Alkoholik

Naprosto vím o čem píšeš, v tu chvíli kdy mám jít pít se mi zatemní. Všechna práce přijde vniveč, je to šílené zatmění. Stojí to za to chvilkové opojení? Za týdenní výčitky, za úplný a nový začátek. Pro mě není práce nepít, pokud někam nejdu jsem úplně v pořádku. Pro mě je katastrofa to bažení pokud vím že se bude něco dít. Nejde o párty ale i o rodinou oslavu. Já vlastně nemám ani ráda ten počáteční stav opojení, já chci být hned na sračky - no a má to potom smysl, v tu chvíli mě nic nechutná jako jídlo, a nic mě nebaví jako nějaký hry nebo vůbec hodit si něco na grill atd., prostě mi jde jen o to pít a pít. Když nepiji vše zmíněné si náramně užívám.
Otázka pro všechny - když jste porušili už dlouhodobou abstinenci kdy jste se cítili už fajn a čistí, byly pak výčitky a zlost? Stálo to za to? Děkuji
Merkétko vše krásné co píší sice pociťuji ale spousta zkoušek mne teprve čeká, přijdou i chmurné okamžiky.

Ahoj Pavlo,

Já se napil 15. a 16. dubna po jedenácti měsících abstinence. Byl jsem tenkrát asi tři týdny bez antabusu, tak jsem si dal s kámošem v hospodě tři piva a domů si láhev Myslivce. Tu jsem vypil asi ze dvou třetin. Přínos nulový, výčitky prakticky žádné. Být úplně na šrot mně moc nevyhovuje. Druhý den jsem dopil zbytek a jelikož se mi toho zdálo málo, tak jsem koupil ještě jednoho Myslivce. Pil jsem to po oba dny večer. Osobně když piju, tak u toho i jím a nedovedu si představit chlastat bez jídla.
Od té doby jsem pil ještě pětkrát a né doma. V půlce srpna opět s kamarádem asi 10 piv a tři panáky vodky, koncem srpna asi tři deci vína na oslavě (co se toho týká, tak se vždycky víc těším na chlebíčky a jiné dobrůtky). V půlce září jsem byl opět s kámošem, měli jsme jedno pivo. Doma jsem měl ještě chuť, tak jsem zašel do místního lokálu. Vzhledem k tomu, že jsem se tam potkal s jednou slečnou, která se mi moc líbí, tak se značně protáhlo. Asi 12 piv pět panáků, kocovina dva dny. Nicméně jsem celou dobu normálně fungoval, chodil, mluvil a všechno si pamatuji. Slečna dopadla hůř.
Další byla koncem září rodinná oslava opět asi tři až čtyři deci vína a chlebíčky.
Naposledy jsem pil 14 října s kamarády 9 piv a dva panáky. Z mého pohledu přijatelná opice a následky.
Co se týká alkoholu, tak kdybych po něm velmi toužil, tak vím že ve sklepě musí být pár litrů slivovice, nejméně 20 piv a blíže neurčené množství vína. Prostě to vyloženě nepotřebuju k tomu, abych fungoval. V obchodě mě to nechává obvykle také chladným a nemusím se nijak přemáhat, abych si něco nekoupil.
Radši si koupím něco k jídlu, kafe a tabák.
Kdy budu pít znovu nevím, samotnýmu se mi nechce. Jeden ze dvou kamarádů je přes zimu na horách a druhý bez peněz a bez práce. Sám také nemám moc financí, tak předpokládám, že se nenapiju dřiv než za měsíc.
Petr

Ok díky, takže piješ po 11 měsíční abstinenci a vůbec tě to nemrzí? Jak se znám přestala bych si věřit už nejspíš. A navíc jsem přestala protože pít neumím, nemohla bych tudíž začít, těžko se to naučím, mám po pití obrovské deprese.
Měla jsem spíš namysli že kdo znova začal, vrátil by to zpět. Že ta abstinence je nádherná a člověk se najde, pak když znova začne pít, opět se bude ztrácet

Žádný alkoholik neumí pít!pije až do mrtva.A každá recidiva bolí, člověk má strach začínat znovu, nevěří si, může ho to dohnat k upití se k smrti.

Pavla 7 napsal:
Ok díky, takže piješ po 11 měsíční abstinenci a vůbec tě to nemrzí? (

Já si nesliboval, že se nikdy nenapiju. Deprese po chlastu taky nemám. Do "mrtva" taky nemusím vždycky. Ono potom druhý den stojí za houby.
Nastavil jsem si pár jasných pravidel:
Problémy se nepřepíjí - je to k ničemu
Dobrá nálada se nezapíjí - stačí, že je dobrá i tak
Sám nepít
Pít pouze s těmi, s kterými se rád vídám.

Jinak s bažením žádný velký boj nevedu a ani jsem ho nevedl. Prostě chuť občas je, ale nemusím se nijak přemáhat, abych si nedal.

Takže jestli se napiju jednou za měsíc, jednou za čtrnáct dní tak se nic neděje. Samozřejmě čím míň často, tím líp.

Jo ranní doušky, spravovat se po chlastu chlastem, brufénama to nedělám a nedělal jsem to. Prostě když bolí palice, tak aspoň ví člověk po čem. Eventuelně si můžu dát třeba kefír...

Petr

Aha no v tom případě mám trošičku chaos že jsi se léčil - důvod?
Dobrá nálada se nezapíjí a pít pouze s těmi které ráda vidím mi také přijde zbytečné.
Ranní doušky též neznám, musím to dokázat, chci, moc si to přeji.
Popravdě nevím proč lidé pijí, je to zbytečné přetvařovaní se. Kdyby se uměli bavit už odedávna bez chlastu bylo by to aspoň opravdu upřímné. Ale lidé si musí mozek něčím demolovat aby byli mimo realitu, je jedno už čím. Neumí být samy sebou, pokud je člověk se sebou na 100% spokojený a nic by neměnil nemusí hledat cesty úniku.
Nevím jak to mají lidé co jim alkohol chutná, tomu zase nerozumím já, mě alkohol nechutná, vůbec. Pila jsem abych byla mimo, vím proč, vím důvody, snažím se je odstranit, a být sama sebou. Zatím to jde, a jsem veselá až moc, pořád se teď tlemim .

Také Petrovi nerozumím, proč se hlásí mezi alkoholiky, řeší naši nemoc.

Ahojte,
cítím že to na mě jde. Už to budou dva měsíce a to je nadmíru.
Večer včera jsem to ustála, na dnešek jsem měla volno takže to bylo lákadlo, vždy se cítím jako odstřižená. Mám pocit že se potřebuji družit, bo jak to napsat. Jsem zvyklá se 16 let bavit, někam chodit, sice mám hodně práce, mám co dělat ale ta zábava a družení - bude u mě zádrhel.
Jdu na celý den pracovat, budu nad tím přemýšlet. Na druhou stranu na zábavě bylo vždy nejvíc průserů, pak mě akorát mrzelo že jsem tam byla. Snad to bude dobrý .

Pavli, to fakt nemáš nikoho kolem sebe, kdo nepije?Když budeš chtít, než se napiješ, zavolej mně!Pokecáme spolu!

Libuško děkuji, no nemám nikoho kdo nepije, ale lidi co mě mají rádi se mnou držet basu asi budou, někdy. Vytáhla jsem manžela na večeři, musela jsem aspoň mezi lidi jsem společenský tvor. Dala jsem si nealko mojito, pressíčko a po večeří dezertík, bylo to báječné. S manžílkem jsme rozebrali můj alkoholismus, od začátku až do teď, povídal že na začátku vztahu jsem byla na zabití a myslel že už ty moje extempóre, nedá a nechá mě. Je fakt že pak jsem se začala dost snažit, a poslední dva roky to omezila na minimum, jenže i to minimum je špatné. Prý po třech pivech už to nejsem já, je to smutné ale pravdivé a nejspíš pro mne vysvobození. Jednoduše řekl "prostě už nepiješ, skončila jsi, a je to". Fajn to jsem potřebovala slyšet. Domluvili jsme se že aspoň jednou měsíčně někam vypadnem, véča, kino, koncert....cokoliv.