Alkoholik

Peto a co motivacia zachranit si svoj zivot? Sebazachova u teba nefunguje? Pises este celkom tak, ze to dava zmysel, takze mozog este dokazes celkom dobe pouzivat. Ked si na tom tak zle, ze to sam nedas, preco nevyhladas nejaku lekarsku pomoc? Tu beznadej poznam, ta je z toho alkoholu. Cloveku je vsetkeho luto a nevidi cesty von. Ale spolu s alkoholom odide aj ta beznadej, len musis tym nejak seknut. Tvojej rodine sa zverit nemozes, ze by ti pomohli oni?

Mne osobne bolo motivaciou to ako super som sa citila tie dni, ked som nepila a ako strasne - hlavne psychicky tie dni co som pila. Chcela som sa stale citit tak fajn, a nie riesit depky, uzkosti, hanby. A aj sa mi to splnilo. Je mi dobre.
Ale kazdy musi najst tu spravnu motivaciu sam v sebe. kazdy sa najlepsie pozna a vie co na neho najviac plati.

Myslím si, že nikdo normální by se neptal zda na nějaké prážky může pít. Bez urážky, jsem alkoholik a naprosto chápu ten dotaz. Stejně chápu všechny příspěvky, které jsem si teď přečetl. Alespoň to tak cítím.
A ano, v AA se říká, že alkoholizmus je nemocí emocí, tedy hlavy a duše. A tím, že člověk přestane pít, ten zbytek nezmizí. Proto v AA mají dvanáct kroků uzdravování a jen v prvním je zmíněn alkohol, a těch dalších jedenáct je o životě.
Víte, já byl ta opravdová troska, díky pití jsem přišel o rodinu, práci a vlastně i o sebe. Již vše mám svým způsobem zpět, ale potřeboval jsem pomoc. Proto možná tolik rozumím co tu čtu, možná se i bojím o některé, které ani neznám. Víte v poslední době k nám na AA začalo chodit hodně mladých lidí, kteří ještě nejsou trosky a nepřišli za tím o moc. Nepijí a já jim držím palce a jedině jak jim mohu pomoci, je to, že jim říkám jaký jsem byl co se stalo a jaký jsem nyní.Ale stejně tak pozoruji hodně lidí co se pomalu a jistě v trosky mění. A nedokáži jim pomoc, nejsem ani lékař ani nic jiného.
A ještě něco, jednou jsem viděl v jednom scifi seriálu scénu. Jedna žena si v obchodě koupila láhev chlastu, hned ji zabalila a schovala do kabelky. A jak tak šla, bylo vidět jak ji šrotuje hlava,pít či ne. Pak u jednoho osamnělého podchodu tu zabalenou láhev odhodila do popelnice. Oddechla si, za ni se však ozval jeden chlápek. Tentokrát jste odolala, ale příště už ne. Díky tomu naprosto zničíte život svému bratrovi, který vám neustále bude pomáhat, pak při autonehodě opilá zabijete svého přítele. To nemohu dopustit, vytáhl pistol a tu ženu zastřelil. Vyrazilo mi to dech, kdyby takový člověk co vidí budoucnost žil, asi bych nejen já byl opravdu mrtvej. Sice jsem nikoho nezabil, ale ublížit všem svým blízkým jsem dokázal fakt hodně.
A tak držím palce všem, jen jsem přišel na to, že kontrolované pití neexistuje, alkoholik to nikdy nedokáže a ti co nemají problém, to kontrolovat prostě nemusí. Ale mohu se mýlit. Michal K alkoholik

Takže tím, ze piju, vlastně ničím účinek antidepresiv? Motivace... Sama nevim, holt se sama ničím, moje zdraví pro me dostatečná motivace neni.... To je hrozne, nevim, co na to říct, sám to asi nedáš, jsi došel hodne daleko....

Já takových příběhů pár v AA slyšela a mám z toho respekt. Ale pak si říkám, že vlastně z toho mám i strašnej strach a to nevím, jestli je z hlediska léčení pozitivní. Jedna z AA mi řekla, že jsou etapy abstinence: 1. nesmím pít 2. nechci pít a 3. nepotřebuju pít a ani mě to nenapadne, ale ta abstinovala už 6 let a neb chodí do AA pravidelně a moc nemluví, tak mám pocit, že tam chodí proto, aby do toho nevlítla znova.

Já s tím Kiro bojuju. Nepiju 2 deci jen tak. Občas prostě dám celou flašku, pak zas 3-8 dní nic a pak znova. A i kdybych měla začít abstinovat ještě 1000x, tak začnu a basta. Já motivaci najdu vždy, ale průser je, že nevydrží dlouho. Sice nezvedám dávky, ale zkracuju ty abstinenční pauzy. TAk jsem si říkala, že je prostě zkusím prodlužovat. Když ujedu, ok, nebudu se za to pranýřovat. Ale dám maximálně úsilí do toho, aby to bylo po delší abstinenci než posledně. I kdybych měla vždycky přidat jen jeden den. O tom je vlastně to abstinovani v AA. Dnes napiju. Zitra se uvidi.

Já považuju za psychicky nejnebezpečnější právě ten strach, co se stane, když tu abstinenci nevydržím. Co se stane, za rok, za 5 za deset. A smyslem abstinence je abstinovat ted a neřešit, co bude za deset let. Jedu na 3 dny na dovolenou a rozhodla jsem se zkusit pokus: Nebudu myslet na chlast, nebudu se tím vůbec zabývat. Nebudu se o něm bavit a týden zkusím prostě žít tak, že alkohol neexistuje a že vůbec nevím, co to je za pojem. Prostě ho na týden vymažu z hlavy, a stejně tak vymažu, že jsem alkoholik a tudíž sem ani týden nebudu chodit. Za týden napíšu, jestli jde opileckej harddisk preformatovat aspon na cas.

Zdravím Vás všechny, pár slov k Líbě. Loni touto dobou jsem poprvé navštívila tyto stránky a rozepsala jsem se s úplně stejným problémem. Pár lidí z tohoto fóra (bohužel, už zde nevidím jejich příspěvky, kromě Petra Ch.) mě hezky , lidsky podporovalo a pak mi přiletěl drsný příspěvek od Líby. Byla jsem v šoku, co si "nějaká" Líba, co mě vůbec nezná, neví kdo jsem, čím se živím, atd, dovoluje. Dnes,s ročním odstupem, mi vlastně nejvíc pomohla a otevřela oči ona. Líbo, děkuji Ti. Nic jiného, než pravda, podívat se na sebe Tvýma očima, mi nepomáhá. Víc než cukr potřebuji v této situaci bič.

Já jsem to pochopila tak,že ta motivace,aby člověk nepil,je ve výsledku jen jedna,aby se to povedlo - chtít nepít kvůli sobě.A k tomu rozhodnutí že může vést více cest (důvodů).Já kdysi přestala na několik měsíců pít kvůli mému bývalému manželovi,protože mi (nejen kvůli tomu)vyhrožoval rozvodem.Bohužel se po těch x měsících v jeho chování ke mne naprosto nic nezměnilo (což on pak ani moc nevyvracel) a tak jsem začala zase.Možná jsem si to tehdy měla "přeložit" asi trochu jinak.Asi spíše tak,že...se chovám po alkoholu jak čuně,proto mě můj manžel už nechce...že něco na tom je a protože nechci,abych se chovala jak čuně,protože si nechci dělat ostudu,protože nechci mít ty příšerné výčitky,přestanu si ubližovat a s chlastem seknu jednou provždy...no a když to bude mít ten "vedlejši efekt",že se ke mne začne chovat manžel jinak a že přestanu ubližovat ostatním,bude jen lépe...Neměla jsem tehdy asi jako odměnu svého nepití očekávat změnu jeho chování,ale změnu svého...Pak bych asi nebyla zklamaná a neměla tak "jasný důvod" začít znova.Takhle nějak to chápu.
Také si myslím,že na to,aby to člověk takto dokázal chápat,musí mít v sobě některé věci vyřešené a také se musí mít trochu zdravě rád.Protože pokud se nebudu mít ráda,rozhodně nepřestanu kvůli svému zdraví a pokud se nebudu mít ráda "zdravě",ale pouze sobecky,nepřestanu ani kvůli svým dětem...Já,bohužel,jsem zatím pouze na "cestě k cestě"...
No nic,nějak jsem se moc zamyslela...
Michale K.,děkuji ti za příspěvek,měla jsem z něho trochu "husí kůži"...

No, ještě bych dodal, že ač pár roků nepiji, nepovažuji se za abstinenta. Toto slovo mně děsí. Jsem ale střízlivý, což pro mně znamená, že žiji svobodně od alkoholu.Prostě nemusím pít a připádá mi to naprosto normální a nemusím s ničím bojovat.
Na AA chodím pravidelně ne ze strachu, ale že mně to baví. Baví mně být sám sebou, baví mně poznávat sám sebe. A navíc jsem tam našel opravdové přátele a vyjmečné lidi.
A motivace? Těžko se hledá, alkohol je silnější jako láska i ta mateřská. Mou motivací bylo, že jsem tak už dál nedokázal a nechtěl tak žít. To nebyl život, jen přežívání a pořád myslet na alkohol zabere spoustu času. A tak šestinu toho času dnes věnuji AA a tím i sobě. A hodlám ve svém chození do AA pokračovat, mám totiž rád svůj současný stav a život a hlavně alkoholizmus, můj určitě, je nevylečitelný. Stejně jako můj kamarád trpí jinou nevylečitelnou nemocí a tak ob dva měsíce chodí na kontrolu a jí nějaké tabletky a nikdo se nedivý, páč ví, že bez toho by umřel. A jak on, tak i já se umřít ještě nechystám. Až příliš lidí umírá na alkoholizmus. Michal K

Lenka, super, ze ti Liba pomohla. Ved ja som aj pisala, ze ucite vela ludom pomohla, ale ze nie na kazdeho plati to iste. Na niekoho plati bic a na niekoho cukor. U kazdeho je to inak a neexistuje jednotny a univerzalny recept pre vsetkych, nie sme predsa roboti, ale ludia.

Ja ked som si este nechcela priznat, ze som alkoholik a nechcela som si to vobec pripustit, tak mne vtedy velmi pomogol otvorit óci jeden velmi mily abstinukuci alkoholik, ktory uz 25 rokov abstinoval. Ked sa vsetci do mna po jednej akcii pustili, ze ako to prepanajana pijem, ked sa neviem zastavit po par poharikoch tak ako ostatni, ake ja sa musim totalne dorazit, tak on jediny si ma zastal, ze to sa predsa neda zastavit a ze ja nikdy nemozem pit ako oni, tak nech ma nechaju na pokoji. Bola to ulava citit, ze niekto ma chape.

Bol velmi mily a vobec ma nepoucal a bola som stastna, ze niekto ma naozaj chape. Ked som sa s nim potom stretla sama, vela sme sa o alkohole rozpravali a on mi svojim laskavym pristupom vysvetlil, ze aj ked nepijem pravidelne, tak alkohlicka som a ze sa mozem tomu vzpierat kolko chcem, ze s tym nic nenarobim, nech sa snazim, kolko chcem, ze sa to bude len a len zhorsovat a ze cim skor si to pripustim, tak tym je vacsia nadej, ze to dokazem zastavit este sama a alkohol mi nedokaze este narobit take velke skody.
ON vlastne vo mne nastartoval nejaku tu vnutornu premenu, ale presvedcil ma len a len svojou laskavostou. Poznam sa a keby sa v tom obdobi do mna pusti taka Liba, malo by to na mna presne opacne ucinky. Zatala by som sa a just by som pila. Viem hlupe, ale ja to mam zas takto, neznasam, ked mi niekto nieco prikazuje alebo ked ide na mna tvrdo.
A u kazdeho je to inak. Co plati na Lenku, nebude platit na mna, co plati na mna nebude platit na Mupkalinku, co plati na Mupkalinku nebude platit na Danu atd atd...Takze ide o to, pistupovat k cloveku individualne a nehadzat vsetkych do jednej krabicky...Ved nam ide vsetkym o to iste.

Hezky napsané Kiro, přesně tak to je.