Alkoholik

Být třeba učitelem, dělníkem, prodavačem, tak jsem už asi na léčení, poznalo by se to. Ale ono pořád existuje takovéto to bodré - eh, kumštýři.
Na škole se pilo hodně, to víte, sochař je hloupej, ale má pětikilový koule. A kalí! Hahaha ...
Je čas s tím seknout.
Kolikrát jsem si to už ale říkal. Jeden čas na AA - to bylo skvělý. Místo hospody. No, říkal jsem si - tihle jsou na dně, to já ne, kdepak - vždyť vše vlastně vše - nějak - jde.
Ta práce - nárazová a svobodná - jde to.Žádný průšvih. A když se "kumštýř" zlije? Hahaha! Rodina - vlastně dobrý.
Ale stejně z toho na mě jde hrůza. Naprostá.
Prostě piju víc posledních cca 15 let. Pořád jsem si nalhával, chtěl věřit - dyť je to jen ten kvartál!
Ale potom, co jsem prodělal teď - pryč od rodiny na práci na měsíc a to jsem se zapřísahal, byl jsem si jist - že se nenapiju, zase se to stalo. Jsem na Slovensku, tak borovičku,kamaráde, to musíš! Já debil - panáka si můžu dát. A hned pivo - a byly z toho dvě láhve borovičky, pět piv a tři láhve vína, dvě malý vodky po kapsách, za oknem, po ruce - během 3, 4 dnů.A to dřív nebylo - strašný stavy strachu, hrůzy, samoty, stíha, hanba - a to teda rozhodně nejsem depresivní typ.
Pak jsem to uťal.
O co jde.
Pokud jsem si roky říkal, že když to dokážu utnout a pak měsíc, dva "bych radši dostal do držky, než se napil", nalhával jsem si, že je to ok - tak už vím, že není.
Především - říká mi to psychika. Totiž dřív tohle nebylo - po tom kvartálu - ty šílené stavy úzkosti, beznaděje, osamocení, pocit, že svět je temnej a zlej - teď to po pití nastává vždycky. JE to asi nějaká chemie, zákon, že ten alkohol vztahuje do prázdna, bolesti chaosu? CO S TÍM?
Svět není temnej a zlej - ty, když jsi opilý, jsi temný a zlý.
Bál jsem se toho pádu a od doktorky, ke které jsem chodil na poradu (ano, je to protialkoholka) mám antabus.
Dřív jsem ho nárazově si dal, párkrát za rok, abych si byl jist, že nebudu ožraly třeba na výstavě, atd., atp. Nikdy jsem ho nepřepíjel, nikdy.
Teď teda ho budu brát dvakrát týdně. A zas půjdu na AA.
Chci začít opravdu nepít.
JE 27. 2. a nepiju už dvanáctý den. V klidu. Ale ty kvartály to je zkurvená, nemožná lež - v mém případě.
A doma zas zajdu na AA.
A antabus teď každou neděli a každý čtvrtek.
Nechtěl jsem sem psát, protože jsem se bál, že mi někdo napíše, že tohle nezafunuje.
Zafunguje.
Nikdy jsem ten antabus nepřepíjel. Vždy jsem byl v bezpečí ty dva, tři dny, no a pak jsem si další nevzal a pak ... kvartál. Ale jsem alhoholik, bohužel.
Teď to chci změnit.
Chci prostě nepít alkohol. Budu nepít. Vědomě. Neuvažuju o celém životě, jde o to zítra. To je pravidlo AA, vyčtené i tady.
Budu sem chodit, protože mi Vaše příběhy pomohly. Víc lidí sem píše o nemožnosti kvartálu. Ono se to opakuje, co ... Nakoplo mě to. Zvládnu to.
A všem držím palce - S.

Všechno je relativní, fungovat může teoreticky všechno...
Já chápu Antabus jako dobrou pomůcku, následuje-li po vážném rozhodnutí. Rok na Antabusu (zpočátku i na antidepresivech) jsem kdysi absolvoval a vcelku mohu potvrdit, že po celou dobu to dobře fungovalo. Můj mozek to bral jasně - když to nejde, tak to nejde. Pro rozumně uvažujícího člověka asi není otázka, zda se to nebude snažit přepíjet, ale zda nezačne chtít přestat to pravidelně brát. To je dobré si na začátku nějak pojistit, i když to člověku v počáteční euforii přijde zbytečné. Já osobně jsem opravdu po celou dobu vlastně nepocítil žádné touhy po alkoholu, ale pravidlem to určitě není

Petře, děkuju za reakci - je to povzbuzení.
A je to přesné.

I "Ja" mě varoval před elánem, ty před euforií, naprosto tomu už rozumím.

Dřív bych to asi nechápal, považoval za škarohlídství ...

Pár let jsem se prostě asi musel ještě mlet v tom pocitu, že "kvartál" lze.
A ovšem v těch zoufalých stavech učinit mnohá rozhodnutí, která právě v euforii působila báječně, nadějně ... chlast je rozpustil.

Teď jsem rozhodnutý patřičně za chladna, doufám s odstupem ... dodržet pravidelné braní antabusu. To jsem doteď prostě nepovažoval za nutné.

Píšeš:

Pro rozumně uvažujícího člověka asi není otázka, zda se to nebude snažit přepíjet, ale zda nezačne chtít přestat to pravidelně brát. To je dobré si na začátku nějak pojistit, i když to člověku v počáteční euforii přijde zbytečné.

Někde jsem se dočetl i o antabusovém implantátu. Nevím, zda to existuje. Jiná pojistka mě nenapadá. Mimo AA, četby ...

Ale teď věřím, že se nepominu a že dodržím to pravidelné braní.

To, že píšeš o roce, který se Ti takto - bez většiho stresu a bažení povedl - to je prostě skvělé.
Rok - to je úžasné.


Jsem moc rád, že jsem sem nakonec napsal.
S.

Co vím, tak implantáty sice existují, v české republice se však nepoužívají. Koukám, že jsi přítelem opravdu radikálních řešení

Jo, rok bez alkoholu je fajn. Ale blbý na tom je, že za tu dobu se opravdu hodně změní, a nejvíc se změní vzpomínky. Nějak všechno špatný zapomeneš. A řekneš si - dal jsem to bez problémů, jestli já vlastně nepřeháněl, ono to možná bylo úplně zbytečný. A pak přijde příležitost, zkusíš se napít a přestat a ono to jde. Utvrdíš se v tom, že to vlastně bylo všechno přehnaný. Tak přestaneš být tolik opatrný. A ono to pořád jde a jde a jde a najednou jsi zpátky a už to nejde. Ale tobě to zase trvá, než si to přiznáš a než se dostaneš tam, kam je potřeba, abys s tím zase něco udělal

Rozumím, myslím, že jsi dost přesně popsal, jak funguje tkzv. kvartálnické myšlení. Základ, motor, bažení, cravingu. Stačil mi vždy ten měsíc, dva, abych na ten hnus pozapomněl. Mozek pak začal vyplavovat jen ty "přijemnosti", bujarou zábavu, popř. zklidnění, oceánický pocit, atd., atp.,už ne ty děsy chlastu, ten rozpad a rozklížení.
Dost možná, že to je přirozená a dobrá funkce zapomínání. Prapředkové si taky raději nepamatovali, jak je přišlápl mamut, ale šli na něj znova. Kdyby si prapředkyně pamatovaly bolesti porodu, už by to znovu nechtěly ... atakdál.
Pro mě je klíčové a podstatné, že jsi napsal, jak jsi rok na antabusu dobře zvládl. Jdu prostě do toho s důvěrou a že za ten rok si budu asi říkat ... že jsem to přeháněl, měl zbytečné strachy ... to budu řešit až pak.
DÍKY.
S.

No vidíš, stačil vždycky měsíc dva, a představ si to po roce
Já to nepsal, abych ti bral důvěru. Jen abych ti nastínil, co když ten rok dáš, přijde potom. Rok bez alkoholu je fajn, ale zkus už teď vymyslet, jak potom navždy nebo aspoň co nejdýl recidivě zamezit. Řešit to potom bude pozdě, to už budeš přemýšlet jinak, to je dost jasný...

No vidíš, dopadlo to nakonec tak, že jsi mi nasadil brouka do hlavy. Sice už poměrně dlouho abstinuju, ale poslední dobou se ve svých pocitech začínám trochu ztrácet...
Zjednodušeně řečeno, právě jsem se objednal na zítra na psychiatrii a zkusím si to zopakovat taky. Jistota je jistota!

To zní rozumně. Ta zítřejší návštěva ordinace ... dnes je čtvrtek, můj antabus den, jsem rád. Holt ubezpečovat se o tom, že alkohol je rozkladná nestvůra - alespoň v případě nás nemocných, tedy alkoholiků - je nejlepší každý den.

A žádnou paniku. Žádné hořekování.
Jsou daleko strašnější onemocnění.
Tady stačí jen nepít.

A návody na to, jak nepít a celá armáda pomocníků - včetně asi všech, co sem píší - také existuje.
Víme o co jde.

Zvesela do toho!

s.

Sochař napsal:
To zní rozumně. Ta zítřejší návštěva ordinace ... dnes je čtvrtek, můj antabus...

A žádnou paniku. Žádné hořekování.
Jsou daleko strašnější onemocnění.

"Tady stačí jen nepít."

Sochár:

"Omyl! Prestať piť nie je ani len začiatok!"

Najrozumnejšie sa javí:
...najprv si usporiadať chaos v hlave do určitej hierarchie alebo
do triezvo-logického systému hodnôt...

(...samotná cielená úzdrava a úprava inštinktov, emócií: (afektov, vášní a nálad), citov, vzťahov aj mysle nastupuje až po celistvej očiste a konsolidácii vnútorného prostredia detoxikáciou./telo-> duša-> duch/)

Myslím, že primárním cílem každého člověka je spokojený život.
Základní podmínkou spokojenosti je v našem případě abstinence.
Podmínkou dlouhodobé abstinence je srovnat si to v hlavě...

Tak si tedy myslím, že přestat pít JE začátek, a to jediný možný. Není sice vyhráno, ale je to správná cesta. A říká se, že cesta je důležitější než cíl. Teď jsem to hezky překombinoval a sám nevím, co z toho vlastně plyne, ale určitě něco optimistického