Alkoholik

Luděk:

tady je o tom rozhovor s primářem Petrem Popovem.

www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/petr-popov-ceske-prostredi-je-vuci-alkoholu-prilis-tolerantni--1172310

Ahojte,
ty diskuze jsou pro mě zrádné. Pokud se řeší jestli je člověk alkoholik, více pořád zdůrazňují že pokud mi alkohol nedělá problémy v práci, s přáteli atd., nebo ho nepiji denně není to tak hrozné. Nevím kde je teda ta míra. Chápu to že řekne nekontrolované pití, a to snad znamená už to že člověk chlastá do úmoru byť je to třeba jednou za měsíc. Myslím že tohle je častá otázka i tady co jsem četla spoustu příspěvku. Takový člověk stále tápe jestli je alkoholik nebo ne.
Vždy jsem řešila jestli teda už jsem alkoholik nebo ne když nepiji každý den, ale dnes už vím že piji nekontrolovaně, že mám nejspíš rizikové pití, nebo jsem pijan. Určitě není normální být před pitkou nervózní jak před zkouškou, dopředu se bát co se zase stane, a navíc mi to nechutná piji pro ten stav. Tak co to potom je??? Každý člověk je vážně individuální, a je fakt že mi alkohol udělal z mé nervové soustavy pěknou matlanici, to snad mluví za vše.

Píšeš to správně, každý jsme jiný, ale jestliže nám alkohol způsobuje potíže, neumíme zastavit své pití, něco je špatně.Někdo se propije na dno rychle, někomu to trvá desetiletí.Jako mně.Ale vždy ten chlast dostane člověka do kolen, zničí ho.Kéž by tenkrát existovaly podobné diskuze, vědělo se o áčkách!

Alkoholik má nemocné tělo, emoce a duši.
Tělo- jakmile se dostane alkohol do do těla, potřebuje další a další.
Emoce- je netrpělivý, popudlivý, neklidný. Má strach, hněv, výčitky svědomí...
Duše- ví všechno o tom co mu alkohol způsobil, jak působí destruktivně a přesto se znovu napije...není to šílenství?
Alkoholik je takto kompletně nemocen.

Může mi někdo vysvětlit pojem nekontrolovatelné pití? Co to znamená nemít klapku?
Sám jsem pil jak kdy. Né denně, né ráno (dát si chlast na spravení nepochopím). Chlastem jsem "řešil" často nechuť jít vůbec domů. Ještě než jsem začal pít častěji, tak mě manželka po návrtu z práce vítala nadávkami a výčitkami. Místo abych se ohradil, tak jsem se vyhýbal komunikaci.
Později připitému se to alespoň lépe snášelo. To že, to byly chyby vím.
A jsem rád, že jseme dva roky od sebe a mám klid.

Je jedno jestli je to denně, týně nebo jednou za rok. Jakmile se mi dostane alkohol do krevního oběhu, spustí se mi craving - touha pít dál. Nemám kontrolu nad množstvím vypitého alkoholu. To ještě neznamená, že jsem alkoholik. To jsem popisoval výše.

Osobně si pojem craving vykládám jako neodbytnou myšlenku, že se musím napít.

To je informace široké místní veřejnosti. Ve světě je to tak, že touha pít (craving) přichází po na pití. Není to chuť se napít. Miluju pramenitou vodu, ale nevalim se dva dny u studánky...
V celku je to jedno!
Napiju se=ztratím kontrolu!

, neválím se u studánky...
řekla bych že mám 80%...toho co Standa psal, nejvíc neklid, netrpělivost kdy už konečně budu v limbu....ale před tím vším mám strach co se zase posere, pak jsou to výčitky a vztek že jsem někde byla, kam jsem vlastně vůbec nechtěla.
Nemít klapku což je u mě i nekontrolované pití je - začít pít a už nepřestat dokud nepadnu na hubu, nebo z barové židličky, nebo venku na beton nebo si ustelu klidně 200m od baráku.
Tak to je - nevím jestli to je alkoholismus ale myslím že jo.
Mám reakci na alkohol, nikdy mě neuspokojí 0,5 l vína, možná dvě flašky a 10 paňáků k tomu, a jestli se pije méně nebaví mě to, vlastně v tom případě já radši nepiju.
Ale na určitě bych měla nervy a duši víc v pořádku, takže mě zasahuje do života obrovským způsobem, naučí lidi jednat ve strachu. Přestala jsem si díky němu tolik věřit. A jěště jeden poznatek, když jsem věděla že se bude večer pít nebo mi kámoška řekla že nikam půjdem, už jsem se ten den nemohla na nic jiného soustředit,a ani jíst.

Ahojte lidičky,
pořídila jsem si hračku a budu o všem psát, jestli jako deník, nebo s toho něco bude uvidíme. Každopádně jsem tu každý den, dodává mi to sílu. Pořád přemýšlím a hledám strategie jak alkohol vyčlenit z mého života(pouze z mého), ostatní co umí můžou . Žila jsem s ním tak moc dlouho že není vůbec jednoduché ho opustit, beru to dost psychologicky. Od puberty jsem nejvíce četla knihy o drogách a zajímají mě nejvíc věci sociologické. Zatím se zdárně držím a s novým dárečkem se i zabavím .