Alkoholik

Mě taky přijde že Pavla se těma svejma řečma utěšuje, že je vlastně v pohodně, ikdyž mě to tedy moc nepřijde

Nemám potřebu se utěšovat, vím co chlast dokáže, žádná pýcha tady nesmrdí.
Víru v sebe myslím to, že pokud člověk pije nedodržuje spousty věcí co si třeba slíbil nebo přál. A lehké sebevědomí po letech méněcennosti, to se na mě nezlobte ale to je snad ten důvod proč člověk taky přestává ne?
Popíší to jinak - pokud si člověk začne užívat věci bez chlastu a hlavně ty co dřív prochlastával, nejspíš se tomu pocitu stejně neubrání, že má ze sebe dobrý pocit, a přesně jede bez depek.
Petře pokud ti to tak tak nepřijde máš holt jinčí pocity.
Poslední tři roky se pokouším o čistý život který mě mimochodem naplňuje a můžu říct konečně žiji v poklidu, občasné opíjení do němoty byl můj konečný konec všeho od čeho jsem se chtěla odprostit.
Pokud Vám tohle přijde jako pýcha ?????????

Já ze své zkušenosti udělala dvakrát velkou chybu.Vrátila jsem se z léčebny a chodila na Antabus.Svět kolem mne byl barevný a začala jsem si vychutnávat každý den své abstinence jako nikdy.Jednou mne napadla taková blbá myšlenka,že bych mohla pomoct svému už bývalému partnerovi-otci našich dvou nejmladších.Jela jsem na ANTABUS a stavila se u něj doma.Nebyl tam,tak jsem zavítala do hospody,kterou navštěvoval.Zastihla jsem ho tam s chlapama.Důležitá jak hovno jsem mu domlouvala upřímně jsem mluvila o tom,že chodím na antabus jak mi to pomáhá a hrdě popíjela svůj čaj.Do chvíle,než jsem musela na WC.Vrátila jsem se,čajíček mi chutnal mnohem víc do chvíle,než mi začalo být zle.No,nalili mi tam panáka.Co mne napadlo,jako jediné?Přepít ty nežádoucí účinky.A bylo po slávě.Po druhé léčbě jsem se vrátila chytrá jak opice.O závislosti jsem toho věděla opravdu hodně.Chodila jsem s oblibou do hospody,popíjela kávu a v duchu zařazovala hosty do jednotlivých fází,bavilo mne to a vydrželo to dost dlouho.Až mi jeden z hostů objednal pivo.Odmítnout jsem nedokázala neměla jsem na to tenkrát sílu a bylo po ptákách.

Jani každá máme jiný příběh.
Nejsem chytrá jak opice nemám na to povahu, vždy jsem byla spíš skromnější, nerada se s čímkoliv vytahuji. To že nepiji se snažím říkat opatrně, už jsem psala že dost lidem se to nelíbí, trápí mě to, ale vím že pro mne je to nejlepší cesta.
Klopýtla jsem už mnohokrát, vím jaká jsou lákadla.
Možná to bereš moc radikálně a vyčetli jste si příspěvek jinak než bylo myšleno.
Jen se tady snažím popsat hezký pocit když člověk pomalu dokáže věci i bez alkoholu.
Nevidím na tom nic špatného.
Kdybych se chtěla chlubit a být pyšná (osobně to nemám ráda, jakýkoliv věci čím se lidi pyšní), chtělo by se mi ze sebe zvracet.

Pavli,já to tenkrát vůbec neviděla tak jak to bylo doopravdy.Přiznávám si to s odsupem 15 let.V obou situacích jsem ve své naivitě riskovala.Vůbec jsem si nepřiznávala,že by mne to mohlo stát život.

Pavli, ser na lidi, oni tvůj život nežijí, důležité je, jak se cítíš ty!Pomohl ti někdo z nich,jak přestat pít, co tě nyní řeší?

Nepomohl, pomohli jste mi vy
I to že jsem opravdu alkoholička mi trvalo v srdci přiznat déle než na papír. Napsat se dá vše, ale pochopit to doopravdy trvá déle. Mám pokoru ke spoustě věcí, nikdy jsem nebyla ten tip člověka co by se vytahoval, někoho ponižovat nebo se někomu vysmíval.
Od malinka mě trápí nespravedlnost, takže proč sobě něco nalhávat. Jako mladá holka jsem si dala párkrát na hubu, ale musím říct Díky za ty pády....posouvají mě dál.

Pavli je moc prima číst, že se ti daří, pro mě velká motivace!

Ahoj, v únoru jsem se manželovi přiznala s pitím. Piju asi rok a půl, jen víno, tvrdý ne. Byla to pro něj pecka, ale nabídl mi pomoc. Jenže já záhy zjistila, že to znamená, nikdy se už nenapít!! Tak jsem mu asi po měsíci abstinence navykládala, že jsem úplně v pohodě, že to byla jen malá krize. Čemuž on ochotně uvěřil. Popíjela jsem tajně doma cca 0,5 litru vína večer a tušila, že jednou to neukočíruju a bude průser!! Byl, včera. Manžel se z práce zdržel, přišel až v půl desátý a to já už byla namazaná. Plánujeme koupi domu, ale ráno mi manžel řekl, že do žádného závazku v podobě hypotéky se mnou nepůjde, že jsem alkoholička a že jsem mu celou dobu lhala. Musím říct, že má se mnou od počátku stavou trpělivost a vůbec se mu nedivím, že mi nevěří. Jsme sezdaní jen půl roku. Ráno se na mě díval se směsí smutku, zloby a odporu. Už nechci flašku ani vidět, musím si zpět získat ztracenou důvěru a doufat, že ještě není pozdě. Nejraději bych si nafackovala Držte mi palce, musím to zvládnout.

PERTO,POKUD BUDEŠ COKOLIV NALHÁVAT SAMA SOBĚ?BUDEŠ LHÁT I JINÝM.CO TAK VYHLEDAT POMOC ODBORNÍKA,NEBO SKUPINY AA?