Alkoholik

Bouhouši, úplně tě chápu, jsem na tom podobně. Já jsem teď co se týče kontrolovaného pití docela optimista, protože po letech pokusů a nezřízeného pití se situace docela zlepšila. Myslím, že za určitých okolností a u někoho to lze. Existují na to různé rady - pít jen do určité hladinky, dávat si mezi pitím dny abstinence, pít až v určitou denní hodinu apod. Každý si na to musí přijít sám, co mu vyhovuje! Dobré rady jsou na anglických stránkách hams-harm reduction for alcohol. Jejich zkušenosti mi potvrzují můj optimismus.

Díky Luďku,
nevím, jestli u mě to bude ten případ kdy to půjde. Možná jo,
možná jenom chvíli, co jí vím. V každém případě teď se s tím umím smířit. Ale ... mám v sobě cca 0,4 l vodky a nejsem úplně objektivní
Nedělám nikomu problémy, normálně funguju, jenom mám hladinku...
Já vím, že to není dobře, ale do rána si nic nedám a nikdo nic nepozná, tak co bude špatně?
Já vím, principiálně to bude špatně, jediná cesta je úplná abstinence... Ale když do té se mi tak nechce...

B.

Bohuš, ty jsi můj člověk. Ne, že bych z toho měla radost, ale jsme zřejmě ve stejné fázi. Akorát s tím rozdílem, že já nechci pít kontrolovaně. Nechci pít vůbec. Ale nedaří se mi to. Tak jsem aspoň "spokojená" s tím, že když už piju, tak jakš takš kontrolovaně. Chtěla jsem abstinovat týden. Vydržela to 3 dny. Emocionálně krizová situace mě dostala na nohy. Dva dny jsem pila. První den flašku vína, druhej den 4 piva. Dnes druhý den abstinuju. Chodím jednou týdně do AA a snažím se nebýt na sebe zlá a necítit se provinile a hlavně se nebát. To je vůbec to nejhorší. Mít strach, že to nezvládnu, že se to vymkne. Pozoruju se. Výhoda toho, že si člověk přiznal problém s alkoholem je ten, že příště aspoň zákonitě pozná, když se to vymkne znova, že v tom opět lítá. Mně trvalo měsíce, než jsem to zjistila poprvé a přitom příznaky byly jasný. Ale doufám, že se to nevymkne. Každý den abstinence je výhra.

BTW: Já jsem se včera dozvěděla, že bývalej kolega v 56ti letech zemřel. Příčina není jasná. Já jsem přesvědčena, že se uchlastal. Možná kombinace s prášky. V posledních měsících řešil otoky a riziko trombózy. (Nejsou to příznaky cirhózy jater?) Já navíc měla dojem, že trpí depresema. Dnes si o každým, kdo pije alkohol víc než je zdrávo, a trpí depresema, myslím, že je už jasnej alkoholik. Já jsem se začala zabývat tím, že mám problém s chlastem, když mi konečně došlo, že moje úzkostný a depresivní stavy jsou buď přímo souvisejí s alkoholem nebo jsou aspoň alkoholem výrazně zhoršené. Doopravdovou příčinu smrti se už asi nedozvím, rodina to myslím, nepustí do éteru.

Včera jsem nepila a dnes se určitě nenapiju taky, to vím. Každá motivace dobrá. Doufám, že kvůli té moji nebude muset umřít příliš mnoho lidí. Ale funguje to. Zatím.

Bohuš, ty jsi můj člověk. Ne, že bych z toho měla radost, ale jsme zřejmě ve stejné fázi. Akorát s tím rozdílem, že já nechci pít kontrolovaně. Nechci pít vůbec. Ale nedaří se mi to. Tak jsem aspoň "spokojená" s tím, že když už piju, tak jakš takš kontrolovaně. Chtěla jsem abstinovat týden. Vydržela to 3 dny. Emocionálně krizová situace mě dostala na nohy. Dva dny jsem pila. První den flašku vína, druhej den 4 piva. Dnes druhý den abstinuju. Chodím jednou týdně do AA a snažím se nebýt na sebe zlá a necítit se provinile a hlavně se nebát. To je vůbec to nejhorší. Mít strach, že to nezvládnu, že se to vymkne. Pozoruju se. Výhoda toho, že si člověk přiznal problém s alkoholem je ten, že příště aspoň zákonitě pozná, když se to vymkne znova, že v tom opět lítá. Mně trvalo měsíce, než jsem to zjistila poprvé a přitom příznaky byly jasný. Ale doufám, že se to nevymkne. Každý den abstinence je výhra.

BTW: Já jsem se včera dozvěděla, že bývalej kolega v 56ti letech zemřel. Příčina není jasná. Já jsem přesvědčena, že se uchlastal. Možná kombinace s prášky. V posledních měsících řešil otoky a riziko trombózy. (Nejsou to příznaky cirhózy jater?) Já navíc měla dojem, že trpí depresema. Dnes si o každým, kdo pije alkohol víc než je zdrávo, a trpí depresema, myslím, že je už jasnej alkoholik. Já jsem se začala zabývat tím, že mám problém s chlastem, když mi konečně došlo, že moje úzkostný a depresivní stavy jsou buď přímo souvisejí s alkoholem nebo jsou aspoň alkoholem výrazně zhoršené. Doopravdovou příčinu smrti se už asi nedozvím, rodina to myslím, nepustí do éteru.

Včera jsem nepila a dnes se určitě nenapiju taky, to vím. Každá motivace dobrá. Doufám, že kvůli té moji nebude muset umřít příliš mnoho lidí. Ale funguje to. Zatím.

Ahoj, všichni, co se snažíte nějak řešit svoje pití.
Jsem tady s vámi již několik let, ale toto je můj první příspěvek.
Já řešila svoje problémy s chlastem až po 28 letech intenzivního nasávání(dopracovala jsem se na basu dvanáctky Prazdroje a flašku vodky denně) - když bylo skoro pozdě. Trochu mi pomohli AA , ale i spoustu ostatních cest. Po sedmi letech abstinence , klídku a spokojenosti se životem, mě sestřelila další životní událost, která mě dostala doslova na kolena a já sáhla po chlastu zas. Pak jsem v tom lítala cca rok, než se mi podařilo přistát. Zase mi pomohli AA a spoustu dalšího, co už jsem znala. Cest k normálnímu bytí je mnoho.. Teď si zase krásně abstinuju, život se mi líbí, ale je to pořád někde v hlavě, že se chlastem asi nic podstatného vyřešit nedá. Možná napsat báseň, namalovat obraz, složit muziku - i když?
Kontrolované pití provozovat sice můžu, to jo, ale vůbec mě nebaví. Mě totiž jedno pivo zadržovaně nebo dvojka vína ve skutečnosti nikdy nezajímala. Když už , tak na doraz. Je pro mě více klidné nepít. Takže ? Každý si musí najít svojí cestu.

Ahoj, ja druhy den abstinence, mám antibiotika. Jinak nic moc.

To zkoušení kontrolovaného pití, těch způsobů je opravdu snad nekonečně mnoho. Sám jsem jich plno vyskoušel. Nedokázal jsem se vzdát svého pití úplně. Doživotní abstinence mně strašila více jak následky z pití, proto jsem to zkoušel ovládnout.
Neovládl, ten boj jsem prostě nedokázal vyhrát. A měl jsem štěstí, přestal jsem s tím bojovat a smířil se s faktem, že nedokáži pít jako jiní lidé. Mnohé jiné, kteří se s tím nesmířili jejich pokusy vedli až k úplnému pomatení nebo smrti.
Tak všem přeji ať dopadnou lépe s těmi pokusy. Já prostě přišel do AA, tam mi řekli co a jak dělali druzí. A jak se říká,že chytrý se poučí ze svých chyb ale moudrý se poučí s chyb druhých. No nepovažuji se za moudrého mudrce, ale co se týká alkoholu, raději se nechám poučit druhými,jako třeba s recidivou, vždy pozorně poslouchám proč se to lidem děje.
A tak vím, že nic není tak strašné, aby alkohol to nedokázal ještě zhoršit. Je to, jako léčit bolest hlavy tím, že si do ni budu mlátit kladivem. I to jsem se dozvěděl od lidí z AA.
A doživotní abstinence je blbost, alespoň pro mně, neznám svoji budoucnost, ale dnes se nenapiji a tak mám šanci, že zítra nebudu muset řešit následky z pití a místo toho žít. A tak mám i naději, tu kterou mi dali AA, že když budu následovat tuto cestu, mohu zůstat střízlivý a tedy i svobodný, proto s alkoholem již několik let nechci bojovat. Michal K

Moje pokusy o kontrolovane pitie boli len neustaly boj.Zakazdym ked som sa napila, som musela bojovat s tym, aby som sa neopila a aby som to dokazala vcas zastavit. A musela som vynalozit enormnu namahu, aby som sa dokazala po par poharoch zastavit. Takze ak sa aj obcas zadarilo, nakoniec som z toho pitia nemala ziadnu radost. Lebo aj ked sa mi to casto podarilo ustat, tak som len trpela. Z tych 2 poharov vina som teda ja osobne nemala ziadne potesenie. U mna to bolo ako u Dzejn, bud nadoraz alebo vobec.

Az ked soms a zmierila s tym, ze pre mna je urcite lepsie riesenie vobec, tak sa mi strasne ulavilo. Prestala som bojovat a dostala som sa do stadia, ze nie, ze nemozem pit, ale ja naozaj nechcem. Citim sa slobodne, lebo ja rozhodujem, co chcem a co nechcem. A ja sa chcem mat dobre a to sa teda bez alkoholu mam.

Kazdy to ma nejak inak a kazdy musi najst tu svoju cestu. Ale u mna nieco take ako kontrolovane pitie nehrozi. Aj keby som to pitie nejak kontrolovala, bolo by to pre mna utrpenie a boj a mne sa uz bojovat nechce.

Buducnost neriesim, neriesim to, ze sa uz nikdy nenapijem. Co ja viem, co bude zajtra. Tesim sa z pritomnosti a z toho, ze konecne mozem zit svoj zivot tak, ako chcem ja a bez toho, aby mi do neho neustale nejako zasahoval alkohol.

Mupkalina kazda motivacia je dobra. Aj mna dost motivovalo to, ze zopar znamych zomrelo na pecen alebo pankreas. A ano pili, a som presvedcena o tom, ze keby nepili, tak tu este dnes mohli byt.
.
Andela, ako sa dari? Uz je lepsie?

Já mám motivů NEPÍT velmi mnoho, některé jsou titěrné, jiné se zdají být vážné i když jak pro koho a jak kdy. Při mojí poslední recidivě asi před rokem mě utnul pití můj muž. Jednoduše buď budeme žít spolu nebo si jdi se uchlastat k smrti , ale sama. Noo, měla jsem dvě možnosti, vždy totiž máte dvě možnosti , a to buď se zabít nebo žít. Vybrala jsem si pro sebe to lepší.
Pro mě motiv, jako je vlastní zdraví,asi nezabral. Jsem nejspíš sebedestruktivní hovado, kterému na sobě nějak nezáleželo. ( namátkou - vyražené přední zuby cca před 25 lety následkem pádu, nadvakrát zlomený nos následkem pádu, zlomený nadočnicový oblouk atd., nadváha z chlastu, žaludeční vředy několikrát prasklý. Nic z toho mi nepřipadalo nějak závažný. Všechno se bez následků rychle zhojilo a mohla jsem žrát dál. K tomu ještě všechny zdravotní výsledky u doktora (játra, krev, ledviny,sedimentace a jiné hodnoty mám stále luxusní- jako děcko říkají. Jako řípa. Tak a pak nechlastejte, když vám to snad i dělá "dobře".
Důvod musí cvaknout v dosud ještě funkčním mozku, musí ho člověk cítit v srdci a na duši. Musíte TO chtít. Strašně moc chtít,nejvíc ze všeho tady a teď nejvíc. Pak to jde jaksi samo. Cvak. Máte vždy dvě možnosti.

Džejn,
to s tím kontrolovaným pitím je dost pečička. Ale tak to fakt je. Jaký kontrolovaný pití? To může z fleku všichni. Klidne si kontrolvatelně chlastejste. PRUSER je ovšem v tom, že nás to nezajíma. My nechceme pít kontrolovaně, neb je to nuda. Chceme pít na efekt a efekt má každej jinde, ale rozhodně ho nikdo z nás až tak moc nekontroluje. To je na tom efektu totiž sexy, ze se nam lezerne vymyka. Proc uz to tu dávno někdo neřek? Přiznejme si, že "společenský pití" je brutální nuda a nestojí t vůbec za sebemenší riziko. Tak už se pořádně ožerme, když už po tom alkoholu sáhnem. To mi příjde logičtější.

Upřímně? Kdo si dá 100ml výběrovýho vína k věčeri k rybě a zůstane u toho. To si raděj dám vodu, kolu, mlíko nebo nic.

A tak jsem přišla k pravidlu čislo dvě: (pravidlo číslo jedna je nepít

2. kontrolovaní pití je stejně nahouby - nepřináší ani ten stupidní vožraleckej užitek na 2 hodiny

Ptavidlo č. 3. tak jde jen o to, nenechat si kontrolovaný pití vnutit okolím a pragmaticky odmítat, a to je vše.

A vzdáte se toho, že je nám fakt v ležerně dodnapilém či ožraleckém stavu. Jistě, že je nám faj. To každej ví. A ti adiktologové to neradi slyší. ......... Jde však o matematiku. Je nám fajn 2 hodiny, aby nám potom bylo nic moc, či docela blbě, 2 dny? No. Má dáti - Dal. A DAL. Takže už nic nedlužíme.


Bože, jak jednoduché.