Alkoholik

I kdyby jste tam měli 3 lihovary i pivovary, no a?To tě přeci nemůže rozhodit, víš své, tak ať jsou!Jsi dáma, co se nedá, ne?

Dano tys ty knížky četla? Můžeš nějakou doporučit?
Andělo drž se, si dobrá, nová cesta se určitě ukáže, i když se ti to ted může zdát hrozný

U mě je nejhorší, jak ten alkohol funguje jako sociální mazivo. Já jsem ještě navíc hodně citlivá na spolenčnost, když je hodně lidí najednou necejtim se dobře a jedno dvě pivka to spraví. A navíc, jak to tu již stokrát padlo, je to u nás naprosto normální. Co mě irituje, jsou takový ty pořekadla, jako že alkohol je můj životní styl, kdo nepije s náma, pije proti nám, jeslti ti je zle, tak to je tim, že máš málo piva, atd... ale nenechávám se rozhodit. Dneska jsem byla ve společnosti a dala si jednu limonádu, ted už ležim spokojeně v posteli a píšu si tady a čtu a ráno vstanu, nebudu mít kocovinu a už teď se těšim na dobrou snídani
hezkej večer všem

ano ja jsem byla u psychiatry i jeden krat jsem se odhodlala rict ze mam problem s alkoholem a hledam odbornika.Na misto toho dostala jsem antydepresiva,campral + selincro. Jedno hovno. A chlastam porad a vic jenom pivo ale 6 na den tam kde bydlim neni AA a v praci nemuzu vylitnout na 3 mesice do lecebne tak ja uz nevim co delat a zacina mi to bejt jedno a to je moc spatny

Můžeš brát antabus, na AA se jistě někam dostaneš, kup si AA literaturu, čti, zajeď na nejbližší skupinu co nejčastěji, najdeš stejně nemocné, spřízněné duše, a hlavně cestu, jak vydržet střízlivá.AA mají i internetovou diskuzi, skype setkání......

Líbo, existence zdejšího pivovaru a lihovaru mě opravdu nerozhodí, nelezla jsem tam v době, kdy jsem pila. Teď už nezačnu. Jsem byla píč samotář. O to horší cesta je z toho ven zřejmě. Sedím teď na zahradě, piju kafe, hulím, píšu...a vnímám tu krásu přírody, jak jsi psala, ale jen napůl- taky vnímám jak zahrádka potřebuje opečovávat. Tak se koukám k sousedům (ti jsou v důchodu, stíhají).
Přestože bez pití mám víc času, stejně nestíhám.

"Kouzelná" pilule Allegra nedorazila,je objednaná. Asi to lidi nechtějí. Mno od užívání mne to neodradí,pár dnů bez toho vyzkoušení ještě přežiju.

Rachel, ty pivka (u mě panáčky) na zahnání stresu z množství lidí fungovaly taky,ale poslední dobou jsem se i bála a řekla jsem , že se nesmím napít...a když už to kolegyně vnímaly, daly si samy..abych to nevěděla(už asi taky měly strach jak bych dopadla a abych v práci fungovala) bylo mi to sakra líto a cítila jsem ponížení. Mno mám to tak pořád. Jen jsem jim řekla, ať mi nepijí za zády.
Lžu si do kapsy, že je to jen dočasný. Bojuju s tím tak, že si říkám, že vydržím aspoň jeden další den. Lžu si už skoro sedmdesát dnů.Sedmilhář Potřebovala bych od vás opět nakopnout. V prvních dnech to docela fungovalo.

Chystám se do práce, vám hezký střízlivý den!

PS: Líbo, podle příspěvků ranních asi moc nenaspíš, viď?

Pokaždé, když jsem "musel" přestat pít nebo jen výrazně omezit pití, neuvědomil jsem si jednoduchou věc a to, že jsem stále tím jehož vlastnosti,Poslouchatní,výchova, prostředí- tedy vlastní rozum přivedli na cestu nezvládnutého opíjení. Cokoliv jsem tak ve svém životě změnilo bylo zas jen na základě tohoto rozumu
. Po euforii a nadšení následovaly úzkosti, nálady, nervozita, vzteky na všechny kolem a vše vyústilo v lež, že zrovna teď si mohu dovolit jednu sklenku... A protože mám alergii na alkohol (jakmile se napiju alkoholu - nedokážu přestat a kontrolovat množství) opakoval se známý scénář.
Tento scénář se opakoval i v případě, když jsem "chtěl" přestat.
Po mnoha letech pokusů jsem dospěl k jedinému uvědomění a to, že sám na to nemám. Nevím co mám udělat, změnit abych se už nenapil a nemusel se klepat, že se to zase stane...
Volba zajít na AA byla zoufalstvím a přišla v době, kdy jsem byl lidově v pr...i.
Jak se však brzy ukázalo, bylo to jediné řešení. Odhodil jsem své tvrzení, že jsem jiný než ostatní a pustil se do programu AA se kterým mi pomohli noví přátelé.
Můj neznalý, namyšlený a domýšlivý rozum (EGO) dostal tak nový základ, díky kterému již šestým rokem nepiju. Nemám strach z napití a vychutnávám tak pouze doušky štěstí.
Přeji vám všem mílí přátelé brzké poznání a uvědomění. Bez aktivního přístupu to nelze. Změnit ve svém životě pouze něco a očekávat mnoho nelze. Poslouchat rady a nic nedělat je k ničemu
Dekuji vám všem, které potkávám na své cestě, opravdu všem.

Ale naspím toho dost.Brzy usínám, zaškrtávám si programy v Tv, co chci vidět, pak nevidím skoro nic, začátek prvního filmu, konec druhého...nevadí.Štve mně, že nevydržím spát déle, asi zvyk, ale aspoň udělám po ránu nutnou práci, mám i měla jsem čas na děti, vnuky...nyní i psát sem.Celý den něco dělám, asi pomaleji, stárnu, nestíhám stejně.Zahrádku také nemám tak, jak bych chtěla, no a?Kdybych pila, je v horším stavu.

Rachel, nevim přesně, co hledas. Svepomocne píše Jan prasko, třeba Agorafobie a panicka porucha. Vse je na principu kognitivne behavioralni terapie

Anděl, co vlocka? Nepomohla by te nakopnout?

Ahoj všichni, ať jste na kterékoli straně tohoto vlákna.
Čtu toto vlákno již dlouho, a rozdělení na jakési strany nelze nepostřehnout . Jenom si odmítám zapamatovat, kdo je v kterém dresu a vůbec, jaké jsou strany. Myslím, že problém máme všichni jen jeden, asi jde o to, jak velký a v jaké fázi...
Za mě jsem po krátkém období (2 týdny) abstinence získal pocit, že to půjde ve formě kontrolovaného pití. Tak jsem to zkusil, uvidíme. Co uvidíme, je mi jasné, tato cesta je slepá, to vědí všichni, kdo zde přečetli několik vláken. Ale je tak lákavá, pro ty, kteří ještě váhají...
Tak mě hned nezatracujte. Jeden to asi musí vyzkoušet, jinak by si neustále vyčítal, že úplná abstinence není nutnost, že existuje jiná cesta...
Tak jsem se zase napil, abych zkusil, jestli já náhodou nejsem výjimka a nezvládnu to. Jak to dopadne nevím... (ale dám vědět)

Bohouš