Alkoholik

.... "No za tři dny jsem šla do obchodu a jako v tranzu jsem koupila mimo jiné víno.byla jsem jak schizofrenik dívala jsem se na svoji ruku jak po něm sahá do regálu jako na ruku někoho cizího.Domů jsem už šla hodně smutná tušila jsem,že je zle.Když jsem je pak otvírala,celá jsem se roztřásla nedočkavostí a bylo zle"

velmi hezky vystiženo
Pavlo, to si se bohužel nenapila ty,ale tvoje nemoc za tebe..Kdyby jsi se totiž napila ty, rozhodně by si se netřásla touhou jako šílenec na první lok.Bohužel jediná nevýhoda tohoto ustátého napití se (vlastně se nic nestalo) je to, že podvědomně uvěříš že TO JDE, když si to přece zastavila, nebo ne? Nevím co je horší, myslím, že kdyby se se opila do týdeního tahu, bylo by to pro tebe lepší než toto

Děkuji Jani, Líbo, Petře, Karle,

máte recht, a Petře ty jsi to napsal úplně přesně, nic moc se nestalo a hlavně ti to potvrdí i lidi okolo. Jenže my víme že příště to tak nedopadne. Vím to a v hloubi duše je to první co mě napadne, příště už to nezvládneš.
Ta emoce byla přímo erupční - opravdu čeká jak chytit příležitost za pačesy. Blíží se jaro a tím i spousta zahradních a jiných akcí, nemůžu chodit tam kde není alkohol. Mám mladého manžela a spoustu přátel co pijí a nemají naštěstí tuhle odpornou nemoc. Takže rok se nemůžu vážně vyhýbat, nebyla jsem nikde čtvrt roku a i manžel se přispůsoboval v tom že jsme šli jen do kina nebo fakt na véču. Silvestr a návštěvy mi problémy neděleli, lidi si už zvykli že nepiji a přestali se mě ptát.
Nejde mi vůbec o hospody a místa kde se pije, jsme v čechách - pije se všude.
Ve spoustě věcí jsem si udělala jasno, vlastně díky mé nemoci jsem začala hledat kdo vlastně jsem.

Pavlo, jedeme dál..mimochodem přesně co se ti stalo se děje mě

Stalo se to před třemi týdny, poté jsem měla dlouhou depresi a zašpiněný celý organismus. Mám pocit že tělo to hodně špatně nese, necítím se pak tak 14 dní dobře, a to mě dost odrazuje od dalšího pití.
Co k tomu vede tebe Petře? Jak dlouho už s tím bojuješ?
Je to pro mne vlastně výhra že mám pak tak hnusné stavy, náladu, únavu atd. Nedávám takové období tudíž si příště hodně rozmyslím jestli mi těch pár hodin bude stát za 14 dní....hnusoty.
Nemám ze sebe radost, ale budu doufat že mě to posunulo o kus dál, páč čtvrt roku jsem nepila jen když jsem čekala syna.

Dotaz pro Vás všechny - nemůžu pořád nějak pochopit to, že když nekouřím ale kouřila jsem, nepiji ale pila jsem...tak co teď?
Koníčky nemyslím těch mám spoustu, i naplňující a vyčerpávající práci. Nějak nemůžu zahnat myšlenky...co budu dělat já když všichni pijí a kouří....a já nevim co

nevíš co?Užívej si tady a teď...Já vím,blablabla ,to jsou kecy....nedávno tady někdo psal,že si neumíme užívat přítomnosti,toho co máme a stále se za něčím honíme a když to máme tak se ženeme zase za něčím jiným.Zastavme se.Já se tomu začínám přibližovat a občas cíleně vypustím vše a jen tak si užívám přítomnosti,švitoření ptáků,které chovám ,tepla od krbu,tvrdosti podlahy ,na které ležím...
Je blbé,že ať se podíváme kdekoliv,všude a vždy se pije.To je pro nás, momentálně nepijící, nespravedlivé.Proto je moc dobré se občas vykecat,vypsat třeba tady.Stránky,které jsou pro mnohé z nás vyváženy zlatem...a teď mi došla myšlenka ....tak někdy jindy...mirek

Pavlo,ty píšeš, jako kdybys pila, kouřila nonstop, a bojíš se, co bude bez těch svinstvech.Vždyť snad piješ nárazově, tak snad lehce ty chvilky překonáš, pít nebudeš.A neřeš ostatní, ať se třeba upijí, ukouří, mysli na sebe.

Proč se nezeptat lidiček, kteří nepijí a nekouří? Na co myslí? Děláme to na co myslíme. Když budu myslet na chlast a cigárka, budu dříve nebo později pít a kouřit.

jo Libuško non stop nééé. Asi mě nějak pořád mučí myšlenka, co budu dělat já když všichni okolo něco mají, bud pití nebo to cigárko. Asi si koupim lízátka . Jasný všechno jsou to závislosti, jenže když jsem přestala kouřit tak jen proto že to smrdělo ale vesměs mi to stále chutná. To o alkoholu říct nemůžu uf aspoň to. Zkrátka nechci dělat věci které mají co s do činění se závislostí. Ale zase mám pocit že si to zakazuji a to mě nějak jako ubíjí, nevim budu se s tím muset nějak poprat.
Mirku ano žít přítomností četla jsem i knihu od Eckharta Tolleho...Moc přítomného okamžiku. Měl by si mě vidět v lese čuchám jak pes, čučim na každý strom a miluji vůně...a přírodu celou. Snažim se nemyslet na minulost a na budoucnost už vůbec, jenže je to cvik - dlouhodobý. Šum v hlavě není jednoduché utlumit.

Teď když to po sobě čtu, napadlo mě že třeba procházím nějakým procesem, a pokud to dobře dopadne někdy doufám bude dobře. Hrozí mě po všech těch příspěvcích kolika lidem to ničí život, kolik toho musí zažít, kolik to zabíjí lidí. Četla jsem Jany M. příspěvek kde píše že spousta žen co potkala v léčebně už nežije a je to šílené. Asi musím jít do morku kosti abych pochopila, tím nemyslím se znova opít, ale pochopit(jěště víc).

Jsi už pevně rozhodnutá skončit s pitím?Spousta lidí pila víc než ty, dokázali to, proč ne ty?Nevymlouvej se kočko na nic, prostě dost s pitím.Budeš žít, nepřežívat s depkama, strachem, najdeš sílu, za pár měsíců se budeš smát svým obavám.