Alkoholik

Ocitla jsem se tam tak že se mi udělalo špatně a manžel se o mě bál. Zavolal mi doktora, myslel že už mě asi kleplo, ale udělal to nejlepší co mohl.
Při zjištění alkoholu nad 2 promile mě pěkně zavřeli do izolace a čekala jsem do rána. Lepší stránka -Kecala jsem tam se zaměstnancem. Je to vyléčený alkoholik. Byl fakt v pohodě. Pak dostal zákaz se se mnou bavit.
Horší stránka - sestra, vzteklá, naštvaná byla na mě pěkně hnusná i když jsem se chovala normálně vše si pamatuji. No vyřádila se na mě. Pořád mi zakazovala věci které jsou pro vás tak nějak přirozeně normální.
Dnes vřele doporučuji každému co se napije. Luxusní zážitek.

Ráno přijel manžel, vzal mě na oběd do restaurace - a to mu svítila celou cestu svatozář nad hlavou - teď se směju.

Prostě se mi rozsvítilo v té mé makovici když mi říkal - co ti chybí lásko,máš všechno, byt, mě, auto, dítě, práci, proč se pořád honíš za pěnězma a nevidíš hodnoty co máš v nás. pak ještě zavolal bráchovi, mámě, tchánovi, švárovi a bylo to na světě.
Kdyby to schovával, vždy bych viděla tu šanci, že to nikdo neví. Teď to vědí, nikdo mi nic neříká, já se snažím. Ale zase mám nad sebou dohled.A moc dobře vím že takovou krávu už ze sebe nikdy nechci udělat.

Ahoj, mám stejný problém - také bojuju s alkoholismem. Začala jsem pít po rozchodu s bývalým přítelem, který jsem psychicky neustála a začala si "pomáhat" alkoholem. V počátku mi alkohol vše překonávat skutečně pomáhal - vždy jsem dokazála vše hodit za hlavu a radovat se ze života, ovšem postupem času jsem se propila do fáze, kdy následovaly ranní "absťáky", tudíž jsem opět sáhla po láhvi, abych ten den nějak přežila. A tak pořád dokola... Svoje pití jsem cca 3 měsíce tajila, ale pak mi na to přišli naši a já se rozhodla, že s tím musím něco dělat, jinak to špatně dopadne. Nastoupila jsem tedy na psychiatrii na detox, kde jsem pobyla týden. Po propuštění jsem se cítila jako vyměněná - žádný absťáky, klepání apod. Znovu jsem začala normálně žít. Bohužel asi po 2 měsících se dostavila recidiva a opět jsem v tom lítala, resp. těch recidiv bylo po těch 2 měsících více. Vždy jsem vydržela cca 14 dní a pak opět začala chlastat. Na detox jsem už nešla a vždy jsem si ty "absťáky" přetrpěla, i když to bylo dost složitý. Není přece nic jednoduššího se opět napít, než trpět dva dny a nemoct se pomalu ani najíst, jak se člověk klepe. Poslední recidivu jsem měla na Čarodky, kdy jsem se opila tak, že jsem nemohla ani chodit. Po vystřízlivění jsem ovšem dostala neskutečnou "morální kocovinu" (tu jsem nikdy předtím neměla), kdy jsem měla pocit, že se zblázním a skončím znovu na psychiatrii. Dostavily se pocity vinny, lítosti vůči sobě i nejbližšímu okolí, které tím samozřejmě neskutečně trpí... Bylo to hrozný! Ale jak se říká - "Všechno špatný je k něčemu dobrý" - uvědomila jsem si totiž, jakou blbost jsem dělala, když jsem sama sebe po večerech (a vlastně pak i během dne) opíjela! Není nic lepšího, než být střízlivá a mít čistou hlavu... "Absťák" jsem si tedy opět přetrpěla, navštívila jsem svého doktora i svou psychiatričku a po konzultaci jsem se zařekla, že už nikdy nechci zažít takové pocity, které jsem měla po posledním pití... Nepřála bych je ani největšímu nepříteli. Momentálně jsem na Tiapridalu a Entizolu, se cítím fajn, nepiju, deprese nemám, začala jsem žít zase život, který jsem žila předtím, než jsem začala pít (tj. sportuju a zabývám se věcmi, které mě baví a zajímají) a tak doufám a věřím, že mi to tentokrát už vydrží. Myslím si totiž, že je důležité věřit. Pokud si člověk nevěří, že to zvládne, je to težké...Je potřeba zatnout zuby a jít dál!
Pokud by někdo z Vás kteří si můj komentář přečtete, měl zájem, můžeme se kontaktovat i e-mailem ( Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ) a sdělovat si své zkušenosti, nejlépe pokroky, v tomto problému. Není nad to, mít u někoho pochopení a podporu... Bohužel, kdo si tímto neprojde, težko náš problém dokáže pochopit, proto bychom se měli navzájem podporovat a věřím, že pak to celé zvládneme... V dnešní době, kdy alkohol na nás číhá na každém rohu, je to obtížné, ale život bez alkoholu je jistě mnohem plnohodnotnější...

Blahopřeju k úspěchu.

Ahoj lidi Příspěvky si pořád čtu. Jak jsem relativně v pohodě, chodím sem jen nárazově, obhlídnout, co se děje se známými. Teď jsem si náhodou četla Reflex, byl tam článek od spisovatele, který si prošel závislostí na alkoholu a je to jak přes náš kopírák Vydá knížku o tom, jak byl v léčebně, kdybyste si chtěli počíst. Po čtení příspěvků... neznám takový alkoholismus, jak popisujete, že pijete několik dní v kuse, a že vám chutě vybudí jedna sklenka... Ten spisovatel tam psal, že mu k tomu stačí bonbon s alkoholem. To nemám, nechápu a jsem ráda. Ale věřím, že někdo to tak má. To je pak podle mě ten celoživotní abstinent, jasná věc. Já mám teď novou práci, ani by mě nenapadlo se napít, nedovedu si to představit. Musím prostě vstát, být 100% ok... Prostě mám tzv. bič, a je to super... Jen přemýšlím o tom ostatním naplnění v životě. Já miluju ty chvíle, kdy se na mě nikdo nekouká, jsem sama sebou a jen cítím život... Procházení se v dešti, po lesních cestám, dýchat čistý vzduch a přírodu... Prostě jaký si to udělám. Přemýšlím, kde, s kým a jak je mi nejlépe. Zjistila jsem, že mě nejvíce sedí příroda, zvířata, pozorování nových míst a lidí. Takže vesnice, cestování, výlety, relaxace v podobě vany a svíček, poslouchání hudby a čtení knížek. Vyhýbám se netu, bulváru, unikání k žravosti, lenosti, trávím čas s lidmi, kteří mi za to stojí... Ono to je vlastně lehké. Mým prarodičům táhne na devadesát. Jezdím za nimi, sednu si a poslouchám jejich příběhy. Oni vypráví, je to jakási selekce jejich života smrsknutá do vzpomínek. Říkají mi, jak už tu dlouho nebudou, leží v té posteli, já je držím za ruku, oni už moc nemohou, jsou nemocní. Ale nejradši vzpomínají na chvíle, kdy byli silní. Vychovávali děti, cestovali, stavěli dům... Pro mě je velká inspirace. Takže v tu chvíli si řeknu, do p*dele a mě by mělo zastavit něco jako chlast. Blbá droga jako náhražka za skutečný prožitky? Ani náhodou! Sory, ale život je fakt tak krátkej. Budu se tady litovat? Tak to teda ne. Chci něco změnit? Jestli jo, můžu to udělat teď hned... Takže pro všechny, kdo váhají... Co si mám počít s tím chlastem... Asi víte. Jestli nechcete mít život jen o tom, že jste sluha alkoholu, udělejte už zítra ráno první krok. Někomu stačí, nebudu se vožírat každý pátek jako prase. Někomu, že se konečně odhodlá dojít si k doktorovi, kterej mu řekne, že je zralej na antabus a léčbu... Závěr: Zítra tu nemusíme bát. Takže nechte si své morální kocoviny a udělejte něco teď hned. A víte, že tady máte přátele. Dobrou

Chtěla bych poděkovat Karlovi, moc mi svými příspěvky pomáhá

Justy, časem by jsi se propila k takovým stavům, jak píší v Reflexu.Trošku mně mrzí, že ten spisovatel využívá těch spolupacientů, ke slávě, k penězům, píše to ale pravdivě, doufejme, že i ta jeho knížka někomu pomůže.A ty jsi našla cestu, příroda je síla, krása.Máš se ráda, což je důležité pro abstinenci.Díky za hezké psaní.

Děkuju, Líbo

Jinak ten příspěvek jsem nemyslela zle, vím jak moc je to těžké, bojovat s alkoholem. Držte se

Zdarem lidičky, doufám že se vám všem daří. Mě to utíka, jsem pořád v pohodě. Užila jsem si zase krásny střízlivý víkend a zítra šup do práce.
Za chvilku to bude 2 měsíc co nepiju a jsem fakticky šťastná. už mě to ani nenapadne podívat se na skleničku. Chodíme i do restauraci na hokeje, akce a já jsem v pohodě. Hezky pak za střízliva jedu domu.
Páček a střízliváček

Hezký den všem,
chtěla bych se zeptat, co vám nejvíce pomáhá na abstinenční příznaky a deprese s nimi spojené?
Děkuji předem za reakce.