Alkoholik

Hezky a pravdivě..A jak píše Standa, zřejmě držet se a nepít opravdu nestačí, chce to změnit pohled na život, ale JAK??

Přestat pít opravdu nestačí.Také je nutné se naučit žít, většinou jsme to díky alkoholu zapomněli.Najít si koníčky, zahánět nudu, vidět svět po té lepší stránce, nedělat z maličkostí vědu, nehledat důvody k napití, je toho daleko víc.S pokorou žít,ubrat ze svého ega, netoužit po nedosažitelných věcech, radovat se z maličkostí, dokázat se smát, jde to.Nerochnit se v minulosti, kterou už nelze změnit, žít přítomností.

Jo,najít si koníčka není taky lehké když koníček byl chlast.Přiznejme si ,koho něco bavilo dělat víc než zkoumat flašku.Je třeba něco dělat,cokoliv jen nesedět doma a kňučet nad rozlitým mlíkem.
Je důležité si z každého maličko vyzkoušet a něco se chytne.Vždy jsem říkal,že život bez koníčku je prázdný.

Tu teorii s koníčkama, radosti z maličkostí,tu znám dokonale. Ale co, s tím, když se Ti nechce. Ale nechce tak, že se Ti jenom z myšlenky na jakoukoliv činnost dělá fyzicky zle. A povolí to jen s tou flaškou. Uvedu příklad. Na Štědrý den, kdy je to u nás hodně náročné) je nás stádo,jsem abstinovala 7. den. Měla jsem vše vychytané,zvládnuté. Od úklidu, přes sváteční tabuli,výzdoba atd...Jak už dlouho ne.Nechybělo nic.Většina by z toho měla radost. Radost ze sebe,z rodiny..z dárků...Ale já ne.Prostě to tam nebylo..,nebylo tam nic. Až večer ..po litru vína:-( Jak si poručit. Raduj se,směj se,užívej si života,když řídící jednotka tyto funkce nezná? Nebo jsem tak zdegenerovaná tím chlastem a chce to víc času?..

Markéto,
vy alkoholici jste opravdu hedonisté, přece je úplně normální, co jsi popisovala na Štědrý den, myslíš, že jsem se radovala, byla odvázaná, jak jsem vše stihla? Ne. Navíc těch okamžiků radosti je moc málo a vy prostě chcete jich mít víc, být happy za každou cenu i za cenu uměle vyvolané euforie. Tak prosím, přemýšlej o tom, že nálada člověka je po většinu dne neutrální a to je vlastně ideál, to je být bez emocionálních výkyvů ke smutku či radosti. Tak to má být, vyrovnaný, vyvážený, neutrální klid.
Jen mám obavy, že alkáči sahají po flašce asi jen pro to, aby vůbec měli jen tu neutrální náladu.
A odstartovala jim to touha být happy za každou cenu a po většinu času.
Ach jo, a asi ti, co psali o životě na dluh, tak ti to vystihli v podstatě správně. Je to moc těžké po tom všem žít a tak snad je lepší s chlastem ani nezačínat.
Danny

Podle mého,asi to chce čas...Já nepiju přes čtyři měsíce a mám ty stavy taky,kdy mi našeptává "dej si jednu".A neskutečně se na tu "jednu"těším,ale ten strach ,že začnu znova a ve větší míře chlastat je větší.
To,že se člověku nic moc nechce znám a proto stále vymýšlím věci ,které jsem nedělal nebo málo.Ono to i přichází samo-myšlenka na procházku ...a já se snažím nebránit se tomu.
Taky by mě zajímalo,jestli ty chutě,stavy mizernosti...někdy pominou.

Presne tak to mam i ja Market, akorat nevim.Kdyz sem byl s pritelkyni byl jsem casto stastnej i bez chlastu, no opustila me ne kvuli tomu ze bych se napil, ale kvuli tomu ze mela neustalej strach ze se napiju, trapny co.Od ty doby co sem sam se tezko dokazu radovat,proto furt ty recky.No a muj nejvetsi konicek byla kapela kde jsem to musel ukoncit, nebot sem to tam nedaval.Vsichni kolem jen chlastaj...

Martine, mě taky opustila, ted v listopadu po 5ti letech.Řekla, že už nemá nervy na to se strachovat, kdy zase přijdu zlitej jak dělo a ráno v 6 zase vypadnu do nonstopu.Nevážil jsem si co mám, ted uz mi zbývá pouze vzpomínat a nadávat na sebe a chlast..Jinak co má Markéta, mám přesně já.Prostě život bez flašky jako by nebavil, nic se mi nechce, nic me nebaví, kdybych vlez do hospody, což snad neudělám, najednou je mi dobře a cítím se štastnej (vím že falešně) ale co s tim mám dělat

Pár frťánků, je nám úžasně, pak ráno o to hůř.Umělá euforie, správně řečeno, je přeci nenormální.Je to tím, že už neumím vidět , nebo nechci, že je dobře na světě, že je plno věcí, co by mně bavilo, nechci se rozloučit s pitím,lituji se, padám ke dnu!Zvednu se?Možná budu moc chtít z toho pekla ven, jenže už to nedokážu, síly už nebudou, je to moc těžké.Prostě začít věřit, že si zahrávám se životem, nemachrovat, jak to sám ustojím, přestanu pít, až já budu chtít doopravdy.Může pak být pozdě.

Ahojte Zdravím Mám se hezky, začala jsem cvičit, ale jsem pořád lehce nervozní... ale jde to... Mám ze sebe radost, už jsem zhubla, asi jak nepije člověk, tak oplaskne protože kila dolů zatím nešly. Taky se zlepšuje náš vztah s manželem, tak z toho mám taky radost. Doma děti zvládám líp, práci líp... To svoje "selhání" jsem si odpustila, ale mám ho vryté v paměti
Držím vám palečky, všem.