Alkoholik

No Karle nejsem Jana ale Pavla tak doufám že to bylo myšleno na mě hehe.
Nemyslela jsem to tak že nemám problém, ten tam asi je a od dob co jsem tu na fóru jsem pouze upřímná, kdybych nebyla nepsala bych své prohry. Nepotřebuji si už na nic hrát. Myslela jsem v tu chvíli když se jde pít. Jitka tam vypráví jak jí věcí nevychází atd. to myslím že u mě je v danou chvíli šumák - tak takhle.
Jinak tam někde v hlouby duše vím co to je, ale kdybych měla říct teď proč pít - řekla bych že nevim, a přijde mi to debilní a zbytečné. Ale zároveň mě děsí převaha většiny na oslavách, nebo kdekoliv jinde.

Pavli promiň. Já u toho umývám nádobí a ještě čtu i na jiných fórech. Mě to pití taky přepadalo zničeho nic. Já jsem jel třeba na chalupu pro ženu a děti a v půli cesty jsem zastavil ve vesnici kde jsem nikdy nebyl, nikoho jsem tam neznal a ožral jsem se tam a bylo mi úplně jedno, jak se z té chalupy dostanou a že mám druhý den nějaké povinnosti. Prostě naprostý zkrat. Nevím jestli dobře rozumím tomu konci Tvého příspěvku. Děsíš se čeho? Říct že nechceš pít?

Proto se o dědičnosti moc nemluví, známe alkáče, hurá, geny, jsem chudinka, piju dál......A proč piji-jednoduchá odpověď, -alkohol je silnější než já, nedokáži přestat.

Alkoholismus je lékařsky potvrzeno genetické onemocnění. Jako u všech dědičných nemocí, nebývají postiženi vždy všichni potomci. A tady naprosto souhlasím s Karlem "Podle mě(nemusí to být pravda) nevznikne závislost jen tak sama od sebe. Je to až důsledek něčeho. Mě to v léčebně trvalo asi tři měsíce, než jsem si to přiznal a bez léčby bych na to asi sám nepřišel. Zvláštní je to, že já jsem to vlastně věděl, ale jako problém jsem si to nepřipouštěl. No a protože jsem to neuměl pojmenovat, tak jsem skoro pořád chlastal a bylo po problému."
Moc hezky popsáno. Podobné naťukl i Mirek. Mám podobnou vlastní zkušenost a má jí i spousta dalších lidí, s nimiž jsem se díky své nemoci seznámila. Píšu díky, možná to zní jako paradox, ale já jsem svým způsobem vděčná za to, čím jsem za posledních pět let prošla. Někdo začíná pít později, někdo dříve. Myslím si, že čím dříve člověk začne pít, tím má bolavější dušičku. Ať už je to věčný pocit samoty, jakýkoliv strach, nedůvěra ve vlastní osobu, nízké sebevědomí, pocit nejsem tak dobrý jako ostatní, nic se mi nedaří, nic neumím - bylo by to na dlouhé vypisování. Alkoholem se zdánlivě vše potlačí a člověku je v opojení lépe. Když si pak uvědomí, že obelhává sám sebe a začne střízlivět, zjišťuje, že je najednou někdo úplně jiný, všechno vnímá jinak a začne pracovat na vlastním rozvoji. A tito lidé skutečně potřebují psychoterapie, které jim pomohou ty zakódované negace odstranit, vymazat nebo je přijmout a mávnout nad tím rukou, nebo prostě jenom povídání si se stejně nemocnými, jak psal Petrch - pokec. Zároveň znám pár lidí, kteří s alkoholem sekli ze dne na den, např. po oznámení doktora, že mají před sebou rok života, bez léčby a terapií. To je ale výjimečné. Prostě máme hodně společného, ale přesto jsme každý nastavený trochu jinak, takže si každý musí vyzkoušet, jaký způsob léčby mu nejvíc vyhovuje a hlavně pomáhá. Přeji nám všem, ať každý najde svoji cestu, po níž může jít po zbytek života střízlivým krokem.

Děkuji Laničko, hezky a trefně napsané.

Ahoj..Tak jsem prohodil pár řádek s Jorou po emailu.Jsem rád že to nakonec přežila a nemusíme na pohřeb. Teď je jí prý dobře, zřejmě nic řešit nechce...Jak typické pro alkoholika
Hezký víkend

Karle nic se neděje Jani nebo Pavli - néé jen vtipkuji.
Laničce děkuji za tento příspěvek je fajn když každá nová věc tady otevře člověku oči, beru to tady jako terapii píši často a s každým problémem si pomůžeme že jo? Někdy nějaký sraz hehe
Co cítím u sebe, bylo pití jako postavení se proti světu a znak rebelství, u mě. Vždy jsem vedla partu, vymýšlela koniny a nadělala spousty blbostí. Připadala jsem si "nespoutaná" - paradox že nakonec mě spoutal sám. Teď se mi po té nespoutanosti krapet zastesklo .
Jenže teď jsem našla způsob jak jít proti světu pro mě lepší a zdravějším způsobem - a to je strava, nekouření a nepití. Nevím ani kde se to ve mě vzalo, ale vím že od dob kdy vnímám svět, to mám hozený jinam než ostatní. Většinou nezapadám do obyčejných kolektivů, vždy mě brali lidi s problémy a postižením, a zvířata. Moc si vážím lidí kteří svůj život žijí i přes věci které je potkali a na ten svět se smějí. Sama pracuji na zvláštním oddělení, a musím říct že jen tato práce mě baví. Má první přečtená kniha bylo o drogách "My děti ze stanice ZOO" pak Memento, dá se říct že krom závislostí a duchovna mě žádné čtivo nebaví. Nejradši bych pracovala pro lid se závislostí, ale to až budu i já venku pár let
No tak sudičky co my na to řeknete? Třeba to tak má být a nikdy se někde potkáme

Pavlo 7, máme hodně společného ( rebelství - proto jsem nebyla v léčebně,snaha pomáhat lidem, organizování akcí, zdravý životní styl) neboj po delší abstinenci ti budou postupně opět naskakovat koniny, rebelství, vyčuhování z řady, prostě pocit naprosté volnosti a svobody se dostaví. A věř, že si toto všechno budeš užívat ještě sluníčkověji, i když sluníčko zrovna svítit nebude

Karle, alkoholismus určitě geneticky podmíněný je (co taky není ), možná jde jen o to, jak Vám to bylo podáno. Jak jsem to pochopila já, jde o souhru několika genů, některé ovlivňují preferované množství zkonzumovaného alkoholu, jiné sklon k závislosti, některé souvisí s odbouráváním alkoholu, jiné kódují přenos neurotransmiterů zodpovědných za odměňování a pocity slasti. Společné jim je to, že určité jejich varianty zvyšují riziko vzniku alkoholismu. (A pak jsou ještě varianty jiných genů, které riziko zase snižují. ). A o to tu jde, o zvýšené riziko. Můžete mít prvotřídní genové dispozice k alkoholismu a přitom být pouze občasný konzument, a naopak se stát alkoholikem i bez genetických předpokladů. Asi je to třeba jako s obezitou, u někoho se ukládají tuky v těle rychleji, u jiného pomaleji, ale v důsledku záleží figura na míře pohybu a množství jídla. Ovšem s tím rozdílem, že tloušťka se odbourat dá.

Peťo je to smutný, ale její rozhodnutí. Opět jasný důkaz, jak je ten chlast odporný.