovala,postupně střízlivěla začaly být myšlenky pozitivnější. O chlup...ale byly. Sebrala jsem všechnu odvahu a začala hledat kontakty na netu a prvně zvedla telefon.. pak přišel čtvrtý den a začala jsem počítat, že už vlastně 4 dny nepiju a že je to lepší. Postupně přidávám jeden každý den. A dokážu se o tom aspoň tady, mezi svými , bavit. Mezi známými a sousedy se vystavuju se skleničkou tý nealko Bohemky, protože jsou na mě se skleničkou zvyklí a já jim nechci ten svůj problém přiznat,ale našla jsem si cestu. Teď sem přijela segra s rodinou a známým. Přivezli přepravku chlastu. Zhodnotila jsem značky a množství.. ze zvyku,ale jsem v klidu. Bolí mě hlava, včera jsem seděla do tří na netu, pila nealko a hulila o 106. Vysedávání u netu budu muset omezit, bere mi to čas...ale ještě nemám dočtený všchny příspěvky fora.
Taky přemýšlím, že jsem hodně labilní, dotkla se mě jednu etapu života zkraje anorexie, bulimie, chvilku jsem seděla u forbesu... Naštěstí nikdy ne tak dlouho,abych musela řešit ještě to. Jsou vyjmenované/odstupňované nějaké kategorie lidí, kteří snáz podléhají? čeho je to důsledek?
Nechci se zbytek života omezovat,ale teď to tak je. beru to jako součást daně za to, že jsem si včas neřekla dost. Závidím těm, kteří mají "záklopku" nebo jim je druhý den tak špatně, že si to pítí odřeknout dokáží. Já ne. Jen kombinace tráva, chlast.. to mě stoprocentně během půl hodiny dokáže zahnat k toaletní míse, s kamennýma nohama.. Taže bych začala místo chlastu hulit???

Danuš dáš to! Dneska druhý den.. a v pondělí to bude už čtvrtý, snažší v práci a poznáš proč to děláš. pochybnosti budou pořád,ale síla to překonat větší...aspoň já to tak vnímám..beru pozitivně to, že to dokázali i ostatní, co na tom byli ,bohužel, hůř.. Pozitivní na tom je to, že jsem se dokopala dřív a mám tu cestu o chlup snažší. Jak moc to ještě nevím, lékařka se mi věnovala jednou...a všechen rozhovor se netočil kolem četnosti a množství..ale proto se mi líbila--- držím palec a dneska vydrž!!!!

Andel, diky!!! Zvlášť od tebe, kdyz s chlastem delas mám dnes nějakou smutnou, ale dik, ze mne pripominas to odhodlani

Danus pojd do toho s nami!!! Neverila jsem, ze zvladnu tyden, ta chut byla a byla hrozna... Deti byly xkrat svedkem meho celodenniho piti, jsou male, ja kdyz piju, jsem vesela, nechapaly ze je neco spatne. Ale ja teda vedela moc dobre... A pak ty stavy... Druhy den, vpraci, sebevrazedny myslenky... Az tak ze mi kolegyne neco vysvetlovala u otevrenyho okna a ja myslela na to, jak vstanu a vyskocim.. Pila jsem denne... Opravdu denne, nekdy o vikendu od sameho rana. A dnes je to 40 dnu bez kapky alkoholu...