Alkoholik

Čus Pavli, drahá moje JJ, chodím tam stále a když jsem selhala, taky jsem to tam nahlásila. Příjemné to nebylo. Ale je super, že tam se bavíme o všem. Jak se máš ty?

Petro, jak se máš ty? Co manžel? Když jsem si to četla..., no, mám to s přítelem stejně... Taky jsem mu vše řekla... Když mě pak viděl opilou, cítila jsem stejné pocity - jeho pohrdání, zklamání. Jak tady psali kluci, že takhle o partnerky přišly a holky, že o partnery, ale i domov a děti, to je fakt hrůza. Musím říct, že je dost podob alkoholismu... Nejsem tak daleko, abych se vykašlala na všechnu zodpovědnost. Ale zjistila jsem, že tam, kde to nejde - nehřeším a tam, kde mi to projde - zkouším to. To tady říkám bez servítků. A ve finále je to o tom, že lžu sama sobě. Taky přemítám, co vlastně chci. Teď jsem získala novou práce, nicméně to bude dost masakr, takže si opravdu nedovolím s alkoholem žádné hrátky. Ani náhodou. S tím přítelem jsem trošku naštvaná. Jak jsme si tu říkali o těch lidech. Když nás viděj na hadry, jsou znechucení. ale když nepijeme a jsme ok, najednou přicházejí a dej si drink, vždyť ti to nic neudělá. No, zjistila jsem, že funguje opravdu důrazné ne. Prostě NE, já nechci. Je vtipný, že čím víc nepiju, tím víc mi připadá absurdní, jak vidím lidi, co si nedovedou představit víkend bez pařby, chlapy, co ráno vidím na ulici s lahváčem nebo se procházím městem a na lavičce u nádraží zděšeně koukám počůraný vykalený bezdomovce, co ani nevědí, co říkají. Občas si představuju, jak kdyby lidi měli místo sklenky v ruce stříkačku s tvrdou drogou. Moc mi to pomáhá při tom mapování, jak ten alkohol vůbec funguje. Proč se sdružujou a jsou veselí? Bylo by to tak, kdyby tu drogu v ruce neměli? Seděli by spolu ve tři ráno v nějaký hnusný putice a objímali by se a chechtali nad nějakým nesmyslem? Jistěže ne! Napište, jak se máte...

Ahoj Justy a všichni. Jak píšeš o tom, o co všechno může člověk přijít, tak tam chybí ještě život. Minulý týden jeden můj spolustolovník spáchal sebevraždu. Byl jeden z prvních, kdo se po mé léčbě zajímal a vyptával se. Díky chlastu přišel o ŘP a následně ho opakovaně chytli za volantem až to došlo k trestu na tvrdo. Neunesl tu představu vězení. Několikrát jsem mu říkal, ať vyhledá pomoc odborníka a teď si vyčítám, že jsem neudělal víc, ale je to na každém z nás. Žádný psycholog, ani léčebna, ani lidé z AA ti nezaručí že přestaneš pít. Pomůžou, poradí, ale to rozhodnutí je na nás. Teď o něčem jiném. Do hospody chodím dost často, protože bohužel většina mých kamarádů a přátel se alkoholu nevyhýbá. Protože mám stále z alkoholu obrovský respekt, dávám si pozor, aby někdo v dobré víře, že bude legrace neudělal to, co popisuješ v jednom svém příspěvku. Svoje nealko od přípravy do vypití nespustím z očí. Dokonce pokud odcházím na WC buď dopiji, nebo to vrátím a objednám nové. A stejně před napitím čichám. Ze začátku se tomu všichni smáli a všichni říkali, ať to nepřeháním, ale nejde o ně. Tady jde o mě a jestli to někomu příjde směšné, je to jenom jeho problém. Stejně tak se lidi diví, když se ptám v cukrárně při kupování zákusků, jestli je v nich alkohol a oni se zeptají jestli je to pro děti. Prostě jim řeknu že ne, že je to pro mě, ale jsem abstinující alkoholik a nechci nic, kde je alkohol. Většinou to vůbec nepochopí, ale zase je to jejich problém. Jak tady někde drsně, ale výstižně napsala Líba - v těchto věcech prostě seru na lidi. Je to můj život a já vím, jak mi alkohol ublížil, a proto s ním nechci mít nic společného. Nebojím se toho, že pokud bych snědl nějaký zákusek ve kterém by byl alkohol, začal bych znovu pít, ale prostě jako vegetarián se zeptá, jestli je zásmažka udělaná na oleji nebo na sádle, protože nechce jíst nic živočišného, tak já se zeptám na alkohol, protože ho nechci. To jsem se zase rozepsal...

Justy, ahoj, díky za optání, píšeš mi z duše . . . Musím říct, že tě obdivuju, i Pavli a všechny ostatní, co to zvládají sami. Já mám nad sebou bič v podobě alkohol testeru. Neumím si představit selhat a pak večer trapně vysvětlovat . . . Muž při mě stojí, kdybych na tom byla tak, jako ty se svým přítelem, asi bych to nedala

I tak si stále říkám, že to není tak zlé, že jednou budu ok, no lžu si do kapsy, co s tím.

Musím přiznat, že i já to zkouším. Včera jsem věděla, že se manžel vrátí hodně pozdě v noci. Koupila jsem si půl litru vína a po první sklence na mě padla taková únava, že jsem zbytek vylila. Byla jsem na sebe akorát nasr**, protože tam měly děti kamaráda, musela jsem se starat atd. Pila jsem totiž vždy jen doma, do společnosti chodíme málo, při třech dětech to nejde. Zvláštní je, že při mém bujarém mládí, kdy byly pařby každý víkend, jsem byla ok a do chlastu jsem spadla až nyní, ve 36 letech, kdy jsem vlastně dostala všechno, co jsem chtěla.

Nechala jsem si napsat antidepresiva, protože výčitky, že jsem ublížila a sebelítost mě ničily. Všem moc držím palce a těším se na zprávy, jak se máte

Karle, sladkosti a ostatní jídlo s alkoholem také nekonzumuji. Ani mi to nechutná. Ani nejím jídla připravovaná na víně nebo na pivu. I když je ten alkohol vyvařený, tak taková jídla nemohu. Bojím se, že by mi z nich bylo špatně, haha:) S tím vegetariánstvím je to dobré přirovnání! No, když vám někde i v dobré víře podšoupne alkohol, je to na nic. Mně se to kromě alkoholu stalo i s drogami, jednou mi nasypali do pití pervitin. Ale to už je tak 15 let. S tvým známým mě to mrzí. Je to smutné, když je někde zahnaný do kouta, že si sáhne na život:(

Petro, můj přítel při mě také stojí. Je báječnej. A samozřejmě mě také podporuje. Někdy mu to nedocvakne. Ale je zlatej Možná je dobře, že máš nad sebou ten bič v podobě testeru, člověk se pak více hlídá. Já to znám podle sebe. Když jsem hlídaná, sekám latinu a když ne, tak pak mám tendence obelhávat i sama sebe. Ale čím déle jsem "hodná", tím mi to jde pak snadněji a už o tom ani nepřemýšlím. S alkoholem jsem také dříve problém neměla. Neuměla jsem tedy pít nikdy. Ale pocit špatného užívání a problémy kvůli konzumaci alkoholu mám tak asi rok a půl(bude mi 34). A nikdy by mě to u mě nenapadlo. 4 roky jsem třeba vůbec nepila a myslela jsem si, že nikdy pít nebudu. Snažím se teď k tomu vrátit. Bylo to fajn a vůbec mi to nechybělo. Jaká AD bereš? Pokud chodíš k psychiatrovi, tak ten ti v tomto také může pomoci, ne? Nechodíš do AA nebo jinam? Jinak já AD beru také, kvůli té blbé panické poruše. Tu mám celkem pod kontrolou, ale třeba v souvislosti s alkoholem se mi strašně spouští úzkosti. A neboj se, rozhodně bude lépe Už to, že jsi tady, že píšeš, že si přiznáš problém a přemýšlíš, jak z toho ven, to je cesta k úspěchu. Do toho problému jsi taky nespadla ze dne na den, takže ven se z toho taky za den nedostaneme, musíme mít trochu trpělivosti, dát tomu čas. A i když na té cestě zakopneš, tak je důležité nezapomínat, kudy ke svému cíli. Budu na tebe myslet

Teda vy jste , já se musím ptát na zásmažku a hlavně na vývary...v jednom centrálu jsem si objednala placku kde mají být čtyři druhy sýra...no neudělali to ty blci ještě s omáčkou kde byli kousky kuřecího, pěěěěkně mě naštvali. S veganstvím pokračuji jen na 50%
Justýn mám se fajn ale začala jsem řešit problém s otěhotněním. Chtěla bych mimčo..... Taky depresivní záležitost když to nejde přirozenou cestou...chjooooo, takže čekám až přijde TEN týden (páni odpustí) a začnu zobat hormony. Teď mám podezření že se to povedlo ale bylo by to oooooobr štěstí po takové době.
Justýn jak píšeš že jsi 4 roky nepila...je zvláštní jak do toho člověk vlítne rovnýma nohama ani si neup.ne a co pak dokáže psychika za věci....
Za chvilku z nás budou dobrý průzkumníci.
Petruš tobě přeji mnoho sil, každý máme tu cestu jinak nastavenou, mnoho toho musíme pochopit, hledáme příčiny, snažíme se vůlí - což stojí za prdlačku. Až když pochopíme je naděje. Pochopit jádro věci - bo jak to napsat, ale neužírat se u toho, páč je fakt psychicky náročný boj. Pokud někdo přestane ze dne na den a řekne - že procházka růžovým sadem, něco na tom bude špatného. Moje pochopení trvá dlouho, vím to asi už od mládí, mě začalo vadit že nic pod alkoholem není reálné. A svět je reálný a přitom je prostě nádherný, nepotřebuji si zkreslovat to co vlastně miluji. Chci vidět skutečný lidi, barvy, slyšet muziku a koukat co se u toho DOOPRAVDY děje. To je u mě zkutečně žít, až budu stará chci se vše pamatovat....i ty děti. Milují nás stále, ale jako střízliví ji nepřiděláváme starosti, které si nechceme připouštět.

Deprese vzniká následkem potlačovaného hněvu. Odmalička jsme k tomu vedení. Nevztekej se...buď vždy hodný...buď nad věcí...
Neříkám, že hněv je v pořádku, jen jeho potlačením vzniká deprese. Potlačení deprese léky, pozitivním myšlením apod. dělá z lidí nebezpečné stroje, závislé na vnějších prostředcích k tišení bolesti.

Mizí pozitivní myšlení.Nedůvěra v lepší časy, závist,zloba, pomluvy.....stačí trochu sebekritiky, a zjistíme, že za hodně bolesti si můžeme sami, a trpíme úplně zbytečně.

Každopádně mám jako alkoholička sklony k depresím.Vím,že mnohé odeznějí docela samy,když se neuzavřu před okolím a nepodlehnu sebelítosti.Znám i ty dlouhotrvající a prohlubující natolik,že mi znemožńují běžné fungování-ty už konzultuju jako alkoholička s odborníkem-psychiatrem,kterému důvěřuju.

A je tady tedy ještě někdo, kdo má nebo měl úzkosti či deprese a bral na to léky nebo docházel k psychiatrovi či psychologovi? Dle mě alkohol hodně depresím i úzkostem napomáhá. I když je prvotně odstraňuje (při požití), po vystřízlivění to člověka hodí totálně na dno. Jako psychicky. Někde jsem četla, že při kocovině se i kvůli alkoholu v nervové soustavě citelně sníží ty látky, díky kterým jsme v pohodě...