Alkoholik

Jasne, ja som nic nepochopila a nemam pravo na svoj nazor, Pretoze nemam este 60 rokov. Verte mi, ze ja uz mam toho odziteho tiez naozaj vela. A podotykam, ze neobhajujem pitie, len som si dovolila napisat, ze Vlocka sama na sebe zisti, ci jej ten jeden poharik uskodi alebo nie. A to, ze si dam raz za mesiac nealkohicke pivo, taktiez je podla Vas nieco neodpustitelne a znamena to, ze ma to dovedie az na same dno. Konzultovala som to s viacerymi odbornikmi na alkohol a taktiez su ich nazory v tomto bode rozdielne, ale tak polovica z nich tvrdi, ze vela akoholikom pitie nealko piva ziadne chute na alkohol nevyvola, a inym zas ano, ze kazdy musi zistit co na neho plati a co nie. Ja si nemyslim, ze mam alkohol pod kontrolou a mam pred nim obrovsky respekt, ja len nechapem, preco je tu clovek napadany za to, ze si dovoli napisat svoj nazor a preco je mu potom zelane samotne dno a peklo. A samozrejme, ze si myslite, ze je to vase forum, ked si ma dovolujete z neho posielat prec. Ja som nenapisala, ze sa mi toto forum nepaci. Naopak velmi mi pomohlo citat pribehy mnohych ludi tu, ale boli to skor starsie prispevky. Precitala som to tu skoro vsetko za posledne mesiace. Ja som len napisala, ze sa mi nepaci, ako Liba stadialto svojim napadanim vela ludi odohnala, tym ze ich napadala za ich nazory a posielala na dno a tym padom na toto forum uz nikto nepise. Presne to som napisala, ze je to skoda, lebo tu mohlo vela ludi pekne diskutovat a pomahat si, ale vdaka tomuto napadaniu to zial mozne nie je.

Helen, nalezla... Ale vy jste v cili, ja na zacatku cesty. A vy jste jiste cestu neprosli bez klopytani. Pro vas je jedna sklenicka hrozbou, vite z vlastni zkusenosti, ze muze byt osudna. Muze, ale nemusi... Vsichni nejsme stejni. Vasich nazoru, stejne jako ostatnich, si vazim. Zklamala mne Libuska. Uzavre debatu tim, ze nema smysl nam radit, vime prece sve, podporime se v chlastu a je nam hej. Tak to bylo podle mne mysleno. A to se mne jako cloveka, ktery tu prave ve svem boji hledal pomoc, opravdu dotklo. Prislo mi lito, ze takhle lame hul nad nekym, kdo je na tom treba prave takjako kdysi ona. Kdybych nehledala rady a pomoc zkusenych, nelezu sem. A kdybych chtela podporu v chlastu, sednu si k svemu manzelovi a mam ji nepocitane.

To vy,jste nepochopili... Jsme tady proto, te vasi pomoc chceme a potrebujeme. A sami jiste jste byli na pocatku, kdysi, a vzpomente, jestli kdybyste selhali byt jen na chvili - treba tim jednim panakem, jako jsem podle vas selhala ja, tak jak by vam pomohlo okamzite odsouzeni... Ja vypila pul panaka likeru a tady jsem to napsala. Pro mne osobne to nebylo nic, ale nejak vnitrne jsem mela pocit, ze kdybych to vam tady, mym spolubojovnikum nenapsala, ze bych vam lhala... A sup... Byla jsem zarazena do sekce tech, co hlrdaji omluvu pro chlastani, a vlastne ani abstinovat nechteji, a urazi se a sebelituji a patrne se upiji k smrti...

Toto forum ma svuj nazev a ten mluvi za vse...

Kiro, dekuju.

Helen a mohu se zeptat kolik vam je?

Me je smutno prave proto, ze jsem tu citila takove to souzneni, byti na jedne lodi... Cekala jsem, ze jestli se nekdo tady snazi abstinovat, a jednou se nekde opije a sveri se nam tady, ze ro probereme, vyslechneme, podporime, ti zkuseni napisi sve zkusenosti, poradi tem nestastnikum, jak se prat dal avyrovnat se se selhanim... Ted si myslim, ze kdybych se totalne zpila, tak bych se uz tady s tim nesverila. Nebot uz tusim, ceho bych se dockala...
PRESTO OPAKUJI... TENTO SERVER ZUSTANE PRUVODCEM NA ME CESTE... MUZE MI STALE MNOHO DAT.

Omlouvam se za preklepy, dotykove telefony jsou hrozne.

Vločko,
mě zítra bude 65 let!Hrůza.
Ale věřte mi, že i já jsem byla ve stádiu,ve kterém jste Vy teď a taky mi věřte, že Vás chápu-ocitla jsem se několikrát i na záchytce,tak jsem na tom byla špatně-dneska se za to stydím,tak hluboko Vy jste asi neklesla.Ale protože vím, kde to až může skončit,proto chci někomu poradit- v dobrém.
Podotýkám, že nejsem žádná bezdomovkyně,jsem v důchodu, ale nadále pracuji jako průvodkyně a překladatelka německy mluvících klientů-celý profesní život jsem pracovala v cestovní kanceláři-tedy s lidmi.
Byla bych moc ráda,kdyby jste tenhle mail vzala přátelsky,tak byl i míněn-ale taky se trochu zamyslete,kde až to může skončit-ale to Vám určitě nepřeju!
Helena

Vločko,
hlavně si nic nevyčítej. Strach, výčitky atd. mohou mít mnohem horší důsledky, než půl panáka.

Kiro, dík za příspěvky, plný souhlas.

Toto fórum jsem četl téměř denně cca sedm let. Nepsal jsem moc často, jednak mě psaní nebaví, druhak se věršina odpovedí dá vyčíst. Zhruba před měsícem jsem začal přemýšlet o tom jestli a jaký význam pro mě má čtení a psaní sem. Dospěl jsem k závěru, že žádný. Po přečtení toho co píše Líba ve stylu "musím mít poslední slovo" nemám chť cokoliv psát ani číst.

Přidám citaci Jana Hnizdila:

Jsme národ, který příliš věří doktorům?

Nejen doktorům, ale obecně autoritám. Chybí nám kritické myšlení. Doktor je pro nás něco jako kněz v bílém. Rozhoduje, co nemoc je a co není, může nás zneschopnit, zavřít do nemocnice, odstranit nám nějaký orgán. Má obrovskou moc. Ta se dá využít, ale také zneužít. Záleží na tom, čeho chce dosáhnout.

www.novinky.cz/zena/zdravi/348719-psychosomatik-jan-hnizdil-ockovat-proti-chripce-bych-sve-deti-nenechal.html

Tímto se s Vámi loučím,

Petr

Vlocko, anděl, nejsme parta, určitě ne už jen proto, ze se mi nedaří, ale neni to žádná tragédie...jen abyste nemely strach. Anoine, úzkosti mírně menší. Mne třeba pomáhá číst si příběhy lidi, co se snaží. Klopitnou, ale jdou dal. Podle me jste ušlý poradny kus cesty a moc držím palce.

Jak píše Petr, vlocko. Za dva měsíce jsi odmítla litry vina, pokračuje v tom, na panáka zapomen, hlavně si to nevycitej, jdi dal. Jedno, jestli počítáš od nuly nebo ne.kiro, chapu. Mne třeba kdysi nejvíc pomohl Petrch, kdyz jsem jela na vodu a bála se a on mi napsal, ze své předsevzetí zvládnu. Tehdy jsem ho zvládla!!!

Me spis štve, jak jsem tu kolikrát osocena z něčeho, co tak neni.. Nebo jak si lidi občas s oblibou rejpnou az kopnou.... Ale to je na dlouhe psaní, dnes na to nemam

Děkuji všem.
Musela jsem sednout k počítači, internet v mobilu mě ničí

Já jsem na záchytce nebyla nikdy, nikdy jsem neřešila pití nějak přes policii, žádná extempore... Mám tři úžasné děti, nikdy jsem nepila těhotná, ani při kojení... v podstatě jsem byla permanentně deset let buď těhotná nebo kojící a bez alkoholu. A pak se to zvrhlo. Doma s dětmi, péče o ně, jsou tři, takže... úklid, prádlo, noci probděné, dětské nemoci. Tragédie v rodině, která zničila mého manžela. Od té doby pije. A já tiše v jeho stopách... O děti se převážně starám já, na vše se dá říct, jsem sama... Každý večer chystám svačiny, oblečení, úkoly, podpisy, peníze, složenky, ráno jdu do práce, odpoledne z práce, a prádlo, nádobí, úkoly, kroužky, svačiny.... atd. A do toho opilý manžel... téměř den co den. Když lehce vystřízliví, slibuje, miluje nás, bude jiný. A já tiše popíjela v jeho stínu. Asi abych zaplašila tu skutečnost. Nést zodpovědnost za tři děti... Všechno jistit, fungovat stále, v nemoci, únavě, pořád dokola. A najednou jsem zjistila, že to takhle dál nechci... A přispělo k tomu úmrtí blízké ženy, které jsem tolik fandila, a pak jsem si řekla, že ona se tolik prala o život a já si zdraví kazím pitím. A řekla jsem si, že nebudu pít... A nepiju. Nepředcházel tomu žádný můj exces, žádný průser, s prominutím, nic takového. Předcházelo tomu to, že někdo se rval o svůj život, o svoje zdraví, a boj prohrál, a já měla najednou pocit, že si svého zdraví nevážím. Že ona chtěla být se svojí holčičkou a já se kolikrát opiju večer tak, že je mi ráno blbě, bolí mě hlava, jsem na děti protivná, místo abych si každý den s nimi užívala naplno. Proto jsem se rozhodla že přestanu pít. Budou to brzy dva měsíce. Za ty dva měsíce jsem vypila ten pitomej půl panák... na oslavě narozenin své kamarádky. Ano Danuš, odmítla jsem lítry vína, absolvovala několik akcí, kde se jenom pilo, a já byla v pohodě a střízlivá.
A jsem na sebe přesto všechno pyšná... A cítím ten vnitřní klid, protože kdybych na tom byla psychicky blbě, tak už bych se přesně teď - jak píše Dana - topila ve výčitkách a v sebemrskání, jako už tolikrát. Ale netopím. Dnes se můj muž opět opil, ostatně včera a v pátek taktéž... A já si dnes s dětmi udělala úžasnou večeři, měli jsme špagety po španělsku, a smažený sýr s hranolkami, a nalili jsme si do sklenic na nožce Vineu a zapálili svíčku... bez manžela, bohužel, ale to je jeho vina... a můj prostřední syn mi před chvílí v postýlce řekl, že dnes byl jeho nejlepší den a že jsem nejlepší máma na světě..
Já jsem šťastná. Chlast nám kazí svět, já to vím, a ze svého života ho mažu. Snažím se mazat, a proto se nenechám jedním panákem vydeptat, a nenechám se vydeptat nikým a ničím, protože všechno kolem mne, až na mého muže alkoholika, je v pořádku...
A já tu s vámi zůstanu Mě se nezbavíte.
Vím, že Libuška toho asi má za sebou hodně, stejně tak jako Helen. Mě táhne na čtyřicet, a možná se mě některé Vaše hlášky dotknou, nebudou se mi zdát fér, a nejsou fér, ale stejně jsou pro mne cenné... třeba mi zachrání 25 let s mými dětmi a přinesou mi mraky takových vět od mých dětí, jaké jsem slyšela dnes...
Takže vlastně díky...
Ještě budete rádi, že píšu z toho mobilu, neboť jsem spisovatelka..

A ještě na závěr, jedno pořekadlo, které mne za poslední dobu opravdu moc oslovilo:

"Každý, koho potkáte, bojuje bitvu, o které Vy nic nevíte.
Buďte laskaví.
Vždycky."