Alkoholik

Jen v rychlosti, jak se to seběhlo... bylo mi zle, v pondělí už. Břicho, asi nějaká viróza... no a v úterý jsem nepila, nechtěla jsem, bála jsem se toho. A měla jsem takovej podivnej stav, klepala jsem se, třásla, a tak... Všichni hučeli, že si mám dát panáka. Manžel se opil, usnul už v deset, u nás návštěva... Takže jsem si v jedenáct toho panáka dala... a už se rozjel kolotoč, kterej všichni dobře známe... A už jsem ho nedokázala zastavit...

Zdravim vas v novem roce
Sice jsem teď dlouhou dobu nepřispívala,ale skoro každý den to tu pročítám.
Přeji vám do noveho roku mnoho životní energie, pevné zdraví a do srdce lásku a odpuštění.
A take vám tu gratuluji k uspechům. Už to si přiznat svůj problém a něco pro to dělat si myslím, že je velký krok.
Já osobně jsem se hodně zklidnila, mám vyrovnanější psychiku a nepiju. I když je fakt, že to někdy poruším avyjímečně si 2 deci bílého v restauraci k jídlu dám. Ale mám se na pozoru, vím,že pít nesmím a jsem už s tím i celkem dobře smířená. Jsem i na sebe hrdá a je mi stále skvěle.
Takže, držme se a mnoho zdaru.
Pavla

Ahoj všem
P., to se stane, zbytečně nepropadej do depek a začni nanovo. Možná ti bylo špatně před tím panákem z toho, že jsi věděla, že bys neměla, ale zároveň jsi si dala, tak možná ti bylo blbě z tý rozpolcenosti... Taky jsem takhle několikrát selhala a věř mi, že já jsem takovej malej psychoň, takže jsem si ty výčitky vyžrala až do dna. Možná o to lépe, když člověk pak ví, jak si ten alkohol hraje s jeho psychikou. Je dobře, že jsi sem napsala, není to tady jen o psaní úspěchů, ale i o té naší druhé stránce. Chápu, že to člověk nerad přiznává, ale neboj, jsme s tebou, tedy já určitě Už jen tím, že to sem napíšeš a nelžeš sama sobě ani nám, se ti trošku uleví a je to správný směr.
Já nepiju vůbec, ani kapku. Nechci si nic dokazovat, jako ve smyslu, vydržím to 3 měsíce a pak to budu mít pod kontrolou. Za prvé to dělám kvůli své stabilitě, moje sebevědomí najednou není zatížený pocity viny, ztráty sebeúcty apod. a těší mě, že mohu zodpovědně fungovat a místo kocoviny mám čas něco podniknout nebo minimálně přemýšlet, kudy dál a jak. Jak jsem psala, druhým důvodem je můj přítel, který měl mého popíjení dost a já kvůli alkoholu nechci o svého životního partnera přijít. To je jasná věc.
Na začátku je to vždycky těžký, ale pak to je lepší a lepší a člověk pak ani o alkoholu nepřemýšlí... Nesmí se ale nechat uchlácholit tím, že už je to dlouho, tak když si dá jeden drink, nic to s ním neudělá... U lidí jako jsem já, tedy u těch, co nemají klapku se po třech drincích spustí staré známé peklo, takže na to pozor.

Jo, ja to taky pred Vánoci neustál a v poděli jem skoncil na záchytce..To byste nevěřili, jak na tom tam lidi můžou být.Nyní 3 den drzím a musim jet dal s BOZI POMOCI

víte co já probrečel cest domů(chodil jsem tři kilometry lesem)...to nebyl jen tak povrchní pláč,ale řev zraněného slona...kolik já měl výčitek ze selhání...dokonce i pokus o sebevraždu...donekonečna jsem si říkal,že přestanu a donekonečna jsem to nezvládal a pak,to stejně přišlo a nepiju.Já jsem zcela střízlivý a vím,že nemám vyhráno,ale teď nepiju a to je důležité.

Mirku zajímá mne jedno, musel jsi se 3 měsíce ustavně léčit nebo to jde nějak i bez toho?

nikdy jsem se neléčil,nikdy jsem nebral antabus.

P.
podepisuji se pod slova Justýnky, i pro mne to byl začarovaný kruh, či bludiště, dokud nepřišel pud sebezáchovy - buď Já a mé opravdové já - nebo holt alkohol a to odporné stvoření kterým se stávám. Nestál mi za to aby mě změnil natolik a já se sama sobě ztrácela, a samo že všem ostatním taky. Tenhle silvestr byl první kdy mi nebylo ani malilinko líto že nemůžu pít, je mi ukradený. doufám že tu cestu ven taky najdeš. A tady jedno moudro co mi proběhlo hlavou

Nikdy si od nikoho nenechte namluvit že za nic nestojíte. Neposlouchejte pochybovače o tom co děláte když v srdci víte že je to správné a Vás to naplňuje. I když jsou to lidi co znáte dlouho a myslíte si že na jejich názoru záleží, věřte že nezáleží.

Tím samo myslím že okolí píjících lidí může namlouvat a manipulovat, jen my musíme opravdu vědět co je pro nás správné, pak můžeme být opravdu šťastný. Pokud víš že s alkoholem chceš skončit, udělej to, pak budeš šťastná a na sebe hrdá.

Bylo tu dobře napsáno,že si nemáte nikdy nechat mluvit do toho co děláte.......
I když nepiju jen krátce ,tak se tím spíš vyhýbám jakékoliv společnosti pijících.
Pamatujte si,že vám nikdy(a to zdůrazňuji)nikdy nepomůže abstinovat nikdo z pijících přátel.Mám s tím bohaté zkušenosti.
Za prvé stáváte se pro ně jinými,nestandartními a když už třeba nepijete měsíc tak vám i závidí a tak dělají vše proto,aby vás dostali zpět.
Já mám to štěstí,že moji známí už vědí,že jsem taková "držka",že bych je při sebemenším přesvědčování poslal někam.V tom to mám lehčí,ale z počátku i oni přemlouvali,že přeci ta jedna štamprlička,placatička neuškodí.Uškodí.Od "té jedné" jsem se před dobou dostal do týdne k jednomu půllitru...
A proto nejlepším přítelem nepijícího alkoholika je "vyléčený alkoholik"protože ten nejlépe ví co to obnáší.

Ještě,abych doplnil Petrovi odpověď jestli to jde i bez léčebny.Každý člověk je jiný a jedinečný.Já se neléčil,nicméně prozradím co mi až neskutečně pomáhá.Ať to zní jakkoliv (je mi úplně jedno kdo si co myslí),ale mi pomohla nejvíce modlitba za to,abych přestal pít.Ta modlitba však nebyla třikrát,dvacetkrát,stokrát...ale tisícikrát.Roky jsem prosil Boha,aby mě zbavil závislosti na chlastu...