Alkoholik

Anděl, mozek chce alkohol, proto je tak těžce.Tyto stavy patří k začátkům střízlivosti.Může se i střídat euforie, depka....je to záhul pro celé tělo.V práci zatni zuby, naštvi se, a mysli si něco o prdeli!Do přírody jdi, pomalu, do ticha té podzimní krásy, dívej se, pohlaď dušičku, tam nabereš sílu.Jen vydrž nepít , časem tutově tyto hnusné stavy odezní,najdeš sílu řešit práci a vše.Jestli chceš, tak mně zavolej, probereme to.Bude dobře, musí být!

to Anděla
Tu pipuli neznam...
Podlě me je to spíš tim, že jsi byla zvyklá odbourávat alkoholem stres a teď když nemáš alkohol, tak ten stres je v tobě. Podle mě je cesta najít jiný způsob odbourávání stresu. může to být cokoli, hraní na kytaru, malování obrazů, chození na psychoterapii, běh, joga, řev z okna ven box, studium, atd. Každý podle svého gusta. To pak musíš začít praktikovat pravidelně-.. Co třeba sauna? Ta pomáhá mě, hlavně v tomhle počasí.

Anděl, jsi borec, ze se přesto drzis!!! Ja zkoušela sedatif, homeopatikum, nepomohlo, ale u me se neni čemu divit s tím jídlem to asi bude presmyk do jiné závislosti nebo jak nekdo psal, způsob zvládání stresu a hození se do pohody. Co na to poradit, nevim... Vázne nejde zkusit najít jinou praci? Třeba by te nějaká změna nakopla...

Ted jsem našla na webu články o tom, jak moc alkohol souvisí s úzkostnu a panickou poruchou. Jednak jí muže způsobovat a druhak když už jí máte a do toho pijete, velmi rychle se stanete závislými. Je to všechno ale anglicky. U nás se mi ale zdá se o tom píše minimálně, jak to? Nebo nevim kde hledat? Kdybych si o tom nezjištovala něco sama, tak pořádně nechápu ty souvislosti a skoro nikdo mi o tom nic neřekne, počínaje obovodním doktorem.... Každej se zeptá kolik pijete a neřeší, že pro každýho to může bejt jinak. Slyšim kolem sebe jenom, joo dvojka to je v pohodě, klidně 2 sklenice, to ti nic neudělá....ale...jak to dál pokračuje, většina z nás ví

Rachel, u nás chybí odborníci, adiktologové.Chlastat je tu normální, lékaři, vláda, soudci.....aspoň se plní státní kasa.Jde jen o kšeft.Jsou tu lékaři, kteří své povolání berou vážně, léčí, je jich málo.Znám plno případů, kdy pacient upozorní psychiatra na svůj problém s alkoholem, a dostane silné prášky na deprese, což je pro něj nejrychlejší cesta do pekla.

Sice již pár roků nepiji, ale celkem si velmi dobře pamatuji na své peklo. A tak vím, že je úplně jedno zda někdo nepije jeden den či několik roků, stačí jeden pohárek a jsme ve stejné prdeli. A co mi pomohlo?
Třeba jedna sms, psal mi kamarád v recidivě, strašné bláboli plné sebelítosti, nadával na vše i na svoji přítelkyni. Jenže tu já znal také a tak od ní znal její pohled. Když jsem tu sms četl, pěkně jsem ho ve své hlavě odsoudil, slaboch, plný sebelítosti a jak si lže. A pak prásk ta sms končila slovy Míšo jsme tak stejní. A já si uvědomil, že především jsem tvrdě odsoudil sám sebe. Od té doby, si tu a tam uvědomím, že když někoho odsuzuji, odsuzuji i sám sebe.
Svoji sebelítost jsem vypracoval téměř k dokonalosti. A moje špatné stavy nezmizeli jen tím, že jsem přestal jen pít, naopak vše bylo tvrdě ostré. Já svoji cestu ven našel v AA, je to jediná cesta s kterou mám zkušenost. Ale stejně tak vím, že existuje plno dalších, léčebna, terapeuti atd. Jen by člověk na to neměl být sám, a vlastně když už lidé píši na toto forum, nemusí být na to až tak sami.
Ale já spíše potřebuji osobní kontakt. Ono se pěkně nadává třeba Líbě u počítače, ale řeknu vám stát před Líbou osobně...no to není jen tak, navíc když vím kolika lidem, hlavně holkám pomohla najít jejich cestu ven z pekla.
A jak se zbavuji sebelítosti a jiných špatných pocitů? V AA na to mají program, který pomáhá prý třem milionům lidí po celém světě. Tak proč ne mně? Už vím, že jsem sice jedinečný, ale ne vyjmečný. Mám také sponzora programu AA, je to mladej kluk, do AA přišel chvíli po mně v jedna dvaceti. Ale to je jedno, dnes žije v zahraničí, chodí tam na AA a přes mail s ním občas řeším svoje věci. Jednou mi nebylo dobře a tak jsem mu napsal, jak mně Ti lidi a svět vadí atd. A on mi jen odepsal, že sebelítost je rakovina duše, pomalinku sžírá vděčnost a to je pomalá cesta k flašce.
Od té doby pracuji na své vděčnosti. Třeba mám práci, kde mně to až tolik nebaví, ale mám díky ní peníze na život. Mám přítelkyni, mám dvě zdravé děti, to není jen tak a možná se pousmějete, ale jsem rád že žiji zde, v této době a v míru. Mrazí mně, když si představím žít jinde, když se dívám na tv.
Sem se rozepsal, jen chci ještě napsat, že vám děkuji, všem co sem píšete, i díky vám poznávám sám sebe. Michal K

Kiro, k Péťovi a anonymovi 1, z mého pohledu: já bych si nedovolila psát ve stylu Péťy. Když jsem jednou pila třetí nebo čtvrtý den za sebou už od dopoledne namísto obvyklých večerů a dostala se poprvé a naposled do opravdu ošklivé bezvýchodné deprese, a poprvé jsem cítila potřebu si o tématu s někým promluvit, bylo mi jasné, že v současném stavu nejsem schopná pomoc přijmout, že by to byly jen výkřiky do tmy a proto svým způsobem zneužití toho člověka, kterému jsem se hodlala svěřit. Že se musím dát nejdřív trošku do kupy, abych mohla i naslouchat odpovědím a popřemýšlet o nich; a to jediné mě následující den drželo: teď nesmíš pít, musíš se trochu uklidnit, aby sis vůbec zasloužila požádat o podporu. A já mám právě dojem, že u Péťy to jsou takové výkřiky do tmy. Nevím, jestli je to proto, že je na tom tak zle a takovouhle bariéru už nemá, nebo proto, že si tu bezvýchodnost tak trochu užívá. Musím přiznat, že na základě zkušenosti se sebou bych ho tipla někam na střední/vysokou, bez existenčních starostí, a na to, že se v tom rochní jaksi trošku rád. To je ovšem z mojí strany čirá spekulace; mně samotné totiž v tom věku přišly temné stránky života ... no, světlé , a nihilismus byl ten pravý realismus. I když jen částečně, protože mi to zároveň připadalo docela jako prdel. No a anonym 1 to může brát tak, že nemá čas a energii na lidi, co se nesnaží vůbec - nejen něco sami dělat, ale ani vyslechnout radu.

Péťo, já právě myslela dělat aktivně cokoli bez ohledu na to, jestli Vám to něco dává. Protože jestli život nemá smysl a stejně umřu, pak je jedno, jestli půjdu zachlastat nebo vyplít mrkev, tak proč nejít pro změnu na mrkev?

Andělo, Allegru neznám, ale podle popisu účinků bych řekla, že to jsou jen peníze ven oknem. Co poradit, to ovšem nevím. Řev z okna ven mně přijde lákavý ...

Michale, co to ze mně děláš?Strašidlo???Chááá.

Rachel, mne se tady lidi diví, ze mi doktoři k memu pití nic nereknou. Jak píšeš, nadávat začnou, az kdyz je to presmiru, jinak říkají max to by se nemelo. K panicke poruše je toho tuna, hlavně knížky od praska. Co se tyče kauzality, lze ji mít z alkoholu i bez alkoholu

zdravím,
dnešek krapet lepší,ale teď si na vás drobím

Ztotožnila bych se s Líbou, stres a jeho zajídání je u mě spojené s tou touhou po alkoholu. Tak doufám, že to nebude trvat léta, nerada bych bourala futra.
Danuš, já se fakt sama divím, že se držím, taková "sebetrýzeň". Což by možná při pohledu zvenčí mohlo pro někoho být i to moje ostávání v práci, hehe.. o prdeli si v tom prostředí myslím cosik už několikerým rokem,ale prdlajsk mi to je platný.
Alas, já tu Allegru testnu, i kdyby to bylo placebo ...dám vědět... já prostě ty berličky potřebuju. Vědomí, že mám po čem sáhnout. Jsem nesvá, když nemám další krabicku cigaret na ráno, přitom to nevykouřím, další láhev na pití (mno..tu jsem z poloviny většinou ztrestala ) a jiný podobný věci.
Dneska jsem byla doma, udělala jsem docela dost práce, všemi směry (šití,domácnost, zahrada=pobyt s hráběma na čerstvém vzduchu)..a šup teď v klidu notes na klín, nad něj talíř..
končím, přepínám


PS: už jsem se zmínila, že se nacházím v místě, kde máme jak pivovar, tak lihovar ... chlast tu teče proudem

...hle, dopapkala jsem, mám lepší náladu, jak vidím