Alkoholik

Nerad bych, aby některé mé věty vyzněly tak, že chci umírat a vzdávám to... Jen popisuju, co se mi honí hlavou, co bolí a s čím se vnitřně peru... Ostatně stačí si v mém posledním příspěvku přečíst poslední větu. Líba má pravdu, jsme ještě slaboučcí.

Předevčírem (čtvrtek) jsem měl možnost vidět alkohol z pro mě neobvyklého úhlu pohledu… Vyzvedával jsem přítelkyni, že pojedeme ke mně domů. Jedna z prvních jejích vět byla, že se musíme zastavit v supermarketu, protože potřebuje nutně alkohol, že jí je celej den špatně a má asi nízkej tlak, kterej jí alkohol zvýší. Překvapilo mě to, protože ví, že teď nepiju, takže od začátku bylo jasné, že bude pít sama. Pravý důvod mého nepití a nehulení ale nezná, všechno jsem to svedl na to, že je to dočasně kvůli tomu, abych dokázal přestat s cigaretama. Na večeři už jsem měl nakoupeno, takže v supermarketu koupila jedinou věc – flašku rumu. Bylo mi nepříjemné ten košík nést. Během večera vypila formou rumcoly lehce přes polovinu flašky. Také si postěžovala, že si ho nalila tak moc a už to s ní tolik nedělá jako dříve. Toho večera jsme překvapivě načali i nějaká osobnější citlivější témata, o kterých se běžně nebavíme, a která určitě byla ku prospěchu. Řekla mi snad i nejkrásnější věci, co mi kdy kdo řekl, včetně vyznání lásky. Věřím, že to tak cítí i normálně, ale stejně – kolik z toho byl právě alkohol? Překvapilo mě, že rum z ní cítit moc nebyl. Zjistil jsem, že v současnosti, v téhle přechodné fázi mám zatvrzelé srdce a nic nevím jistě, protože vlastně ani neznám sám sebe, nevím, kdo a co jsem. A nevím, co můžu od sebe do budoucna čekat. Takže jediné, na co jsem se zmohl, bylo potvrzení, že jí mám taky moc rád. Ale v srdci jsem cítil akorát tvrdost, jako by bylo uzamčené někde v trezoru a zabetonované hluboko pod zemí. V noci při sexu zažila nejsilnější orgasmus v životě. Ačkoliv to byl vlastně hodně pozitivní večer, některé její projevy způsobené alkoholem mi nebyly moc příjemné. Byly takové dětské, rozjívené.
Včera (pátek) jsem s napětím sledoval, co se stane s poloprázdnou láhví rumu v ledničce. Zaplaťpánbůh se jí ani nedotkla. Já bych byl jiné povahy, ještě bych si pro jistotu pořídil nějakou rezervu. Ten načatej rum v ledničce mě trochu irituje, byl bych radši, kdyby tam nebyl. Ne že bych na něj měl chuť, ale alkohol jsem začal vnímat jako zlo a jed.

Slaboučký Fenixi, kámen na srdci se rozpadne, neboj.V podvědomí se bojíš života, který ani už neznáš.Ale tak se žije, s pravdou, hezky.

Líbo, já se nelituji, jsem si plně vědoma, že za své problémy způsobené popíjením alkoholu si mohu sama a je to jen můj problém a nečekám žádné litování od okolí. S ostatními lidmi v reálu si o tom nepovídám, a proto chodím sem, kde jsou lidé, kteří zažili podobné věci a pomáhá mi se tu vypovídat včetně vypsání pocitů, které se mi honí hlavou. Jinak ještě k Líbě a Helence, umírat samozřejmě také nechci, stejně jako Fenix1 jsem popsala pocity, které se hodní uvnitř mě. Něco jako - nejradši bych se neviděla... Naopak, fyzického a psychického zdraví si velice vážím, protože to jsou nejdůležitější hodnoty v našem životě. A láska (partnerská, rodinná, přátelská...). Pro mě je důležitý klid v duši, který teď necítím a na tom hodlám pracovat. Po alkoholu nebažím, nechybí mi, nechci ho. Spíše mě dohání věci, které jsem udělala, když jsem pila a podepisují se právě na vztahu s přítelem... Musím řešit i tento problém. Cítím z případného rozchodu velikou úzkost. Určitě máte pravdu v tom, že na začátku abstinence je člověk slabý, nemá sebevědomí a sílu a čím trvá abstinence déle, tím cítí větší sílu a vyrovnanost. Proto mám třeba takovou radost z Pavly, je z ní cítit klid a odhodlání a radost Pavli, souhlasím plně s tím, co jsi říkala o prožívání reality a pudu sebezáchovy. Zase to máme úplně stejně Markéto, držím ti palce, netuším, co s přítelem řešíš, ale snad to dobře dopadne. No a kousni se a žádné sosání. Byl by to krok zpět, ale to ti říkat nemusím. Laničko, moc děkuji za ten kontakt. Odepsala mi paní ředitelka a už mám na pondělí dohodnutý termín a i mi napsala, co a jak. Já sílu a vůli nepít mám, ale prostě mám v sobě také stále nějaký zmatek, ty smíšené pocity, o kterých jsem psala a ty bych ráda nějakým vhodným způsobem ze sebe vyventilovala... Máš toho za sebou hodně, takže obdiv, že stojíš pevně na svých nohou. Cigarety jsou taky závislost. Kouřila jsem, pak jen při popíjení, teď nekouřím vůbec. Nechutná mi to, je mi po tom špatně a taky ta představa, že tahám jed do těla... Přítel kouří, tak mi vadí, že si huntuje tělo tímto způsobem. Fénixi, ten rum bych vyhodila, než ho mít doma v lednici. Zbytečně bych neriskovala nějaké chutě. Vydrž to, bude lépe Tak děkuji, že jsem se mohla zase vypsat a přeji všem příjemný víkend

Čtu všechny vaše příspěvky, a moc bych chtěla reagovat na každý z nich, ale děti mi nedají u toho počítače pokoje...
Je to opravdu těžký boj... Fénixi, tebe úplně chápu. Když jsme s manželem popíjeli společně, vůbec mi jeho hloupé řeči nevadily... a teď, když jsem já střízlivá a on připitej, tak je mi s ním ... zvláštně... neumím to moc popsat, všechno mi na něm najednou vadí. KDyž je střízlivej - tak ne...
Včera jsem absolvovala oslavu, všichni pili, jen já ne. Nevadilo mi to, jen mi vadí, že to všichni řeší. Ale jsem spokojená. Dneska je to čtrnáctý den, ani kapka alkoholu, a je mi výborně. Jen jak píše Fénix... padla na mě únava. Usnu odpoledne, usnu večer, usnula bych kdykoliv ... patří to k abstinenci? Nevím...
Držím všem nám palečky.

Justýnko jsem ráda, že jsi zavolala a na pondělí držím palečky. Bude to náročný, ale první krok jsi udělala... K tomu vztahu... těžko říct, ale pevně věřím, a teď už i podle sebe soudím, že střízlivá uvidíš celý svůj život mnohem reálněji a budeš schopna posoudit pořádně, co za to stojí a co nestojí.

A o smrti nemluvte... nevybírá si, a může si přijít kdykoliv pro kohoholiv z nás, tak se nesmíme rouhat. Vždycky stojí za to žít.

Tak načínám 14. den abstinence. Včera odpoledne jsem se jako řidič stal účastníkem malé dopravní nehody. Jojo, předvánoční zmatky na parkovištích před hypermarkety... Kvůli neshodě ohledně zavinění jsme zavolali policii, dopravka přijela až po šesti hodinách. Byl to pro mě dlouhý a nepříjemný stres - to poslední, co teď potřebuji, jsou neplánované a neproduktivní finanční výdaje. Naopak, teď potřebuju co nejvíce peněz, abych mohl dát různé věci do pořádku. Jde to do správního řízení, tak si na výsledek budu muset počkat...
Vítězství č. 1: po nehodě mě ani nenapadlo si zapálit cigaretu. Přítelkyně to obdivně pochválila, sama i po více než roku nekouření tuto chuť dostala. Vítězství č. 2: je to nádherný pocit, BEZ ŠPETKY POCHYBNOSTI fouknout policajtům do alkoholtesteru a vidět tři nuly. Vítězství č. 3: odmítnutí nabídky alespoň 1 panáka rumu, kterej je stále v ledničce.
Bohužel, včerejší zážitek mě neposilnil, jen rozjel ještě hlubší spirálu negativních myšlenek, které nakonec končí někde u sebenenávisti a beznaděje. K tomu mi přispělo i krátké setkání s rodiči, kdy jsem zpozoroval, jak jsme si čím dál víc odcizení. Mám k nim silně ambivalentní vztah - na jednu stranu je nenávidím za to, co mi v minulosti "udělali", na druhou stranu toužím po jejich pozornosti, lásce a uznání. Nedokážu se vymanit ze závěru, že jsem jen sračka, která za nic nestojí a nic si nezaslouží.
Vím, že ten traumatizující vztah s rodiči budu muset nějak vyřešit, pokud se mám smysluplně vyléčit. Ale vůbec nevím jak na to. Máte s tím někdo vlastní zkušenosti?

Vydrž nepít.Pak můžeš s rodiči promluvit, já si myslela o mamince, že mně nemá ráda, spoustu let, když jsem byla rok střízlivá, došlo mně, jak jí na mně záleží, jak jsem se mýlila, jak jsem jí ubližovala svým pitím......Máš nemocný mozek, alkoholismus je nemoc duše, hodně si nalháváš, aniž bys chtěl, tušil!A přitom vše je asi jinak.Vše chce čas.Kolik let jsi pil?Nemůže být všechno hned.

Fenix1: Přesně takový vztah mám s otcem. Bohužel ho s ním mají takový i sestry, švagr a synovci. Osobně se spíš snažím smířit s tím, že mezi námi žádný dobrý vztah nebude. Každopádně to mám hluboko v sobě. Sebevědomí také na bodu mrazu.

------------------------------
Líbo: Za všechno chlast nemůže. Chlast často bývá idiotským pokusem řešit něco, co se mělo řešit jinak. Útěk z reality, útěk před sebou samým.

Když je člověk nějaký čas střízlivý, pak mu dochází, co vše zavinil, zničil.

Únava...
Poraďte mi, může to být z toho odvykání? Z té abstinence? prospala bych celé dny, tělo mi ztěžklo... na alkohol chuť nemám, ale ta únava je hrozná... Nemocná bych být neměla, byla jsem před dvěma týdny na kompletním vyšetření na interně, odběry, vše O.K.
Ta únava je šílená... nemám sílu a energii na nic. A to se před svátky fakt hodí..