Alkoholik

Co jsem zažila za ten měsíc co jsem normálním člověkem?
Návrat ze záchytky pátek a prvních pár hodin jsem strávila s vínkem co mi zůstalo ze 3 denního mejdanu doma.Asi půl litru na ex.
Pak polehávání klideček, manžel se o mě staral s pocitem že už to konečně pochopím. Víkend mě žralo vše co slušné ve mě zůstalo. A za 4 dny domluvená konzultace u doktora.
Pondělí - již čistá v práci, neskutečné výčitky co bude dále, postupně mi docházelo jak se vše rozbilo. Nejistota.
Středa - spolu s manželem návštěva doktora - nástup na antabus.

A pak to přišlo, normální člověk a normální život.
Někdy mám pocit že to zvládnu i bez antabusu ale nechci už štěstí pokoušet myslím si že mám vyčerpáno nadosmrti.
Dostala jsem se asi do pár zajímavých stresových situaci, ale pořad jsem to řešila mozkem. Četla tyhle stránky, četla zajímavé knihy, snažila se v klidu si večer srovnat myšlenky, věnovala se rodině, těšila se z hezkých chvilek.

Nejtěžší bylo nedorozumění s manželem - úplná blbost kdy mi manžel ve slabé chvilce naložil co jsem za zrůdu a jaké měl peklo a zažíval strach když jsem byla mimo. jak se bál o syna a mě.
Vystoupila jsem z auta a utekla na mátový čaj. pořád jsem si říkala máš mozek tak neblbni. ustála jsem to bylo mi z toho všeho smutno, ale sluníčko zase vyšlo.

Až počas toho měsíce abstinence jsem si uvědomila jak to má člověk s tím chlastem nacvičené. Jsou situace, které máš ve zvyku a spojené s alkoholem a to musíš zlomit. Ono to pak přestane být zvykem a teď to už nepřichází automaticky.

Pojď to toho. Není to taková hrůza, za tu odměnu to stojí.

Držím ti palce..Já antabus po půl roce zkusil přepít, ono to šlo a už sem zase v prdeli

Petře.Riskoval jsi jak hrom.Také se mi 2x podařilo na Antabus napít.Myslela jsem že mne raní jak mi bušilo srdce a bylo zle.Poprvé jsem se snažila tyto stavy,přepít.Výsledek,byl s čistou hlavou jsem pozvracela co se dalo trhla ostudu a výsledně se snažila pít několik dní.Což jsem celou dobu riskovala též Podruhé mi bylo taky blbě až běda,byla jsem rudá jak krocan-no dál s pitím mne to nepustilo.Ovšem v obou případech jsem si potom sama Antabus vysadila-už jsem na něj nešla.Poprvé jsem přestala chodit i k psychiatričce abych to nemusela přiznat.Podruhé jsem to psychiatričce přiznala.Začala jsem znova od začátku a doporučila mi opět chodit na všechny setkání AA.Vím,že to myslela dobře.Potřebovala jsem si srovnat žebříček priorit.Vůbec mne nedošlo,že mám na prvním místě místo své střízlivosti dosazenou péči o svoji mámu.Kontakty s AA jsem začala omezovat,později vynechávat i Antabus-a bylo vymalováno.Do léčebny jsem se dostala přes záchytku,kde jsem byla poprvé v životě(otřáslo to se mnou tak,že tím jsem si mohla něco přiznat) a detox.Jsem tomu vděčná,protože už jsem neviděla,že se uchlastávám opět k smrti.

xxx,mohu se zeptat,jak jsi se ocitla na záchytce?A jak je možné,že Tvůj manžel to stále zvládá?Jinak moc držím palce!Jde to,jen každý potřebuje něco jiného k tomu,aby to zvládl.Důležité ale je,že vůbec je ochotný Něco chtít potřebovat...

Ahoj všem,
s alkoholem jsem přestávala v červenci minulého roku, vydržela jsem do prosince, pak jedna sklenička a vrátilo se to zpět...oproti minulému vydržím i několik týdnů bez alkoholu, ale jakmile si dám skleničku, už v tom fičím tak 4 dny, dokud své tělo téměř neotrávím. má vůle přestat je, ale vím, že mě právě tato skupina neskutečně moc podpořila už jen tím, že jsem se tu vypsala a přišly dvě tři podpory a vše bylo velmi motivující. sama bez nikoho to nezvládám, zkoušela jsem několikrát...Dávám si druhou šanci a prosím vás o podporu ještě nyní. Teď už vím, jak je jednoduché k tomu sklouznout zpět a to už nechci dopustit. Držím palce všem odvážným, kteří přestávají s alkoholem, i sobě. Definitivně.

Mono, udělala jsi cennou zkušenost.Přiznala sis,že problém je ta první sklenička,která spustí celý proces pití.Tomuto pokaždé předchází něco co nejsi schopna zvládnout.Bývá to určitá situace s kterou se potýkáš,bývá to vnitřní stav,který tě nutí dát si tu první skleničku.Pokus se zmapovat co nejvíce takových situací,které tě nutí k napití.Můžeš si je všechny napsat na papír.Bude to pro tebe vodítko co všechno je třeba změnit.Opravdu přestat pít je moc málo,aby se začalo úspěšně dařit.

Přestat pít nestačí, to je člověk pořád v křeči, ve strachu, co kdyby!!!a bojí se.V AA se naučíš žít vedle alkoholu, strach pomine, budeš vědět, že už nechceš pít, ne, že nesmíš, což je velký rozdíl.

Jani a Líbo děkuji. Paradoxně se práci na sobě zabývám již třetím rokem. Člověk může jíst zdravě, cvičit, přemýšlet pozitivně, makat na sobě, ale mně konkrétně ten alkohol ukazuje, že problém je někde hluboko uvnitř. ale kde? Ano, je třeba si to psát, asi, krom jiného. Ano Líbo, je to tak, nechci pít.

Alkohol máme v mozku, ale trápí celé naše tělo.Ničí vše.A nejen nás.

Mono. Přestat pít je změna stavu.Udržet se v tomto stavu potřebuje nastoupit cestu upřímnosti,sebepoznávání,sebepřijetí což jsou vnitřní stavy.Cítíš správně svoje vnitřní bloky.Některé vznikly v dětství,jiné v průběhu let,no a naše pití dokázalo zvrátit i to dobré,co v nás zůstalo.V AA najdeš návod i cestu jak na to jít.Jdeš na to dobře,ovšem jsou věci,které bys měla ze sebe dostat tak aby se ti ulevilo,tak aby do tebe mohlo vejít něco jiného o by tě naplnilo.Pokus se vyhledat AA nebo psychologa,či psychoterapeuta.Tyto vnitřní záležitosti jsou pro osamnělé běžce nebezpečné.Sama se do toho pouštět není dobré.