Alkoholik

Heleno asi jste mě nepochopila. Já myslela pokud budeme dál pít, nebude stáří švanda, nemusím to chápat, pracuji v tom a vím pokud člověk nevede zrovna zdravý život, není to na stáří švanda. Kdyby jste to četla pozorně, psala jsem že už nezabít jedinou buňku nestojí za to. A že vedete krásný život je bezva, přeji to všem lidem. Jsou tací co svůj život promarnili a nyní za to dokáží ubližovat druhým.
Proto přeji mnoho zdarů a krásných dní nadále.

Já fakt lituji těch zbytečně propitých dní, měsíců, roků.Vůbec jsem netušila, jak je život bez alkoholu bezvadný, kolik mně dává denně dárků, překvapení, radosti.Štve mně, že už jsem tak stará, nějak nestíhám, ale jsem vděčná i za těch pár let střízlivosti, že se zase směju od srdce, i brečím, s čistou hlavou, můžu pomáhat, cítit se jako člověk, a upřímně bych to přála všem, co se bojí začít abstinovat, stojí to za to, zkuste to, vydržte, a najdete štěstí, klid, důstojnost, lásku rodiny, přátele.......život.

Markét ahojky... Držím všechny palce, ať to nevzdáš a nepoděláš. Já si prostě nesmím dát ani kapku, pak ztrácím soudnost... mám za sebou včera ... 12 dní, a mám z nich radost, z každého z nich... bylo mi zle zezačátku, ale už dobře spím, jím, je to fajn...

Ahoj všem Pavlo, napsala jsi to super. Zajímalo by mě, co to v tom mozku je za mechanismus, že prostě víš, že nesmíš a napiješ se. Víš, jak moc to je špatně, jakej to bude průser a stejně to uděláš... No je to hroznej mor, prostě Jsem ráda, že se máš bezva, je to moc hezký, si to číst. Markéto, stane se, nekoukej zpátky, ale dopředu a začni znova. Já vím, že jsem si tu závislost vybudovala jako popíjení z nudy a jak nemám klapku, stačí mi dvě sklenky, aby mi v hlavě přeskočilo a stalo se ze mě hovado bez soudnosti. Také moc lituju propitých nocí a hlavně zkažených dní potom. Kocoviny, kdy si člověk myslí, že umře nebo se zblázní, je na kolenou, tak škemrá o odpuštění a pak několik dní abstinence a hned člověku otrne, přijde nuda, stres, příležitost a zase našeptávání, proč bych si jednu nedal, pijou tady všichni, dám si jen jednu skleničku, prostě kecy v kleci. A mezitím člověk přichází o lásku blízkých a své psychické i fyzické zdraví, což je to nejdůležitejší na světě. Ztrácí sebevědomí, sebeúctu, sebedůvěru... Je to takový humus, že nezbývá nic jiného, než se pořádně nasrat, uvědomit si, že jsme to posrali, přestat se litovat a konečně ukázat, že jsme schopní vážně s tím něco udělat. A to je abstinence. Nepít. Nikdy. Ani kapku. Tím rozhodnutím se všechno nezmění, ale bude lépe a lépe. A taky člověk musí počítat s tím, že přijdou nástrahy, příležitosti, že i někdo bude alkohol nutit. Člověk musí být na pozoru... Říct NE. VŽDYCKY NE. Vypadnout z kruhu lží, podvodů. Když pijeme, lžeme si i sami sobě. Děkuji za všechny příspěvky a nehádejte se tu Všem přeji klidné a příjemné dny, zvládneme to

Ahojte, já jsem včera úspěšně uzavřel 11. den. Jsem za to moc rád. Po předchozí nespavosti na mě začíná přicházet spíše únava, po počáteční euforii na mě začíná padat spíš splín. Vynořují se a bolí různé věci, které mě vnitřně příšerně rozleptávají. Důsledky těch 16-17 let "v rauši" si snad nedokážu nikdy v životě odpustit, natož pak svým rodičům. Tenkrát jsem vlastně začal kvůli tomu, jak moc mě deptali. Veškerej ten čas mi vlastně proklouzl mezi prsty, nezbylo z něj nic a cítím, jak moc zoufale mi chybí. Je ve mně lítost, zlost, nenávist, různé pomstychtivé myšlenky, provinění, beznaděj, touha...zmatek. Chvílema radost a hrdost, potom deprese, výčitky, pláč. Včera jsem zařadil novou aktivitu - plovárna. V páře mě pak po strašně dlouhé době napadly myšlenky, jestli by nebylo lepší vůbec nebýt... Bolestná touha ublížit zpátky těm, kteří mi tak ubližovali, zůstává. Ze všech stran jsem obklopen alkoholem, v souvislosti s Vánocema teď každej den dostávám lahvinku kvalitního vína... Začíná se mi to hromadit, na Štědrej den se toho musím zbavit, to budou mít Ježíšci radost... Mé přesvědčení pořád neoblomě trvá - trávu, alkohol ani cigarety už nikdy do těla nechci. Never ever.

Ahoj Fénixi, nejsi v tom sám. Já jsem šťastná za každý další den bez chlastu, ale zůstaly ve mně šrámy, které se asi nezacelí. Vím, že si za ně mohu sama, jen bych se jich nějakým způsobem ráda zbavila, abych na tom psychicky byla lépe. Trpím často pocity viny, studu, pochybnostmi o svém charakteru. Nevím, jestli se dá někdy odčinit to, jak jsem se chovala, když jsem byla opilá a jak, ale nejvíc mě trápí, jak získat zpět důvěru svého přítele. Chtěla bych ho mít za muže a mít s ním dítě. To se mi ovšem nesplní. Doufám jen, že se mnou zůstane. Byla bych bez něj ztracená a propadla se někam do černoty. Prostě jako kdybych se navždycky ušpinila. Beznaděj cítím také. A pocit, že jsem k ničemu. Taky cítím úzkost a paniku. Někdy mě napadá, že jsem to posrala a že bych tady možná radši ani neměla být. Ale já se ze světa nemohu jen tak smazat. Za prvé jsem srab a za druhé bych to nikdy neudělala své rodině. No a plavat a do páry jsem začala chodit také, ale tam se cítím dobře. Je na tom všem aspoň vidět, co s námi ty hnusy udělaly. Nenávidím závislosti, drogy, chlast.

Děcka, to jsou ty začátky abstinence, minulost už nikdy nelze změnit.Nyní jste ještě příliš slaboučcí, počkejte pár měsíců, pak se s minulostí vyrovnáte, budete mít už na to sílu!!A ještě jste nepoznali tu krásu abstinence, a chcete umírat?Jděte do hajzlu, neblbněte!!

Ano Libo,
podepisuji to, co jsi těm mladým napsala-jděte do hajzlu, neblbněte.To se to krásně píše, chci umřít-chtěla bych každého z nich vidět,kdyby měli opravdu "na kahánku".
V nemocnici jsem viděla nápis, který je víc než pravdivý:
"Zdraví mají tisíce přání, nemocní jen jedno"-to mluví za vše.
Helena

Připojuji se k Libě. Začátky jsou opravdu složité. Mně pomáhalo každodenní děkování za střízlivost a klid a pokoj v duši. Asi po měsíci se něco zlomilo v mém myšlení a střízlivost jsem začala brát jako samozřejmost. Postupně jsem začala měnit názor na soustu věcí, lidi kolem jsem začala vnímat jinak, někteří odešli z mého života, mám kolem sebe spoustu nových. Začala jsem si uvědomovat své kvality, narůstá mi sebevědomí, už nenechám sebou manipulovat a mám z toho velice příjemný pocit. Zbavila jsem se zášti vůči ostatním lidem, včetně nejbližších příbuzných. To mi hodně pomohlo, protože, když je člověk vychovávaný v tom, že nic neudělá dobře, nikdo nevyslechne jeho názory, všichni kolem jsou hvězdy, ale on nestojí za nic, tak to člověka samozřejmě poznamená. Uvědomila jsem si, že v poslední době, když se mi něco povedlo (a s postupem času je toho víc a víc), vždy se na chvilku objevila chuť na panáka. Taková ta vnitřní potřeba sebedestrukce, abych náhodou v něčem nebyla lepší. To bylo pro mě důležité zjištění. Jsem OSVČ a v posledních 4 měsících se mi velmi rozrostla klientela a to mi umožňuje poskytovat si další vzdělání. Doporučuji ženám z Prahy a stč. kraje kromě návštěv AA, vyzkoušet léčbu v Almě, je bezplatná a mimo jiné poskytuje skupinovou i individuální terapii. Docházela jsem tam rok a to mi pomohlo postavit se na nohy www.centrum-alma.cz/centrum/conabizime.php. Na těchto stránkách se všechno dovíte.
Justýno, bez přítele by ses vůbec neztratila, to ti našeptává ten alkohol. Ignoruj ho (myslím ten alkohol) a brzy uvidíš všechno jinak, získáš obrovskou sebedůvěru.
Fenixi, zkus odpustit, uleví se ti a vlastně zjistíš, že nenávistí vůči druhým trápíš nejvíc sebe. Jim je jedno co si o nich myslíš, ale ty se užíráš. Až budeš mít delší dobu čistou hlavu, tak si to uvědomíš.
Všechny zdravím, držím nám palečky a přeji krásné vánoce.

Ono je daleko lehčí se litovat, než na sobě máknout!Sebelítost patří k alkoholismu, hned má člověk důvod pít, sáhne po skleničce, myslí na umírání a lije do sebe vše, pak sice padne, ale opilý, pak se vzbudí, je mu zle, sebelítost nastupuje znovu.Kolotoč.A pak dno, kdy se na tu smrt fakt myslí, když ještě člověku zbylo trochu myšlenek, to je potom peklo, a strašná touha žít, jenže je tak zle, že si nevěří, že bude někdy ještě v pořádku.A většinou ta smrt přijde.Vím, že je těžké tomu věřit, to se musí zažít.Nikomu to ale nepřeji.Laničko, je z tebe cítit ten klid, áčka, díky.