Alkoholik

Můžu ve 22 na skypu. Rád pomůžu.

P. spoj se s někým, kdo chodí na AA, zajdi tam, a začni něco se sebou dělat.Tvé rozhodnutí jít do léčebny brzy opadne, bude ti lépe, znovu se vymluvíš, že opět zkusíš sama abstinovat, víš velice dobře, že to nezvládneš, jenže také se nechceš vzdát úplně alkoholu, to jen v kocovině , když trpíš, chceš něco dělat.Uvědom si jako střízlivá, že se hrneš do pekla, dobrovolně, zničíš děti, sebe, všechno.

Není to o tom alkoholu, toho se vzdát chci. Vím, že je to velký sousto, vím to. Ale jak mám jí na nějaké anonymní alkoholiky, chodit na sezení, jsme z malé vesnice, nic tu není, mám práci, malé děti, nestíhám sama ve svém volném čase dělat pro sebe nic, jen servis rodině. Nevím, kdy bych navštěvovala nějaké skupiny nebo terapie... Proto mám pocit, že to musím zvládnout sama... není to v tom, že bych nechtěla. Ráda bych měla někoho vedle sebe, kdo mi poradí, pomůže a podpoří, bude sdílet... ale není to tak jednoduché, jak to vypadá. Každý máme svá břímě, která neseme, a svůj život. Je jednoduché říct, že se to má dělat tak a tak, ale každý má také své možnosti...

Nenapadlo tě, že kdyby to bylo jednodušší tak by nebyly nacpané léčebny a čekárny psychiatrů? Že když chceš doopravdy uspět(v čemkoliv), musíš být ochotná mnoho obětovat?
To není o AA, je to jen a jen o tobě.

Stačí si někam dojet aspoň jednou za týden, najít spřízněné duše, přátele, jsou maily, telefony, skype....jenže první krok musíš udělat sama.A bude tě to stát určitě méně času, než pití, kocovina ,dozvuky pití.Jsem také z vesnice, čas si vždy najdu.Kdybys měla rakovinu, jezdíš na chemo úplně normálně, ne?,Nepřemlouvám tě, svůj život si každý udělá takový, jak chce žít, ale sama nezvládneš tuto nemoc.Vůbec netušíš, do čeho padáš.

Od vás se tu člověk příliš podpory nedočká... už jednou jsem sem nakukovala a právě proto abych na to nebyla sama, nakukuju zas, a hledám aspoň takovéhle stránky...
Párty jsem zvládla, autem jsem nejela, ale nepila jsem ani kapku, ani přípitek. A odešla jsem brzy... protože jsem se sice bavila, bylo to fajn, ale pak začali být všichni už dost namol, a už jsem cítila, že to moje, že nebudu pít už budou řešit a rozebírat, a že mě začnou přemlouvat. Tak jsem se vymluvila, že pro mě jede manžel, že malý má teplotu. Blbý možná, ale odjela jsem, jsem doma, spokojená... Máte pravdu, možná bych jeden den v týdnu našla, odjet "k doktorovi". Zkusím se porozhlídnout, jestli tu někde někdo takový funguje, kdo by mohl pomoct, a aspoň dál ještě pátrat po netu, jestli nenajdu nějakou skupinu, právě třeba někoho na mail, skype, pokec, kdo mě podpoří... když už tady to tak nefunguje. Myslela jsem, že i proto se tu "scházíte"...

Já jsem asi nepochopila význam a funkci tohohle fóra. Myslela jsem, že to funguje právě trošku jako nějaký anonymní alkoholici, kteří jsou si navzájem oporou a poradí si a podpoří se.

Ještě jsem nepotkal alkoholika, který se uzdravil čtením povzbudivých mailů. Potkávám ale uzdravené alkoholiky, kteří se rozhodli udělat všechno pro své zdraví. Ale chápu tě, také jsem si myslel že se všichni přetrhnout ve chvíli kdy se rozhodnu nepít. To co mne uzdravilo se mi zpočátku vůbec nelíbilo...

Co jako čekáš?Oslavu, jásání.Určitě bych ti to přála, jenže ti píšu tak, jak to je.Víš dobře, jak to sama zvládáš.Litovat tě nebudu, chválit ještě není za co.Možná jen to rozhodnutí, což je zatím málo.Dobrý bude, až se za své pití nebudeš stydět, začneš vážně abstinovat a na oslavách klidně řekneš, že nepiješ proto, že jsi alkoholička, a na AA pojedeš ráda, vůbec tě nebude zajímat,co si okolí myslí, léčíš se. Dětem jsi dala život, je tvou povinností fungovat jako máma, s alkoholem v krvi taková nejsi.Neurážej se, časem pochopíš, že to myslím nejlépe.

Připadá mi, že vůbec nečtete co píšu. Nečekám ani oslavu, ani jásání, čekala jsem a hledala jsem při svém rozhodnutí podporu, kterou ve svém blízkém okolí nemám a nikdy mít zřejmě nebudu. Proto ji hledám kdekoliv. Tady to ovšem asi nebude... To je všechno. Jsem vděčná za rady, ale potřebuju asi někoho, kdo mě bude "poslouchat" nebo "číst", to je fuk...