Alkoholik

Ahoj:)
Pavlo, myslím, že se jednalo o nárazové napití, uvědomuješ si, že to bylo špatně a nechceš to opakovat, tak nejde o velkou pohromu. Tvoje psychika i fyzická stránka ti daly jasně najevo, že to bylo něco, s čím se ztotožňovat nechceš. Ber to tak, že ten relaps patří do celkového procesu abstinence a to, že nerejpej se v depce, ale tu energii z naštvání obrať do ještě většího odhodlání. Myslím, že jsi se prostě chtěla napít. Po nějaké době abstinence může mít člověk pocit, že to má pod kontrolou, může se napít, nechce být pod tlakem celoživotní abstinence. Na druhou stranu tuší, že by ale neměl. Proto možná ten třes a nervozita při pití, z té rozpolcenosti. Asi se zamysli nad přesným důvodem, proč jsi se chtěla napít. Jinak tě chápu naprosto s tím postojem k celoživotní abstinenci. Někdy mám myšlenku, všichni můžou, tak proč já sakra nemůžu, kdo mi má co zakazovat... Musím si to pak z tohoto postoje spojit do toho, že mi nikdo nic nezakazuje, ale že vím, jak by to dopadlo, kdybych se rozpila a jak mi to tom bývá hrozně špatně, a proto ještě dnes pít nebudu. Nemyslím na to, že to bude na celý život, pokud mě to v tu chvíli stresuje, ale řeknu si, teď ne, třeba někdy příště... S kouřením třeba problém nemám, to mi fakt nechutná a smrdí mi to... Ale myslím, že mě to s tím pitím štve kvůli nějaké zidealizované představě v mé hlavě. Líbí se mi třeba v televizi, když si někdo po těžké práci dá ve skleničce whiskey. Jen ten obraz. I když vím, že to je úplná blbost, protože já tvrdej nepiju a jedna sklenička by mi byla k ničemu, protože bych po ní nic necítila a kdybych jich vypila více, tak bych se opila jako prase a místo nějakého uvolnění bych se několik dní zmítala v depkách Když jsem před více než deseti lety brala nějakou chvilku drogy, taky mi to pak přineslo jen zkázu, nicméně do teď se mi líbí výjev aplikace tvrdých drog, bez ohledu na to, jak je to nechutné. Samozřejmě bych si tvrdou drogu nyní nikdy nedala, nejsem blázen a tak si to přirovnávám i k tomu alkoholu. Že to bažení a všechny myšlenky typu oni mohou a já ne, jsou pozůstatky v hlavě, které vyplývají z bývalé závislosti na pití nebo zneužívání alkoholu. Pokud se ti nějaké tyto myšlenky opakují, asi by bylo dobré se nad tím více zamyslet a nějak si to rozklíčovat, aby se ti to zbytečně nevracelo. Já tě plně chápu. I s těmi koníčky. Taky miluju přírodu a přítomné okamžiky se svitem slunce a vůní zelené trávy..., mám zájmy, přátelé... a pak tam je právě to, že ostatní si mohou užít nezodpovědně s alkoholem a já ne. Musím se prostě smířit s tím, že já nemohu, protože mě tahle droga devastuje. Držím palce a doufám, že jsi v pohodě

Teď jsem si to po sobě přečetla, píšu jak tatar, pardon Jinak ještě, Pavlo, je fajn, že jsi sem svůj výpadek napsala, je dobrý být upřímný:)
Teď jsem si četla v jiném příspěvku kus příběhu Jany M. a jsem z toho paf. To je silné kafe. Jejích příspěvků si o to více cením.

Díky Díky Díky příspěvek si vytisknu
Jste zlaté
Justýn nemám depky, jsem v pohodě jakž takž. Vlastně nechápu proč mi hlava neustále šrotuje, mám ráda normální obyčejný život plný života. Nesnáším stres a vše co ho vyvolává. Zkušenosti z drogamy mám též ale už je to 16 let, půl roční jízda a je fakt a máš pravdu že pro ten stav bych si nikdy už nikdy nedala, takový mám respekt s té hrůzy. Pomalu se mi ale alkoholové stavy přibližují k těm drogovým a cítím že stejně zkončím, protože jinak to prostě nejde.
Ke stavu opilosti dodám že mě ničím milým nepřekvapil, tudíž se do něj vracet nechci. A jo cítila jsem a najednou mi přeskočila odbočka směr chlast. To že jsem si dala i malinovku a presso a nic nezachrání .
Zeptám se - pořád vám to taky ale šrotuje hlavou? Nebo je to prostě tím že je to všude okolo nás. Ač jsem myslela (to jsem asi neměla), že jsem na to přišla, tak holt né. Ale je fakt že znalostí by už bylo dost, víc než na začátku. Jinak mě alkohol fakt nebere, nemám na něj nikdy chuť, jako na takový. Sklenka Whisky v telce...radši odšťavnit ovoce .
Kde se stala chyba? V dětství, v hlavě, návyk - zvyk?

Pavlo,nauč se relaxovat a vypínat mozek.Alkohol funguje jako spínač i vypínač tohoto šrotování.Je to běžné.Tento způsob funguje právě proto,aby sis cvakla.Pokud to nepomůže?Budeš muset k psychiatrovi,aby ti nasadil léky.

Tak to ty drogy máme úplně stejně To bylo tedy úplné peklo. Jinak myslím, že chlast a vožrání bude pořád stejný a i když bych ho měla třeba dvakrát pod kontrolou, napotřetí se vožeru jak čuně a budu v šoku dalších 14 dní Prostě bez klapky a bez ohledu na následky... Jinak takovejch lidí, jako jsem já, nebo pijou jak zjednaný okolo sebe vidím všude dennodenně více než dost. Jinak příčinu u sebe nevím, jak píšeš, kde se to mohlo vzít. Řekla bych, že u mě to byla prostě blbě vybraná náplast na nudu a osamění a stal se z toho zlozvyk. Dědičné dispozice nebo sklon k závislostem a sebedestrukci tam může být taky, ale to asi všude, a proto bych to na to nesvádělo. Prostě jsem neměla jiný naplnění, tak jsem si tam prskla rychlej, jednoduchej a na první dojem uvolňující chlast, abych pak zjistila, že jsem si zadělala na další problém...

Jani to prosím ne, žádné léky, to nedám...jsem 80% vegan, žádná chemie.
Sportuji, medituji věřte že se snažím se všech sil. Poslední dobou právě cítim že to možná přeháním, jen abych měla náplň a životabudičů je dost. Pře třema rokama jsem létala štěstím, nevim proč ale byla jsem pernaměntně šťastná. Pak jsem přestala kouřit, pak jsem začala přestávat s alkoholem a najednou pokaždé když udělám nějakou botu jakobych něco zradila. Ale nemůžu na to přestat myslet, myslim všeobecně.
Musím říct Ne jednou pro vždy ale asi se s tím neumím smířit.
Chjooo

Jak myslíš, že to přeháníš, jen abys měla náplň? Jinak myslím, že ze sebe nejde ze dne na den udělat člověka bez zlozvyků a stoprocentně čistého Je to dlouhodobý proces jak co do skutků, tak to změny myšlení.

No, vzhledem k tomu že jsme se chlastem ládovali roky a učili mozek prožívat bezpracnou "pohodu a štěstí" pomocí chlastu dlouhou dobu, nejde na to zapomenout za 3 měsíce..chce to roky :/

Tak jsem si přečetl posledních pár příspěvků a chci všem co sem píší poděkovat. Nemusím nikam jezdit a mám tu super skupinovou terapii. Tím děkuji i autorovi stránek. Někde jsem zahlédl zmínku o nespravedlnosti že ostatní pit můžou a my ne. Já to mám postaveno jinak. Já totiž můžu pít také, ale nechci a to je obrovskej rozdíl. Prostě mám abstinenci jako životní styl. Úplně se v tom rochním a věřte mi, že mi to spousta těch co můžou a pijí závidí. Prostě jsem si to obrátil: Né že oni se mají protože můžou, ale já se mám protože nemusím!!! Píšeš že jsi veganka - to je taky životní styl. Asi ses pro tuto akci rozhodla, protože máš ráda zvířátka,....Tak se prostě stejně tak rozhodni jednou provždy nepít, protože nebudou depky, kocovina, .... Vím, že to není tak jednoduchý. Teď mi nedopadla jedna práce a opět myšlenky typu: nebylo by mě líp v hospůdce, stejně to všechno stojí za h... Já jsem za dobu abstinence s přítelkyní něco vybudoval a nastavil si život tak, aby mě i moje plány do budoucna od této myšlenky vždy rychle odradily. Prostě vím, že pokud bych začal znovu pít, existuje reálné riziko že své plány nikdy neuskutečním a v horším případě přijdu i o to, co jsme si vybudovali. Stále mám k alkoholu obrovský respekt a v poslední době si hlavně díky vám uvědomuji, že boj pokračuje...

Kájo, tak, tak.Kdo by mě mohl zakázat pít?Nikdo, jenže já pít nechci, a to je ta svoboda, síla, klid.Bez alkoholu je dobře, veselo, svobodně.Ze začátku jsem si to také nedovedla představit, ale dnes už to vím.Neměnila bych.