Alkoholik

Já piju stále, ale snížil jsem dávky. Můžu si dát, ale vím, že se musím hlídat.

A co přesně vám chybí, kluci?

to je tezka otazka, ja to poradne nedokazu vysvetlit.asi takovej ten pocit uvolneni,vycisteni palice,ja to mam i treba tak jakoze jsem normalne celkem introvert,po alkoholu sem stredem pozornosti .ne asi je to o tom pocitu nejvic.tezko rict.

Nejde to přesně vysvětlit, prostě jako by si někoho milovala a nebyla s nim, protoze nemůžeš, ikdyž je to satan, tak něčemu v tobě prostě chybí a rozumem se toho nezbavíš.Já mám rodinu, akorát o přítelkyni jsem v listopadu přišel, měla toho po 5ti letech už dost (mějch kvartálních tahů ), miloval(ju) jí a je to v háji,chlast mi jí vzal a pořád mu to nestačí, ted mu jde o rodinu a práci, a kdyby mi to vzal, už zbývá jen život...NEDOKAZU SAM SEBE PRESVEDCIT,CO JE TO ZA SVINI

Přestat pít nestačí. Zůstává přesvědčení, životní styl, vnitřní poranění, myšlení=důvod proč jsou lidé nešťastní a hledají úlevu=znovu pijí, protože se nic nezměnilo...

Jak si to tu tak čtu, tak mi to nedá a přemýšlím nad tím, jaké okolnosti vás vlastně vedou k tomu, že si TOHLE VŠECHNO, po čem tak strašně moc toužíte a co milujete, necháte od alkoholu tak snadno sebrat... Alkoholici jsou stejně divný lidi.

Po včerejší menší krizi, kdy to ve mně fakt hlodalo a kdy jsem byl v nepříjemným pesimistickým rozložení, jsem dnes zažil dost super den. Je to tak trochu emoční kyvadlo.

K tomu mě napadá, že aby člověk skutečně zvládl dlouhodobě abstinovat, musí se naučit ustát ty nepříjemný výkyvy směrem dolů jinak než pomocí svojí drogy - a jednoduše si počkat, až ho to kyvadlo zase vyhoupne nahoru. A ono ho dřív nebo později nahoru zákonitě díky principu rovnováhy vyhoupne. Holt se naučit s blbejma stavama bojovat jakkoliv jinak.
Alkohol sice přinese okamžité uvolnění, ale jenom proto, že si to "vypůjčí" z budoucnosti a ještě si připočítá úroky. A ono to potom jaksi chybí a místo zpětného vyhoupnutí vzhůru zůstane jen depka, výčitky, kocovina, nedostatek energie... Je to prachsprostá lichva, která nakonec vede do dluhové pasti podobně jako narůstají některé státní dluhy...

Když se vrátím o mnoho let nazpět do okamžiku, který považuju za počátek toho dlouhého THC-alkoholového tobogánu, musím zkonstatovat, že spouštěčem toho všeho bylo právě nezvládnutí negativního výkyvu směrem dolů. A když to pomohlo jednou, proč by to nepomohlo podruhý, potřetí, potisící... Člověk si takto navykne řešit různé své smutky, nenálady a dotěrné myšlenky. Alkoholici jsou stejně divný lidi. Problém jako takový se stejně nevyřeší a postupně se to začíná nabalovat, až to jednou přeroste přes hlavu.

Takže ne, děkuji, nejsem tak bohatý, abych si mohl náladu takhle draho půjčovat!!! Tu půjčku bych neměl čím splatit a "emoční exekutor" by pak všechno pozitivní obstavil snad až do konce života.

Alkoholici nejsou divný, jsou nemocní.Většina se snaží bojovat s alkoholem, což je chyba, boj je dopředu prohraný, protože alkohol je silnější, vyhrává.Tak se lidi trápí, nutí se nepít, pár dní to vydrží, pak se znovu ožerou, tento kolotoč unavuje, ničí.Nejenom je, ale i rodinu.Já se naučila , jak žít vedle alkoholu, netrpět, v AA.Chodím tam 9 let, učím se pořád.

Fénix,
popsal si to moc hezky.Mám hodně podobný pocity,ale tak dobře bych to nikdy nevystihla. Ano, s chlastem je to život na splátky, které nemůžeš nikdy umořit.Nemám dobrou náladu? No tak, co, tak si jí půjčím.Zaplatím těžce,nic se nevrátí, ale půjčím si zas.Já si na svátky taky půjčila,takže se není čím pochlubit. Dnes nad ránem jsem přemýšlela, že bych ten svůj nicotný živůtek ráda zrestartovala,ale to bych musela do hodně starých záloh.Takže jsem poprosila Boha,jestli by mi ten zbytek života pomohl dožít důstojně, se ctí a v klidu....

moc pěkně napsané