Alkoholik

Důležité je vydržet páč až po nějaké době jdou znát opravdu výsledky. já jsem tak nabitá energií že asi začnu dávat pecky nebo co . Dneska se mě holky v práci ptali co jsem zobala za pilule....začínám být o mnoho klidnější, vyrovnanější a hlavně začínám se bavit jen tak bez příčiny, stačí zkrátka málo.
Jupíííííííííí je to bezva, nemohla bych si prostě někdy dát skleničku, můžu to zvládnout jen úplnou abstinencí. Ani na to nemám povahu, když už - tak už.
Z jednoho příspěvku můžu též citovat - též si začínám ze závislostí dělat koníček. Je to super pocit a naprostá svoboda nebýt závislí na ničem. I alkohol a tabák jsou zbraně hromadného ničení, dobře na nás jdou už od mala. Reklama na alkohol běžná věc, prodávají to jak bonbóny, kdo nepije není dospělí? Nesmysl člověk je dospělí a nejúžasnější pokud je sám sebou, střízliví a ničím neovlivněný - to je pro mne naprostá svoboda

Alkohol bere lidem svobodu, dělá z nich své poskoky.A oni si to vůbec neuvědomují.Je smutné, že přibývá žen alkoholiček s malýma dětma, je to strašné, děcka za nic nemůžou, přitom jsou ohrožovány na životech, ničeny, týrány.......o život se neprosily,okolí statečně přihlíží, mlčí, vždyť chlastat je táák normální.

Pavla 7 napsal:
No Markétko trik je jeden nepít . Pokud jsi selhala u burčáku budeš muset být silná jinak to nevidím. Trik asi bude stejně zbytečný pokud nejsi na 100% rozhodnutá že pít nechceš, tak to mám tedy já.
Ráda si vařím kávu to je můj trik, miluji pressíčko, Lattečko . Na svatbě jsem si asi v jednu ráno objednala presso, zbytek stolu se přidal a ještě se olizoval že jako dobrý nápad. Bo využij pití co máš ráda a těš se na něj (krom alkoholu teda) .

Taky jsem začala hojně kafovat, miluju kavárny a i pracovní den si dobrou kávou zpříjemňuju...a různé mňamky: latté, cappucino, moccacino....taky jsem začala více mlsat, sice kvalitní věci, ale kalorické....za necelý rok abstinence jsem přibrala 5 kg, ale říkám si, že lepší mít nějaké to kilo navíc, než lítat v chlastu

jinak já budu mít v listopadu rok, letí to, poslední dva měsíce už nemám ani antidepresiva, myslím, že prvních pár měsíců mi pomohla : zklidní, ztiší rozjitřené emoce, pomůžou aby se psychika nebezpečně nevychilovala...teď už jsem ale natolik v abstinenci ukotvená, že jsem vysadila a klidná a smířená jsem i tak.
Dokonce až tak, že mě až ostatní obdivují. Třeba v situaci, kdy kolegyně napsala dlouhý mail mému šéfovi, co dělám v práci špatně, jmenovalo se to "stížnost na práci Natálie" šéf si mě zavolal k sobě, řekl mi o tom, řekl mi i to, že on je s mou prací spokojen a ať si dám s kolegyní schůzku a vyříkáme si to. Šla jsem si udělat kávu , párkrát jsem si do něčeho kopla, poté jsem si zracionalizovala, proč to asi kolegyně udělala, že je nejspíš sama v nějakém stresu, který se projevil takto. Šla jsem za ní už s úsměvem, řekla jsem jí, že z toho nechci dělat kovbojku, že si jen sedneme a sepíšeme jednotlivé body, co bych mohla dělat podle ní jinak a lépe. Shodli jsme se na pár změnách - prkotiny, co mi nic neudělají a ona bude mít pocit, že dosáhla svého. Sepsala jsem to do mailu, poslala šéfovi jako výstup naší schůzky, ji dala na kopii, ona mi za to poděkovala a dál se můžeme potkávat v práci a bavit se, aniž bychom si nějak kazily náladu. Byla jsem na sebe pyšná, jak jsem tu situaci vyřešila. A jsem si jistá, že dřív - když jsem ještě pila - bych toho nebyla schopná. Udělala jsem se svou psychikou velký kus práce.

P. napsal:
Ahoj Markét... stane se, ale začni znovu. Já si tuhle dala tu skleničku, ale neměla jsem výčitky, a předevčírem večer jsem si dala hrnek svařáku, protože mám šílenou rýmu a zalezla jsem pod deku ke knížce. Tohle vím, že si vyčítat nebudu. Ale vyčítala bych si hrozně a brala jako selhání kdybych se opila.. byť jenom trošku. Čeká mě velká zkouška na začátku měsíce, kamarádi pořádají velikou slávu na oslavu svatby, takže... už teď se toho bojím. Když jsem doma, večer usínám relativně brzy, alkohol mi nechybí ač jsem na něj byla zvyklá denně...
No ale na zkušenější mám jednu otázku. Tělo bylo hodně zvyklé na alkohol, na pravidelný přísun. Teď ho nemá. A já jsem strašně unavená. Usnula bych odpoledne klidně... Může to patřit k nějakým abstinenčním příznakům? Jsem z toho zoufalá. Cítím se fyzicky líp, líp mi jde všechno v práci, líp doma, zvládám toho víc, ale ta únava se projevuje...

Víš, já si taky myslím, že důležitá je ÚPLNÁ abstinence. Aby jsi dosáhla toho pocitu klidu, že jsi nad tím vyhrála, že alkohol se Tě vůbec netýká, že to jde mimo Tebe.
Mám jedno přirovnání:
Je to jakoby Tě opakovaně ušktnul had. A Ty bys věděla, že když si ho pohladíš jen na malou chviličku, tak Tě nestihne ušktnout. Chodila by sis ho tedy vždy jen pohladit, ale klidná z toho nebudeš nikdy. Není lepší nechat toho hada v teráriu? Odkud on se nedostane k Tobě a Ty k němu? Můžeš kolem toho terária chodit, ostatní to terárium a hlazení hada budou provozovat dál, patří to k životu a je ten had nikdy nekousnul. Ale Ty budeš klidná a smířená s tím, že Ty už do toho terária nevlezeš. A víš že už se Ti nikdy nic nestane. Ten pocit klidu je to ONO. To co potřebuješ. Hada jsi nezabila, on je dál, ale Tebe už se netýká a nijak Tě neohrožuje. Není to osvobozující pocit? Můžeš se klidně účastnit akcí, kde had bude a vědět, že jakmile ses Ty rozhodla, se ho nedotýkat, nemůže Tě vůbec nijak ohrozit.

Tak včera jsem to zvládla. Ale je to šílené... celý večer vysvětlovat, obhajovat, zdůvodňovat? Copak lidi nepochopí, že prostě pít člověk nechce? Je to tak jednoduchý.. Všichni se opili, šla jsem domů naštvaná, vůbec jsem neměla radost, a nemám ji ani dnes... Manžel se opil, a já byla nasraná... a jsem stále...

no vidíš to, já ten svůj alkoholismus mám natolik přiznaný v sobě a jsem s ním natolik ztotožněná, že klidně odpovím: nepiju, protože jsem měla s alkoholem problémy.

není se za co stydět, že se člověk rozhodnul nepít, a lidi do toho dále nerýpají a už Tě nenutí

P.
a proč jsi naštvaná? Máš mít radost, protože s největší pravděpodobností bys Ty, jakožto alkoholik, se opila nejvíc a udělala tu největší ostudu. Tak buď happy, že to tak nebylo, ne? To je na tom přece to nejlepší, si uvědomit, že nic špatného se nestalo, nic jsi neprovedla, vše si pamatuješ a máš sněhově bílé svědomí. Já jsem pak i ráda za ty lidi co se zboří, protože tím víc si uvědomuju, jak je krásné být čistá.

Dobré ráno P.,
nebuď nasratá to přejde, zítra už snad bude lépe, vím úplně o čem mluvíš, též jsem to párkrát zažila, na konzíku jsem byla za řidičku i když neřídím - nechala jsem to tak. Řídím se pravidlem že nepotřebuji pít abych se bavila, je to šílené ve společnosti lidí co to do sebe lámou, to každopádně a nejde to obejít, páč pije celá rodina, sice na oslavách jenže ty jsou časté. Takže toto by nešlo, také každá má kamarádka si dá ráda víno, můj manžel též, co s tím? No asi si budu muset zvyknout, jenže mám teď momentálně stádium kdy já se bavím, nevadí mi to, asi nebudu nikdy dělat už ty "úchylárny" ale snad budu schopná být aspoň spontánní a užívat si třeba jen to že je sranda. Nevysvětluji, neobhajuji - seru na to - prostě nepiju, nechci, nechutná mi to, nepotřebuji to. Nemusíš nikomu nic vysvětlovat, je to tvá věc, a pokud to manžel ví........co dodat. Buď silná...jo a gratuluji.... si dobrá

Natálie - tobě moc Děkuji za příspěvek, víš tohle je pro mne inspirace a budu na sobě makat tím víc, páč to jde, a já věřím ve svobodný život, nesmím si říkat že je něco těžkého a litovat se, postavit se čelem i kdybych měla jít běhat do kopce a vše ze sebe dostat, tak se nenapiju.

P. buď pyšná sama na sebe.Ostatní ať si užívají kocoviny, depky, ty si udělej hezkou neděli, a myslím si, že nás jsi potěšila a hodně.Mně určitě.

Takový pocit po oslavách jsem ze začátku měla taky.Myslím, že jsem v tý době ještě nebyla smířená s abstinencí. Proč by si manžel nemohl dát občas pivko? On problém nemá. Ale nějak mě to mrzelo, že on může a já ne. Teď už jsem se s tím vyrovnala. Ke všemu jsem typ, co se neumí bavit, jsem taková tichá myš. A toho rýpání, že nic neříkám, jsem si užila až až.Moc si teď se mnou lidi nepokecaj, ale to jsem prostě já. Už žádná sklenička na kuráž, na rozvázání jazyka, raději budu sedět v koutě. Přece si nebudu dělat mindráky z toho, že jsem uzavřená. A už je nechci řešit chlastem. Ten mi nic dobrého nepřinesl.