Alkoholik

Mirku, ať si každý myslí co chce, hlavně , že nepiješ, a něco ti pomohlo.Většina ateistů volá Boha, když jim je nejhůř.

P., jak se máš?
A Petře, co ty?
Mirku a Pájo, je to velká motivace i pro nás ostatní, číst si vaše příspěvky:)
Mně baví, že díky nepití mám mnohem více energie a chuď pořád něco dělat, což přináší zážitky, z kterých pak můžete čerpat sílu a máte pěkné vzpomínky. O tom, že jsem si sebou najednou jistá a vnímám se zase jako plnohodnotnou bytost ani nemluvě. Ač to tedy zní docela úsměvně, když to takto napíšu.
Jinak včera jsem pocítila chuť na alkohol, bylo to taková ta situační záležitost. Byla jsem s přítelem plavat a pak na večeři. To je ten přítel, který nechce, abych pila (, což je dobře). No a on se mě najednou zeptal, zda už jako budu abstinovat pořád a nedám si s ním ani jedno pivo. Tak jsem na něj koukala jak tele na nové vrata a odpověděla, že nebudu pít ani jeden drink, že jsem to slíbila sama sobě a nejen sobě, a že to prostě nemohu porušit, nechci, nemůžu... No a po plavání jsme šli na večeři do takové staročeské restaurace, takže každej tam typicky české jídlo a pivo... Čísník při objednávce pití automaticky na mě - pivečko? Tak já, ne, čaj A přítel tedy pil pivo. No a já najednou v hlavě přemýšlení o alkoholu. Měla jsem prostě na to pivo chuť. Anebo na portské. Ale věděla jsem, že svou abstinenci neporuším. Jen ta chuť prostě byla. Tak jsme zaplatili, vypadli a já už při odchodu v duchu jásala, že jsem to dala. No a tohle se stane ještě milionkrát... Člověk si prostě musí za svou abstinencí stát. I když mu bude jeho starej alkoholickej démon šeptat, aby si dal. A na ty lidi okolo taky bacha. Oni říkej, dej si jedno. Ale v tomhle poslouchejte jen sami sebe! Tak pěkný víkend

Děkuju všem za podporující slova. Je mi dobře. Opravdu dobře. Od toho prvního jsem nepila a už zase mi začíná být po těle líp. První den jsem se obviňovala a po čtení vašich příspěvků si řekla, že musím znovu a musím být statečná, a že se na sebe nemám TOLIK zlobit... zlobím se, to jo, ale ne TOLIK... Nemůžu být na sebe tak zlá. Selhala jsem, ale začnu znovu... začala jsem znovu. A bude to dobrý. Musí být.

Ahoj všem, dnešním dnem začínám 5. týden abstinence. Je mi líto, že to tolik lidí okolo Silvestra nevydrželo. Určitě však stojí za to bojovat dál, abstinence je běh na hodně dlouhou trať. Na 1 stranu je to tak jednoduché, na 2. stranu ten pokušitelský červík v hlavě hlodá a hlodá a stačí špetka nepozornosti a je to v háji.

I když mi opilci na Silvestra alkohol dost znechutili, vrací se mi posledních několik dní vleklé chutě. Překvapivě právě po alkoholu. Proti hladu po cigaretách mám nikotinové náhražky a na trávu, přestože byla po mnoho a mnoholet mojí primární drogou (a myslel jsem si, že je tomu tak doposud), chuť nemám. Nějak se mi to asi během posledních dvou let přesmyklo - je vidět, že alkohol je přece jenom tvrdá droga. Ta primární chuť na alkohol je něco, co jsem o sobě nevěděl. Bohužel díky přítelkyni nedržím suchou domácnost, takže ty vnitřní dialogy jsou o to více trýznivější. Ten rarášek pořád říká, že ta troška, jenom dnes večer, by nevadila, že se jen trochu uvolním od nepříjemných myšlenek a pocitů a zítra zas budu pokračovat v tom svém lepším střízlivém životě. Že se pro jednou zas toho tolik nestane... Co je to přece, sklenka nebo lahvinka vína po měsíci, během celého večera... A i když vím, ze zkušenosti svojí i ostatních, že je to jen iluze, je to tak přesvědčivá a dotěrná iluze, že opravdu stojí velké úsilí, jí dlouhodobě odolávat.

Zatím sice odolávám, ale zároveň si moc nevěřím, mám ze sebe strach a ta dotěrnost myšlenek mě děsí. Asi jsem nebyl připravenej na to, že to bude trvat tak dlouho. A to si uvědomuju, že jsem stále na začátku. Celoživotní abstinenci si po tom měsíci nedokážu představit ani náhodou, takže se zatím stále soustřeďuju na přítomnost a vlastně bojuju o každý den zvlášť. Podobně jako to doporučují AA. Předtím mi to přišlo jako "laciná" rada, která toho stejně moc nezmění, ale některé věci si asi musí člověk odžít tak nějak sám.

Zatím mi pomáhají knížky a filmy s protialkoholovou tématikou. Za všechny filmy doporučuju jeden, který až na kost ukazuje děsivost alkoholu. Jde o nejlepší film roku 1947 - The Lost Weekend (Ztracený víkend), a myslím, že se tam v některých věcech všichni nechutně poznáte. Ten film prý tenkrát málem ani nešel do kin, protože jej zkušební skupinka diváků zamítla pro surovost ztvárnění alkoholové závislosti. Je to opravdu 1 ze dvou nejlepších a zároveň nejodstrašujících filmů o závislosti, jaký jsem kdy viděl...

No, to mě ten červ nepřestal hlodat ani po 5ti měsících, pořád jsemcítil,že mi něco chybí,že to nejsem já až jsem se opil a najednou mi bylo dobře..Je to těžká nemoc, která nemusí jít u každého vyléčit

Naše nemoc je nevyléčitelná, smrtelná.Může se zastavit úplnou abstinencí.Jen si toto připustit.Na bolest hlavy prášek, na rakovinu chemo, na alkoholismus střízlivost!

Nj,jenze kdyz u nasi nemoci je tezky to ze cloveku jak pise Petr, jakoby furt neco chybelo.Ja to tak teda mam,nepiju,je mi dobre ale neni to proste ono.Tenkrat tu nekdo krasne napsal neco jako ze alkohol je hnus,satan,sajrajt bez kteryho alkoholik neni stastnej.Ja to tak aspon teda mam,bohuzel :/

Ja to tak mám taky..nepiju, funguju, ale jkoby to není ono, jak to říct, pořád se musim držet..Jediná chvíle kdy se držet nemusím je, když už chlastám, pak už je to jedno a nemusím na to myslet..Mam strach co bude, opravdovej

A jinak?Uz je ti dobre?Me uz celkem jo,normalne bastim,nabral sem zase silu ale depky mam teda furt,vubec se mi do ty lecebny nechce.Ale stejne jsem ztratil praci tak tam pojedu,snad.Jinak ty mas rodinu ne?Jestli jo tak to mas hroznou vyhodu, ja jsem sam...O to je to tezsi

Já mám to samé.Nepiju,ale i mi jakoby něco stále chybí.