Alkoholik

Byla jsi Libi v léčebně? Několik měsíců od dětí? Pro mě je to šílená představa, proto se toho bojím a chci se toho vyvarovat, když to bude jen trošku možné. Proto se snažím zmobilizovat poslední zbytky zdravýho rozumu a bojovat s tím sama, právě s podporou někoho, koho tu tak zoufale hledám... Protože mám děti malý... nevím, kdo by se o ně staral...

Mé děti už byly dospělé.Vím, že je to velice těžké, když jsou malé děti, odloučení dlouhodobé, protože je málo vycházek domů, povolených návštěv také.Proto by ti pomohli ty AA, zkusit je, znám spoustu lidí, kteří zvládli díky nim , bez léčebny, abstinenci.Nemusíš tam chodit pořád, stačí párkrát, někdo tě nějak zaujme, vybereš si ho jako sponzora, ochránce, s ním můžeš být v kontaktu osobním, telefonním, mailem..ale je dobře poznat toho člověka osobně.Kdysi byla myšlenka postavit v Červeném Dvoře pavilon pro matky s dětmi, připadalo mně to úžasné, nějak to vyšumělo.Spousta maminek nemá hlídání na takovou dobu, odloučení je také těžké.Jenže, když to máma nezvládá sama, je lepší něco obětovat, než aby se upila, děti tu nechala.Děti trpí, mají následky celý život, zničené dětství, matka nezvládá nic, je to katastrofa.Kočko, nauč se nebojovat s alkoholem, boj je předem prohraný, on je silnější něž ty. Naučit se vedle něj žít, protože je, bude!A zase, toto se naučíš v AA.

Ještě jede velký problém u nás s alkoholismem je.Zaměstnavatelé-někteří už naštěstí ne- berou přiznání, že je člověk alkoholik, jako něco špatného, slabošského, klidně člověka vyhodí z práce. Sociálka by asi hned odebrala děti do domova.Takže alkoholik nemá podporu, nemůže se léčit, což beru jako zločin.Každou jinou nemoc by brali s lítostí, podpořili by ho, ale alkoholismus je něco jako fuj, blé.Přitom na Západě , když jde člověk na AA, má podporu všude.I u soudů, v práci, v rodině, a je za to vážený, protože se léčí.

Heleno, děkuji Vám za tento příspěvek, ani nevíte, jak mi tímto způsobem pomáháte, vážím si toho!

Laničko, také děkuji za Tvúj příspěvek. Já mám děti ve věku 16 a 13 let, takže těžká kritika všeho a všech, nejvíc vlastních rodičů. Toho se bojím nejvíc, že se mnou přestanou kvůli pití komunikovat. Mě se stalo v jejich věku totéž, moje tehdy rozvedená matka nás celou rodinu vyměnila za chlast.

Lenko B.
ještě jednu věc-nechci mentorovat, ale věřte mi,že spousta lidí z Vašeho okolí, tedy i z práce určitě ví, že pijete-i když Vám to nikdy neřekli.Vím to sama podle sebe,vždycky jsem si myslela,že se chovám "normálně".Až dneska vím, že jsem si to nalhávala a poznal to na mě každý.Už jsem to sem kdysi psala,krásně to vystihla herečka Eva Holubová(která měla stejný problém) ve své 13.komnatě.Cituji,co říkala: Když pijete, pozná to na Vás i Váš pes, nebo kocour-natož potom lidé z Vašeho okolí.A to je stoprocentní pravda!
Tak se držte-držím Vám palce!
Helena

Já mám Leni děti mnohem menší... mnohem... Musím to zvládnout ambulantně, nemám nikoho kdo by se o ně postaral... potřebují ještě stoprocentní servis, neoblečou se, neobstarají si povinnosti ani základní potřeby... musím pro ně fungovat a abych byla upřímná, je to to jediné, co mě drželo trošku v mezích a hranicích v tom chlastu. Kdybych neměla ty děti, pila bych mnohem víc, a byla bych mnohem horší a nezodpovědnější... ještě víc... Kdybych věděla, že ráno nemusím stoprocentně fungovat kolem dětí, obstarat je, tak bych se opíjela víc než jsem to dělala...

A paní Helena má pravdu... dlouho jsem si namlouvala, že to na mě lidi nepoznají, ale už vím, že to je hloupost. Došlo mi a styděla jsem se, když jsem sice ráno vstala, obstarala děti, oblékla, odvedla do školských zařízení, a šla jsem do práce... ale s pocitem, že to na mě všichni museli poznat... že jsem večer pila..
U mě je velký problém doma. Manžel si rád pivo či víno dá, v podstatě několikrát v týdnu, a já bojuju s tím nedat si také, že ano... to jsou většinou ta první selhání, ne někde venku. Většinou doma. Dnes je to teprve první týden, co jsem neměla ani kapku alkoholu, ale doma se například pil alkohol pětkrát za ten týden... není to lehký boj...

Super! Moc a moc gratuluji k týdenní abstinenci! Je v v pořádku, že vyjadřuješ svůj nesouhlas s některými příspěvky. Nejsi ovce...Používáš svůj mozek a tam je klíč ke zdraví. Raději povzbuzuj sama sebe a každý den. Přeji úspěšnou střízlivost...a s úsměvem

P.
Úplně jsem se teď vžila do Vaší situace.Já jsem pila v době, kdy naše milovaná dcera chodila do jeslí,školky i základní školy,samozřejmě jsem splnila všechny "povinnosti",vždycky jsem se o ní postarala a právě proto si mého pití zpočátku nikdo nevšiml a nikoho by to ani nenapadlo.Co mě to každé ráno stálo za úsilí, dělat, že jsem střízlivá, vím jen já, a dnes vím, že jsem si to jen já myslela-učitelky ze všech předškolních o školních zařízení věděly své, i když to nahlas nikdy neřekly.Taková je realita.
I Vám držím palce-držte se!
Helena