Alkoholik

Dobrý Džejn. Pozorovaní vlastních emocí jako loupežník za rohem s bambitkou u pasu. Zkusím to taky. Ale spíš vidím šanci na úspěch v situacích, kdy je člověk sám. A ne např. bezprostředně po hádce s partnerem nebo v práci, kde je obklopen lidmi a to hlavně těmi, co jsou příčinou či minimálně součástí té hádky. ........

Já zas mám trik, v kterej jsem vůbec nedoufala. Nedávno mně naštval partner. Chodila jsem neuroticky po bytě a normálně bych se už dávno napila. Teď vím, že nesmím a už vůbec ne v těchto vypjatých situacích. Takže jsem provedla následující rituál: Uplně stejnej jako, když jsem si dávala Martini při vaření a ne jedno. Stejná sklenička, stejný aktivita, stejná frekvence popíjení, stejný množství ledu. Jen jsem tam nalila Crodino místo Martini. A neb je Crodino odporný svou chutí, tak jsem to vylepšila džusem a sirupem a trochou vody. Takovej domácí koktejl bez chlastu. A neuroticky jsem z toho upíjela stejně jako kdysi Martini. A pozorovala se. Co je zajímavý je to, že to ze začátku pomohlo. Martini stejně nepůsobí do 2minut, takže ten prvotní uklidňovací efekt byl stejnej. Namluvila jsem sama sobě, že mě to uklidňuje. A za 10min byla situace už objektivně mnohem lepší a chuť na chlast mnohem menší a tak jsem přežila 24 bez úhony. Legrace. Vím, že se to nemá, ale nakoupím nealkoholický pivo. Jednak to budou stejný rituály a jednak to může sloužit ke zmatení nepřítele.

Taky jsem vždycky sahala po chlastu tzv. na uklidnění. jenom jsem se vždy uklidnila jaksi do bezvědomí a den poté jsem ani nevěděla proč jsem se vlastně uklidňovala. To mě tak vytočilo - to okno - , že jsem se musela napít na uklidnění zase. A kruh byl uzavřený, jen se točit. No a tak sebelítostí, jakej já jsem to chudák , jsem se uplně zrušila.
Fakt je, že napít se něčeho studenýho ( myslim vodu) na vztek a nervy pomáhá. Nebo kýbl studený vody na hlavu, nebo jít dělat nějakou opruz práci. Já začnu vytírat, umeju okno, vanu, naštípu třísky, přeberu šuplíky, ponožky. A je to pryč.
Pokud důvod vzteku ovšem není nějaký fatální...
Názory na nealko pivo jsou hodně odlišné.. Já můžu říci jen svoji zkušenost víc nic. Mě nikdy, za celá léta střízlivosti, nerozjelo recidivu, piju ho vždy když dostanu chuť na něco studenýho, hořkýho s bublinkama. Kupuju si vždy jen s 0,0% alc., nebo piju sládkovu limonádu nebo zázvorovou limonádu. Všechny jsou hořký a studený, a taky mě zchladí hlavu. U mě nealko pivo nenastartuje tu známou chuť pít pivo, protože vypiju max. dvě a dál to prostě nejde. První na žízeň a druhý na chuť. To se mi s normální Plzní 12% nikdy nestalo. Tam jsem se po pěti kouscích začala teprve rozjíždět, až jsem to dotáhla na 10, 15 a více kousků za den...To není žízeň ani chuť - to je alkoholismus. Tak tudy cesta nevede. Každý si to musí zkusit sám a být k sobě fakt upřímný.Jinak si myslím, že co mi pomáhá střízlivě a vesele žít, tak toho se kvůli názoru ostatních nevzdám..

Na mně uklízecí rituál neplatí. Mám to štěstí (nebo asi smůlu), že mám paní na uklízení. Ale ono se dá vždycky něco najít za práci.
To je fakt dobrý uklidňovat se chlastem, protože mám vokno z chlastu. A sebelítost není zas tak špatná, akorát se musí aplikovat po kouskách a pokud možno v dostatečné vzdálenosti od baru či samošky. To já si přesně pamatuju vždy, co bylo příčinou sebelítosti či důvodem k uklidňování. Taky si ale pamatuju, že za střízliva mně jednoho krásnýho dne došlo, že pitím se ani sebelítost ani uklidnění nevyřeší na déle než na hodinu. Za hodinu je to buď zpět nebo už je to v okenní fázi.


Nenašel byste fakt nikdo nějaký linky na ty ošralecký pořady v TV nebo DVD nebo kdekoliv na webu? Autentický příběhy mně fakt zajímají a nevadí mi, že je to v telce. Aspoň to je věcný. AA jsou sice fajn, ale občas se tam lidi vykecávají ze svých životních traumat a o alkoholismu jako takovým to moc není. Příjde mi za posledních pár týdnů, že z 1,5h diskuse je pro mně užitečných tak 10 minut a z toho tak asi 3 klíčový myšlenky či zkušenosti. Už tam dávno "Ačáci" nevykládají svý příbehy jak to tehdy bylo. Aspoň ne ty, kam chodím já. Většina tam dochází už řadu let, takže mluví o tom, že začali se sportem, že se dcera přiznala k homosexualitě, že snacha zneužívá prarodiče jako babysitting a spousta dalšího nealkoholovýho balastu. Sice člověk vidí, že každej má nějaký problémy, ale k tomu nemusím chodit do AA, to vidím i v běžným životě.

Proto hledám další svědeství a příběhy na videu. Popřípadě knížky, autentický příběhy. Beru, co je. Dík.

Zkus jinou skupinu AA.

To bych sice mohla, ale ja se ani nedivim, ze to neni tak moc o alkoholismu. V AAckach se proste abstinuje. Nektery pribehy jsou uz x let stary. A ty lidi se schazi 2x tydne. Co si proboha maji furt vykladat, nez to, co se jim deje ted. Proste abstinujici x let potrebuje jinej druh diskuse nez abstinujici jeden tyden. Chapu to. Nekdy mam chut je vyzvat k tomu, aby me odpovidali na otazky. Nejradeji bych si udelala takovej seznamek a hazela to do plena. At odpovi, kdo zrovna chce. Jenze to bych zabrala celou 1,5h AA a to neni fer. A tak tam chodim 1x za 2 tydny a ne kazdej tyden. Fakt mne to zacalo trochu nudit. Nicmene si uvedomuju, ze je to dobry, cas od casu. Ja ale bojuju s tim, ze jsem radeji se svou dcerou nez v AA. Nastesti AA meeting je z casti v dobe, kdy ona uz spi. Jinak by se mi tam nechtelo vubec. Proste vadi mi ta neefektivita, i kdyz ideove je to urcite dobry.

Vyber si sponzorku, jdi do Kroků, uvidíš tu změnu!

Neefektivnost AA? Nevím někde jsem četl, že léčebny mají úspěšnost 6 procent a jinde jsem četl, že AA 15 procent, oboje nic moc. Jo vždy je něco důležitějšího jak jít se léčit či jít na AA, znám to. Jenže díky tomu co jsem slyšel právě na AA od druhých, jsem pochopil, že pokud nebudu střízlivý, ztěží si udržím práci a zcela jistě ani nebudu dobrý táta. A tak jsem ze začátku chodil na AA co jsem jen mohl, divil se proč všeci pořád melou o životě a ne o alkoholizmu. Až po čase jsem pochopil, že to je právě ono, já neunesl realitu života, pořád mi něco chybělo a to něco mi dával alkohol. Také tam říkali, že mám řešit jen dnešek, dnes se nenapiji a zítra se uvidí. Super jeden den, to bych mohl zvládnout. No a zrovna včera mi psala kamarádka co má službu hlídání výročí střízlivosti, u nás na skupině, že jsem měl 2 900 dní. Ty brďo, uteklo to. Ale jedno vím, bez AA bych to nedal, nejsem tak silný.
Tak jsem rád, že asi patřím mezi těch 15 procent, protože jsem potkal třeba mamky co jim socka vzala děti a vždy to začíná stejně, nemohu jít na léčení protože mám děti, nemohu tam jít, protože a protože a pak kolikrát člověk ztratí vše.
Tak ať se Vám všem daří a moc toho neztrácíte. co nejlépe Michal K

Asi jsme měli Michale oba to štěstí, že jsme šli na AA pokorní, nekritizovali, neodsuzovali, nečekali, že před námi spadnou všichni na zadek.Proto tam stále dál chodíme,pomáháme, radujeme se, však jsme si s pitím užili zla až, až.Nyní nastal čas užívat hezkého života s AA.

Tři věty které jsem v mnoha podobách užíval díky kterým jsem se dostal až k posedlosti pitím:
Já vím...
Já chci...
Já nechci...
Ve společenství AA se učím tyto věty nepotřebovat a díky tomu žiju střízlivě.
Také se mne ptají lidé jakou mají AA úspěšnost. Odpověď je jednoduchá. Každý kdo následuje tuto cestu se uzdraví s posedlosti alkoholem. Tedy 100%. Nestačí však pouze jednou za čas odskočit si na AA aby se neřeklo, abych se uchlácholil, že jsem udělal dost.
Život, který jsem žil ať už byl sebenormálnější, mnep řivedl k pití alkoholu, který se stal postupem času posedlostí. Změnit to nebylo jednoduché, ale možné. Pochopil jsem, že AA je pro ty, kteří opravdu touží přestat pít, ale otvírá dveře všem. I těm ,kteří zatím používají věty já vím, já chci , já nechci a nejde to, protože....

Je to tak.Ten kdo přijal AA srdcem, vážně, nepije.