Alkoholik

Ta depka je těžká, co?O to víc se raduješ, když jí ustojíš, vydržíš.

Ahoj všichni bojovníci ,ahoj Mirku, někdy je osvobozování proces, právě,když se modlíš tisickrát,je to těžké,ale někdy stačí Boha poslechnout v tom co On říká Přeji Ti úspěšné,střízlivé dny a všem tady,aby je žádná závislost nestáhla až na dno..

Dobrý den
Nebudu psát co má dělat,ale napíši vám co pomohlo mne.
Měl jsem problém s alkoholem od 16.let do 40.let.Pracoval jsem,chodil do práce ,chodil za dětmi a tak nějak fungoval .Byl jsem stále bez peněz,protože alkohol a cigarety něco stojí,2x 3x do týdne ,měsíc a nezbývalo na ostatní věci.Vůbec jsem si plně neuvědomoval,že mám problém,vždyť pili i ostatní.Moje rodina to trpěla.Pád na psychické dno přišlo v roce 1998 a já odešl na léčení .Je to 16 let ,co se již neopíjím a ani nepiji alkohol,nekouřím,nehraji o peníze.16 let se učím žít bez alkoholu,cigaret,geamblerství.Musel jsem přestat chodit za kamarády do hospod,dnes mne to již nevadí,ale na začátku mého nového života ,jsem asi během těch 16.let 5krát se opil ,je to málo ,ale také hodně.Nikdy jsem se nerozpil ,protože jsem již znal pocity ,když se neopíjím ,bylo mne vždy velice dobře.Musím stále vyplňovat prázdné místo v mém mozku,těle,v buňkách ,kde byla závislost ,zvik a nahradit jej nějakými zdravími aktivami.Potřebuji stále mít kolem sebe lidi,mluvit,něco vymýšlet,plánovat.Nejhorší jsou večery,neboť jsem byl zviklý chodit večer do hospody za kamarády a tam se vždy opít,neboť jsem nikdy za těch 24 let,nedokázal jít jen na dvě,či tři piva,vždy jsem se opil,to byla a je moje nemoc,opít se a čekat na euforii z alkoholu a chtít se dostat dál a dál.To mne chtělo doslova zabít.
Takže jsem 16 let dá se říci v pohodě ,ale musím mít náhradu za moje závislosti,aby jsem se cítil dobře.Jistě se to vyplatí jak z ekonomického ,tak z psychického a fyzického principu.Nechci bydlet na ubytovně,žebrat o peníze,bydlet na ulici a řešit 24 hodin absťáky,depky a podobně.
Je to proces,chodím na AA již 16 let.Protože tam jsou lidé se stejným problémem,nikdo mne nenutí vůbec do ničeho a já nenutím je.V tom vidím svobodu se umět rozhodnout a odpovědnost za svůj život.
Co mne přinesla léčebna?Izolovala mne od alkoholu a mohl jsem poznat ,jak chutná delší čas bez alkoholu,moc se mne to líbilo,tak jsem u toho zůstal.Ale musel jsem se já sám za sebe rozhodnout.Vždy je to jen moje volba!
Nic není nikdy ztraceno,máme jen jeden život a proč jej protrpět ,když můžeme být i spokojeni a šťastni.
16 let jsem nenavštívil doktora ,což jsem dříve dělal hodně,kvůli psychice a mém podlomeném zdraví.Bylo to šílené a peklo na zemi.Jdu dál a žiji tak,jak mne bylo někým určeno!

Ahojte lidičky,

nemám vůbec dobré zprávy, po třech měsících recidiva .
Popíšu ten hnusný stav nástupu, po dlouhé době kdy myšlenky na alkohol byly ty tam a vůbec mě nezajímalo téma alkohol atd., jsem myslela že takovýhle stav už nepřijde.
Večer jsme seděli a přemýšleli co budeme dělat páč jsem fakt ale fakt nikde nebyla dlouho, jsme si řekli že půjdem na bowling, zavolali pár známým a domluvili tak za dvě hoďky že se sejdem.
A začalo to - obrovský třes celého těla, zimnice, myšlenky jen na alkohol, nechápala jsem vůbec nic, nejspíš mega obr absťák. Neukočírovala jsem to, sice jsem nepila tvrdé vše si pamatovala, ale ten stav jsem po třech měsících nezvládla. No jedu dál.....jak takovou situaci v tu chvíli zvládnout? Jen v tu chvíli....ten třes a zahnat myšlenky.

Tak tyto stavy znám moc dobře. Ne z vlastní zkušenosti, ale od své přítelkyně. Jí ještě rok po léčbě stačilo v televizi uvidět reklamu na alkohol a přesně jak to popisuješ: třes, chutě...Teď už je to lepší, ale první pokus o posezení v restauraci dopadl tak, že mě asi po pěti minutách řekla, že se necítí a odešli jsme. Věř mi, že se bez hospody dá žít. Já tam sice chodím, ale většinou jen z nutnosti. Pokud třeba potřebuji udělat redukci na komín, těžko nejšikovnějšího kutila nalákám do čajovny. Myslím si, že hned jak jsi ucítila nějakou nejistotu, měla ses prostě otočit a odejít. Vím, že máme hodně omezený prostor, protože alkohol je skoro všude, ale je potřeba najít koníčky, které budou bavit a jsou od alkoholu co nejdál.

Máš pravdu Karle,jenže mi nešli do hospody ale na bowling...přece něco jiného trošku. Do hospod nelezu vůbec, a když jen do dobrých na jídlo a to na oběd někdy .
Koníčků mám habaděj....zvířata, příroda, práce...spousta. Pokusím se příště ten stav něčím neutralizovat...něco asi opět nastuduji

Toto extrémně silné nárazové bažení je pěknej hnus..Nejhorší je, že v tu chvíli ti přestává fungovat "racionální uvažování" a stává se z tebe jakoby zvíře bažící po masu za každou cenu..Je těžké se tomu bránit, ale jde to, odezní to..Ale také mám přesně z tohoto strach, to totiž není normální silná chut, ale přímo nárazové šílenství po alkoholu, kdy jde stranou vše, co jsi si kdy řikala, že v tu chvíli musíš udělat

Věděla jsi, že je tam alkohol, ne?Pozor, ty výmluvy!!Jistě, jsi přesvědčená, že jsi šla hrát, ale s tím, že to pití tam bude.To je přesně ono, tak s námi alkohol mává, jdu hrát!!jako!!možná, snad, trošku, pokus.....dostane nás.

Znovu podotýkám že ten stav z vlastní zkušenosti neznám, ale stačilo mi, když si Pavlin příspěvek před chvilkou přečetla moje Petra. Oklepala se a řekla: Fuj to je hnus, je mě té Pavly líto. Měla ty stavy přesně jak popisuje Petr. No a samozřejmě souhlasím i s Líbou. Já sám sebe stále kontroluju, jestli ti kamarádi nejsou jenom záminka a jestli se k tomu alkoholu nepřibližuji zbytečně moc. Nalhávat si, že je něco úplně jinak než to doopravdy je umím z dob pití perfektně, tak se pořád sám sebe ptám, jestli to co dělám, je pro mne bezpečné.

Pavlo,podvědomně jsi cítila příležitost k pití.Tvá nemoc na ni tiše číhala a dostalala šanci,které využila.3měsíce jsou velice krátká doba na to neodolat pokušení,které se nabídlo.Po léčbě minimálně rok se nedoporučuje vůbec navštěvovat podobné zařízení.Jsou i alkoholici,které znám osobně,kteří se rizikovým místům vyhýbají celé léta z hrůzou,že by se vystavili do podobného ohrožení.Abstinence je velice křehká jak v počátku,tak i v průběhu.Snadno můžu časem podlehnou vlastnímu přesvědčení,že už můžu pít.Že tentokrát pití bude kontrolované a stejně pěkné jako v počátku,dřív,než nastaly problémy a problémové pití.Často i po léčbě jsem schopna podlehnout vlastnímu přesvědčení,že už jsem vyléčená.Jsou to výplody našeho chorého mozku,který nechce akceptovat abstinenci celoživotní,který nechce akceptovat alkoholovou nemoc,jako doživotní cestu.Já po 9letech porušila suchý dům na Vánoce vypila jsem jednu skleničku a to omylem.No za tři dny jsem šla do obchodu a jako v tranzu jsem koupila mimo jiné víno.byla jsem jak schizofrenik dívala jsem se na svoji ruku jak po něm sahá do regálu jako na ruku někoho cizího.Domů jsem už šla hodně smutná tušila jsem,že je zle.Když jsem je pak otvírala,celá jsem se roztřásla nedočkavostí a bylo zle.Recidiva,která se rozjela trvala víc jak 2roky.navázala jsem s pitím přesně tam,kde jsem skončila před 9lety.Výsledek?Tentokrát jsem skončila jako bezdomovec a zásluhou přátel v léčebně.Už jsem se propíjela k smrti a to cíleně.