Alkoholik

Petře, ty vyloženě trpíš. Přímo jim závidíš.Smutné.Vždyť ať jdou kalit, přej jim to.Nemusí být alkoholici, ať si dají do nosu.Jim bude špatně, tobě ne.Je tolik věcí , co nestíhám, alkohol je někde úplně mimo mně.Jen by mně zdržoval, povalovat se v hospodě, ráno špatně, nemožná fungovat....Nefňukej, usměj se, určitě něco můžeš dělat, co tě baví, potěší, zažene nudu.Nemysli na ten chlast, je to past!

Naprostá většina lidí jedná a chová se na základě emocí=Ega. Výkyvy těchto emocí(radost,hněv,strach) tito lidé bohužel běžně řeší na základě svého přesvědčení tedy rozumu. Jdou se napít, zahrají si ruletku, vyhledají sex, někomu ublíží, skočí padákem, zakouří si máňu a tisíce jiných vnějších možností. Jako alkoholik jsem neměl na výběr a alkohol byla jistota.
Jedině usilovná práce na sobě samém(např. 12. krokový program AA) mohla změnit způsob myšlení(přesvědčení) a pomohla mi najít skutečnou svobodu a štěstí.

Evo,alkohol obsahuje veliké množství skrytých kalorií.Víno obzvlášť.Ty máš vykročeno k závislosti.Našla sis v alkoholu lék.Způsob jak dosáhnout k blaženosti-stejné jako u drogově závislých.Únik z reality,která je tvrdá-mnohdy až moc.JE TO CESTA CHEMICKÉHO ŠTĚSTÍ,KTERÁ JE POKAŽDÉ JEN CHVILKOVÝM POBLOUZNĚNÍM BOLAVÉ DUŠE A VEDE JEN KE ZKÁZE.Víš,štěstí je obsažené ve všem i v tom bolestném.JEN ZAČÍT HLEDAT,JEN ZAUJMOUT JINÝ ÚHEL POHLEDU.UČIT SE BÝT TRPĚLIVÁ,VDĚČNÁ A NEVZDÁVAT SE.

Petře nebreč pro takovou blbost.At´si dají do nosu.Někteří z nich se časem propijí do závislosti ani nebudou vědět jak.A ty to už znáš a víš,že tudy cesta nevede.Těm druhým bude blbě,tobě ne.Znáš dobře ty rána,ty výčitky,ty stavy,deprese,abstáky.Ber to tak,že jsou pořád žabaři proti tobě.Ty už jsi vypil svůj rybník až do dna.

Tak to že je pátek mi je šumák. Nějak mě hospody a vysedávání nebaví. Nemám (už) ráda opilecké přetvářky a to jak se tam pořád řeší věci dokola a vůbec ta špína co se vším souvisí. Taková ta pozdní špína .
Ano já mám svůj rybník vypitý, a miluji střízlivé rána a hlavně teď když cítím ve vzduchu jaro. Střízlivá hlava je stejně fajn.
Tak Petře netrp.

Ahoj Evi a všichni. Já jsem se taky bál, že se bez alkoholu nebudu umět smát a bavit se, ale v průběhu léčby jsem strávil dva dny na horách se svými dětmi a nasmáli jsme se jak nikdy před tím. Byli jsme ve stejném středisku jako každý rok, ale tentokrát bez alkoholu a ten rozdíl byl obrovský. Bylo to asi v polovině léčby a na těch horách jsem asi zjistil, že opravdu pít nechci. V minulosti jsme se taky nasmáli, ale ta rána na sjezdovce s kocovinou a čekáním kdy konečně zaberou raní panáčci - brrr. A co je super, všechno jsem si z toho víkendu pamatoval a pamatuji. Většinu zážitků z doby pití jsem zapomněl a je to škoda. Když se nad tím zamyslím, nepamatuji si vlastně nic. O to víc si potomstvo užívám teď ve střízlivosti. No a ještě chci napsat Petrovi, že s ním skoro vždy souhlasím, ale tentokrát ne. To, že jdou v pátek všichni kalit neznamená, že my musíme sedět doma. Záleží jen na nás! Já si taky neuměl představit, že se nezúčastním nějakého víkendového tahu Brnem, ale dnes se na to dívám jinak. Možná je to i věkem, nevím.

Ahoj vespolek,
ctu toto vlakno již dlouho. Taky se peru, taky se střídavými úspěchy. A najednou jsem pochopil, proč je takový problém přiznat okolí, proč chci abstinovat. Souhlasím, že není problém na nějakou dobu vysadit. Ze začátku není největší překážka nějaká nepřekonatelná chuť, ale dotěrné dotazy, proč ta změna. Jak jsem pochpil, tak pro mnohé z nás je problém přiznat pravdu. A najednou mi došlo, že to není stud, co mi v tom brání, ale podvědomě si nechávám zadní vrátka. Podvědomě věřím, že to není napořád, že to půjde bez doživotní a úplné abstinence. Nechci si tyhle vrátka zavřít a vlastně, upřímně, nejsem připraven přestat....

Je to tvá volba, tvá cesta životem.Máš možnost žít, bez alkoholu, nepřežívat s chlastem.Věř, že je silnější než ty, a že tě dostane.Jenže později už to také nemusíš dokázat, zničí tě úplně, nebudou síly, motivace.Nebudeš si pamatovat ten normální život.

jo,to je přesně ono-nechat si otevřené zadní vrátka...ještě,že jsem to rychle prokoukl sám na sobě a raději jsem všem na sebe vyžaloval,že jsem alkoholik,že piji hodně,že se začínám litovat a další...Hned bylo "nepít"lehčí.Nikdo mě od té doby nepozýval,nenabízel...

Dobrý den, nejdříve bych chtěla poděkovat za tyto stránky, všem lidem, kteří se tu dělí o zkušenosti, ne jednou jsem zde hledala radu na mé otázky. Dnes jsem si uvědomila, že mi už nestačí pasivně číst příspěvky, sama musím začít aktivně jednat, zapojit se do své záchrany o kvalitní život bez alkoholu. Doba, kdy jsem nad ním měla kontrolu, bohužel pominula, úspěšně jsem se propila k alkoholismu. Mé upřímné osobní přiznání, že jsem alkoholik bylo pro mě ze začátku ponižující, frustrující, vztekala jsem se, brečela, nicméně pak naštěstí přišla úleva, s pokorou jsem si přiznala, že si sama nepomůžu. Musím začít konat, jestli se nechci zřítit do propasti. Ve zkratce, je mi 33 let, svobodná bezdětná z Prahy. S největší pravděpodobností patřím k tzv. kvartálům, opakující se proces období, kdy mě nenapadne myšlenka na pití, třeba i několik týdnů či měsíců. Jenže! Následuje zkrat, v hlavě mi přeskočí a já netoužím po ničem jiném, než si koupit víno a opít se do němoty, jakoby restartovat mozek, na nic nemyslet, klid, tiše si popíjím i několik dní v kuse...Jenže! Ubližovala jsem sama sobě, ok, ale poslední dva roky se ve mě vypěstovala agresivita vůči blízkým, kdy si v opileckém stavu na ně vylévám vztek a frustrace. Mimo jiné trápí mě velmi problematický vztah s matkou, též alkoholička, ale nepřiznaná. Její pití je jiné, dennodenní...ale to teď řešit nechci, mám co dělat sama se sebou, intervaly se zkracují, množství vína se zvětšuje...Jsem ze sebe smutná, cítím se sama, vyhledám AA, nechám si poradit, co dál dělat. Děkuji, že jsem se mohla vypsat.