Alkoholik

Tak patnáct dní za mnou, vína jsem se nedotkla, ale měla jsem včera krizi teda Ale jsem ráda, že jsem to zvládla. Zítra to musím doma zmáknout bez přípitku, večeříme i s rodičema, takže všichni si dají, já holt ne... A pak se trošku bojím těch oslav mezi svátky. Taky jsem si nemohla líp vybrat ten začátek
Držím palce všem.

Libuško děkuju mooooooc

Děkuju za reakce na vztah s rodiči, v mém případě především s otcem. Sice mě to zatím dál nepoposunulo, ale budu o nich ještě přemýšlet.
P., s tou únavou to mám teď podobné. Zkus se ještě zamyslet nad tím, co napsal Standa, myslím, že je v tom veliká pravda. Obdivuju jeho moudrost, jeho příspěvky ve mně hluboce rezonují. Včera jsem začal číst jednu knížku, která jednoduchou a srozumitelnou formou popisuje právě to, jak to dělat, aby člověk s radostí a bez zbytečného vysílení dosahoval toho, co musí a co sám chce. Sám se tím pokusím řídit. Opravdu vřele doporučuji: Petr Ludwig - Konec prokrastinace.
Dnes na mě doléhají pokušitelské myšlenky - mám před sebou víceméně volný den, sám bez vnějšího "dozoru", do ničeho se mi ani nechce... Normálně už bych měl v sobě 2-3 jointy a alespoň 1/2 lahve vína. Pro dnešek ale vydržím a odolám.

Duševně se připravuju na zítřejší Štědrý den, který strávím u rodičů. Kromě jiného na odmítnutí alkoholu při štědrovečerní večeři a hlavně pod stromečkem.

Můj otec je psychiatr. Před 6,5 lety jsem ho požádal, jestli by mi mohl napsat recept na antabus, protože kdybych se obrátil jinam, dostane se mi to do "papírů", což jsem z profesních důvodů nechtěl. Že antabus budu brát na doporučení a pod dohledem jedné psycholožky a psychoterapeutky, kam pravidelně docházím a se kterou jsem již jedno balení antabusu (které se mi podařilo nějak sehnat) absolvoval. Recept mi napsal a na moji žádost mi svatosvatě slíbil, že o těchto mých problémech vůbec nikomu neřekne. Nejenže svůj slib mlčenlivosti nesplnil, ale o necelý půlrok později jsem od něj dostal pod stromeček sedmičku tvrdého chlastu. Vzpomínám si, že to byla Whiskey Grant's, a že o několik dní později jsem po ní měl příšernou kocovinu.

Nyní, jak jsem střízlivý, různě bilancuju a duševně se připravuju na letošní Vánoce. Vůbec nedokážu pochopit, co ho k takovému Danajskému daru vedlo, když nutně musel vědět, že mi tím může akorát ublížit. On, se svým vzděláním, se čtvrt stoletím dlouhou psychiatrickou praxí, kdy mimo jiné x krát jako lékař asistoval u antabusových bliček, a má v ambulantní péči x alkoholiků. On, který má za sebou psychoterapeutický výcvik a kdo absolvoval různé odborné stáže v léčebnách typu Bohnice nebo Červený Dvůr. On, který zná psychiatrická diagnostická kritéria alkoholismu, způsob i prognózu úspěšnosti léčby. On, který ví například o zkřížené závislosti mezi alkoholem a benzodiazepiny. On, kterému v čekárně visí kontakt na Anonymní Alkoholiky. On, jehož vlastní táta byl celoživotní neléčený alkoholik a po dlouhou dobu i jeho starší a jediný bratr. On, který sám alkoholikem není.

Můžete mě opravit, jestli se mýlím, ale dle mého názoru totálně selhal ve všech myslitelných rolích - jako táta, jako lékař, psychiatr i jako člověk. A myslím si, že je to jen odraz toho, jak se ke mně odmalička choval a chová, odraz toho, co mi odmalička ubližovalo a bylo hlavní příčinou, kdy jednou po jeho nespravedlivém cholerickém výstupu proti mně ve mně něco prasklo, sáhnul jsem po drogách a od toho dne se stal jejich denním uživatelem.

Poslední láhev alkoholu jsem od něj dostal před měsícem k narozeninám. Nyní od něj pod stromečkem očekávám další flašku tvrdýho chlastu. Od kohokoliv jiného bych byl schopen ji mlčky přijmout a pak jako "putovní dárek" jí poslat dál. Ne však od něj, to je myslím pochopitelné.

Tentokrát chci chlast od něj důrazně odmítnout, vůbec si jej nepřevzít. Tak, aby mi už nikdy nic alkoholickýho nenabídl. Zároveň bych si přál, aby si plně uvědomil tragický paradox jeho jednání vůči mně. A asi bych i chtěl, aby o jeho přehmatu věděla i máma, aby si o tom spolu popovídali a nemohl to jen tak ututlat. Jenže nevím, jak na to. A zda to má vůbec cenu. Dva týdny střízlivosti není mnoho, jsem stále zranitelný, rozpolcený, na emocionální houpačce. Bojím se, abych to nějak nepřepískl a nezvrtlo se to někam, kam nechci a nebylo to pak ještě horší. V rámci rodiny jsem ochoten udělat se svojí závislostí "coming out", stejně si myslím, že abych se doopravdy uzdravil, budeme si muset s otcem po nějaké době mé střízlivosti ještě spoustu věcí vyříkat. A protože toho spolu nejsme schopni, bude to asi muset být před nějakou třetí stranou - třeba před terapeutem drogové poradny, kam jsem před 4 týdny začal chodit. I když jsem ochoten u rodičů "veřejného otevřeného přiznání", nemá asi smysl to udělat přímo na Štědrej den, nota bene před mým bratrem, kterého u takové diskuze minimálně pro začátek nechci.

Jako řešení mě napadlo, říct otcovi, že alkohol od něj nemůžu převzít a předat mu dopis. Anebo odmítnout s tím, že vysvětlení mu dodám dodatečně formou dopisu.

Ufff, to je úleva, takhle jako vám jsem se s tím ještě nikomu na světě neotevřel. Zároveň mě samotného překvapuje verva, s jakou jsem se do boje za střízlivost tentokrát dal, že jsem s tím ochotný vyjít ven.

Co si o tom všem myslíte vy? Jako nezaujatí a v řadě případů zkušenější, vyléčení... Já už to v sobě tahám tak dlouho, že to nedokážu nějak objektivně uchopit.

Ještě jednou děkuju za vaši podporu, nebýt vás a těchto stránek, nevím, co bych dělal...

Fénixi,
mám bratra alkoholika a chci ti popsat, jak se vyvíjel můj vztah k přijetí této reality. Už před mnoha a mnoha lety mi jeho expartnerka sdělila, že se s ním rozchází proto, že je alkoholik, nevěřila jsem tomu. Pak jsem sice měla indicie, že není vše v pořádku, ale nechtěla jsem si tu realitu připustit a bráchovi také párkrát dala při příležitosti
lahvinku. Až, když jsem viděla opravdu na vlastní oči, že má obrovský problém, tak jsem si přiznala, že je alkoholik, nota bene,on už to měl oficiálně potvrzené od lékařů. Lahvinky mu už dávno nedávám.
Na své rodiče se nemůžeš vymlouvat do nekonečna, každý si projde více či méňě bolestivými emocionálními zraněními, ale dospělost je o tom, přijmout se, jaká jsem a přijmout i své blízké, pokud nezašli za tu pomyslnou čáru( myslím kriminální skutky,atp.)Nevím, kolik ti je a zda máš své děti, ale až je budeš mít, pochopíš, že rodiče dělali, co mohli a třeba i s chybami, neuměli to líp. Tvůj táta je z rodiny alkoholiků, já také a navíc po obou liniích, takže vím, že můj brácha to má těžké už kvůli tomuhle. Tvůj táta určitě musel mít v sobě démony jako dědictví genetické zátěže, proto asi studoval i psychiatrii a určitě tě má moc rád. Tak na něj nebud tak přísný a uvidíš, že když se pokusíš pochopit jeho motivy, bude ti líp. Pokud ti dá flašku, vyhod ji okamžitě, potom mu řekni v klidu a jednoduše, že máš problém s alkoholem, že nepiješ a že si přeješ, aby tvé rozhodnutí respektoval.
Požehnané Vánoce a vydrž
Danny

Fenixi, já bych mu láhev vrátila, řekla mu:Díky tati, ale jsem alkoholik, rozhodl jsem se abstinovat!A hotovo.Žádné výčitky, scény, nervy.A neřeš ten večer nic víc.Buď to tátovi, dojde, třeba nechce uvěřit, že by zrovna jeho syn byl na tom tak zle, třeba tě zkouší, testuje.Hlavně vydrž střízlivý, v klidu.Uvidíš, že se ti to vyplatí.S dopisem je to výborný nápad, protože tam dokážeš vypsat to, co bys nikdy neřekl do očí!!!!!Drž se kluku,jde o tvůj život!!

Ahoj všem, hlásím, že první setkání v protialko poradně mám za sebou:)
P., už ti je lépe? Únava může přicházet z čehokoli... I z abstinence, i ze vstávání k dětem, k zimnímu času, tělo třeba nemá vitamíny... Tak prostě odpočívej, pokud to jde
Fénix: Normálně bych řekla, že alkohol pít nechci a alkohol jako dárek si taky nevezmu, že děkuji, ale že prostě abstinuji a myslím to vážně.
Petr Ch.: A máš něco, co bys mohl dělat, něco, co by tě bavilo?
Danny: A jak to vypadá s bratrem teď?

Jinak všem abstinentům gratuluji k dalšímu čistému dni a přeji poklidné svátky

Justýno,
vydrž a poradnu navštěvuj! Dokud jsi ještě schopna tohoto náhledu, věřím, že máš sílu s tím se poprat.
S bratrem nekomunikuju, poté, co odmítl se jen bavit o léčebně, takže mám zprostředkované zprávy, "jen pochlastává", pravděpodobně pivo, prostě delší dobu nebyl tzv. na šrot, obávám se ale svátků, protože to vždy bylo nejhorší, nevím. Prostě on to neřeší, sune to před sebou. Nevím, zda takto dokáže přestat, přečetla jsem toho o alkoholismu tolik a asi by se musel stát zázrak.Čekám krizi, že to o svátcích nezvládne jako každoročně.
Tak Justýno a vy všichni, co abstinujete, moc vám fandím, nenchte si ničit "chlastem" život a klidné svátky!
Danny

Tak myslím, že dnes čeká spoustu z nás křest ohněm. Kde se na Štědrý den aspoň nepřipíjí... uf uf... Já mám koupenou nealkoholickou bohemku, tak pevně doufám, že to s ní přežiju... Všem přeji krásný Vánoce

Proč si tyto krásné svátky kazit chlastem?Není to škoda?Je!