Alkoholik

Anonyme, dobrý odhad.
Že nejsem smířená, to jsem tu sama přiznala, ale snažím se každej den. Tak jsem v současné době holt abstinující střevo,mno.

Mě ta paní vadí, protože mě kvůli té lži třeba teď vylejou z práce.

Andela, ty tu abstinenciu beries ako nutne zlo a strasne ta to stve. takto to nemozes ustat. Ale nikde nie je napsiane, ze sa to nemoze zmenit. Mne sa zda, ze pokroky uz robis. Mozno by si mala na tom popracovat s tvojou psychlozkou. Ale uz to, ze vcera si nemala chut sa napit, aj ked si bola taka vytocena, je velky pokrok.

Ja aj ked nie som nejakym zastancom AA, myslim si si, ze prave oni by ti mohli pomocst. Lebo ludia, co tam chodia, tu povacsine pisali, ze vdaka AA si zacali abstinenciu uzivat a tesit sa z nej.

Mne sa nejak zadarilo, ze aj bez pomoci zvonku, si ju uzivam a tesim sa z nej. A je to tak dobry pocit, ze vobec ma nestve, ze prave ja som alkoholik a ze prave ja pit nemozem. Som teraz v takom nejakom stadiu, ze aj keby som alkoholickou nebola, tak by som pit nechcela.

Co sa tyka tej zenskej, na to sa fakt vykasli a nenervac sa kvoli takym ludom. Ludska zloba a zavist tu vzdy bola a vzdy bude, treba sa nad takymi ludmi len zasmiat, ved su to chudaci. Ona ma nejake vlastne tazke problemy a takto si to ventiluje.Ty vies, ze to tak nebolo a hotovo. A pokial by ta vyhodili z prace len na zaklade toho, ze jedna baba povedala....bez toho, aby si overili co je pravda a co nie, tak nehnevaj sa, ale potom ti ta praca nestoji za to. Aby si ty bola stale v strehu, ze co kto na teba povie a na zaklade toho prist o pracu...Si mlada baba a urcite by sa ti podarilo najst aj inu pracu...

Tyto drby, zla, zažívá skoro každý začínající abstinent, lidé závidí, řeší....vůbec neřeš takové hlouposti, netrap se, stejně nic proti tomu neuděláš, jen ty sama víš, co je pravda, žiješ svůj život, ne její, děláš jí radost už tím, že tě to zlobí.Tvůj mozek žádá chlast, proto tě to vykolejuje, bacha!Když budeš úplně na dně, vypitá, určitě ti nepomůže.Tak jí nedělej radost, schválně nepij!

Já jsem teď shlédla Pološero: Můj přítel alkohol. To je fakt bombastická reportáž pro alkoholiky, případně pro pijany a vůbec pro všechny. Nenašli byste odkaz na další pořady o alkoholismu na ČT? Klidně třeba z minulosti.

Chodit do AA má určitě smysl, ale mít arzenál těchto autentických příběhů na videu je daleko lepší. Je neuvěřitelný, jak jsme si v tomto všichni "alkouši" rovni. Docela chytrá holka, které je 24 a která má za sebou peklo včetně pětimesíčního pobytu v léčebně. Bože, ja jsem si dala první pivo snad možná ve 23. Další paní, která se stala alkoholičkou po šedesátce. Manželka Vondry se veřejně přihlásí k alkholismu. Neuvěřitelný, že nemá člověk vyhráno nikdy. Obzvlášť ne, když to vlastně ani neví, co alkoholismus znamená.

Přislo mi úplně nejrozumnější komentář jednoho toho doktora s tím, že se pití alkoholu prezentuje dětem jako normální. To byl přesně můj případ. Rodiče alkouši nejsou, ale alkohol byl doma, co si pamatuju a při každých blbých narozkách, vánocích, či oslavě čehokoli se pilo. Navíc neustálý chlastání patří k absolvování VŠ skoro tak samozřejmě jako samotná promoce. Bože, to je zvrácena logika. Jak to, že to někdo nezatrhne? Proč nemají děti na základce povinnej předmět adiktologii? Snad proto, že jsme alkoholici skoro všichni? Tak neni, kdo by to zavedl....

Co říkáte tomu, že v ČR je 10% abstinentů? Kolik z nich je bývalých alkoholiků a kolik potomku alkoholiku či urputných zastánců zdravé výživy? Řekla bych tak 9:1.

Prosím o další linky na jakýkoliv podobný pořady. Díky

Dost podobný dokument byl ten, kde jsem i já,-ne díky mně- ale nejde stáhnout, nevím proč, Láska alkoholická, České milování, Tv Barrandov.Pak jsem byla ještě v jednom, už ani nevím, jak se to jmenovalo, mám dvd, mrknu se, s Nešporem.Běží to v Motole v čekárnách, prý.Ještě pár pořadů bylo, kde mluvili opravdoví alkoholici, nevím, jak se to jmenovalo.Mělo by těch pravdivých být víc, hodně lidí zaskočilo, co ten alkoholismus je.

No je super, že v tv dělají takové poředy jako je pološero a td. Ale nevím, je to jen televize a nevím zda bych uvěřil tomu co tam povídají jak nějací alkoholici či lékaři.
Ale slyšet na mítinku AA mladou holku co je jí 24 jak upřimně povídá jaká byla, co se ji stalo a jaká je nyní a nebo paní, které je 85 a povidá podobný příběh, ale jedinečně svůj, je něco co se musí asi zažít, aby člověk pochopil tu sílu zdílení na mítincích AA.
Mě osobně ta upřimnost v AA opravdu dostala, díky ní jsem pochopil, že nemusím být na to sám a hlavně, díky té anonymitě tam na mítincích, jsem našel místo na zemi, kde nemám strach otevřít svoji mysl a své srdce. A to je prý definice štěstí, jsem kdesi četl.
Tak jenom chci říci, že nechci svůj život přežít u tv, raději ho chci prožít být tak nějak u toho. A navíc AA není jen o alkoholu, oni tam říkají, že člověk do AA přijde s tím, že chce přestat pít a ten program tam, začne dělat, aby měl spokojený život. Netuším, jak tak vcelku sebestřední, pyšný člověk, který vše chtěl zvládnout sám, najednou přijal pomoc.
No asi jen proto, že mě život už opravdu tak strašně bolel a já už neměl sílu bojovat. Jak jsem dnes rád, za to své dno, bez něj bych o žádné AA nestál a nemohl tak poznat nový život,plný přátel, plný dobrodružství a plný fakt štěstí.
Přeji opravdu všem, které život bolí tak jako bolel mě, ať najdou svoji cestu k novému životu, ať už s AA či bez něj.
Michal K alkoholik

Ahoj všem:-)
Stavila jsem se tu po dlouhé době. Chci Vás povzbudit, kdysi jsem sem chodila často a docela dlouho, prala jsem se se závislostí léta letoucí. Poslední cca 3 roky dost intenzivně a přesto to nešlo a nešlo. Až jsem zůstala bez práce a ztrácela jsem i vztah a hlavně jsem důsledkem toho ztratila sebe….a pak jsem se rozhodla, že si nenechám vzít život nějakou závislostí, že chci znovu zažít to, když je člověk na sebe pyšný, když se mu daří, když může sám sobě důvěřovat!

V listopadu 2012 jsem se napila naposledy. Pro začátek jsem se raději objednala k psychoterapeutovi - to pro mě bylo důležité kvůli tomu, že jsem ze začátku potřebovala, aby mě někdo zvenčí pochválil a povzbudil, spíš pochválil…že jsem fakt dobrá, výjmečná, jak to pěkně zvládám:-)) Dostala jsem taky na první půlrok antidepresiva - možná i ty pomohly mít lepší náladu a soustředit se na cíl - abstinenci. Sama jsem si naordinovala především klid a relaxaci. Našla jsem si novou práci, protože to mi přineslo takový ten existenciální klid, že jsem finančně ok a mám zázemí. Ale jinak jsem se nijak nepřepínala. První rok je opravdu důležité rozmazlování se, relaxace…Po práci domů a jelikož jsem dřív večer pila, tak teď si naplánovat na večery něco příjemného - já hodně četla, koukala se na filmy. Docela jsem i první rok přibrala, protože jsem si dopřávala dobrůtky v rámci relaxace a navození příjemných pocitů, klidně večer čokoládu. Sice to není nic zdravého, ale ten první rok to bylo důležité a správné. Co je to pár kilo navrch proti závislosti na alkoholu!
Další rok už jsem si dala nějaké náročnější cíle, našla ještě lepší práci, ne tak klidnou, soustředila se i na zvýšení kvalifikace, kurzy…po večerech už jsem nerelaxovala, ale učila se na kurzy a trochu i pracovala a plánovala. Ten druhý rok už to jde. Ale pořád je potřeba nějaká harmonie, vyvážit si práci a odpočinek, stále je důležité si dělat radost, pohodu a umět se odměŃovat, mít se rád víc než všechny ostatní. Mít sebe na prvním místě.

Abstinuju dva roky. Abstinence už není nic, o co by se člověk snažil, je to samozřejmost. Mě ani nenapadne, že bych se já mohla napít. Můžu mít před sebou alkohol a ani mi to hlavou nebleskne. Je to prostě látka, která se mě netýká, ať ji pijí klidně ostatní, mě se zkrátka netýká, nemá se mnou nic společného.

První večery byly těžké, víte co mi taky pomohlo? Číst si o alkoholismu, koupila jsem si 3 knížky o alkoholičkách od Moniky Plocové a pak Hořkosladkou medovinu od Bohunky Novákové, to bylo fajn si o tom číst a utvrzovat se, že opravdu nechci skončit v léčebně.

Snad vás to tady povzbudí, že s tím člověk může zamést i sám, vyřešit si to v sobě. Já sem chodila číst i pak psát opravdu snad 3 roky a nic nešlo změnit. Zkoušela jsem to tisíckrát….a pak po tísícáte první a najednou, nečekaně to šlo….a šlo to dobře!

Vážím si té abstinence strašně moc. I když už mi teď přijde jako samozřejmost, tak občas se zastavím a poděkuju za to, uvědomím si, jaké jsem měla štěstí.

jo a ještě k těm kilům navíc po začátku abstinence….tak v tom druhém roce jsem už byla dostatečně stabilizovaná na to, si dávat i jiné cíle než jen abstinenci (jak už jsem psala)

k těm cílům u mě patřilo i zhubnutí a zdraví
zvolila jsem styl stravování "paleo", jestli vám to něco říká…váhu jsem optimalizovala na 60 kg (při 170 cm) a zbavila se alergií a celkově mám spoustu energie

ale takové cíle jsou na místě až po prvním roce abstinence, chce to svůj čas, neuspěchat to, nespěchat na sebe, být na sebe hodný, ne přísný.

Natalia, diky za prispevok. Ked som sa dostala na toto forum a zacala si ho poctivo cele citat, tak aj ty si pre mna bola jednym z tych ludi, ktori ma inspirovali k abstinencii. Dokazala si s tym seknut sama a pacil sa mi aj tvoj pristup. Teda pozitivny pristup k samej sebe a ziadne nadavanie si a tvrde taktiky.

Som rada, ze si sa ozvala a aj ked ja mam za sebou len 6 mesiacov, viac menej to aj u mna prebieha tak ako u teba. Snazim sa rozmaznavat a uzivam si veci, na ktore som kvoli alkoholu predtym cas nemala.

Vsimla som si aj vcera, ked som bola na veceri s priatelmi, ze ked prislo vino na stol, uz sa mo to vobec nejak nedotklo. Neprislo mi vobec luto, ze ja si nedam a naliala som ostatnym.
Dopriala som im, nech si daju, ale s tym, ze mna sa tato latka uz nijak netyka. Predtym mi to aspon na minisekndu vzdy luto prislo, kedze ja som sa opijala len na takychto akciach, ale za to dost pravidelne. Ale teraz to bolo ine, vobec sa ma to nedotykalo. Tak snad som na spravnej ceste.

Často vzpomínám na svoje abstinenční začátky, neúspěšné pokusy, nedůvěru okolí, zlé pomluvy i závist lidí - původně "kamarádů".
Dost to se mnou cloumalo, cítila jsem vztek na ně, na sebe. Nenávist a zlost. Jak TO, že mi nevěří , že nepiju. Paradoxně o mě vyprávěli smyšlené historky v době kdy jsem nepila. A pak, když jsem napitá byla doopravdy, tak si ničeho nevšimli. Byli často totiž víc pod obraz víc než já. A tak si představte, že mě ovlivňoval názor těchto "LIDÍ". Já se totiž ve své choré hlavě zabývala tím co si o mě povídají.
Místo abych se starala sama o sebe jak z toho kolotoče smrti ven.
Na AA mi pomohli tohle přiblblý klubko svíjejících se emocí a myšlenek pomalu rozmotávat. Prostě mi řekli Jak na TO.
To mi pomohlo v tom jak začít uvažovat úplně jinak.
Ale nešlo mi to všechno hned a ani rychle, v podstatě se učím za pochodu pořád. I tady na tomto webu, prostě jsem to pojala nejenom o tom být střízlivá, ale ovládat svoje emoce a myšlenky.
Ovládat je tak, aby mi sloužili k mému prospěchu a ne aby mnou smýkali. Když začnou zlobit , mám na ně fintu - začnu je jenom pozorovat. A jakmile je odhalím, co to zas na mě zkouší, je to často jejich konec. A jedu dál..