Alkoholik

Asi to obě znáte,ty aleje.Tak přeju at´už nejsou nikdy poblitý od nikoho z nás.Jedna z dalších věcí,které jsem na svém pití nikdy nemilovala.Alej to nebyla,bylo to náměstí v Porubě a nikoliv v noci,ale ve dne.Já to neviděla,bo mi do toho spadly brejle.Ale ty pohledy,které jsem vytušila nezapomenu.

OK. Rozumím. To jsme dělali všichni. Sypat si popel na hlavu, litovat se...a pak čekat jak přečkám další den...v tom jsem byl mistr a je celkem fuk, jak si to kdo pojmenuje.
Čekání na dobrou náladu nebo pozitivní myšlení už zabilo mnoho lidiček.
Změna přišla až, když jsem každý den pracoval sám na sobě(program AA) ZAČAL JSEM BÝT NAPROSTO UPŘÍMNÝ SÁM K SOBĚ.

Justy, ty se asi stydíš za to, že jsi alkoholička, co?Proč?Je to nemoc!Není to selhání, neschopnost, ostuda!Ostatní ti nepomůžou, až budeš na dně, tutově.Krize, depky přejdou, ne hned, to by bylo lehké abstinovat.Jen vydrž, a vzpomeň si na mně, také jsem to prožívala, možná hůř a vydržela jsem, stará, nemocná, bez peněz, chlapa, žádná motivace k životu a to mám chlast i v občance, protože se jmenuji Skleničková a 10 let se držím, a je krásně na světě, fakt!

Vlasntě i já se stydím za to, že jsem alkoholička. Asi proto se tomu stále tak bráním a melu, že to není až tak zlé a že zvládnu kontrolovatelně pít, abych nebyla tím nudným abstinentem, jak napsaly holky. Mimochodem, týden jsem čistá a fakt si to užívám, nejsem ospalá, unavená, nevrlá, paráda Tak hezký sváteční den všem.

Není to slabost, selhání, je to nemoc, jako cukrovka, rakovina...jenže na ní nejsou léky, jen abstinence.A je přece úplně normální se léčit, ne?Je dobře toto přijmout,a začít žít.Je to svoboda, krása, na tu se,dívky, těšte.Dát si skleničku?Tak co třeba trochu jedu na krysy?Je to stejné, ale dost děsivé.Ten jed, přitom ta sklenička vyjde nastejno.Pomalu, ale jistě pácháte sebevraždu.

Uvědomit si a přiznat že jsem nemocná je jediná cesta jak z toho ven, protože pak víme že se musíme léčit. U mě to vyhrává abstinence a pokaždé uvědomění si té jedné sklenky.
Justýn pokud ti byla sklenka poskytnu bez tvého vědomí, nemůžeš to tak brát - pokud to v tobě rozjelo tu chuť naprosto to chápu a je to oobr hnus, jenže to pochopí jen alkoholici co to s náma dokáže. A proto propříště vylít okamžitě, pusu si vymýt vodou a kávou - ihned

Justýn, Libuško, Jani, Stando, Petře, Petro Všem lidičkám tady
hezké velikonoceeeeeeeeeeeeeeeee

Ahoj Tak já naštěstí v alejích a na náměstí neblila, ale třeba druhý den při kocovině a depce jo (to mě tedy nikdo neviděl, ale to je stejně jedno). Humus. Ale když jsem byla opilá, tak to na mě vidět bylo - výraz obličeje, mlení nesmyslů, uvolněné zábrany, motání se... Jinak, že jsem alkoholik - já nevím, jestli se za to stydím nebo ne. Jako nehlásám to do světa. Ale mám ještě jednu věc, mám panickou poruchu a za tu se nestydím, ale taky to neříkám každému na potkání. Prostě tohle beru jako osobnější věc, taky jsem spíše introvert a nevidím za nijak přínosné to sdělovat okolí. Taky to je možná tím, že všechny své problémy jsem zvyklá řešit sama. To už je spíš osobnostní rys, takový ten perfekcionismus, kdy nechcete druhým ukázat slabost, abyste nebyli zranitelní a neodhalovali svá slabá místa. A já i tu panickou poruchu i zneužívání alkoholu i všechny podobné události a zkušenosti beru jako své selhání, tak v tomto smyslu se možná stydím. Všechny tyhle věci mi ale nebrání v tom, abych si uvědomovala, že to je všechno v mém nastavení a v tom, jak se rozhodnu prožít život. Za každé krásné ráno s čistou hlavou jsem vděčná

Jaké osobní selhání?Jsi nemocná,zbytečně si ztěžuješ cestu k abstinenci.

Jo Justýn vůbec to neber jako osobní selhání, tím si zbytečně ubližuješ. My přeci víme že je to nemoc, protože neumíme s alkoholem zacházet, bo se po něm rovnou vrhnem že jo. Taky nás to po tom šíleně trápí a stále vyvíjíme nové úsilí abychom přestali. Takže když to shrneme - prostě si ubíráme sil. Sil na lepší věci. Člověk co není alkoholik tohle asi nemá.
Taky si někam docházela ne? Chodíš tam ještě?